Samohybný minomet na podvozku Pandur II 8×8

Česká společnost Tatra Defence Vehicle a.s. (TDV) ... Více

Armáda ČR chce německé Pumy. Jaká je finanční stránka?

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) plánuje nakoupit za ... Více

Rusko-běloruské cvičení Zapad-2017: Úhly pohledu

Včera skončilo obří rusko-běloruské cvičení ... Více

Vojenská výzbroj

Testy houfnice M777ER s nejdelším dostřelem na světě

Datum přidání 02.03.2017    Rubrika rubrika: Vojenská výzbroj     komentáře 15 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Vojenský výzkumný závod Picatinny Arsenal americké armády (US Army) pokračuje ve střeleckých zkouškách upravené houfnice M777A2 Extended Range (M777ER). Při testech byly poprvé použity nejsilnější možné prachové náplně.

Foto: Současná houfnice M777A2 (vlevo) má dostřel 24 km s klasickou municí, nová houfnice M777ER (vpravo) pošle kalsickou municí na vzdálenost až 48 km. / US Army

 

Ozbrojené síly Spojených států vlastní 1007 tažných houfnic M777A2 ráže 155 mm s hlavní dlouhou 39 ráží (6045 mm). 421 houfnic je vyčleněno pro americkou armádu a národní gardu, 580 pro námořní pěchotu (US Marine Corps).

 

Impulsem k vývoji houfnice M777ER je prodloužení dostřelu nad úroveň potenciálních protivníků a rozšíření prostoru, ve kterém houfnice dokáží poskytovat palebnou podporu vlastním jednotkám.


Klíčovou změnou u M777ER je použití nové hlavně o délce 55 kalibrů (8525 mm). Kromě větších rozměrů má M777ER o 453 kg větší hmotnost než původní houfnice M777A2.


Delší hlaveň a větší nábojová komora M777ER umožňuje použít až šest modulárních (označováno jako úroveň 6; zone 6) prachových náplní M232 MACS (Modular Artillery Charge System). Maximum pro M777A2 je pět náplní MACS (úroveň 5), stejně tak pro samohybné houfnice M109 Paladin (155 mm, 39 kalibrů).


V minulých týdnech nebo měsících inženýři z Picatinny Arsenal poprvé otestovali M777ER s šesti náplněmi MACS.


“Vystřelili jsme asi 70 ran za použití hnací náplně Modular Artillery Charge System, od úrovně 2, po úroveň 6. Tento test byl první, kdy jsme stříleli z M777ER v úrovni 6 MACS. Dříve jsme stříleli maximálně v úrovni 5 MACS,” vysvětluje Andy McFadzean, důstojník pro speciální projekty v americkém výzkumném centru ARDEC (Armament Research, Development and Engineering Center).

 

Foto: Modulární prachové náplně MACS vznikly na počátku 21. století. Šest modulů bylo určeno pro vyvíjenou samohybnou houfnici XM2001 Crusader s hlavní ráže 155 mm o dálce 56 kalibrů. Počet náplní ovlivňuje nejen dostřel, ale i balistickou křivku střely.  / General Dynamics



Za pozornost stojí pečlivý a postupný vývoj M777ER. Nejdříve byl vyroben model děla (hmotnost i rozměr 1:1) k otestování taktické i strategické mobility. Poté byla houfnice M777ER osazená hlavní o délce 39 ráži a teprve po zevrubných střeleckých testech finální hlavní o délce 55 ráží.


Houfnice M777A2 dostřelí s klasickou municí 24 km, s municí se dnovým výtokem (Base Bleed) 30 km a s naváděnou municí Excalibur 40 km. Cena jedné střely Excalibur však dosahuje téměř 70 000 dolarů.

 

Se současnou Base Bleed municí a náplněmi MACS M777ER dostřelí na vzdálenost 37 km. Dodejme, že za klasickou střelou se v letu tvoří částečné vakuum nebo nízká oblast tlaku - podtlak, sání, který jakoby brzdí dopředný pohyb střely. Tím vlastně zvyšuje aerodynamický odpor vzduchu proti letu střely.

 

Komora ve dnové části Base Bleed střely s prachovou směsí generuje plyny. Generované plyny vytékají z komory a zaplňují podtlakovou, sací, oblast za střelou a tak eliminují brzdný účinek sání za dnem střely. Dojde tak ke snížení aerodynamického odporu, což prodlouží dostřel.

 

Video: Střelba z houfnice M777A2; ilustrační video / YouTube

 

Cílem programu M777ER je prodloužit dostřel s municí s dnovým výtokem až na vzdálenost 70 km. K tomu je ale nutné dokončit vývoj nových výkonnějších náplní a nové munice s dnovým výtokem.


Vývoj podobně výkonné houfnice ale naráží na nečekané úskalí. Podle Davida Bounda, programového manažéra projektu M777ER, k zvládnutí větší energie při výstřelu je nutné hlaveň vybavit výkonnější úsťovou brzdou.


Klasická úsťová brzda převádí část hnacích plynů z výstřelů směrem dozadu, aby snížila zpětný ráz. Ale v případě M777ER může být tlaková vlna tak velká, že zraní obsluhu děla. Podle Bounda je třeba vyvinout upravenou úsťovou brzdu, aby přesměrovala energii z výstřelu bezpečně mimo obsluhu děla.


Testy s novou municí a náplněmi začnou v polovině roku 2018. Teprve následně bude rozhodnuto o případném zavedení houfnic M777ER do výzbroje.

Zdroj: Army.mil

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Starlight Datum: 12.03.2017 Čas: 15:41

@jadernazima:

1)
Máš samozřejmě pravdu. Moje chyba, že jsem použil nepřesné formulace. A protože jsi podle všeho expertem v oboru, tak bych se rád zeptal, jak řeší problematiku necitlivé munice IM čeští a slovenští výrobci dělostřeleckých nábojů nebo jejich součástí (Explosia Pardubice, ZVS Dubnica nad Váhom)?

2)
Úsilí Američanů ohledně granátů M892 a jejich vývoje a zkoušek v oblasti bojových poškození/ necitlivé munice (IM - insensitive munition) rozhodně stojí za pozornost i čtenářů Armádních novin.

Granáty řady M982 Excalibur se plní jen 5,8 kg trhaviny PBXN-9 (oktogen HMX/polymer) a to jak hlavní náplň tak i počinková nálož (booster) v zapalovači. Ano, výběr trhaviny PBXN-9 byl dán především požadavkem při dosáhnout přijatelných ničivých účinků i při menším objemu bojové náplně než mají moderní granáty ráže 155mm.

Při testování nechráněných granátů XM/M-982 na bojová poškození byly výsledky nevyhovující. Zásah počinkové nálože střepinou (Fragment Impact) způsobil detonaci (tzv. nejhorší reakce Type I). Pokud se střílelo do hlavní nálože malorážovou střelou (Bullet Impact, český název mate, ve skutečnosti se to testuje střelami ráže 0.50 AP), tak došlo jen k deflagraci (explozivní hoření, reakce Type IV).

Problémy působí ale i dlouhodobý ohřev (= přenos tepla například od hořícího objektu ve stejném skaldu, Slow Cook-Off), který způsobil částečnou detonaci (reakce Type II)

3)
Pro ochranu před bojovým poškozením, se proto zavedlo několik technických opatření. Pro ochranu před teplem je v granátech mezi ocelovou stěnu a trhavinu vložena polyethylenová (HDPE) výstelka. Ta díky tavení (ablaci) zpomaluje trochu ohřev vlastní trhaviny. Teplota tavení HDPE jen nižší než kritická teplota trhaviny.

Jakmile se výstelka rozteče, získají plyny z trhaviny prostor pro expanzi a mohou i dále unikat do těla granátu. Tomu napomáhá i druhé opatření na plášti granátu. Po obvodu bojové části granátu jsou vyvrtány ventilační otvory. Jejich „špunty“ se roztaví ještě před tím, než trhavina dosáhne kritické teploty. Plyny pak mohou řízeně unikat z těla granátu, který se tak nebude nebezpečně tlakovat.
4)
Dalším významným a drahým opatřením pro bezpečnost granátů bylo zavedení speciálních přepravních obalů PA 179.

Každý obal PA 179 stojí cca 2200 USD (nutno připočítat k ceně každého granátu 68 tisíc USD).

Tyto trubkové obaly mají průměr 8 palců (203 mm). Vnější schránka je kovová. Uvnitř je v několika proležených vrstvách opět výstelka HDPE a tvrzená pěna. Při vývoji s pomocí pokročilých simulací se testovalo 15 různých variant. Dvě z nich absolvovaly fyzické zkoušky.

Granáty M982/M982A1 uložené v obalech PA 179 tak odolají (=reakce Type V – (vy)hoření) zásahu malorážovou střelou, zásahu střepinou, zkoušce ohněm s použitím kapalného paliva (Fast Cook-Off). Dále vyhovují na sympatetickou reakci (exploze stejného typu granátu uloženého hned vedle). Zatím je „trápí“ zkouška na dlouhodobý ohřev (Slow Cook-Off). Za některých podmínek skončí totiž explozí (reakce Type III), místo požadovaného vyhoření (Type V).

5)
Proto US ARMY už někdy počítkem tohoto desetiletí iniciovala vývojový program IM náhrady za trhavinu PBXN-9. Cílem bylo zlepšit odolnost na dlouhodobý ohřev (Slow Cook-Off), ale také udělat granáty odolnější v taktické situaci, kdy už jsou vyjmuty z ochranných kontejnerů a jsou připravovány k nabití.

Speciálně pro tento granát vybraly trhavinu jejíž složení během testů označovali jako X8 (DNAN/ Hexogen RDX). V roce 2012 proběhly srovnávacích testy s velmi povzbudivými výsledky. Další informace nebyl dosud uvolněny, ale pravděpodobně to nepokročilo do sériové podoby. Osobně tipuji, že minimálně US NAVY (původní a hlavní autor požadavků na IM munici) jako budoucí uživatel granátů M982, bude tuto problematiku znovu řešit.

avatar
jadernazima Datum: 06.03.2017 Čas: 22:22

Excalibur je plněn 6 kg HMX/polymer 92:8 (tj. jako 8 kg TNT) a o necitlivou trhavinu se nejedná ani omylem, je to na hranici použitelnosti, kde museli jít do vysokého obsahu nitraminu, aby zachovali alespoň nějaké fragmentační vlastnosti.

Standardní 155mm náboj dnes obsahuje necelých 11 kg TNT nebo dokonalého analoga TNT IMX-101, půlku energie sežere fragmentace. Smrtelná tlakovka na 3,5 m, blbá zranění na 5.

Při maximální prachové náplni po započítání ztrát na teplo a projektil vyletí z konce hlavně právě ekvivalent těch cca 5 kg TNT, proto taky ta nová úsťová brzda.

avatar
jj284b Datum: 06.03.2017 Čas: 18:38

tak ono minimalna velkost explozivnej naloze uz dnes nie je az taky problem.. len minule som cital clanok o tom ako Americania pouzili cvicne Hellfire strely bez explozivnej hlavice na utok na auto nejakeho ISIS sefa.. Hellfire je celkom tazka, takze aj obycajny naraz do auta znamenal smrt celej osadky, bez ohrozenia civilistov...

takze taketo polo-kineticke 155mm strely, ak by mali nejake presne koncove navedenie by neboli az tak marne, hlavne proti pancierovanym cielom...

avatar
damik Datum: 06.03.2017 Čas: 17:36

Oprava: HVP rychlost je asi o 100% vyssi nez pro klasicke 155mm projektily. Taky by se to pry dalo pouzit jako AA zduvodu kratsi doby letu. A taky se tam nejaka ta naloz vleze ... ale asi min jako do normalni 155mm ...

Tady mate obrazky: https://fas.org/sgp/crs/weapons/R44175.pdf strana 19

avatar
damik Datum: 06.03.2017 Čas: 17:15

Tady je clanek o hyper velocity 155mm projektilech (HPV) pro soucasne chemicke dela/houfnice. Projektil je mensi nez raze a je v sabotu. Rychlost je asi o 50% vyssi nez u normalni 155mm munice. Dostrel okolo 48km/30mil. Jen mechanika, zadny reketovy motor, projektil je o uzsi a aerodynamictejsi. Nevleze se tam moc vybusniny tak je to asi jen kineticky penetrator.

https://news.usni.org/2016/07/18/pentagon-new-rounds-old-guns-change-paradigm-missile-defense-navy-army

Vyhoda je vtom ze se to da strilet ze soucasnych 155mm del/houfnic/lodi.

avatar
KOLT Datum: 05.03.2017 Čas: 23:49

Starlight, vaše příspěvky jsou často v kvalitě a rozsahu samostatného článku. Velice děkuji!

avatar
Starlight Datum: 05.03.2017 Čas: 23:22

1)
Podle mého nejlepšího názoru je v článku asi terminologická chyba, která asi vznikla při překladu z angličtiny. Dostřelu 70 km se totiž neplánuje dosáhnout s technologií Base Bleed (generátor dnového výtoku plynů), ale s použitím pomocného raketového motoru (RAP - Rocket Assisted Projectile).

Pro jistotu raději uvedenu seznam některých anglických termínů a jejich českých překladů, které se používají u dělostřeleckých dálkových granátů: BB = Base Bleed = generátor dnového výtoku plynů, HB = Hollow Base = sací dutina, RAP = Rocket Assisted Projectile = granát s pomocným raketovým motorem neboli granátraketa, ER = Extended Range = dálkový.

2)
Dovolím si také doplnit článek o pár bodů ohledně americké dělostřelecké munice. Ani US ARMY totiž není tak bohatá, aby si mohla dovolit všechny známé technické vychytávky.
Navíc je opravdu velký uživatel a nemůže jen tak snadno měnit zavedený sortiment dělostřelecké munice. Například ve fiskálním roce FY2009 US ARMY obdržela 600 tisíc dělostřeleckých granátů ráže 105/155 mm a téměř 1 milión výmetných náplní pro munici ráže 155 mm. V roce 2012 US ARMY (zahrnuje to i Army National Guard a pravděpodobně bez USMC) evidovala zásobu 5,3 milionů dělostřeleckých granátů. V roce 2014 už jen 3,8 milionů.

Proto se v její výbavě často mísí munice navržená před desetiletími s tou nejmodernější. Často ale některé technické vychytávky, dnes běžně dostupné na trhu s dělostřeleckou municí, ani nezavedla do výzbroje (i když v ARDEC/ Picatinny Arsenal zkoušeli asi opravdu všechno) a naopak některé vychytávky dokonce už vyřadili.

3)
Základním tříštivotrhavé granáty (HE - High Explosive) ráže 155mm u amerických ozbrojených sil jsou:

Dělostřelecký granát M795 – moderně aerodynamicky tvarovaný granát s ocelovým tělem, které se dobře fragmentuje na střepiny. Byl zavedený koncem 70. let. Současné provedení M795 IM se už plní moderní tzv. necitlivou trhavinou (IM – Insenstive Munition), která se neiniciuje při bojovém poškození bojovém poškození granátu. Při střelbě z kanonové houfnice ráže 155mm (délka hlavně 39 ráží) s výmetnou náplní MACS Charge 5H má dostřel 22,5 km. Tato munice ale ještě nemá žádné vychytávky typu BB, HB.

Dálkový dělostřelecký granát M549A1 – granát typu RAP s pomocným raketovým motorem zavedený v 70. let. Hlavní produkce skončila se Studenou válkou. Při střelbě z kanonové houfnice ráže 155mmm (délka hlavně 39 ráží) s výmetnou náplní MACS Charge 5H má dostřel až 30 km. Granát lze odpalovat bez zapnutí raketového motoru, pak je dostřel minimálně o 6 km kratší.

4)
Technologii dálkových granátů s generátorem dnového výtoku plynů (Base Bleed) US ARMY zavedla koncem 80. let. Konkrétně u kontejnerových dálkových granátů (se submunicí) typu M864 DPICM. Díky generátoru dnového výtoku plynů typu byl dostřel shodný s raketovými granáty M549A1 - tedy 30 km při střelbě z kanonové houfnice 155mm/39 ráží. Koncem roku 2018 čeká tyto granáty vyřazení z důvodů použité submunice. ARDEC už ale několik let zkouší různé alternativní hlavice a novou submunici, takže možná časem uvidíme čím tyto a jiné kontejnerové granáty Američané nahradí.

Dálkový řízený dělostřelecký granát M982 nebo M982A1/M982E1 Excalibur je moderní chytrý (INS/GPS ) granát naplněný necitlivou trhavinou a vybavený integrovaným INS/GPS naváděním. Prvotní verze XM982 Increment Ia byla bez BB a měla dostřel z 155 mm/39 ráží s výmetnou náplní MACS Charge 4H jen 28 km. Sériové M982 Increment Ia-2 přidaly do střely generátor dnového výtoku plynů (BB) a dostřel stoupnul na 40 km při použití prachové náplní MACS Charge 5H.

A protože je to hodně drahý granát (69 tisíc USD za kus) tak umí i pár triků navíc. Jeho součástí je vícerežimový zapalovač – nárazový, nárazový se zpožděním a hlavně bezkontaktní přibližovací zapalovač pro vzdušné výbuchy. Granát navíc dokáže tvarovat svoji trajektorii a může dopadnout na cíl kolmo, což maximalizuje jeho ničivý účinek.

Zatím u US ARMY nedošlo k zavedení „hloupých“ dálkových tříštivotrhavých granátů s Base Bleed. Generátory dnového výtoku plynů z granátů M864 byly nejdříve experimentálně použity na granátech M795. Vznikly tak prototypy M795E1 (dostřel těsně pod 30 km) a vylepšený M795E2 (dostřel těsně nad 30km). Ty se testovaly v ARDEC průběhu prvního desetiletí tohoto tisícletí.

M789E2 v kombinaci s M795 IM se pak stal základem pro nový dálkový granát s Base Bleed, jehož prototypy se označují XM1128. Sériová výroba by měla být spuštěna v roce 2021. Granáty M1128 s BB mají dostřelem 30 km při střelbě ze 155 mm/39 ráží s MCAS Charge 5H. M1128 budou postupně nahrazovat již nevyráběné M549A1 RAP.

5)
Technologii pomocného raketového pohonu RAP ale Američané neopouštějí. Stále pracují na moderních dálkových granátech s RAP. S největší pravděpodobností se bude jednat o model, jehož prototypy se označují jako XM1113 RAP. Dostřel z kanonové houfnice 155 mm/39 ráží s MCAS Charge 5H by měl být 40+ km. Přesnost do 30 m CEP by měl zajištovat hlavový naváděcím kit (s funkcí chytrého zapalovače) M1156 Precision Guidance Kit (PGK).

Je možné, že právě tento granát v kombinaci s novou výmetnou náplní (silnější než dnešní MCAS Charge 6) je právě ten, který má nakonec dostřelit na 70 km při střelbě z M777ER s hlavní 155 mm/55 ráží. Nebo je možné, že pracují na více aerodynamické střele, něco jako Excalibur s RAP.

Překvapivě kromě US ARMY/USMC by tento program mohl zajímat i US NAVY. Nové torpédoborce třídy Zumwalt jsou vybaveny námořními „superkanóny“ AGS 155 mm/ 62 ráží. Původně plánované řízené granáty Long Range Land Attack Projectile (LRLAP) s dostřelem přes 100 km byly pro vysokou cenu zrušeny po vyrobení několika set zkušebních kusů. Zatím je rozhodnuto, že je budou je nahrazovat právě standardní řízené granáty M982 Excalibur s dostřelem přes 50 km. Cenově přijatelné dálkové granáty s dostřelem přes 70 km by se jistě námořnictvu hodily.


6)
Pro srovnání. Dle českého ministerstva obrany máme ve skladech 60 tisíc dělostřeleckých granátů pro samohybné kolové houfnice (ShKH) vz. 77 DANA ráže 152 mm.

Pokud se týče tříštivotrhavých granátů, pak by měly být ve skladech AČR především 152mm tříštivotrhavý granát OF (Oskoločno Fugasnyj) s maximálním dostřelem 18,5 km z československé výroby. Dále 152mm tříštivotrhavý granát OF-540 sovětské výroby s maximálním dostřelem 16,3 km.

Větší dotřel má 152mm dálkový tříštivotrhavý granát OFd s maximálním dostřelem 20,2 km, který byl vyvinut v Československu koncem 70. let. Je vybavený technologií sací dutiny (Hollow Base).

V první polovině 80. let probíhal v Československu vývoj dálkového granátu ráže 152 s pomocným raketovým motorem RAP. Dostřel byl přes 25 km, ale jeho vývoj byl zastaven.

K výmetu 152 mm granátů z hlavně se používá několik typů ocelových nábojek s různě řešenou výmetnou náplní bezdýmného střelného prachu.


7)
V současnosti je našemu ministerstvu obrany nabízen česko-slovenský tříštivotrhavý dálkový náboj DN1 CZ, který při střelbě ze samohybné kanonové houfnice DANA M1 CZ dosahuje maximální dostřel 25,7 km. Dálkový náboj tvoří slovenský granát OFdDV (DV = dnový výtok = BB – Base Bleed) a nová česká nábojka P740. Base Bleed přidává na dostřelu oproti OFd se sací dutinou zhruba 3 km. Další 2,5 km přidává zvýšený pracovní tlak nové nábojky, která zrychli střelu na 760 m/s místo původních z původních 660 m/s.

To už je asi konstrukční maximum pro naše kanony 152 mm s délkou hlavně 37 ráží a objemem nábojové komory pouhých 12,5 litrů a maximálním pracovním tlakem 280 MPa. Bohužel ShKH vz. 77 DANA byla vyvíjena od konce 60. let a v té době to bylo asi jediné dosažitelné řešení, které pochopitelně muselo být kompatibilní s tehdejšími sovětskými vzory munice.

Pro srovnání: současné 155 mm kanonové houfnice NATO mají jednotný standard nábojové komory o objemu 23 litrů, maximální pracovní tlaky zhruba do 380 MPa a maximální úsťové rychlosti přes 820 m/s (délka hlavně 39 ráží) nebo přes 950 m/s (délka hlavně 52 ráží). Munici pro tuto ráži vyrábí ohromné množství výrobců z celého světa. Ti nabízí širokánskou škálu moderní munice – nejen tříštivotrhavé, nebo kontejnerové s chytrou submunicí, ale i další v boji potřebné granáty jako jsou osvětlovací (ve viditelné nebo infračervené čísti spektra), kouřové značkovací, zadýmovací, cvičné atd. To samé platí o výmetných náplních a zapalovačích.

avatar
Marthy Datum: 05.03.2017 Čas: 20:32

Tak ono i těch 37 km které se povedlo dosáhnout s municí Base Beed je hodně slušné,bude to taktická výhoda pokud protivník bude mít dělostřelectvo s kratším dostřelem.Jasné ale že jen za předpokladu skvělého průzkumu,aby dělostřelci věděli kam střílet,tak daleko do hloubky obrany protivníka.
Jen aby to nebylo na úkor životnosti hlavně nebo celé konstrukce děla.

avatar
alea206 Datum: 05.03.2017 Čas: 20:32

Vlasto:
Snad nemelu nesmysly, ale neni Zuzana jeste "vychodni konstrukcni skola" tj. nasypeme tam toho co se vejde a na nejaky "vedlejsi skody" az tak nekoukame? Mysleno munice do cilove oblasti.

avatar
Pepin Nešpor Datum: 05.03.2017 Čas: 11:58

Vlasto nesouhlasim!! Kde mas jeji vyrobu?? Papir je papir takovych zbrani na papire bylo!! Kde mas jejich presnost?!!! Bavime se tu o delu male vahy a ne mobilnim delostreleckem systemu. A 70km je 70 km a kdyby Excalibur tak odchylka cca 10metru?? Kde by natom byla tva Zuzana!

avatar
Cenzor Datum: 03.03.2017 Čas: 21:57

Tak si v USA všimli, že houfnice s laufem 39 kalibrů už moc nefrčí.

Tady něco na zamyšlení o tom, jestli je to opravdu něco tak světoborného:

https://explosia.cz/app/uploads/2016/04/naboje-nejen-pro-zuzanu.pdf

A když už je nějaké memorandum o standardizaci v NATO, tak jestli ty nové hnací náplně jsou použitelné v houfnici s komorou 23 litrů?

avatar
Argonaut.CZ Datum: 03.03.2017 Čas: 18:10

Chtělo by to, aby se u nás zahájil vývoj dalekonosné munice pro Dany. Pořád si myslím, že byla blbost (podtržená) vyřadit Grady. I pro ně šlo vyvinout lepší rakety. Obojí se pak dalo exportovat...

avatar
vlasto Datum: 03.03.2017 Čas: 15:40

Opravte ma, ak sa mylim. Nema Zuzana s dlzkou hlavne 45 ráží dostrel cez 39 km (s tou base bleed municiou)? A to existuje este Zuzana 2 s dlzkou hlavne 52 ráží. Z hladiska tohoto parametra teda tie americke tazne hufnice nic moc :)

avatar
RiMr71 Datum: 03.03.2017 Čas: 13:53

Užasné! Když to srovnáme s těmi našimi Danami i po "modernizaci"... :(

avatar
Pepin Nešpor Datum: 03.03.2017 Čas: 10:54

Tak to uz je sila!Ono uz je hodne 40-50km natoz k 70km!
Kor kdyz bude s koncovim navadenim a dejme tomu odchylka do deseti metru tak jeto uctyhodny vykon.

arr