TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Turecké námluvy s islámskými radikály v Sýrii a Iráku

Datum přidání 03.09.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 17 komentářů    autor autor: Václav Kopecký

Posledních několik let je v Turecku u moci Strana spravedlnosti a rozvoje AKP (Adalet ve Kalkinma Partisi), jejíž předseda Recep Tayyip Erdogan je v současné době i tureckým prezidentem. Vláda AKP vyvolala v Turecku zásadní změny, neboť její volební program klade velký důraz na islám, který byl od vzniku moderního Turecka po první světové válce odstaven do vedlejší role.

Recep Tayyip Erdogan

Foto: Vládce Turecka - prezident Recep Tayyip Erdogan /  Public Domain

 

Nepřítel mého nepřítele...

Namísto náboženství vládl v Turecku po první světové válce sekularismus a nacionalismus. S vládou AKP se situace změnila a turecká politika podpory islámu přivedla zemi až ke spolupráci s radikálními islamisty.

 

Turecko totiž začalo v Sýrii, mimo relativně umírněných skupin jako Svobodná syrská armáda FSA (Free Syrian Army), tajně podporovat také radikální islamisty. Turci chtějí využít islámistické skupiny ke svržení Asada a vytvoření islámistické vlády v Sýrii, po vzoru Muslimského bratrstva, která by byla pozitivně nakloněná Turecku. Mimo to radikální islamisté, zejména Islámský stát (IS), bojují proti Kurdům, jenž jsou Ankarou vnímáni jako velká bezpečnostní hrozba.

 

Přímé důkazy o konkrétní pomoci radikálům se objevily v lednu 2014, kdy turečtí státní zástupci a policie začali vyšetřovat případ pašování zbraní do Sýrie. Policie v té době zadržela na jihu Turecka tři nákladní automobily se syrskými poznávacími značkami vezoucí vojenský materiál. Jednalo se údajně 40 beden s municí a 50 raket.

 

Řidiči, kteří byli zadrženi, patřili k členům tureckých tajných služeb. Náklad byl zabaven a posádky vozů zadrženy. Po intervenci guvernéra provincie, který údajně uvedl, že muži jednali na přímý rozkaz tehdejšího premiéra, dnes prezidenta Erdogana, byli zadržovaní muži propuštěni a náklad odevzdán zpět tajné službě.

 

Jeden z řidičů měl policii vypovědět, že náklad byl naložen na ankarském letišti Esenboga, kam byl přepraven letadlem cizího státu. Dále měl řidič uvést, že podobný náklad převáželi už několikrát.

 

Po zásahu z vyšších míst tak bylo vyšetřování zastaveno s odůvodněním, že se jedná o vojenskou záležitost. Policisté, kteří prováděli prohlídku vozů a zadrželi náklad i řidiče byli postaveni před soud a obviněni ze špionáže. Nikde však nebylo uvedeno, jaký byl cíl zásilky.

 

Několik měsíců po tomto incidentu, unikly na sociální média nahrávky, které zachycovaly schůzku vysokých vládních činitelů Turecka. Na záznamu je zachycen tehdejší ministr zahraničí Ahmet Davutoglu (poté zastával funkci premiéra), jeho tajemník Feridun Sinirlioglu, Hakan Fidan, šéf zpravodajské služby a zástupce náčelníka tureckého generálního štábů generál Yaşar Güler. Na nahrávce je probírán další postup v Sýrii.

 

Mimo jiné se zde objevuje informace o možnosti provést operaci s cílem získat záminku k intervenci v Sýrii, kde šéf zpravodajství navrhl vyslat do Sýrie ozbrojence, kteří by pak ze syrského území provedli útok na Turecko. Mimo dalších informací Fidan také sdělil, že už se jeho mužům podařilo doručit do Sýrie na dvě stovky nákladních vozů naložených zbraněmi.

 

Další informace o dodávkách zbraní byly odhaleny při procesu s 12 islamisty, kteří jsou podezřelí ze spolupráce s IS. Jeden z obviněných, Mehmet Askar, při své výpovědi uvedl, že když roku 2011 syrská armáda obsadila klíčová města u hranic s Tureckem, jejich plány na převážení zbraní do Sýrie se zkomplikovaly.

 

Askar vypověděl, že zbraně byly určeny pro IS, Frontu an-Nusra a FSA. Turecká podpora IS a dalších islámistických skupin se díky aférám přesunula z čistě tajné roviny do pásma spekulací, které se snaží Ankara vyvracet a spolupráci tajit, což se ji s obtížemi daří.

 

Turecko si je zároveň vědomo rizikovosti jeho spojenectví s islamisty. Ankara se také snaží co nejvíce zatajit své spojení s IS. Důkazem toho je např. událost z února 2015, kdy pronesl turecký opoziční poslanec Nazmi Gur, člen prokurdské Lidové demokratické strany (HDP), v parlamentu výzvu, v níž žádal o informace týkající se činnosti IS na území Turecka. Následující den mu bylo vládou vydáno zamítavé stanovisko, ve kterém bylo sděleno, že turecká vláda stále nemá vyjasněnou pozici v postoji k IS.

 

Turecko a Islámský stát

Historie vztahů Turecka s IS je poměrně dlouhá a sahá už k počátkům činnosti této skupiny. Turecko podle všech informací IS, stejně jako další skupiny, tajně zásobovalo zbraněmi a dalším vybavením. Stejně tak zavíralo oči nad novými rekruty IS, kteří využívají Turecko jako tranzitní zemi.

 

Turecko také údajně toleruje, že se na jeho území léčí zranění džihádisté. Samotné zapojení tureckých občanů do IS je potvrzené, ale Turci v IS zastávají pouze nižší pozice běžných bojovníků a sebevražedných atentátníků. Jediný významnější velitel IS pocházející z Turecka byl zabit při náletu roku 2014.

 

Turci v řadách IS se zapojili čile do propagandy a stojí za mnoha propagandistickými weby, video a audio nahrávkami. V poslední době se také objevují snahy vydávat propagační materiály v albánštině a dalších balkánských jazycích, které cílí na tamní muslimské komunity.

 

IS však nemá s Tureckem jen bezproblémové kontakty. V březnu 2014 tři bojovníci IS zabili dva členy bezpečnostních sborů Turecka, jednoho civilistu a zranili dalších osm, když zaútočili na checkpoint turecké policie v igde, v centrálním Turecku. Tři útočníci spolu s dalšími osmi lidmi byli zatčeni, postaveni před soud a státní zástupce požadoval pro tři z nich doživotní tresty.

 

Policie při vyšetřování nalezla spojení mezi podezřelými z útoku a syrským Turkmenem Haisamem Toubaljehem (v Turečtině Heysem Topalca), který je podezříván z napojení na islamisty a je také podezřelý z podílu na bombovém útoku z roku 2013 ve městě Reyhanli u hranic se Sýrií, při němž bylo zabito více jak 50 lidí.

 

Když v červnu 2014 IS obsadil irácký Mosul, džihádisté zabrali také turecký konzulát. Bojovníci IS zajali 46 rukojmí včetně tureckého Generálního konzula. Rukojmí byli po 101 dnech propuštěni. Dodnes není zcela jasné, jaké podmínky pro jejich propuštění Ankara vyjednala. Spekuluje se, že se zavázala vojensky nenapadat IS a propustit některé vězně podezřelé ze spolupráce s islamisty.

 

V říjnu 2014 uveřejnil IS propagandistické video nazvané „Zpráva pro Erdogana" ve které je uvedeno, že Turecko bude dobyto IS a vláda Erdogana bude svržena, protože podporuje Západ a USA v jejich boji s džihádisty.

 

Další provokace ve střetu Turecka s IS nastala na počátku roku 2015. Jednotky IS se přiblížily k hrobce Šáha Sulejmana, děda Osmana I. zakladatele Osmanské říše, která leží v Sýrii.

 

Sulejmanova hrobka byla vystavěna roku 1886 a od roku 1921 je místo, na které hrobka leží a jeho blízké okolí, tureckým výsostným územím. Hrobku hlídali turečtí vojáci a hrozilo, že by byli obklíčeni a následně zabiti bojovníky IS. Hrozilo také zničení hrobky, neboť IS ve svém pojetí islámu zakazuje uctívání hrobů.

 

Turecká vláda se rozhodla jednat dříve než dojde k ohrožení jejich mužů v Sýrii a 21. února 2015 byl vyslán vojenský konvoj o síle 572 mužů s 39 tanky, 57 obrněnými transportéry a 100 dalšími vozidly, aby hrobku přemístil. Ostatky Sulejmana byly převezeny na nové místo, blíž k Tureckým hranicím. Tato expedice vyvolala silné negativní reakce ze strany syrské vlády, které Turecko obvinila z porušení suverenity Sýrie.

 

V květnu 2015 zaútočili ozbrojenci napojení na IS na dvě provinční kanceláře prokurdské strany HDP, v nichž bylo zraněno osm lidí. Jedna z bomb byla doručena jako balíček, další byla ukryta v kytici.

 

Dva dny před parlamentními volbami 5. června, zaútočili militanti z IS pomocí bomb na shromáždění HDP v Diyarbakiru, který je považován za neoficiální centrum tureckého Kurdistánu. Pět lidí útok nepřežilo a dalších 100 bylo zraněno.

 

Další útok proběhl 20. července v městě Suruc na jihovýchodě Turecka. Sebevražedný útočník z IS se odpálil na prokurdském shromáždění, kde zabil 32 a zranil dalších 100 většinou mladých tureckých a kurdských aktivistů.

 

Na těchto útocích je zajímavé, že kromě střelby na policejní stanoviště a zadržení rukojmí v Mosulu, byly všechny dosavadní útoky IS v Turecku zaměřené na odpůrce režimu prezidenta Erdogana – na Kurdy a Alawity. Za zmínku také stojí to, že zejména prokurdské strany zabránily prezidentu Erdoganovi změnit turecký politický systém na čistě prezidentský se silným mandátem prezidenta.

 

Co se týká ideologické roviny, Erdogan a IS si nejsou příliš vzdálení, tedy pokud budeme IS považovat za sunnitskou organizaci. V srpnu 2014 provedla turecká společnost MetroPOLL výzkum veřejného mínění, ve kterém 11,3 % Turků uvedlo, že IS nepovažují za teroristickou organizaci.

 

Výzkumu se zúčastnilo 2668 osob. Toto číslo je alarmující, neboť pokud bychom tento výsledek vztáhli k celé turecké populaci, znamenalo by to, že zhruba 7 milionů Turku má sympatie s radikálním islámem. Z tohoto počtu může být až několik tisíc lidí, kteří budou ochotni bojovat na straně islámských radikálů.

 

Turecko v boji proti islámským teroristům

Turecko se za svou podporu islamistů dočkalo kritiky ze strany Západu a na počátku roku 2015 zahájilo propagandistickou kampaň. V lednu turecké úřady poprvé veřejně oznámily, že zatkly tureckého občana podezřelého z napojení na IS.

 

O měsíc později bylo oznámeno, že turecké bezpečnostní složky zadržely jednoho Turka a třináct cizinců, kteří měli v úmyslu připojit se k IS. V březnu mluvčí tureckého ministerstva zahraničí veřejně vyjádřil svou spokojenost s tím, že Západní bezpečnostní služby začaly Turecku poskytovat více informací ohledně osob, které přes jeho území směřovali k radikálům v Sýrii.

 

Mluvčí uvedl, že turecká vláda má seznam 12 tisíc podezřelých osob se Západu, z nich už zatkla na 1100 lidí a deportovala je zpět. I přes tuto informační kampaň je stále spolupráce západních protiteroristických složek s Tureckem komplikovaná.

 

Turci také ve větší míře začali provádět zátahy na islamisty. Největší akce proběhla na počátku srpna, kdy bylo oficiálně zatčeno 126 lidí napojených na IS, neoficiálně se hovoří až o dalších 500 zadržených islamistech.

 

Je zajímavé, že tato akce proběhla zejména ve velkých městech na západě země, ale na jihovýchodě u hranic se Sýrií se žádné zátahy na islamisty nekonaly. Tento zátah pokračuje i nadále, kdy se turecké protiteroristické složky zaměřují zejména na propagační centra islamistů v Turecku.

 

V únoru 2015 byl po dlouhých vyjednáváních dohodnut společný turecko-americký výcvikový program pro bojovníky FSA. V první fázi ho mělo podstoupit 2000 mužů s tím, že se do budoucna počítá s jeho pokračováním pro 15 000 dalších bojovníků. Stále však zůstávají rozpory mezi USA a Tureckem v konkrétních cílech FSA. Pro Turecko je to jednoznačně snaha svrhnout Asada, pro USA zase porážka IS.

 

Západ také zatím s nevelkým úspěchem tlačí na Turecko, aby zpřísnilo kontrolu hranic se Sýrii a zamezilo tak pronikání nových rekrutů IS do Sýrie a přerušilo pašování ropy a zbraní přes syrsko-tureckou hranici. Ostraha hranic byla posílena a současně bylo zatčeno velké množství lidí, kteří organizovali přechody hranic.

 

Pro nové rekruty IS se tak cesta do Sýrie zkomplikovala. I přes tyto bezpečnostní opatření je téměř 900 km dlouhá syrsko-turecká hranice pořád značně propustná a zajistit její plnou kontrolu bude velmi složité.

 

Turecké připojení k boji proti IS je i podle tureckých analytiků více méně pouze „na oko". Je to dáno zejména snahou nepopudit si proti sobě Washington. Turci sami prohlašují, že je třeba bojovat proti všem formám terorismu, ne jen proti IS.

 

Je to myšleno zejména proti Kurdské straně pracujících PKK (Partiya Karkerên Kurdistan), která je Turky vnímána jako hlavní bezpečnostní hrozba. Američané Turecku dali, i když neochotně, souhlas k akcím proti PKK, ale zdůraznili, že syrská Strana demokratické unie PYD (Partiya Yekîtiya Demokrat), i když je napojená na PKK, má pro USA v Sýrii mimořádný význam.

 

Turecko také povolilo Spojeným státům využívat svou leteckou základnu Incirlik k boji proti islamistům. Turecké zapojení do boje proti IS vypadá zatím také „jen na oko" neboť údery tureckého letectva jsou primárně směřovány na pozice PKK a IS je Turky bombardován jen sporadicky.

 

Turci si jasně uvědomují, že Spojené státy neupustí od podpory syrských Kurdů z PYD, jelikož jejich milice Lidové obranné jednotky YPG (Yekîneyên Parastina Gel) jsou zatím jedinou relativně bezproblémovou skupinou bojující proti IS v Sýrii.

 

Turecko se také s USA dohodlo na vytyčení bezpečné zóny v severovýchodní Sýrii, která je ale z turecké strany brána dvojznačně. Oficiálně má být toto území určeno pro uprchlíky, kde by byli chráněni proti útokům ze strany IS a Syrské armády, neoficiálně se spekuluje, že je to nárazníková zóna, která má oddělit Turecko od Kurdů, kteří by mohli pronikat a útočit na jeho území.

 

Tato bezpečná zóna je však chráněna pouze ze vzduchu, neboť Spojené státy odmítly poskytnout pozemní jednotky a pro Turecko to bude nejspíše kapacitně nesplnitelné. Analytici se také domnívají, že americká podpora Kurdům v severní Sýrii má za cíl vytvořit v této oblasti bezpečnou kurdskou zónu a Turecko s tím může udělat jen málo.

 

Výhled do budoucna

Turecká politika v Sýrii se na jednu stranu pomalu začíná jevit jako fiasko. Snaha využít islamisty pro svržení Asada byla od počátku chyba, neboť myšlenky, že by se radikální islamisté po svém vítězství změnily na pragmatické islamisty ve stylu Erdogana a jeho strany AKP jsou zcela zcestné.

 

Hlavním cílem Turecka v Sýrii stále zůstává svržení asadova režimu. Turecko se však bude muset do jisté míry podřídit vůli USA. Bude tak na jednu stranu předstírat spolupráci se Západem v boji s islamisty, aby si Západ naklonilo na svou stranu a případně se pokusit některé Západní státy přesvědčit o své politice v Sýrii a nutnosti svržení Asada.

 

Turci se budou do jisté míry snažit neupustit od podpory IS, uplácet je logistickou podporou a ideou sunnitské solidarity proti šíitům, aniž by si proti sobě popudili Írán, a zajistit tak klid a zamezit útokům spících buněk IS na tureckém území.

 

Turecko se také bude nejspíše snažit „na oko" o spolupráci s Kurdy, zejména z PYD/YPG, zatímco bude tvrdě bojovat proti PKK. Turkům začíná být jasné, že existence samostatného Kurdistánu je jen otázkou času. Bude se tak snažit co nejvíce oslabit PKK na Tureckém území a získat si vliv na Kurdy v Sýrii a Iráku.

 

Zdroj: Jihad Ideology, Al-Monitor, MeForum

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Anton Datum: 07.09.2015 Čas: 07:06

Turecké dvojite, viacnásobné hry sú oveľa rozsiahlejšie.Z geopolitického hľadiska si treba uvedomiť tiež že Turecko je člen NATO a asociovaný člen EU. Krajiny EU ju nepriali ako plnoprávneho člena asi oprávnene. Ďalej si treba uvedomiť, že Turkov ani nestraší, že na hraniciach majú občianské vojny v Sýrii, Iraku, Ukrajinu. Armensko ich viní s genocídy za prvej svetove. Majú ďalších ťažkých nepriateľov, ako krízov zmietané Grécko kvôli ostrovom a Izrael. Hrozbu Kurdského štátu a kurdskej otázky. Tie ako také vzťahy s Iránom su asi len na oko dá sa predpokladať, že do budúcnosti sa vzťahy vyostria. Aj to muslímské bratstvo im v Egypte nezabudnú a je otázkou času, kedy sa Egypt spamätá a zosilnie.
Ským su teda Kurdi v oblasti, v regione priatelia? To je krach Tureckej geopolitiky v prípade spojencov do budúcnosti.
Turecko má príliš ťažkých až smrteľných nepriateľov, ktorí nebudú veľa váhať čo to Turecku vrátiť.
Tiež lavirovanie s možnosťou vstupu a zblížovanie sa so zoskúpením BRICS a Šanghajským spolkom. Turecko môže dovážať do Ruska embargované potraviny. A bude sa onedlho ťahať cez jeho územie Ruský plyn do EU namiesto Ukrajiny a zrušeného Južného prúdu. USA, NATO, Západ musí vážnejšie rátať s touto možnosťou. Akosi sa málo v poslednej dobe medializovalo, že vážny islamský spojenec USA, Pákistan nedávno vstúpil s Indiou do Šanghajského obranného spolku. (Radšej sa udobria s Indiou a údajne prejavili väčší záujem vyriešiť pohraničné spory s Indiou. Aspoň by sa znížil jeden nestabilný región, vyskoká možnosť dokonca aj jadrového konfliktu. )
Západ, USA ale majú v prípade Tureckého obratu ku krajinám BRICS a Šanghajskému spolku divokú kartu v podobe kurdov a Kurdského štátu, či ich vyzbrojenia.
Spomínali sa v článku aj divné hry Tureckých tajných, napríklad vozili vojenské dodávky.
Tiež som čítal články, že Tureckí tajní logistický podporovali dovoz chemických zbraní povstalcom, a jeho použitie sa takmer stalo zámienkou bombardovania Asadových vojsk.
Vôbec by som sa veľmi nečudoval, ak za exodom utečencov do EU stáli tiež tureckí tajní. Naraz taký exodus v takom veľkom počte? Tím prevádzačom akosi nevadilo ani strata lodí, teda vyplatilo sa im to ekonomickí a rizikovo?
Exodus napomáha presvedčiť EU a Západu Svetovej mienku o vytvorení naraznikového pásma, či bezpečnostného koridoru.
Vyporiadajú sa aj s Kurdmi pri svojích hraniciach.
Tá opozícia ako An-Nusra je skôr papierova do počtu ako malé figúrky.
Je bez nejakej väčšej vízie, prosím Vás kde bude hľadať tých bojovníkov v desiatkách tisíc? V regione je jasná protizápadná nálada. Asadovci hádam s nimi nebudú spolupracovať, keď ich chcú zničiť.
ISIL asi tiež nemá v strategických plánoch tak skoro skoncovať s Asadovcami, lebo by to mohol byť rýchlo aj koniec samotného ISIL. Západ neučinné bombarduje aj Turkami práve kvôli očákavaniam že ISIL sa vyporiada s Asadovcami, či prinajmenšom vykrvácaju v spoločných bojoch. Pri bombardovaní Kurdov Tureckom zaznelo od Erdogana aj slova, že až sa tak nekamarátia Kurdi s Asadovcami.
Otázka je aj čo podniknu Rusi, lebo v Sýrii maju námornu základňu a Asada za spojenca. Hádam si nik nemysli, že v novej studenej vojne Rusi dobrovoľne pripustia stratu svojej námornej základne a spojenca? Už narastá čoraz viac správ aj o Ruskej účasti a Kerry bol v poslednom vyhláseni dosť znervoznený.
S geopolitického hľadiska ide tu aj o náraznikové pásmo voči Rusku so Západu. Takzvaný Pilsudského koridor od Baltu k Čiernému moru z minulého storočia! Rozšíreného ce Turecko ako člena NATO a už sme naraz aj v Sýrii a Iraku.
Saudi a spol sa zas boja shitskej osi Irán, Irak Sýria, Libanon.
Ďalej je tu aj ropná hra. Nielen Tureckí tajní si cez pašovanie vylepšujú rozpočet. Všebobecne aj pašovanie ropy povstalcami stlačuje svetové ceny ropy hlboko pod cenu a devastuje Ruský rozpočet a zabraňuje ambiciozným plánom Ruska na prezbrojenie.
Nevidím teda skoré možnosti vyriešenia krízy v oblasti.

avatar
Jan Horten Datum: 05.09.2015 Čas: 14:50

Sám "muslimský bratr" Erdogan je islamista toho nejhrubšího zrna, který by rád opět Turecko zcela podřídil islámu a zavedl právo šaría jako jediný zdroj "práva" v Turecku. Postupuje krok za krokem a stále více se mu to bohužel daří. Erdogan byl v 90 letech členem islámské strany Refah (Walfare party), která byla v roce 1998 tureckým ústavním soudem zakázána z důvodu, že chtěla zavedení práva šaría v Turecku. Jelikož je Turecko signatářem EU úmluvy o lidských právech, tak se islámská strana Refah odvolala k EU soudu pro lidská práva do Štrasburku a chtěla dosáhnout zrušení rozhodnutí tureckého ústavního soudu. EU soud pro lidská práva ale potvrdil rozsudek tureckého ústavního soudu o zákazu islámské strany Refah z důvodu, že islámské právo šaría je NEDEMOKRATICKÉ A S DEMOKRACIÍ NESLUČITELNÉ A ODPORUJÍCÍ LIDSKÝM PRÁVŮM!!! (koho to zajímá odkaz na vyjádření muslimského právníka, který rozhodnutí kritizuje http://www.jurist.org/forum/forumnew59.php a závěrečné rozhodnutí EU soudu pro lidská práva, který rozhodnutí zákazu islámské strany Refah potvrdil http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-60936#{"itemid":["001-60936"]} Když Erdogan a islámská strana Refah neuspěli s rychlou formou islamizace Turecka (Turecko ještě mělo instituce, které se snažili hlídat sekularismus státu) založil Erdogan svou islamistickou "umírněnou" stranu a pomalu začal ničit zbytky sekulárního státu. Dnes se mu podařilo zničit i bývalou strážkyni sekulárního charakteru země armádu. Dříve naprosto nemyslitelné vyřvávání islámského "Allah akbar" (takové to muslimské "Sieg Heil") v turecké armádě se dnes objevuje stále častěji (viz. allah akbarování speciální turecké jednotky v tomto videu http://www.liveleak.com/view?i=967_1423747301&comments=1 ) Ta turecká podpora IS je tak v podstatě zcela pochopitelná a o to je to horší a ostudnější, když je Turecko členem NATO.

avatar
vkopecky Datum: 04.09.2015 Čas: 10:54

GAVL: Jestli na vzniku IS mělo Turecko nějaký podíl a případně jak velký je v dnešní době pouhá spekulace, konkrétní důkazy nejsou. Proto jsem v článku neuváděl, že IS je výtvor Turecka.

avatar
Luky Datum: 04.09.2015 Čas: 02:48

Je to zvláštní, ale co jsem se s Turkama bavil, tak vždycky o Atatyrkovi hovořili s takovým zvláštním zápalem a bylo jedno jestli na venkově nebo ve městě, vzdělanci nebo rolníci. A to se jednalo o dost hluboce věřící lidi... kult osobnosti, na který tu vůbec nejsme zvyklí..dané je to asi vzdělávacím systémem, očekával bych slušnou masírku od útlého dětství...všude taky spousta soch a tak.
A to jim tam zavedl monogamii a snažil se z nich udělat Evropany. Na pumpě mě tam "sbalil" jeden vysokoškolák, co byl doma na prázdninách. Přespal jsem u něho na terase a on mi ještě vypral. Byl nejstarší ze 14ti! dětí. Všechny od jedny matky. Asi tam nebudou mít problémy s odvody.....

avatar
belkin Datum: 04.09.2015 Čas: 00:57

Beld: ono turecko je polototalitní stát, kde za posledních několik desítek let, vládla armáda. To, že britové záměrně rozdělily kurdy do několika oblastí a neumožnili vznik vlastního státu mělo zřejmě svůj důvod (domníváte se že britové při samodestrukci impéria měli zlomyslný či jinak nekalý záměr?)

avatar
Beld Datum: 04.09.2015 Čas: 00:39

belkin : Kurdove hlavne meli uz od rozpadu osmanske rise mit svuj vlastni stat . Jejich naprosto nelogicke rozdelni do tri sousednich zemi melo jen jeden ucel .Vyvolat pernamentni pnuti v oblasti . Oni se s tim zamerem britove ani netajili .

To ze je totalitni stat , jako je turecko clenem NATO jen ilustruje neschopnost vyporadat se stavem na blizkem vychode po konci studene valky . Drive nebo pozdeji tam prijde diktator , stejne jako do egypta . Bud erdogan nebo nekdo jiny, to je fuk .

avatar
belkin Datum: 03.09.2015 Čas: 23:58

Historie turecka je tak složitá a komplikovaná že prostě nejde vytvořit ucelený názor. Turecko v novodobých dějinách lavírovalo mezi muslimskou kulturou a evropou ( už jen jeho strategická poloha ho nutila k určitým kompromisům)
V jejich moderních dějinách vystupuje Atta turek(otec turků) člověk, který v podstatě násilím vytvořil ateistický stát, na který se dnes Turecko odvolává.
Realita je však úplně jiná, převážná většina obyvatel je nábožensky rozdělená.
On i případ s kurdy je komplikovanější, ono se o tom nemluví, ale za spoustu problémů xi můžou kurdové sami.

avatar
dusan Datum: 03.09.2015 Čas: 23:39

Zaujímavé je, že Turecko chce zvrhnúť Assada a rozvíjať vztahy z Moskvou ... a Moskva chce udržať Assada a rozvíjať vztahy s Tureckom ....

Myslím, že skôr, alebo neskôr sa títo "kamoši" na Sýrii rozhádajú .....

avatar
flanker.jirka Datum: 03.09.2015 Čas: 22:47

V roce 1683 je naši předci vyhnali od Vídně, věděli proč to dělají. Přesně o sto let později (1783) je Rusové vyhnali z Krymu, taky věděli proč to dělají.

avatar
GAVL Datum: 03.09.2015 Čas: 21:51

Snad je už všem jasné proč Turci začali řezat do Kurdů na jejich území.

Mám pocit, že autor článku předpokládá , že hnutí IS nebylo vytvořeno Tureckem, což může být velký omyl.

Co se týče Turecka jako spojence , tak to je ta největší pohádka. Turecko nikdy nebylo našim spojencem, má totiž historicky zcela odlišné zájmy. V NATO je jen proto, aby byl zablokovám SSSR nyní RF. Turecko dostalo možnost pěkně v klidu za podpory USA budovat moderní armádu a vyčkávat na příhodnou situaci opět vzkřísit Osmanskou říši.

Možná , že ta situace nyní nastala.

avatar
Argonaut.CZ Datum: 03.09.2015 Čas: 19:08

Dle mého názoru stojíme na prahu reorganizace mezinárodních vztahů a záruk. Mohli bychom přimhouřit oči, kdyby Turecko nebylo člen NATO a země více či méně se snažící dostat do EU.

Shrnu-li to, aktuálně drží NATO pohromadě jenom strašením bubákem Ruska. Ostatně SSSR byl i důvod přijetí Turecka do NATO. Bez toho by se NATO rozpadlo - stačí se podívat na pokles armád evropských zemí, i Ruska po rozpadu SSSR.

Rozpad EU a Schengenu je tu coby dup. Už nyní se nedodržují smlouvy v EU. Je tedy zřejmé, že islám zažívá vzestup a státy se silnou islámskou menšinou budou čelit problémům tím více, jak se bude vzmáhat Turecko (dle Friedmana si chce Turecko přisvojit roli lokálního hegemona konsolidujícího muslimy). V tu chvíli začne přerůstat přes hlavu USA, které si lokální hegemony nepřejí.

avatar
Beld Datum: 03.09.2015 Čas: 16:13

Kdyz uz jsme u toho , co informace britskych a francouzkych tajnych sluzeb , ze turecke tajne sluzby vydelavaji na organizaci presunu nelegalnich imigrantu pres turecko do recka desitky milionu dolaru mesicne ....

Tomu rikam spojenec .

avatar
lorgarius Datum: 03.09.2015 Čas: 15:57

Co je na tom ved islamistom hadze zasoby omylom aj USA, ci ako to bolo.

avatar
CerVus Datum: 03.09.2015 Čas: 15:46

No, já to říkam celou dobu, že Turecko Sýrii destabilizuje mnohem více než USA.

avatar
palo satko Datum: 03.09.2015 Čas: 15:24

ešte dobre, že podporuju islamistov, keby branili babušky v Donecku pred "pravosekmi", museli by sme proti Turkom vyhlasit sankcie. :)

arr