Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Uctívání padlých je vizitkou společnosti

Datum přidání 23.07.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 14 komentářů    autor autor: Hana Zelená

Dnešního dne proběhlo v Hradci Králové rozloučení se štábním praporčíkem i.m. Jaroslavem Lieskovanem, posledním z pěti padlých, kteří zemřeli po sebevražedném atentátu při misi v Afghanistánu předminulé úterý. Jaroslav Lieskovan, Ivo Klusák, Jan Šenkýř, Libor Ligač a David Beneš byli ministrem obrany Martinem Stropnickým vyznamenáni Křížem obrany státu ministra obrany ČR i.m. a povýšeni do hodnosti štábního praporčíka i.m.

Foto: Čestná stráž vyprovodila padlé vojáky. / Army.cz

Foto: Čestná stráž vyprovodila padlé vojáky. / Army.cz 

 

Internetová diskuze není veřejné mínění

Prezident Miloš Zeman vyznamená vojáky 28. října in memoriam medailí Za hrdinství. Všem zesnulým byl uspořádán vojenský pohřeb s vojenskými poctami, za účasti předních představitelů armády a státu. Pietní obřady v takové formě byly od počátku našich zahraničních misí uspořádány poprvé.

 

Poprvé ale byli představitelé armády i vlády nuceni vyjádřit stanovisko k neurvalým reakcím té části veřejnosti, která své výpady vůči mrtvým a jejich poslání i nyní píše na internetových diskusích. Přesto, že mnohé z těchto jevů lze vysvětlit spuštěním obranných mechanismů, kdy se jedinec vyrovnává s vlastním frustracemi a anonymní vyjádření na internetu nelze zaměňovat s veřejným míněním, nelze tyto jevy přehlížet

 

Tento jev by měl být varováním pro politiky, kteří by měli vzít na vědomí, jaké projevy by se mohly u části obyvatelstva v extrémních situacích projevit i v reálném prostředí. A to i přesto, že virtuální identita - označená přezdívkou - nerovná skutečné identitě reálného člověka a jeho běžným projevům.

 

Člověk ve virtuálním prostředí internetu projevuje podle brněnského sociologa Šmahela až o 40 % více agrese. Případně uvolňuje takové vlastnosti, které je člověk nucen veřejně potlačovat, eventuálně si je odmítá připustit.

 

Ale právě tyto potlačované pocity mají původ v pudové složce naší osobnosti - v podvědomí. Struktura osobnosti bývá často přirovnávána k ledovci, kdy je Ego a jemu nadřazené Superego viditelné, zatímco podvědomí zvané Id se skrývá pod hladinou. Ale stejně jako skrytá část ledovce tvoří největší část naší osobnosti.

 

Na internetu pak dochází k tomu, že kontrolovaná hladina s úrovní diskuse klesne a to, co bývá běžně skryto, se projeví i v podobě stoky: Termínem, který generál Pavel zvolil skutečně příznačně.

 

Kybernetický lynč

Potlačované pudy vždy hrály významnou roli v psychologii davu a následného lynče, tedy i kybernetického. Internet je v prvé řadě komunikační prostředek, takže padlí vojáci byli "oslovováni" nadávkami a bylo zpochybňováno jak jejich rozhodnutí sloužit na misi, tak i hrdinství.

 

Došlo i k porovnávání s profesemi, jejichž význam je nezpochybnitelný: Policisté a hasiči rovněž skládají služební slib a spolu se záchranáři, ale i učitelkou, která skočila pro svého žáka do studny, projevují hrdinství. Ale pouze vojáci odjíždí do bojové zóny v Afghánistánu tím, že jsou předem daným terčem teroristické organizace, jejímž cílem je i naše země.

 

Úkolem vojáků není vysvětlovat, natož obhajovat své poslání (navíc ani nesmí být členy žádné politické strany), jejich úkolem ho je plnit. A v případě, že se tak bezezbytku stane, je povinností společnosti, která je na zahraniční misi prostřednictvím jí volených zástupců vyslala, uctít.

 

Právem jednotlivců je projevit nesouhlas s většinou, s politickým zastoupením a jeho rozhodnutím. Ale je povinností činit tak kultivovaně a v rámci přijatých právních norem. Vypnutím počítače není debata uzavřena, ani vyřešena.

 

Po každém z nás zůstává na internetu stopa, za každým příspěvkem je reálný člověk nesoucí za svoje výroky zodpovědnost. A výše uvedené frustrace a spuštěné obranné mechanismy jsou sice přirozeným stavem, ale nikoli zbavením svéprávnosti za zvládání agrese.

 

Vyjádření úcty - vizitka společnosti 

Kulturu společnosti určují i pravidla kdy, za jakých okolností a jakým způsobem lze pronášet kritiku. Období tragického úmrtí mezi ně nepatří. "Říkej si co chceš, ale až ho přikryjeme," napomíná ve filmu Ples příšer Billy Bob Thorton svého filmového otce Petera Boylea, když při spouštění rakve kritizuje svého vnuka za slabošství. Vzápětí se vztah v této filmové rodině definitivně rozpadá.

 

Podle psycholožky Evy Labusové je právě zanedbávání nebo rozpad přechodových rituálů, mezi něž pieta a pohřby patří, spolehlivým předznamenáním, že se blíží konec rodiny. Absenci rituálů ve společnosti pak považuje za fatální a říká: "Mnohé rituály lze považovat za výsledek dlouhodobé kolektivní moudrosti předků a za osvědčený generacemi odzkoušený prostředek pro vědomé prožívání a lepší zvládání významných mezníků v životě jednotlivce i společnosti."  

 

Pokusy o dehonestaci piety, výhrady k uctění padlých houkáním sirén a zvony, k ceremonii vojenského pohřbu, vyvolaly reakce nejen na straně politické reprezentace. Spontánní zakládání pietních míst, zapalování svíček a organizace sbírek pro pozůstalé, dokázaly, že pohřeb vojáka je nejen přechodovým rituálem pro pozůstalou rodinu, ale i integrujícím prvkem té části veřejnosti, která svým padlým vždy projevovala vděk a úctu.



Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
semtam Datum: 26.07.2014 Čas: 12:10

Jura 99
Omlouvám se, asi jsem se ne úplně přesně vyjádřil.
Ohledně hrdinství jsem to myslel všeobecně ve společnosti. Řády jsou řády a ne každý nositel kdo jej má provedl tu samou ušlechtilou věc. Ne, že by na ní neměl nebo nechtěl, ale prostě proto, že mu osud dal situaci jinou. Dál bych to prosím nerozebíral pokud dotyční je či není hrdina. Myslím, že to nyní není vhodné.

Co se týče bojovníků proti fašismu, tak jsem myslel všechny bojovníky z celého světa. O odbojářích, jsem se ani nezmínil a pokud vím, tak spolu s fašisty nebojovaly (pokud ano, tak předpokládám jen velmi malá hrstka). Tento fenomén převlékání kabátů nás za 2 sv. naštěstí nepostihl. Bohužel třeba na Slovensku mají úplně opačné zkušenosti. Proto ne každý bojovník proti fašismu je opravdový bojovník proti fašismu. Někteří stali bojovníky jen proto, aby to s nimy nedopadlo špatně, když se k nim valila Rudá armáda.

avatar
Jura99 Datum: 26.07.2014 Čas: 11:41

semtam: Jsi úplně vedle. První věc, vyznamenání za hrdinství od prezidenta republiky je co ? Snad je tím myšleno, že vyznamenaný provedl hrdinský čin.
K druhé věci, nevím proč se otíráš zrovna o odbojáře a zobecňuješ. Např. do zahraničního odboje odešli vojáci ještě v době, kdy nikdo netušil, jak válka dopadne a jestli válka vůbec bude. Přihlásili se dokonce do cizinecké legie a riskovali, že pětiletý závazek stráví někde v Africe, aniž by válka vůbec začala. Mezi zahraničními vojáky nebylo mnoho prvoplánových zrádců (snad A. Přeučil), nebudu počítat ty, kteří nevydrželi tlak (Čurda, Gerik, Horák, Kindl). Velké většina, ne-li úplně všichni zahraniční vojáci projevili velkou statečnost, občanskou uvědomělost a v podstatě i hrdinství už tím, že do zahraničního odboje vůbec odešli. Zmiňovat okrajovou a v podstatě neexistují část těch, kteří bojovali "zprvu po boku fašistů" je nepravdivé (pokud jde o Čechy).

avatar
semtam Datum: 26.07.2014 Čas: 10:44

To nadporucik

souhlas, jen jsem si nevšiml, že by zde nebo celkově byli tito vojáci označováni za hrdiny. Tak snad trochu nenásilné piety si myslím právem zaslouží.
Ohledně bojovníků proti fašismu bych byl opatrný. Někteří tyto "bojovníci" zprvu bojovali po boku fašismu a když fašismus to prohrával na všech frontách. Tak teprve tehdy se z nich staly "bojovníci proti fašismu"...

avatar
nadporucik Datum: 26.07.2014 Čas: 08:58

Ucta k padlym. Ja si ctim napriklad HRDINOV ktori v 2. svetovej vojne bojovali proti fasizmu, za OBRANU vlasti. Taky Gabcik a spol to boli HRDINOVIA.
Hrdina by pre bol aj vojak ktory padne na zahranicnej misii, ze sa obetuje aby zachranil spolubojovnikov, napr sa hodi na granat, ostane posledny kryt palbou ustup jednotiek.... Hrdina je clovek ktory s nasadenim zivota skoci do ladovej vody zachranit cloveka a pod. Bohuzial chlapci zomreli ako zomreli ako zomreli, strasne ma mrzi ze rodiny prisli o otcov, manzelov a synov, ale prosim neplytvajte slovom HRDINA. Ze niekto ide do misie a tam zomrie z neho nerobi hrdinu

avatar
GAVL Datum: 25.07.2014 Čas: 19:56

Dle mého názoru se všechny nedostatky naší společnosti pěstují pozvolna již od dob kdy skončilo Husitství a ještě větší ránu dostala naše společnost v době třicetileté války. Masivní nástup německo-rakouské šlechty zcela zdecimoval sounáležitost obyvatelstva k těm , kteří je vedou a s tím samozřejmě jde ruku v ruce úcta k armádě.
Sedláci u Chlumce a dřívější selská povstání, Chodové a podobně jsou události, které na to mají svůj vliv.
Ačkoli jsme vybojovali statečně nějaké bitvy, řekl bych , že služba v císařské armádě již v té době byla spíše o penězích než o národním duchu, neboť i ta se jistě podílela na udržování "pořádků". Se stejnou problematikou se nakonec potýká i police , která byla zdiskreditována především dobou komunismu.

Malá jiskřička byla 1. republika ač se svými problémy, ale ta byla záhy zadušena válkou a po ní už to měli v rukách komunisti za hlasité podpory sociálních demokratů , neboť bez soc. dem. by to komunisté nezvládli v roce 1948 a ani po něm.
Takže vzhledem k dlouhodobému útlaku je zcela logické jak se naše společnost projevuje .
Nakonec základní výchovou bylo neříkej venku co si říkáme doma, nehas co tě nepálí a podobně. Výuka dějepisu, jak jsem ji zažil ač pobolševickou, byla též dosti odfláklá v těchto otázkách. Výuka českého jazyka je též poznamenána, mnoho našich válečných hrdinů napsalo knihy a je nějaká kniha v povinné četbě ? Naše společnost se učí stohy informací o tom co druzí tam či onde , ale pramálo o nás.
Furt se učíme nějaké oficiální verze toho či onoho, ale s těmi o kterých to je se pramálo kdy kdo setká a má možnost se o tom pobavit.

Za úctou nemusíme jezdit na západ, neboť i Polsko je na tom mnohem lépe řekl bych. I díky jejich školství.

avatar
Věra Datum: 24.07.2014 Čas: 22:23

Pro J.Vraja:
Doporučuji navštívit městský hřbitov v Opavě na Otické ulici. Je tu nově zrekonstruovaný památník vojákům padlým v 1.světové válce, dále areál s hroby ruských vojáků padlých v 2.světové válce, včetně památníku - mohyly. Ne zrovna malé místo také zabírají hroby německých vojáků z 2.světové války. Jak je vidět, v Opavě je úcta k padlým projevena náležitě a je jedno, na které straně bojovali.
A abych nezapomněla, pokud se rozhodnete zajet do Opavy, určitě se zastavte v Hrabyni (asi napůl mezi Opavou a Ostravou) v Památníku 2.světové války.

avatar
J.Vraja Datum: 24.07.2014 Čas: 19:32

Neúcta k padlým,je dána asi celému českému národu.O vojenskou historii se už zajímám cca od roku 1967,ale nikde jsem nenarazil na nějakou úctu k padlým,tak jako se tomu děje na západ od našich hranic.Stačí se jen podívat na první pomníky padlých na území naši republiky a to od Prusko -Rakouské války 1866.Většinu pomníku na tuto válkou opravilo a udržuje Německo a Rakousko.Stačí se jen podívat na pevnostní hřbitov v Josefově.
Vezme me si jak se udržovaly a udržují pomníky na padlé vojáky s 1.světové válce.Několik těchto hřbitovů jsem viděl-dezolátní stav.
Totéž se týka památníku na padlé ve 2.světové válce.V roce 1972,jsem se bavil s jedním příslušníkem 1.čs.armádního sboru a ten mi řekl cituji:"Když jsem v roce 1946 šel k lékaři,že jako válečný veterán mám určité výhody,tak mi spolužák ze školy řekl-Kybys seděl doma na pr....,tak jsi to to zranění nemusel mít."-Takže jak se dnešní názory od tehdejších liší od tehdejších.
Jen si vezměme,jak dopadli bývalí západní letci.Osobně jsem se měl možnost v roce 1973 bavit s bývalým mjr.RAF panem Stříbrným a některými dalšími,kteří se obětovali za naší svobodu-a jak dopadli?Všichni,až na určité vyjímky skončili málem v opovržení celé společnosti.

avatar
otecko Datum: 24.07.2014 Čas: 15:03

Správný názor, plně se s tím ztotožňuji. Ještě dodám, že ta úcta k padlým by se měla více projevovat i v květnových dnech, to nejsou jen svátky-volno navíc.

avatar
Mario Datum: 24.07.2014 Čas: 02:09

lukas.karlik.lkar@gmail.com:
Stát by s tím měl něco dělat? Co bych si měl pod tím pojmem představit? Stát jsme přeci my, my všichni. My s tím něco dělejme, neb my jsme stát. Jak? To nejmenší je být příkladem. Chovejme se sami tak, jak bychom si přáli, aby se chovali ostatní. Chceš-li totiž změnit svět, změň nejprve sám sebe a svět se změní sám.

avatar
nadporucik Datum: 23.07.2014 Čas: 17:59

lukas.karlik.lkar@gmail.com kde vidis valecneho hrdinu?

avatar
Autorka Datum: 23.07.2014 Čas: 16:57

Technická poznámka k významu R.I.P. zkratka pro latinské: requiescat in pace (anglicky: may he rest in peace. česky: nechť odpočívá v pokoji), často (i když trochu nepřesně je bráno za: rest in peace)

Lukáši, komerční by bylo sdílení svíček, vyjádření soustrasti v případě, že by dotyčnému toto přinášelo zisk...
Každý má své motivace proč a kde pietu vyjádřil, potřeba vyjádřit účast je legitimní a pokud na jedné straně nemají někteří lidé zábrany psát nadávky, je v pořádku, aby se ti druzí s opačným názorem nestyděli vyjádřit vyjádřit účast tak, jak tomu v civilizované společnosti bylo. I to je je společenský rituál, integrující prvek.

avatar
sladoch Datum: 23.07.2014 Čas: 15:56

Requiescat in pace - na tom nevidim nic komercniho

avatar
lukas.karlik.lkar@gmail.com Datum: 23.07.2014 Čas: 15:05

Je pravdou, že neúcta některých jedinců vůči padlým vojákům je opravdu smutnou stránkou české společnosti, do jisté míry věřím, že tito lidé tak činí z pouhé nevědomosti... Ani politici a ani média nemají potřebu učit obyvatelsto k úctě a teď to nemusejí být vojáci, ale i ostatní nebezpečné profese, ke kterým bychom měli přistupovat s úctou.

Celkově mám pocit, že lidem kolem mě přestávají být vlastní hodnoty jako je čest, národní hrdost, vlastenectví, patriotismus, úcta k druhým, úcta k národním hrdinům, atd. Stát by s tím měl něco dělat...

Když jsem tak pročítal články, ve kterých se řeší problematika oněch jedinců, kteří nemají úctu k padlým vojákům, nikde jsem však nezaznamenal zmínku o opačné straně mince... Mě osobně přišlo zrovnatak neetické, když se z pietních aktů a uctívání našich hrdinů stala senzace na sociálních sítích, kdy se pomalu každý druhý chlubil fotkou se svíčkami a zkratkou R.I.P., když už nic jiného, tak jsme Češi! Nebo je tak těžké napsat "Děkujeme vám, odpočívejte v pokoji" Celkově jsem měl následně dojem, že uctění památky se zvrhlo v komerci. A o tom to přeci také není...

avatar
sladoch Datum: 23.07.2014 Čas: 10:28

https://www.youtube.com/watch?v=VdEKMt64IPw&feature=youtu.be

arr