TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Ukrajinský bitevní vrtulník SM232

Datum přidání 27.01.2015    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 53 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Ukrajina v nejbližších měsících a letech hodlá investovat značné prostředky do vybavení své armády. Ukrajinský vojenský průmysl chce přirozeně značnou část investic získat pro sebe a proto v poslední době přichází s novými zbrojními projekty. Příkladem nechť je firma Jumik, která nabízí koncept lehkého bojového vrtulníku SM232 odvozeného od sovětského typu Mil Mi-2.

Foto: Koncept ukrajinského bitevního vrtulníku SM232; větší foto / Jumik

Foto: Koncept ukrajinského bitevního vrtulníku SM232; větší foto / Jumik

 

Sovětský lehký víceúčelový vrtulník Mi-2 se poprvé vznesl do vzduchu již v roce 1961. Do roku 1998, kdy byla výroba ukončena, bylo vyprodukováno celkem 5497 kusů a vrtulník Mi-2 se tak řadí k nejúspěšnějším vrtulníkovým konstrukcím. Dlužno podotknout, že vývoj Mi-2 probíhal v Sovětském svazu, ale výroba v Polsku.


Vrtulník se již nevyrábí, ale ve světě stále léta stovky vrtulníků Mi-2 nejrůznějších verzí, které lze velmi levně pořídit. V ukrajinském letectvu například najdeme sedm modernizovaných vrtulníků Mi-2MSB2 s dvojicí ukrajinských motorů Al-450M o výkonu 2×346 kW (2×456 koní).


Ukrajinská armáda dokonce plánovala (případně stále plánuje) rozsáhle znovuzavedení modernizovaných vrtulníků Mi-2MSB2 zpět do výzbroje. Ukrajinská firma Motor Sič nabízí ukrajinskému letectvu modernizovaný Mi-2MSB2 za 9 milionů dolarů. Avšak současný stav programu či výhledy do budoucna nejsou známe.


Další ukrajinská firma Jumik nyní dokonce pracuje na projektu bitevní verze vrtulníků Mi-2 označovanou jako SM232. Připomeňme, že nejde o první bitevní modifikaci Mi-2. V Polsku například vznikla v roce 1984 modifikace Mi-2URP-G, dosud nejmohutněji vyzbrojený stroj rodiny Mi-2.

 

Foto: Mi-2URP-G; větší foto / Pibwl, CC BY-SA 3.0

Foto: Mi-2URP-G; větší foto / Pibwl, CC BY-SA 3.0

 

Vrtulník Mi-2URP-G byl vybaven 23mm kanónem NS-23, čtyřmi protitankovými řízenými střelami 9M14 Maljutka, čtyřmi raketami protiletadlového raketového kompletu 9M32 Strela-2 a dvěma kulomety PK.


Ukrajinská SM232 však posunuje bitevní schopnosti Mi-2 ještě dále. Srdcem SM232 je dvojice původních, ale modernizovaných motorů GTD350SM o výkonu 2×335 kW (2×450 koní). Případně lze uvažovat o modernizovaných motorech Al-450M ukrajinské značky Motor Sič.


Maximální startovací hmotnost je 3500 kg, z toho 1000 kg připadá na užitečné zatížení. SM232 je kromě pilotů (případně pilota) a výzbroje schopen pojmout také čtyřčlenný výsadek.


Hlavním konstrukčním zásahem jsou boční kompozitní křídla pro zavěšení zbraňových systémů. Na levé straně je vedle kabiny umístěn rychlopalný 30mm kanón Gš-30.


Vrtulník získal nový kompozitní třílistý rotor a vyrovnávací kompozitní dvoulistý rotor. Kritické části vrtulníku, včetně prostoru posádky chrání lehké kompozitní pancéřování.

Foto: Na trhu lze koupit Mi-2 různých verzích. Základní samonosnou konstrukci lze využít ke stavbě prakticky nového vrtulníku. /  JumikFoto: Na trhu lze koupit Mi-2 různých verzí. Základní samonosnou ocelovou konstrukci lze využít ke stavbě prakticky nového vrtulníku. /  Jumik

 

Na čtyři závěsné body pod křídla lze zavěsit řízené střely 9M114 Šturm-W, 9M120 Ataka-M, Hermes-A, neřízené střely nebo klasické pumy od 50 do 200 kg. Pro vlastní obranu slouží střely vzduch-vzduch R-60M nebo Igla-W.


Samozřejmostí je moderní avionika. Hlavními senzory SM232 je elektro-optické pozorovací (denní/infračervená kamera) a zaměřovací (laserový dálkoměr a značkovač) pouzdro a povětrnostní radar umožňující létat ve ztížených meteorologických podmínkách. Vrtulník dostal také moderní „skleněný kokpit".


S plnými nádržemi (1000 litrů) doletí SM232 na vzdálenost 700 km, průměrnou cestovní rychlostí 220 km/h (max 240 km/h). Maximální dostup je 4000 metrů.


Zatím není vůbec jisté, zda SM232 zaujme ukrajinskou armádu. Jedno ale jisté je - na poli bitevních vrtulníků Ukrajině moc možností nezbývá. Na západní stroje Ukrajina nemá peníze a nákup ruských bitevních strojů, případně pořízení náhradních dílů, je v současné době absolutně politicky neprůchodné.

 

Zdroj: Ukraine Industrial

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
fenri Datum: 29.01.2015 Čas: 11:43

Co vím, tak o použití taktických jaderných zbraní na letišti hovořil Heletej. U té Točky se o tom spekulovalo chvíli, ale nejsem si jistý, že ze strany oficiálních UA zdrojů. Fakt nevím. Tu UA haluz jsem zaregistroval na letišti. OT.

avatar
semtam Datum: 29.01.2015 Čas: 11:27

fenri

Nebyla to náhodou ta továrna, při které UA sdělila, že Rusko provedlo jaderný útok? Pak se teda vysvětlilo, že ji Ukrajinci odpálili Točkami...

avatar
semtam Datum: 29.01.2015 Čas: 11:20

Antonov má docela průšvih. Jediný co po rozpadu SSSR vyprodukoval je AN-140 a AN-70, který je vyvinut ve spolupráci s Ruskem. Pokud UA neukončí vojenské embargo proti Rusku má toto letadlo pramalou šanci na úspěch. Potencionální zákazník by mohla být Čína (pro kopčení know-how, jak jinak). Otázkou je, zda by to Ukrajině dovolili její věřitelé, aby Čína nebyla zase o krok na před. Vzpomeňme na naši Tamaru...
Osud AN-70, pokud se vztahy nezlepší bude asi zpečetěn. Navíc pro konkurenci jako je A400M bude lepší, když na trhu bude o významného soupeře méně.
Antonov přinejlepším bude výrobce regionálních letadel a při troše štěstí a to píšu s velkým optimismem, někdo projeví zájem o jeho náklaďáky typu Ruslan. Spíš se obávám, že tuto firmu pohřbí tupost politiků.

avatar
fenri Datum: 29.01.2015 Čas: 11:05

Ale vždyť já to nijak nezpochybňuji. Jen jsem napsal, že v situaci, kdy se ukrajincům fakt nedaří vyrábět ani jednoduché věci v rozumné kvalitě, měli by se soustředit na základní technologie, místo fantasmagorií o strojích, jejichž reálná hodnota je krajně pochybná a u kterých lze pochybovat, že je smysluplně dotáhnou.
Nenapsal jsem, že Sič je jediný UA vojensko-průmyslový subjekt. Napsal jsem, že je jediný, který je reálně na špici a nebo se těsně kolem ní motá. Ale to jsem sáhl Jurovi na Banderu ;-)
Mimochodem velikánská munička je mj. v povstaleckém Lugansku. Dělají(li?) tam mj. 5.45x39, což je teď asi hlavní spotřební materiál na UA. Klidně pro dobro UA doplním, že mj. vyrábějí lodní převodovky. Případná absence jejich dodávek bude Rusy taky problém. Nepochybně ho nějak vyřeší a stranou, která prohraje budou pro změnu obyčejní Ukrajinci, ale to my tu nerosekneme.

avatar
Todomatch Datum: 29.01.2015 Čas: 10:53

to fenri: Na Ukrajině je hodně zbrojovek. Třeba Južmaš - vždyť ten vyráběl hlavice do největších ruských jadrných raket. Jeho stránky www.yuzhmash.com ale nejedou. 200 km odtud je Kramatorsk a 256 km Doněck, což už jsou oblasti kde operují Moskvou podporovaní separatisté, takže tam třeba nejede web, kdo ví? Zbrojní průmysl na Ukrajině rouhodně je. Koneckonců konstrukční kanceláč Antonov je taky docela známá ne?

avatar
semtam Datum: 29.01.2015 Čas: 10:41

liberal shark

Promiňte, nějak jsem přehlídnul ten off-topic. Jinak souhlas s nasazením bitevních vrtulníků. U tohoto stroje se spíš nabízí univerzálnost, než "pouhá" bitevní verze.

avatar
semtam Datum: 29.01.2015 Čas: 10:23

liberal shark

Popsal jsem jen technickou část věci. Nemusel jste na mne vychrlit neúplnou chronologii konfliktu s nejasným vývojem. Dodržme prosím přání admina. Na tyto anabáze bude snad určitě vhodnější článek. A nebojte pokud tu budu přítomen rád se s Vámi informačně podělím.

avatar
fenri Datum: 29.01.2015 Čas: 10:11

To Jura99: mohl byste nějak věcně vyvrátit, co jsem napsal o BTR? Pokud ne, tak si nechte svoje hloupé dojmy a ataky.
Ano, k Ukrajinské technice mám despekt, protože kromě motorů ze Siče jsem ještě neviděl nic zásadního, co by se jim povedlo. Ani to potrubí, co je živilo si nejsou schopni udržovat.
Díly na Satany Rusové už nepotřebují, resp. čtvrt století stará střela není perspektivou, se kterou počítají. Sič s nimi zatím obchoduje a troufnu si říct, že těch pár lidí co v Siči něco umí Rusové snadno přetáhnou ke Klimovovi. Snad nikdo nevěří, že v momentě, kdy Sič přestane dodávat, že se uzemní ruské vrtulníkové letectvo.
Za fatálně špatnou kvalitu BTR-4 Rusové jistě nemohou, stejně jako nemohou za to, že Ukrajinci nejsou schopni kvalitně vyrobit ani 40 let starý sovětský transportér. Pokud jste četl v ATM, tak státy, jež odebíraly BTR-3 nebyly nespokojeny s koncepcí (tu jistě znaly, než to koupili), ale s KVALITOU PROVEDENÍ, zejm. svarů a faktu, že ukrajinští odborníci při instalaci výkonějšího motoru použili původní chlazení, které to jaksi nezvládalo. Argumentovat tím, že Ukrajinci dělají dobrou techniku a za vadné svary mohou arabští zákazníci je dost úchylné. BTR-4 se jim hodí, ono se jim hodí dokoliv. Což neznamená, že jsou to nejsou šmejdy, které odmítali i Iráčané tak zoufale, že lodi, jež vezla druhou várku této kvality zabránili přistát. No a kvalitách BTR-4 se lze často přesvědčovat na Donbase. Poté, co se s nimi Pietro vyfotí, končí jako halda šrotu někde před Horlivkou či Avdějevkou.
Co se týče Antonova - po smrti rusa Antonova už hoši nic do kupy nedali (byť uznávám, že An-70 bylo perspektivní letadlo, pokud by ho dotáhli do konce a pokud by ho kvalitně vyráběli) a naše armáda na Ukrajincích závislá v dopravě není. V AČR už Antonovy nejsou a občasné velké transporty do Afghánistánu tahala převážně ruská Volga-Dněpr. S letadli vyrobenými v SSSR ;-)
Jestli je lepší T-84 nebo T-90 je krajně diskutabilní. Navíc jedna věc jsou papírové parametry, druhá kvalita provedení. Zase ty ukrajinské svary... Nicméně pokud projedete odborná fora, panuje přesvědčení, že aktuální T-90 stojí nad aktuálními T-84.

avatar
liberal shark Datum: 29.01.2015 Čas: 09:28

to semtam
On ten konflikt postupně gradoval v čase. Začalo to nepodepsáním smlouvy s EU, pak pokojné demonstrace na Majdanu, pak pouliční násilí, pak ostřelovači (dodnes neznámí), pak vzpoura a vyhnání Janukovyče, pak nepokoje a obsazování ukrajinských úřadů (kým ?), pak okupace Krymu zelenými mužíky a jeho anexe RF, pak zásah pěší ukrajinské národní gardy, pak lehce ozbrojení opolčenci vedení speciálními silami a paramilitárními jednotkami rekreantů, pak nasazení letectva a těžkých zbraní UA, pak vytvoření no-fly zone rekreačními jednotkami PVO, pak zásah moderních rekreačních tankových a dělostřeleckých jednotek. Momentálně mají rekreanti zjevnou kvalitativní převahu nad UA a NG, opolčenci jsou asi jen pěší doplněk. Další vývoj: 1) UA si urychleně pořídí moderní výzbroj ze zahraničí a obnoví hranice, 2) rekreanti udrží status quo, 3) rekreanti dobudou celou Luhanskou a Doněckou oblast a dosáhnou pozemního spojení s Krymem. Vzhledem k probíhající ofenzivě rekreantů na Mariupol to vypadá na č.3. Otázka ovšem je, kdy se rekreantům ekonomicky zhroutí jejich cestovní kancelář. Omlouvám se za off-topic.

Závěry diskuse ukazují, že použitelnost bitevních a ozbrojených vrtulníků na moderním bojišti je omezená až sporná. V tomto světle je dobré se vrátit i k debatě nad zavedením bojových vrtulníků do AČR. Bitevní vrtulníky jsou pekelně drahé a může je sundat kdejaký jouda s PLŘS, který může číhat v každém křoví. Proto je asi racionálnější zavádět levnější a hlavně univerzálnější ozbrojené vrtulníky. Jak už jsem psal - mohou v případě nutnosti posloužit jako vysoce mobilní záloha k likvidaci průniků nepřítele v hloubce naší sestavy, kde je pravděpodobnost výskytu nepřátel s PLŘS přijatelně nízká.

avatar
Jura99 Datum: 29.01.2015 Čas: 09:01

Je to něco jako militarizovaná Agusta na ukrajinský způsob. Ve finále může být schopnost i životnost na bojišti podobná, čili nejspíš nízká. Je to skutečně sázka do loterie, nakoupit drahé stroje, která pak nepřítel "levně" sestřelí. Je vůbec otázka, jestli má bojová helikoptéra s lidskou posádkou nějakou perspektivní budoucnost. A držet ve stavu drahý stroj, který lze použít jen v některých typech války a některém typu terénu, je dost luxus. Jinak fenri, Váš despekt ke všemu ukrajinskému a naopak obdiv k ruskému je moc okatý. Na Ukrajině je mnoho podniků s vojenskou výrobou, kterou Rusové nutně potřebují a nemají ve svých podnicích rychlou náhradu. Kromě zmíněných vrtulníkových motorů jsou to např. komponenty mezikontinentálních raket Satan. Mimochodem ukrajinský Antonov, jistě znáte pověstná velkokapacitní letadla, na jejichž přepravních službách je závislá i AČR. Pokud jde např. o tanky, ukrajinský T-84 je nepochybně lehce lepší než ruský T-90. Článek v ATM o BTR jsem také četl, nevím jestli jsou Ukrajinci odpovědní za koncepčně chybnou konstrukci z dob SSSR, je to v neposlední řadě také i věc arabského zákazníka, že si ty stroje objednal, nakonec ale cena nejspíš kvalitě odpovídala a Irákem neodebrané stroje se dnes paradoxně Ukrajincům velmi hodí.

avatar
semtam Datum: 29.01.2015 Čas: 08:31

oprava: měli jen denní zaměřovače.

avatar
semtam Datum: 29.01.2015 Čas: 08:26

liberal shark

Ok, původ může být všelijaký a focené pomalu kdekoliv. Takže je to asi kontraproduktivní. Trochu mě zklamal Visinger, na kterého jste odkazoval. V jiném článku od něj jsem četl, že mají i Pancir. To se docela sekl, protože ta fotka byla pořízena u Rostova... Pokud vezmem v potaz pravdivost fotky АРК-1 «Рысь» na UA, tak se s ním musí počítat až nyní. Důvod je prostý, pokud by měli tyto radary, UA by měla velké potíže již dávno. Navíc pozice na které se vede palba jsou půl roku zastřílené a velmi důležitá je i přehradná palba, kde jsou tyto radary již zbytečné. Navíc by UA nebyla schopna permanentního ostřelování pozic nepřátel.

K bojovým vrtulníkům, válka na UA ukázala, že nízko letící stroje jsou snadným cílem pro hlavně i PLŘS a jejich dostupnost je všude po světě veliká. UA však není jen rovina, má Karpatskou oblast a tam by mohli mít bitevníky o něco větší šance. Ale si vzpomínám, když se v roce 1999 bombardovala ex Jugoslávie, tak se prý plánovala i pozemní operace na Kosovu. Vzhledem k hornatému terénu a početnému zastoupení PLŘS se i objevovali obavy, že by vrtulníky dostali hořkou zkušenost. AH-64 byly zamýšleny pouze pro použití v noci, protože srbské Strely neměli jen denní zaměřovače. Ale vzhledem k horskému terénu a tím pádem menším vzdálenostem by operátor Strely se mohl jen spolehnout na svůj sluch a následně střelu odpálit odhadovaným směrem. Hlavice již zařídí své.

Někde jsem četl studii, kde nejvíc sestřelů PVO mají na kontě PLŘS. Bitevníky jsou dost dobrá zbraň, kde je velice řídká PVO. Kde jsou již hojně zastoupeny PLŘS a podobné systémy, tam jejich nasazení je hra na kočku a myš. Mi-24 se ukázali naposled třeba u dobití Doněckého letiště na začátku války. Kde opolčenci nepočítali s vzdušným útokem, protože bylo letiště nové a neměli při sobě PLŘS. Poté, když si uvědomili, že to UA myslí vážně si je vzali do bojů a výsledek je, že MI-24 se prakticki neúčastní bojů.

avatar
fenri Datum: 29.01.2015 Čas: 07:38

Mě se zdá, že kromě Siče na Ukrajině snad není jediná schopná firma, která by zvládala elementární technologické úkony. Sič tam vypadá jako zjevení z jiného světa a kupodivu mu (zatím) prošlo i prohlášení, že si do svých kšeftů s Ruskem kecat nenechá..
Fiasko s "moderními" BTR-4, které nakonec nechtěl ani Irák jsem bral jako nezvládnutí náběhu výroby nového stroje. Byť technologicky jednoduchého. Jenže ejhle, ony fundamentální problémy měly i ukrajinské kopie starých ruských BTR, nyní prodávaných jako rodina BTR-3. Jedna série dostala větší a silnější motor, ale jaksi k tomu zapomněli udělat adekvátní chlazení. Další série byly (stejně jako BTR-4) špatně svařené, takže seznam zemí, které ty ukrajinské křápy nechtěly, utěšeně rostl. Viz. článek v posledním ATM.
Takže si říkám, že by se hoši pro začátek mohli naučit svařovat a pak se pouštět do vrtulníků. Mimochodem i na tom demonstrátoru ukrajinského "Achzarito-Námeru" bylo vidět šílené provedení svarů. Obávám se, že to je jejich technologický standard.
A možná za částí děsivých ztrát UA obrněné techniky nestojí ani tak nadpřirozené schopnosti Sparty, Somálců a dalších opolčeneckých oddílů, ani tajná supermoderní technika a statisíce ruských vojáků propašovaných v kamionech mezi pytlíky se sušeným mlékem, ale obyčejný šlendrián, vohnoutství a bordel, který pak řadový vojáci zaplatí životem.

avatar
liberal shark Datum: 29.01.2015 Čas: 05:17

to semtam 28.1. 21:23
Na serveru valka.cz je velmi kvalitní databáze všech možných zbraňových systémů, ale určit který z nich je "čistě ruský" a který je "kontaminovaný" zahraničními komponenty asi není možné. Přesné složení systémů a původ komponentů vám nikdo neřekne.

avatar
memo Datum: 29.01.2015 Čas: 01:50

Něco podobného chtělo vyvynout rovněž Polsko ze Sokolu, jen s tím rozdílem že polský stroj měl být podobný Mi-24. Škoda že to Poláci nezrealizovali. Pro stroj takové koncepce by se našel velký kooperační potencionál v mezinárodním konsorciu a předpoklady pro licenční výrobu v zemích ASEAN. U Sokolu je jistě potencionál dalšího vývoje a různých modifikacích. Třeba takový KAMAN disponuje technologií, kterou využil na několika typech vlastních helikopter a současně vyrábí typ K-MAX. Něco takového by bylo možné zkusit na modifikovaném Sokolu u kterého by pak odpadla potřeba zadního rotoru. Spolupráce Ukrajiny, Polska a případně KAMANu na takovém stroji má perspektivu.

arr