TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Úmrtí vojáků a internetová diskuze

Datum přidání 17.07.2014    Rubrika rubrika: Události     komentáře 49 komentářů    autor autor: Mgr. Hana Zelená

Zpráva o tom, že při plnění povinností zahynuli v afghánském Bagrámu v rámci mezinárodní bezpečností operace čtyři příslušníci Armády České republiky (pátý podlehl následkům zranění 14. července po převozu) vyvolala bouřlivé reakce na internetových diskusích. Vedle projevů účasti a vyslovení úcty padlým se vyrojily projevy nenávisti k zahynulým vojákům či k jejich poslání v Afghánistánu. Případně k obojímu.

Čeští vojáci v Afghánistánu

Foto: Čeští vojáci v Afghánistánu; ilustrační foto / army.cz

 

Pudy v útoku

Náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Petr Pavel nazval tyto výroky "v konfrontaci s lidským životem stokou". Kritici tohoto vyjádření - volající po svobodě názoru - vynechávají fakt, že dosud visí na diskusích rozličných medií urážlivé a vulgární výroky, které by mohly být žalovatelné pro urážku na cti, eventuálně naplňují podstatu trestného činu pomluvy. 


Pomiňme nyní, že by trestní stíhání či přestupek, případně soudní spor, přinesl autorům urážek zjištění, že svoboda "vyjádřit názor" je podmíněná zodpovědností za jeho obsah a limitována osobnostními právy zostouzených vojáků. Konfrontace pisatelů s úřední či soudní autoritou by také přinesla obraz o tom, kdo a na základě čeho se internetových ataků dopouští. A nakolik je jejich civilní postoj v souladu s agresivními projevy ve virtuálním prostředí.

 

Psycholog Luboš Blinka upozorňuje, že "vlivem dojmu anonymity (a zde bychom podtrhli, že se jedná skutečně jen o dojem: dohledat pisatele je sice obtížné, nikoli ale technologicky nemožné) oddělujeme své virtuální „já“ od své reálné identity." Tedy to podle něj znamená, že "své chování 'online' oddělujeme od možných důsledků 'offline'." Tedy po vypnutí počítače.

 

Ego každého člověka je pod dvojím tlakem. Z jedné strany je ovládáno podvědomými složkami: základními instinkty, potlačenými pudy. Z druhé strany je pak korigováno tzv. Superegem, což jsou výchovou a společností přijaté zásady a zábrany. Díky nim většina lidí přirozenou agresivitu pramenící z pudové složky osobnosti (zvanou Id) zvládá. 

 

Důvodem, proč kontrola Superega na internetu selhává, je podle Bílka proto, že "Ego více splývá s pudovou složkou naší osobnosti - Id". Na internetu se tedy více chováme podle principů slasti – podobně, jako když sami doma či v jinak bezpečném prostředí dáme větší prostor společností jinak nerado viděnému chování. Ve chvíli, kdy do takto odtržené virtuální komunikace vstoupí téma armády, je o zábavu postaráno.

 

Zbraně jako falické symboly

Zbraně jsou nejen Freudem prověřené falické symboly a svět je prostě rozdělen na ty, které je mají a na ty, kteří ne. Ti druzí mají v podstatě dvě možnosti, jak na tento fakt reagovat: respekt nebo vztek (byť s předstíranou rezignací).

 

První k rovnováze dospěli vlastní realizací v jiném oboru a často i tím, že měli svého času možnost ke zbrani "čichnout", eventuálně být nějakou dobu součástí vojenského systému. Druhým byla tato možnost buď upřena - nebyli s účelem armády seznámeni nebo nemají vzhledem k výchově, věku a vzdělání dostatek informací, aby si vytvořili objektivní obraz.

 

Specifickou skupinu tvoří muži, kteří v bývalém režimu získali během základního výcviku tak negativní zkušenosti, že je dodnes představa jakéhokoli vojska frustruje.

 

Každopádně je fenomén armády natolik silný, že k němu každý jedinec (tedy i ženy, které jsou ovšem ke svému postoji motivovány jinak) mají vyhraněný postoj. To vede k tomu, že v případě jakýchkoli diskusi o armádní tématice zaujímají oba tábory nesmiřitelné postoje.

 

Smrt ve vlastních řadách

Vždy ve chvíli, kdy je veřejnosti oznámeno úmrtí vojáků, vstoupí do tohoto vypjatého postoje prvek ohrožení. Reakce se opět odvíjí od toho, nakolik jsou občané s možností napadení srozuměni a nakolik jsou oni sami natolik integrovanou osobností, aby byli schopní fakta o důsledcích teroristických útoků zpracovat.

 

Obyvatelstvo smrt ve vlastních řadách vyvádí z rovnováhy, vzbuzuje v nich nepříjemné pocity, úzkosti a nastupují přirozené obranné mechanismy, které popsala Freudova dcera Anne. Na internetu pak vidíme celá defilé jejich nejrozličnějších projevů, a to v opět virtuálním prostředím zesílené formě.

 

Velice častá je racionalizace, tedy pokus vysvětlit událost pro mě přijatelným způsobem (umřeli, protože si chtěli vydělat v cizině peníze. Já jsem doma, takže se mi to nestane). 

 

Obdobnou náplň má intelektualizace (pokus vyjádřit nepříjemné pocity chladným a neosobním jazykem, v daném případě se často jedná o pokus "vědecky" rozebrat problém teroristických útoků, aniž by měl pisatel dostatek informací či vzdělání) a zejména reaktivní výtvor - člověk se chová naprosto opačně, než je reakce, kterou se snaží vytěsnit. Proto nejvíce armádu moralizují a obviňují z agrese jedinci, kteří s ní sami mají problémy již v písemném projevu a zřejmě i v osobním životě.

 

Obdobné je to s projekcí, mechanismem, který se na internetu projevuje snad nejčastěji a nejen ve vztahu k armádě. Jedinec připisuje druhým přesně to, co dělá sám ("neumíš diskutovat, jdi se tam podívat, nejsi v armádě," což je typický příklad demagogie vylučující diskusi).

 

Stranou nezůstává ani percepční obrana - obrana ve vnímání, kdy si někteří stěžovali na "příliš mnoho informací" o padlých, které je znervózňovaly, sirény, které houkaly. Někteří zvolili přímo popření, jednoduchou obranu, kdy natolik frustrující informaci odmítli vnímat a úplně se od ní i od médií distancovali.

 

Opomenout nelze ani obranný mechanismus přemístění, kdy jsou přesouvány emoce k objektu, který nemá k příčině vztah (z útoku obviníme vojáky, protože tam jsou a můžeme jim vynadat. Taliban, který to způsobil, je mimo dosah). 

 

Ve vztahu k armádě, nelze vynechat mechanismus identifikace, který se naopak projevuje v řadách jejich sympatizantů, a to už od pradávna. I oni jsou informacemi o padlých vyvedeni z rovnováhy a reagují ztotožněním se s vojáky, připisováním si jejich vlastností ("síla a čest...") a případně aktivním přihlášením se do armády, aktuálně k záložnímu vojsku.

 

Frustrace a pocit selhání

Důvodem, odkud se obranné mechanismy berou, je frustrace a pocit selhání. Občany vyvádí z rovnováhy fakt, že nebezpečí může přijít prakticky odkudkoli a cítí se neschopní ohlídat vlastní teritorium. Podvědomí je sice skrytá, ale nejsilnější část náší osobnosti ovládající Ego a potřeba zajistit bezpečí je prvořadá. 

 

Zatímco v pravěku muži hlídali horizont a číhali, odkud se blíží nepřátelská tlupa, dnes seberou rodině ovladač a mají pod kontrolou nebezpečí na všech televizních programech. Na internetu pak zmapují každé potenciální ohrožení, které ovšem ve většině případů nemají s čím konfrontovat, protože v domácím prostředí je toto skutečné známo jen Bezpečnostní informační službě (BIS).

 

V rámci vojenských zahraničních misí jsou informace z pochopitelných důvodů filtrovány už úplně. Mise v Afghánistánu navíc není takového charakteru, aby bylo možné podávat zprávy o bojových výsledcích a úspěších: Charakter provinčního rekonstrukčního týmu, který pomáhá místnímu obyvatelstvu budovat základy školství a zabezpečovat oblast, nebyl až do tragické události pro média natolik populární, aby je čtenářům zprostředkovávaly. 

 

Největší díl ale asi na vzniklém napětí nesou politici, kteří hrají se svými voliči alibistickou hru. Ačkoli jsou si sami vědomi nutnosti státu disponovat armádou a podílet se na členských závazcích v NATO, obcházejí v rámci svých volebních slibů téma armády po špičkách a během svého mandátu mlží stylem: "My bychom i byli proti vyslání, ale oni nás někteří přehlasovali".


Pět mrtvých vojáků a nepřehlédnutelná reakce na internetu ale postavila představitele státu do konfrontace s občany v takové míře, že byli nucení jako nejvyšší autority poslat obyvatelům jasný vzkaz: Armáda chrání naši svobodu a vojáci bojují za naše zájmy.

 

V případě vrchního velitele armády, který byl jako první prezident zvolen referendem, nelze zpochybňovat, že by neměl ke svému vyjádření dostatečný mandát.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.1 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
S.Morozov Datum: 04.08.2014 Čas: 18:23

Pane vojáčku v záloze.Nevím jak Vy,ale já si odsloužil 22 let jako voják s povolání.Zvaším názorem nikdy nebudu souhlasit.Zažil jsem vojáky zakladní služby,kteří byli méně intelgentní a též vojáky s kterými bych šel na konec světa.Totéž se týká absolventů VKVŠ-mezi které budete jistě patřit i Vy (pokud jste kdy byl na vojně),kdy někteří to hráli na obě strany a pak jsem zjistil,že pro zajištění kariéry tajně chodili za nadřízenými včetně VKR a tvrdě donášeli.Jen aby si zvýšili své Ego.A po několika letech v záloze se začali chlubit jaké už mají hodnosti a co vše dokázali.Možná,že i mezi takové vojáky v záloze patříte i Vy.

Antoine de Saint Exupéry řekl:
"Být člověkem znamená být odpovědný. Znamená to hanbit se nad nezaviněnou bídou. Znamená to být hrdý na vítězství, kterého dosáhli kamarádi.Znamená to cítit, že přiložíme-li svůj kamínek k ostatním, pomáháme stavět svět."

Nemohu si pomoci,ale Váš příspěvk je učebnicová ukázka typického ČEŠSTVÍ. Ukňučenost, uprděnost, připo_ranost, neochta k čemukoli a apsolutní absence národní hrdosti. To my ne,no my určitě ne to oni, oni, my jsme jen muzikanti. Fuj!

Při hlubším prostudování Vašeh příspěvku jsem došel k závěru,že jste možná vojákem nikdy nebyl a Vámi uváděné skutečnosti existovaly,nebo stále existují ve Vaši fantazii.Osobně by mě zajímalo u jakého útvaru jste v Opavě sloužil.

avatar
vojáček v záloze Datum: 02.08.2014 Čas: 19:41

Tak jako lze psychologicky ohodnotit pacifistu jako mentálního zrádce, tak lze i vojáka-vlastence ohodnotit jako prosťáčka, jenž se nechá manipulovat falešnou "vlateneckou" rétorikou do pozice, která není zdravá vůbec v ničem. Psychologické rozbory jsou v této věci k ničemu. Problém je skrz nazkrz politický.

Nevyprovokovaný útok na cizí zemi, útok na Afghánistán takovým útokem je (začal bez posvěcení rezolucí OSN, takže pro něj není omluva), je válečným zločinem. Naši žoldáci (každý profesionální voják je žoldák) nemájí v přísaze ani čárku o takovém nasazení, oni tam jít nemuseli, oni tam jít chtěli. Jsou to váleční zločinci v každém ohledu. Litovat je netřeba.

Pakliže pan náčelník nazývá ventilování nespokojenosti s podobou a použitím našich ozbrojených sil stokou, asi nebude chybou kontrovat tím, že pan náčelník je lidským odpadem.

Co se týče výhrůžek žalobou za urážku na cti (jakoby žoldák bojující za prachy a válečný zločinec nějakou čest měl) nebo pomluvu (pomluva je především založena na lži, nejdřív je třeba doložit, prokázat tu lež), ke zvýšení společenského kreditu našeho žoldnéřského vojska nijak nepřispějí. Spíš naopak. No, je-li to přání paní mgr. Zelené, nechť si poslouží a uleví.

Našim "nejvyšším autoritám", politickým autoritám, které paní magistra tak ctí, té bandě zlodějů a podvodníků, bych pro změnu já rád vzkázal toto: táhněte k čertu!

Jo, vzpomínám si na jednu plukovnici, kterou jsem měl tu čest potkat během své vojenské služby v Opavě. Stáli jsme seřazeni před barákem a čekali na velitele - přišla ona. Nikdo nic neřekl, nikdo ani nemukl, přesto bylo asi něco vidět v našich očích, protože na nás začala bezdůvodně řvát něco v tom smyslu, jako že ona byla vybrána do funkce - nepamatuju si přesně jak to formulovala - snad státní mocí. Nevím jak u koho, ale u mě tím ztratila veškerou autoritu, protože chlap by něco takového podřízeným nikdy neřekl. Získal by si jejich úctu a respekt jinak.

Potkal jsem ve vojenské službě mnoho vojáků z povolání obojího pohlaví. Těch několik pár,o kterých mohu říct, že jsem si jich vážil, bylo beze zbytku mužského pohlaví. A naopak, ty nejhorší gumy, ty ze všech úplně nejhorší, jsem našel mezi vojačkami. Proto mě článek paní magistry vůbec nepřekvapuje. Jsou věci, a které žena prostě nemá buňky.

avatar
Autorka Datum: 20.07.2014 Čas: 12:27

ad Liberal Shark: Děkuji za reakci. K Freudovi: jeho základní struktura osobnosti: Id (podvědomí pudy). Ego (zjednodušeně způsob vnějšího projevu) a Superego (Zvnitření vštípnech a přijatých morálních zásad) je základ veškeré psychoanalýzy a výchazí z ní všichni psychoanalytikové :)

Jung se sice v určité fázi s Freudem rozešel, ale ne kvůli struktuře osobnosti. A na jeho učení navázal, šel svojí cestou. A co se týká posedlosti, byl to Jung, u koho se ve stáří projevily psychické problémy...

Termín falické symboly jsou i dnes psychology a psychiatry používány a stran zbraní je mezi nimi shoda :) Jen pro zajímavost, pro muže jsou za ne považování i auta: jejich vzhled, síla, způsob realizace jejich agrese...

Článek ale hlavně vychází z obranných mechanismů popsaných Anne Freudovou, která otcovo skutečně schematické učení rozvinula. Tyto mechanismy se také užívají v psychoanalýze dodnes. Článek jen registruje jejich výskyt v internetových diskusích a je úvahou o příčinách. Diagnostikovat by bylo možné je jednotlivce.

avatar
liberal shark Datum: 20.07.2014 Čas: 07:18

Zajímavý článek.
1) Nepřeceňoval bych Freuda. Jeho posedlost falickými symboly je tak trochu profanace psychoanalýzy .-). Doporučuji spíše C. G. Junga.
2) Když tak vidím, jak mají státní instituce "pod kontrolou" oblasti, kterým rozumím, tak se mi moc nechce věřit ani v dokonalost BIS.
3) Považuji za pozitivní, že naše "strana a vláda" byla donucena k jasnému a jednoznačnému vyjádření podpory armádě ČR a jejímu preventivnímu působení v zahraničních misích. Třeba si konečně někdo vzpomene, že hlavním účelem existence státu je ochrana jeho občanů před zabitím, oloupením a ponížením.

avatar
Zbrojir Datum: 19.07.2014 Čas: 10:59

Souhlasím, sestřelení civilního letounu ve vzdušném prostoru Ukrajiny, tedy v leteckém koridoru, který ač nad územím již týdny probíhajících tvrdých vševojskových bojů, byl Kyjevskou vládou, leteckými společnostmi, i mnohými západními státy, tedy až do sestřelu nešťastného letu MH17 oficiálně považován za bezpečný!

Vůbec mě nepřekvapilo, že si mainstreamová „nezávislá“ média nepoložila
základní otázku: Je hlavním viníkem tragédie ten, který ve stresu války a v zápalu boje, pravděpodobně omylem, zasáhne civilní letoun v domnění, že se jedná o stroj protivníka, nebo především vláda země, která nad oblastí bojů, bez ohledu na předpisy Mezinárodní organizace pro civilní letectví, ponechá otevřený letecký koridor pro civilní lety a buď zjevné riziko ignoruje a nebo dokonce chladně kalkuluje, že protivník, mnohem méně početně, technicky, technologicky, organizačně a personálně vybavený se prostě pod tlakem přesily a ve snaze uštědřit útočící armádě co největší škody sekne a sestřelí nějaký civilní letoun?

Objevují se výroky o terorismu, ovšem sestřelit civilní letadlo ve vymezeném leteckém koridoru se povedlo např. i americké válečné lodi USS Vincennes. V dokumentu o rekonstrukci tragédie íránského stroje, vycvičená osádka tehdy moderního křižníku, resp. její velitel, na základě dostupných informací a pod tlakem pocitu ohrožení udělal chybné rozhodnutí, což zpečetilo osud tuším 290 lidí. USA se kromě zaplacení odškodného ke svému fatálnímu omylu rovněž nepostavili s odpovídající pokorou…

Téma pro diskusi jistě velmi zajímavé.

avatar
GAVL Datum: 19.07.2014 Čas: 08:39

Autorka
konkrétně vám patřila pouze první věta.
Rozhodně vám nepřisuzuji povinnost něco zpracovávat

smyšlenky o důvodu vzniku článku by beztak mohl komentovat pouze ten kdo si takový kolotoč objednal všem doporučuji celkem pěkný film Vrtěti psem

Ostatním obsahem jsem měl v úmyslu oslovit spíše šéfredaktora či kohokoli z redakce , který by měl zájem se zabývat nadhozeným tématem

Pokud bych měl možnost to veřejně napsat na nějakou všeobecnou tabuli učinil bych tak

Dále bych se chtěl zeptat zda tu bylo v nějakém článku řešeno jaká opatření budou zavedena po sebevražedném útoku na naše vojáky, tak jak o tom hovořil některý čelní představitel.

avatar
Autorka Datum: 19.07.2014 Čas: 08:35

ad nevertemediam: Vy máte dojem, že jste na diskusi ke článku o sestřeleném letadle? Pokud máte informace, kdo to udělal, informujte světové mocnosti v čele s Barackem Obamou.

avatar
nevertemediam Datum: 19.07.2014 Čas: 01:11

Panecku to je diskuse... kedy bude diskusia k lietadlu ktore zostrelil sam putin vzduchovkou?...

avatar
Autorka Datum: 18.07.2014 Čas: 22:07

ad Gavl: Jsem spolupracovnicí redakce a články na daná témata si u mě objednává šféredaktor. Do diskuse jsem se zapojila dobrovolné, ale jak již jsem uvedla: není mým úkolem pomoci zpracovat každému čtenáři dojmy, které z mé analýzy má. Jsem ochotná reagovat v případě konstruktivních dotazů k pojmům atd. Ale nebudu obhajovat účel článku a smyšlenky, proč a jak vznikl.

avatar
GAVL Datum: 18.07.2014 Čas: 21:36

Autorka
vaši odpověď na můj příspěvek bych nazval sterilní.

Celkem bych řekl, že rozebírání vulgarizmů velmi pěkně plní roli maskování skutečného problému a zabraňuje diskuzi na téma mise . Skoro jako by to tam někdo psal na něčí zakázku.
Vzhledem k tomu jak vypadá funkčnost armády a její zapojování třeba při povodních tak to osobně považuji za větší stoku než nějaké blábolení na internetu.

Je zajímavé , že se zde ještě neobjevil článek na téma sestřelené dopravní letadlo nad Ukrajinou.
Takže v této souvislosti se ptám, který chytrák nechal létat civilní dopravní letadla nad územím kde právě probíhá občanská válka vševojskového charakteru?
Všude slyším a čtu chytračení všemožných expertů na bezpečnostní problematiku a to včetně bývalých generálů a jiných bývalých důstojníků GŠ. Přesto nikoho z těchto chytráků nenapadlo upozornit na toto riziko včas? Ještě větší záhadou mi je postup těch , kteří mají na starost řízení letů ačkoli tohoto se často spoluúčastní armáda území nad kterým je nějaký letecký koridor.
Zas mám pocit , že se to někomu hodilo a jen na to čekal.
Takže už prosím o ukončení rozebírání blábolů a raději bych viděl článek na toto téma, třeba i nějaký ve formátu seriálu.

avatar
Autorka Datum: 18.07.2014 Čas: 20:09

ad Beld: vážený čtenáři, je zbytečné dohledávat, proti čemu bych já osobně nebyla, moje vazby k armádě a další zcela soukromé věci. Já nejsem předmětem publikovaného materiálu. Článek je sestavený na základě faktů a mých předpokladů aplikovat na teoretické znalosti z oblasti psychologie a práva konkrétní příklady.
Tak jako není výzvou k cenzuře, viz vaše podezření níže, tak ani k eventulně právním krokům. Nejsem zodpovědná za to, co kdo po přečtení článku udělá. K ničemu nezákonnému tu nenavádím.

avatar
Autorka Datum: 18.07.2014 Čas: 20:09

ad Beld: vážený čtenáři, je zbytečné dohledávat, proti čemu bych já osobně nebyla, moje vazby k armádě a další zcela soukromé věci. Já nejsem předmětem publikovaného materiálu. Článek je sestavený na základě faktů a mých předpokladů aplikovat na teoretické znalosti z oblasti psychologie a práva konkrétní příklady.
Tak jako není výzvou k cenzuře, viz vaše podezření níže, tak ani k eventulně právním krokům. Nejsem zodpovědná za to, co kdo po přečtení článku udělá. K ničemu nezákonnému tu nenavádím.

avatar
Beld Datum: 18.07.2014 Čas: 18:10

Jan Grohmann : Ano u zakony , ktere jsou podle meho spatne nedodrzuji . Je pravda , ze se to zatim neobratilo v nejakou obzalobu , ovsem sam sebe udavat , ze jsem na 50ce jel 60km/h pripadne , ze jsem remeslnika zaplatil bez papiru nehodlam . Podle meho autorka jasne naznacila , ze by nebyla proti obvinenim v pripade "spamu na webu" , coz je vec se kterou se ztotoznit nemohu . Je mi lito . Mam podle vas na tento nazor jeste pravo , nebo bych mel byt take "sprostym" obvinenym ?

avatar
Zbrojir Datum: 18.07.2014 Čas: 16:06

k Autorka

To nebyl útok na kvalifikaci. Článek mi opravdu místy připomínal práci z dílny public relations MO ČR.

Před zpřísněním pravidel na ochranu osobnosti je nutné si uvědomit, že totožné paragrafy budou a již někdy jsou zneužívány politiky, vysokými úředníky, lobbisty a pochybnými podnikateli k zastrašení svých kritiků, protože prakticky jakákoli ostřejší, u našich soudů listinnými důkazy dostatečně nepodložená kritika, může být posouzena jako neoprávněný zásah do osobnostních práv dotčeného. A tito lidé na soudní spory a týmy právníků, na rozdíl od svých kritiků, zpravidla běžných občanů, opravdu mají.

V ČR nemáme dobře nastaveny patrně ani psané, natož pak zažité „standardy“ pro oficiální média (zejména bulvár), která sice útočí méně vulgárně, ale o to sofistikovaněji, s podstatně nepříznivějšími dopady pro dotčeného a jeho okolí. Soudní spory na ochranu osobnosti bývají zdlouhavé a pro běžné občany, vzhledem cenám právních služeb, i finančně velmi nákladné.

Přiznejme si otevřeně, že vojáci a policisté zdaleka nejsou jediné oběti pomlouvačných a nenávistných kampaní. Osobně znám např. několik případů, kdy byli poctiví úředníci lobbisty odstaveni z cesty vykonstruovaným obviněním a již beztak obtížnou životní situaci jim navíc podstatně ztěžovala samotná média, a to šířením cíleně jim dodávaných a zjevně nepravdivých informací, samozřejmě získaných z jednoho zdroje. Zveřejněných informací se samozřejmě ihned chopili morálně pochybné existence v jejich okolí a ze života měli doslova několikaleté peklo. Otázka tedy zní, kde byla ta tolik často zde zdůrazňovaná novinářská etika?

Kdybych na vlastní oči neviděl, co ze zdravých lidí středního věku dokáže udělat několikaleté tendenční vyšetřování doplněné mediální masáží a útoky okolí, vše zakončené pravomocným osvobozujícím rozsudkem soudu, prostě bych nevěřil.

Nezasvěcený si řekne, až vše skončí, může je dotčený žalovat a získat odškodnění. Realita je však naprosto odlišná. Běžný občan na svoji obhajobu, protože u nás se často v praxi uplatňuje presumpce viny, v podstatě spotřebuje veškerou svou energii a finanční zdroje, mnohdy má po letech nejistoty a stresu i nemalé zdravotní potíže a na nějakou satisfakci od pomlouvačným médií, již nemá sílu ani prostředky. Navíc novináři většinou samozřejmě vědí, jak příslušnou informaci podat, aby to nebylo trestné, nebo žalovatelné. Samotná výše případně vysouzených částek bývá obvykle směšná.

Proto jsem nadále přesvědčen, že vzhledem k řadě naléhavějších problémů a stavu naší společnosti zde nemá smysl vynucovat elementární slušnost v internetových diskusních příspěvcích pomocí práva a represivního aparátu, ale především jejich ignorováním, či prostým vymazáním. V právu jsem naprostým laikem. Jsem ale např. zvědav, jak by policie a žalobce dokázali inteligentnímu podezřelému, že ten příspěvek na poměrně pracně lokalizovaném počítači napsal právě on. Vždyť obžalovaný nemusí vypovídat, nebo může např. sdělit, že jej nenapsal, ale vypovídat nebude, jelikož by způsobil stíhání osobě blízké apod. Přitom soud by měl v případě pochybností vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného (in dubio pro reo). Vyšetřování takových kauz by jistě bylo velmi neefektivní, vzhledem k omezené kapacitě orgánů činných v trestním řízení, nepochybně na úkor věcí společensky mnohem závažnějších.

Toť ve zkratce můj názor na věc.

avatar
Jan Grohmann Datum: 18.07.2014 Čas: 16:04

Pane Belde, hážete slova jako demokracie, logika a morálka do diskuze celkém odvážně. A bez urážky, asi bez úplného pochopení, co jednotlivá slova skutečně zanamenají a jaký mají význam.
 
Stačí se podívat na obyčejnou Wikipedii, a z komplikovanosti všech těch pojmů, které tady hážete do diskuze jako hrách na stěnu, se Vám zatočí hlava.
 
Co je přesně pokřivené na logice pointy článku? Že pisatel v diskuzi se musí řídit podle zákona daného státu? Vy nechcete dodržovat zákony, ale konáte tak, jak vnitřně citíte, že to je správné? No, tak to nás Bůh chraň.

arr