TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Velmoci a multipolarita III

Datum přidání 11.09.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 7 komentářů    autor autor: Matej Kandrík

V předchozích dvou dílech jsme představili jednotlivé velmocenské aktéry Západu a Východu, nyní se můžeme soustředit na vztahy a konfliktní linie mezi nimi. Nesmíme však opomenout aktéra, který stojí mezi nimi, minimálně v mocenském smyslu slova. Na Indii. Článek vyšel původně na vojenském blogu On War | On Peace.

 Balistická raketa středního dosahu Agni-II

Foto: Indická balistická raketa středního dosahu Agni-II; ilustrační foto / Public Domain

 

Největší demokracie světa.

Když se vrátíme k přirovnání k boxerskému zápasu z prvního dílu tohoto seriálu, Indii můžeme nazvat rozhodčím. Na rozdíl od reálného světa, kde se rozhodčí snaží být objektivní, lze od Indie očekávat maximálně pragmatické a prospěchářské chování.

 

Závažný důvod, proč se Indie jednoznačně přikloní k jedné, nebo druhé straně, momentálně neexistuje. Důvodem může být snad jen vážné strategické partnerství některé z velmocí s Pákistánem představujícím pro Indii bezpečnostní výzvu číslo jedna.

 

Také jednání Pekingu věnuje Indie zvýšenou pozornost. Konfliktní potenciál mezi dvěma nejlidnatějšími státy tlumí himálajský masív a vlastní životně prvořadé zájmy, které nejsou v konfliktu. S výjimkou velice agresivního čínského nástupu v námořní oblasti je tedy pravděpodobné, že současná opatrná rivalita zůstane modelem vztahu Indie a Číny i do budoucna.

 

Na domácí frontě je problém s extrémní chudobou, etnickou a náboženskou diverzitou a nemalým sektářským potenciálem. S absencí přímého zájmu velmocí v daných oblastech lze předpokládat, že tyto problémy zůstanou interními záležitostmi samotné Indie.

 

Největší zisky slibují zemi ad hoc manévrování mezi velmocemi. Ilustrují to indické vojenské programy. Země si upírá luxus orientace na jediného výrobce a spolupracuje jak s Ruskem, Čínou i se Spojenými státy a evropskými zeměmi.

 

Klíčem k pochopení tohoto chování je čistě pragmatický diktát maximalizace výhod. Není náhodou, že politika Indie připomene její éru v klubu nezúčastněných zemí. Zahraniční politiku zaměřenou na mocenské vyvažování a vlastní zájem bude třeba číst podle učebnice realpolitiky.

 

Kdo, s kým a jak...

Základní tempo budoucího vývoje nadiktuje vztah Spojených států a Číny. Momentálně to mezi zeměmi vypadá tak, že bývalého hegemona dobíhá čerstvě emancipovaná země. Ekonomické vazby tento vztah vrhají do stavu silné vzájemné závislosti, která výrazně omezuje možnosti obou aktérů.

 

Například možnost preventivní války ze strany silnějších Spojených států. Jaký podobný konflikt dopadne na globální ekonomický pořádek? Co se stane po válce s Čínou? V neposlední řadě se naskýtá otázka, zda podobná válka zůstane omezeným konvenčním konfliktem.

 

Na druhé straně Čína nemůže dělat více, než se soustředit na hospodářský růst, kterým tlumí své vnitřní problémy, hradí modernizaci armády a zahraniční vlivové investice. Klíčové zejména bude to, zda se čínským elitám podaří společnost neponořit do kalných vod vyhroceného nacionalismu.

 

Ten by v zemi s velkou pravděpodobností zavedl agresivní vztahy se sousedy, z nichž patří značná část právě ke spojencům Spojených států. Vyhrocení může přijít také z opačné strany. Například u jestřábí republikánské administrativy.

 

Také v případě, že k ničemu výše zmíněnému nedojde, se vztah Číny a Spojených států nezbaví napětí, pouze ztratí něco z konfliktního potenciálu. Čína vyrostla a roste díky mezinárodnímu systému, který vytvořilo a vede USA. Ovšem ne všechny aspekty tohoto systému Číně vyhovují.


Pro Evropany nebo alespoň Středoevropany a Východoevropany bude daleko víc rezonující ruský vektor. Procesy nastartované ukrajinskou krizí, hnané setrvačností starého nepřátelství, budou utvářet podobu vztahů i do budoucna.

 

Výhodnou pozicí pro Spojné státy bude pozice roztleskávače, který bude Rusko a Evropskou unii hecovat k vzájemnému pouštění si žilou, přičemž k převodové páce lze přirovnat Severoatlantskou alianci. Za daných okolností bude ruskému režimu vnější nepřítel jen vyhovovat a vytěží z něj maximum pro své vnitropolitické cíle.

 

Evropská unie čelící přílivu běženců si snad uvědomí, že si nebude moci dovolit rozvrácený stát na svých hranicích, proto se bude angažovat na Ukrajině. Těžko si však představit, že by takový scénář mohl vést ke smíření s Kremlem. Mnohé určí další vývoj na Ukrajině. Jinou citlivou otázkou pro Rusko je stabilita a vliv ve středoasijském regionu, kde by mohly být realizovatelné energetické zájmy Západu.

 

Konfliktní osa Rusko-Západ bude nicméně podle autorova názoru vedená historickou zátěží Studené války. Sekundárně pak křížícími se životními zájmy. V praxi by to mohlo znamenat mohutné rétorické cvičení a jen limitované reálné kroky.

 

Evropsko-čínská osa mnoho zajímavého nepřinese. Čína půjde tradiční cestou rozvoje hospodářských vztahů, investicí a půjček s jednotlivými členy EU, a proto je vcelku nepravděpodobné napětí a ostřejší vymezení na unijní úrovni.

 

Linie USA-Rusko bude pro silnějšího aktéra fakticky druhořadá, ale funkční pro obligátní okopávání členů. Další vývoj určí míra a rozložení nákladů konfliktu. Jak budou dopadat na Rusko a EU, Spojené státy budou mít jen málo důvodů nesnažit se ze situace vytěžit maximum.

 

Závěrem

Současný mezinárodní pořádek má více charakteristik, které ho posouvají blíže k multipolaritě než unipolaritě. Spojené státy si nemůžou dovolit nákladnou globální hegemonii. Současně však svou mocenskou vahou vydají za součet ledaskterých dalších dvou pólů v systému. Převaha přirozeně tlačí systém do vyvažujících spojenectví, podobných bipolárnímu modelu Studené války.

 

Přirozeně nyní nejsou aktéři tak pevně zakořeněni ve svých pozicích a vykazují větší míru flexibility. Možné jsou proto větší ústupky a kompromisy, ale i utilitární, agresivní kroky aktérů. S posilováním multipolárního charakteru mezinárodního systému bude podle autorova názoru stoupat nepředvídatelnost na straně výstupů, což značí nestabilitu. Velkou příležitostí a možnou cestou z popsané situace bude větší vzájemní kooperace velmocí.

 

Na platnosti nic neztratí Thukydidův výrok:

V současném světě je právo pouze otázkou mezi rovnosti v síle, zatímco silní dělají to, co mohou a slabí snášejí to, co musí.

 

Redakčně upraveno

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.3 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
RiMr71 Datum: 16.09.2015 Čas: 17:20

"...vývoj a výskum, kde amicom došiel dych...."

...zařazuji do své soukromé soutěže "hlody roku" na jednu z předních příček.

Vždyť přece Rusko, Indie, Čína a EU - jezdí už ROKY po Marsu, vyvíjí v několika proudech persp. kosm. techniku, staví letadlové lodě jak běžícím páse, běžně užívá dronů, před lety ukončili vývoj stíhače ke kterému se ostatní jen blíží, v těchto zemích jsou centrály firem jako ebay, paypal, amazon, Intel, AMD, ELM děla, lasery, robotická protetika, HD fotografie Pluta, GPS, Microsoft, Apple... atd atd.

Kam se hrabe USA...

avatar
Rase Datum: 14.09.2015 Čas: 22:03

Atlan:
je ale rozdíl udržovat a vylepšovat stávající techniku (jako jsou helikoptéry Mi, BVP a T-72 - třeba až do futuristické podoby jako měl být Šakal, nebo Superhind), nebo nakupovat moderní techniku ruské výroby. Lidi nechápou že válka (armáda) je jen dalším stupněm politiky a kráčí ruku v ruce. Sme uprostřed Evropy - nejsme Ukrajina nebo Finsko). Nákup nové techniky je blbost, ale udržování a vylepšování současné techniky by se prosadit dalo. Tímhle směrem jdou třeba Finové, kteří modernizují BVP-2 do použitelné podoby za co nejmenší náklady. U nás by se něco podobného hodilo (třeba pro záložní jednotky). Klasická armáda by měla mít pořádné IFV (ano západní konstrukce).

avatar
Atlan Datum: 14.09.2015 Čas: 21:38

Rase: někdo přibyl a někdo ubyl. i Irák už bere dost ruských zbraní. Pokud se vskutku uvolní sankce tak typuju že Írán to bude taky mixovat.
A co se týče AČR tak by mělo rozhodovat finančně-technické hledisko, nikoli ideologické.

avatar
Rase Datum: 14.09.2015 Čas: 21:26

Atlan: tyhle multitáborové státy jsou již ale dost nedostatkovým zbožím. Dřív to možná mohla být Ukrajina, Finsko, Austrálie. V dnešní době mě napadají snad jen státy jako Turecko, Egypt a některé bohaté arabské státy, případně i státy v Jižní Americe. Venezuela třeba přešla z čistě západní techniky na čistě východní. Otázkou je co udělá Irán pokud se povolí uzda (pořád má dost západní techniky). To samé taková Kuba (ti ale nemají pěníze).
Hrát na obě strany dnes může jen ta Indie.
Pokud to bylo myšleno tak že se má AČR orientovat i na Rusko, tak to je kardinální poblázněnost

avatar
Atlan Datum: 14.09.2015 Čas: 21:11

myslím že indický koncept by se hodil i pro menší země na "styku" mocností. V případě rozhádání se s jednou (a čelení třeba obstrukcím se servisem nebo hůř zavirováním systémů) by byla v záloze plně funkční technika od konkurence. Fixovat se jen na výrobce z jedné strany není zrovna štastný nápad.

avatar
KOLT Datum: 12.09.2015 Čas: 16:43

pro Pepos: Nechci vám brát iluze, ale USA rozhodně nedochází dech ohledně V&V :-) Pokud byste někdy dělal ve vědě, věděl byste, že naopak Evropa má v tomto směru jisté potíže, především díky "odlivu mozků" právě do USA. Protože dělat vědu za Velkou louží je o řád "jednodušší" než na Starém kontinentě. Sice musíte makat, jenže to dobrým vědcům moc nevadí, spíš naopak. Oproti našim končinám je vám tam ale házeno pod nohy mnohem menší množství byrokratických opatření. Komunita je větší, takže se mnohem méně hraje způsobem "já na bráchu, brácha na mě". Výsledkem je, že kupříkladu granty jsou mnohem čistší záležitost než u nás. A mohl bych pokračovat.

Samozřejmě, že USA dělá v Evropě průmyslovou špionáž, stejně ovšem Evropa v USA :-) V byznysu moc rozdělení na hodné a zlé nefunguje.

avatar
Pepos Datum: 12.09.2015 Čas: 11:16

No s istými výhradami sa mi tento komentár veľmi páči. Je vyvážený a objektívny. Tiež si myslím ,že amíci kopu len a len za seba ,na Europu neberú ohľad. No a rusi sú rusi.Na rozdiel od amikov sú relatívne ľahko čitatelní.
Najväčšou hrozbou vidím tiež hlavne Čínu - nakoľko jej nerozumieme. Idú vo vývoji step by step,,, na rozdiel od rusov majú rastúcu kvalitu výrobkov a dostatok ľudského materiálu.
Dodatok americko -europské vzťahy narušuje aj masové špehovanie európy a myslím si ,že v skutočnosti je zamerané na vývoj a výskum, kde amicom došiel dych.

arr