TACTICAL PRO

Útočná puška CZ BREN 2: Nový přístup, nové myšlení

Armáda ČR v těchto dnech dokončuje převzetí 2600 ... Více

Big 6+1: Podoba americké armády v 21. století

Americká armáda (US Army) představila modernizační ... Více

Německé tanky Leopard 2A4 v Sýrii

Turecká armáda v prosinci poprvé nasadila do bojů ... Více

Elitní 601. skupina speciálních sil: Vše je o lidech

Největší hodnotou 601. skupiny speciálních sil ... Více

Letecká technika

Vojenský vesmír: Zabiják hlavic EKV

Datum přidání 20.03.2013    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 3 komentářů    autor autor: Michal Polák

Po dlouhou dobu neexistovala před útoky mezikontinentálních raket nesoucí smrtonosný jaderný náklad žádná účinná a komplexní obrana. Raketová sila proto byla první na seznamu cílů, na které bylo nutné v případně rozpoutání konfliktu udeřit. Existovaly sice některé protiraketové systémy, ale ty byly určené pro obranu většinou lokálních oblastí. Nyní pracují Američané na podstatně flexibilnějším protiraketovém systému GMD, v rámci něhož je vyvíjen kinetický projektil Exoatmospheric Kill Vehicle.

Exoatmospheric Kill Vehicle

Foto: Vypuštění rakety s EKV pod aerodynamickým krytem / mda.mil

 

Problematické sestřelování hlavic

Mezikontinentální rakety jsou dodnes obávané nejen pro svůj dolet a schopnost nést více samostatně naváděných jaderných hlavic, ale zejména pro těžkosti spojené s obranou proti nim. Po celou dobu studené války neexistoval žádný komplexní systém protiraketové obrany. Začalo se na něm pracovat vážně až v rámci Strategické obranné iniciativy SDI (tzv. program Hvězdné války) navržené tehdejším americkým prezidentem Ronaldem Reaganem v roce 1983.

  

Do té doby existovaly protiraketové systémy pouze k obraně konkrétních objektů nebo lokálních oblastí. Příkladem může být protiraketová obrana Moskvy z počátku šedesátých let, která jako první využívala antirakety s kinetickým projektilem. Naopak Američané v rámci projektu Nike X používali upravené rakety Nike Zeus známé jako LIM-49 Spartan. Ty ovšem měly na místo přímého zásahu ničit nepřátelské hlavice nebo družice jaderným výbuchem na pomezi horních vrstev atmosféry a kosmickém prostoru.

 

Jaderná exploze má ovšem tu nevýhodu, že elektromagnetické účinky mohou poškodit vlastní blízko prolétávající družice nebo i elektroniku na zemi, nemluvě o kontroverznosti podobného řešení. Z toho důvodu se začaly vyvíjet kinetické hlavice antiraket pro chirurgicky přesné ničení útočících hlavic.

 

Video: Exoatmospheric Kill Vehicle / YouTube

 


Vznik programu GMD

Běžné protiraketové systémy, jako například Patriot, na hlavice raket středního až mezikontinentálního doletu přilétávajících vyšší rychlostí z kosmického prostoru, prostě nestačí. To je ostatně také důvod vzniku protiraketových systémů THAAD na americké a Arrow na izraelské straně.

 

Američané již delší dobu pracují na ještě perspektivnějším projektu - protiraketovém systému GMD (Ground-Based Midcourse Defense). Oproti výše uvedeným systémům má být schopen zasahovat hlavice mezikontinentálních raket na podstatně větších vzdálenostech a ochránit větší území.

 

Celý projekt zastřešuje MDA (US Missile Defence Agency) ve spolupráci s americkou armádou a letectvem. Ano, jedná se přesně o tu organizaci a systém, o kterém se hovořilo v souvislosti s výstavbou radaru v armádním újezdu Brdy.

Vůbec první testy začali provádět Američané koncem minulého tisíciletí. Postupem času zdokonalili všechny součásti systému a zejména klíčový prvek GMD - kinetický a manévrující projektil EKV.

 

EKV

Foto: EKV / Boeing

 

Zabiják hlavic EKV

EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) má jediný úkol - nárazem zničit bojovou hlavici. Má na to jen jeden pokus, pokud jí netrefí, hlavice proletí a s velkou pravděpodobností zasáhne svůj cíl. EKV je proto vybaveno systémem raketových trysek, aby mohl manévrovat v kosmickém prostoru. O navádění se po dlouhou dobu starají radary na zemi, až v poslední fázi používá EKV vlastní senzory.

 

K vynášení se používá upravená raketa, pod jejímž aerodynamickým krytem se EKV schová na část letu. Dráha letu antirakety je závislá na aktuální dráze přibližující se hlavice. Radar zjistí její trajektorii a rychlost a podle toho předá informace do řídícího střediska, které rozhodne o vypálení antirakety.

 

V kosmickém prostoru se odhodí aerodynamický kryt a vypustí EKV. Ta pak pomocí raketových trysek precizně manévruje až do okamžiku střetu s útočící hlavicí. Zničení cíle je zajištěno díky obrovské vzájemné rychlosti EKV a hlavice v okamžiku střetu. Úspěšnost zásahu pak lze odvodit z radarových údajů nebo i z výkonných pozorovacích infračervených kamer.

 

Poslední test se uskutečnil 26. ledna letošního roku. Na místo samotného sestřelení „vlastní“ hlavice došlo k vyzkoušení manévrovacích schopností samotného projektilu. Poslední úspěšný skutečný fyzický sestřel se v rámci zkoušek uskutečnil v roce 2008. V roce 2010 byly oba pokusy neúspěšné.


EKV

Foto: Vizualizace s použitím reakčních motorů / Boeing Credit

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.9 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
jsk Datum: 22.03.2013 Čas: 09:36

Obrana Moskvy pomocí raket s kinetickým projektilem? LOL!

avatar
lentak37 Datum: 21.03.2013 Čas: 18:20

http://www.youtube.com/watch?v=IMipmILkC4g

avatar
Pravdomluv Datum: 21.03.2013 Čas: 15:38

Stejně to SS-18 Satan a Topol-M nezastaví...

arr