TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Vyznáte se v Suchojích Su-27 a jejích následovnících? – část 2.

Datum přidání 03.06.2012    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 2 komentářů    autor autor: Michal Polák

V prosinci 1984 byl do sovětského letectva zařazen stíhací letoun Su-27, jenž dostal v kódu NATO přezdívku Flanker. Na rozdíl od menšího MiGu-29 se však do rozpadu Sovětského svazu nevyvážel a zůstával tak nejen nejlepším sovětským letounem pro vybojování vzdušné nadvlády a doprovody bombardérů ale pro zbytek světa také velkou neznámou.

SU-30MKI

Foto: Indický Su-30MKI / Jaus, Wikipedia

Tankování za letu a další inovace: Su-27PD a Su-27PU

Su-27PD byla jednomístná verze Su-27, jejíž hlavní inovací byla možnost tankování za letu. Do sériové výroby se podle dostupných informací letoun nikdy nedostal, nicméně často je zmiňován v souvislosti s další verzí letounu.

 

A tím je Su-27PU alias Su-30 (v kódu NATO jako Flanker-C). Stejně jako verze PD byl letoun schopen doplňovat palivo za letu, ale přinášel celou řadu dalších vylepšení, které částečně navazovaly na ryze stíhací Su-27P.

 

Základní varianta Su-30 ovšem byla vyvíjena jako plnohodnotný víceúčelový bojový letoun. Su-30 byl přitom konstrukčně postaven právě na dvoumístném Su-27UB – v takovém případě se může pilot plně věnovat řízení, zatímco operátor se stará o zbraňové systémy.

 

Su-30

Foto: Dvoumístný Su-30 s nádstavcem pro tankování za letu / Krivchikov, Wikipedia

 

Su-30 jako takový byl představen v roce 1996 a oproti svým předchůdcům přinášel celou řadu změn k lepšímu. Vedle schopnosti tankovat za letu byly zvětšeny interní nádrže na palivo, takže dolet s jediným dotankován se zvýšil na 5 200 km. Dále byla použitá inovovaná avionika, nový letový systém a výkonnější motory Ljulka AL-31F s vyšším tahem.

Víceúčelový letoun pro export: Su-30M/K(I)

Ukázalo se, že koncepce Su-30 je skutečně velmi povedená, navíc Rusové potřebovali pomoci svému zbrojnímu průmyslu v krizových 90. letech. Proto se rozhodli, že letoun řady Su-30 začnou vyvážet.

 

V polovině devadesátých let už navíc nemohli odpůrci vývozu použít argument, že by toto rozhodnutí zhoršilo vojenskou bezpečnost Ruska. Základní exportní variantou se tak stal Su-30K a z něj vycházely všechny ostatní, i když se lišily dle požadavků jednotlivých zákazníků.

 

Největším zákazníkem se stala Indie, která odebírá verzi Su-30MKI (Modernizirovannyi, Kommercheskiy, Indiski), v kódu NATO Flanker-H. Ke konci minulého roku bylo přitom vyrobeno už 137 letounů verze Su-30MKI.

 

SU-30MKIFoto: Su-30MKI tankují z indického stroje ruské výroby IL-78 / India’s Ministry of Defense

 

Verze MKI se ovšem neliší jen názvem, ale také integrací vlastních (indických) zbraňových systémů, přítomností kachních delta křidélek a vestavbou vektorovatelných trysek pro vyšší manévrovatelnost.

 

Dalším zákazníkem se stala Čína, která odebírala verzi Su-30MKK (Modernizirovannyi, Kommercheskiy, Kitaysk). Ve výzbroji má zhruba stovku těchto letounů ve dvou variantách – MKK a MK2.

 

Další spolupráce Ruska s Čínou je ovšem značně komplikovaná, jelikož Čína si Suchoje prostě okopírovala. Výsledkem je Shenyang J-11, který by jako z oka vypadl své ruské předloze Su-27/30. Značným problémem Číňanů jsou ovšem proudové motory, které nedosahující ani zdaleka kvalit těch ruských.

 

Shenyang J-11Foto: Najděte 5 rozdílů - čínská kopie Su-27 Shenyang J-11 / Wikipedia

 

Opravdu zajímavý přístup má Indonésie. Ta totiž objednala od Ruska pouze 5 letounů Su-30MK2. Ty jsou přitom primárně určeny k vypouštění protilodních střel, čímž by se dal zdůvodnit i velmi malý počet nakoupených letounů.


Mimochodem Su-30MK2 je velmi oblíben u řekněme méně vyspělých letectev. 6 těchto letounů obdržela Uganda, 24 Venezuela a 16 Vietnam (přitom byl uzavřen kontrakt na dodávku dalších 20 letounů).

 

Podobnou verzí letounu je pak Su-30MKV, jenž byla dodávané Venezuele v počtu 12 letounů. Ty pak ve venezuelském letectvu doplnilo právě 24 letounů Su-30MK2. Stroje Su-30MK2 jsou přitom opět dovybaveny o zbraňové systémy pro boj s loděmi a modernizovanou elektronikou. Přesné rozdíly mezi Su-30MK2 a Su-30MKV bohužel neznáme a velmi pravděpodobně budou minimální, pokud vůbec nějaké.

 

Video: Prezentační video Su-30 / YouTube

 

Naopak Bělorusko používalo Su-27P a až později se rozhodlo pro modernizaci na vyšší standard, konkrétně Su-30KN.  Dodnes se však u běloruských Suchojů používá spíše původní označení a tak modernizace nebude zřejmě dosahovat takové úrovně jako u nových letounů v případě výše zmíněných zákazníků Suchoje.

Domácí alternativy Su-30

I samotní Rusové zařadili do své výzbroje letouny Su-30, a to přestavěné z původních variant Su-27 i úplně nové. Konkrétně mají ve své výzbroji 15 letounů Su-30/M/M2. Ačkoliv se jedná o poměrně nové letouny, podobají se starým Su-27 s tím rozdílem, že jsou na nich použité technologie z exportních Su-30.

 

Na jejich základě vzniklo také provedení Su-30SM, které je specifické přítomností vektorovatelných trysek. To má využívat údajně velkou část systémů z indické varianty MKI a být schopen použití těch nejmodernějších ruských zbraní typu vzduch-vzduch i vzduch-země. Do výzbroje se přitom plánuje zařazení 30 letounů, čímž se má rozšířit počet Su-30/M2/SM v ruském letectvu na 45.

Udržení životaschopnosti původních letounů: SU-27SMSM2/SM3

Důvod, proč Rusové sami sobě nevyrábějí tolik nových letounů jako svým odběratelům je jednoduchý – mají přebytek prvních Su-27 ještě z osmdesátých a počátku devadesátých let. Není třeba dále dodávat, že po rozpadu Sovětského svazu došlo k prudkému poklesu financování armády jako celku, letectva nevyjímaje. Nejjednodušší, nejlevnější a zároveň nejrozumnější cestou k udržení bojových letounů v provozu byly pochopitelně nejrůznější modernizace.

 

Su-27SMFoto: Su-27SM je modernizovaným Su-27 / Doomych, Wikipedia

 

Vůbec z první modernizace vznikly letouny označované jako Su-27SM. Vedle prodloužení životnosti byly implementovány systémy podle prvních technologických demonstrátorů Su-27M obnášející zejména modernizace samotných systémů a implementace zbraňových systémů rozšiřující použití letounů jako víceúčelových. To bylo vzhledem k faktu, že první Su-27 byly stíhací, velkým přínosem.

 

Další modernizací byla Su-27SM2, která v podstatě posunula „sedmadvacítky“ na úroveň letounů tzv. 4,5 generace. Převzata byla řada inovací z vyvíjeného Su-35BM a změny se konkrétně týkaly i vestavby nového radaru Irbis-E i upgradu pohonu a samotné avioniky. Velmi podobná pak byla údajně modernizace Su-27SM3, která obnášela další prodloužení životnosti letounů.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4.6 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Ondřej Lacina Datum: 03.06.2012 Čas: 21:09

Jsou to nádherný stroje :) Ty se rusům fakt povedly..

avatar
raw Datum: 03.06.2012 Čas: 10:35

Letadlo se pilotuje, nikolov ridi ;-)

arr