TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Letecká technika

Vzdušné operace (3): Plusy a mínusy

Datum přidání 18.04.2016    Rubrika rubrika: Letecká technika     komentáře 4 komentářů    autor autor: Petr Woletz

První zárodky vzdušných sil najdeme už na konci 18. století. Avšak teprve příchod a rychlý rozvoj strojů těžších než vzduch z nich během první poloviny dvacátého století udělaly plnohodnotnou komponentu srovnatelnou s pozemním vojskem případně námořnictvem, se kterými se navíc vhodně doplňují.

Foto: Z hlediska letových výkonů nikoliv strategický, ale „jen“ taktický bombardér Lockheed F-117 Nighthawk může vzhledem k široké implementaci technologií stealth nepozorovaně proniknout i velmi intenzivní nepřátelskou protivzdušnou obranou a s využitím inteligentní munice útočit na nejvýznamnější objekty nepřítele. / Public Domain

 

Základní výhoda letectva plyne z jeho přirozené schopnosti pohybu ve vzduchu coby trojdimenzionálního prostoru.

 

To mimo jiné znamená, že ho fakticky neomezují žádné linie fronty, jinak obvyklé v symetrických (konvenčních) pozemních střetnutích. V řadě případů tak mohou stroje pronikat až do nejzazší hloubky území protivníka.

 

S využitím moderních zbraňových systémů, v kombinaci s řízenou ale i neřízenou municí, zde poté dokáží zasáhnout prakticky jakékoliv cíle, dokonce i ty z pohledu nepřítele nedůležitější označované vojenskou terminologií za strategické.


Nezanedbatelná pozitiva plynou také z vysokých letových výkonů soudobých strojů, ať už jde o jejich nosnost či výškový dostup.

Foto: Méně obvyklou, avšak možnou eventualitou při neutralizaci strategických cílů, je použití vrtulníků, jako v případě dvou skupin tvořených stroji AH-64 Apache a doprovodných MH-53 Pave Low (na ilustrativním snímku oba typy zachycené při společném letu), které 17. ledna 1991 fakticky zahájily operaci Pouštní bouře poté, co zničily dva klíčové irácké radiolokátory včasné výstrahy. / Public Domain

 

Avšak snad ještě důležitějším parametrem je v tomto směru dosah letadel, který podpořen technologií doplňování paliva, během mise umožňuje některým strojům během několika málo hodin zasáhnout cíle prakticky kdekoliv na světě a poté se opět vrátit zpět.

 

Reakce na jakýkoliv podnět tedy může být okamžitá, přičemž na rozdíl od pozemních jednotek není vždy nutné letadla dislokovat v prostoru konfliktu, ale mohou využít bezpečí a lépe vybaveného zázemí stálé (často přímo mateřské) základny.

 

Foto: První mezikontinentální zbraň v podobě japonských „ohnivých“ balónů Fu-Go mimo jiné vybavených důvtipným mechanickým navigačně řídícím systémem představovala ve finále s ohledem na své použití spíše kuriozitu.  /Public Domain

  

Další přednosti jsou spojeny s přechodem k víceúčelovým (anglicky "multirole" popřípadě "swing-role") letadlům, což ve výsledku znamená jejich širokou flexibilitu. Během jedné mise u nich může dojít ke změně cíle a to jak z hlediska jeho umístění, tak dokonce i typu.

 

Dá se dokonce říct, že v určitých případech může takový soudobý vzdušný prostředek podle aktuální situace zcela změnit charakter svého operačního působení.

 

Foto: Další strojů z této kategorie, americký strategický bombardér Convair B-36 (zde ve srovnání s Boeing B-29 Superfortress), naproti tomu svými letovými výkony jasně naznačil zcela nové možnosti v oblasti válčení. / Public Domain

 

V neposlední řadě, v éře stále častější mezinárodní spolupráce, sehrává svou kladnou roli ve vzdušných silách interoperabilita (schopnost spolupráce) a to hned v několika rovinách. Jednak jde o samotnou leteckou techniku, jenž je typově mnohem méně rozmanitá než v případě pozemních zbraní, což výrazně zjednodušuje všestranné zabezpečení jejího provozu.

 

Dále je zde také ujednocení předpisů v civilním letectví, které se promítlo a následně dále rozvinulo v činnosti toho vojenského. A nesmíme zapomenout ani na fakt, že se anglický jazyk spolu se specifickou odbornou terminologií během posledních let staly pro řadu příslušníků vzdušných sil takříkajíc druhou mateřštinou.

 

Foto: I ve Vzdušných silách Armády České republiky používaný Saab JAS-39 Gripen je výrobcem označován coby swing-role letoun, schopným měnit své operační použití v rámci jedné mise. Teoreticky tak s vhodnou výzbrojí a výbavou může například nejprve provádět průzkum, následně na urgentní žádost pozemní jednotky prostřednictvím předsunutého leteckého návodčího eliminovat pozemní cíl, aby hned poté využil při své obraně protiletadlové řízené střely v souboji se vzdušným útočníkem. / Public Domain

 

Na druhou stranu je činnost letectva omezena několika podstatnými negativy. I přes neustále zvyšující se dosah strojů i možnost několikerého tankování bude jejich pobyt ve vzduchu vždy omezený.

 

Také nosnost letadel není nekonečná a když navíc víceúčelový stroj nese v očekávání několika úkolů během jedné mise širší škálu munice i vybavení, současně to znamená omezení jeho bojových možností pro každý jednotlivý typ cíle.

 

Foto: Slavný sovětský letoun Iljušin Il-2 „Šturmovik“, na snímku útočící ve skupině proti německému Wehrmachtu v Kurské operaci, přezdívali vzhledem k jeho mimořádné palebné síle i relativně silnému pancéřování létající tank. Nicméně jde pochopitelně pouze o nadsázku, byť bitevníky jsou jednoznačně tím nejodolnějším, co může letectvo nabídnout... / Public Domain

 

 Nesmíme zapomínat ani na nesrovnatelně nižší odolnost ve srovnání s pozemní nebo dokonce námořní technikou. Navíc je pochopitelné, že i v budoucnu musí letadla spoléhat na únik před nebezpečím s využitím své rychlosti a/nebo obratnosti, než na použití mnohacentimetrového pancíře, se kterým by ostatně ani nevzlétly.

 

Foto: ...potvrzuje to ostatně také tento Fairchild-Republic A-10 Thunderbolt II coby mnohem modernějším zástupce této kategorie, kterého 7. dubna 2003 při misi v okolí Bagdádu v rámci operace Irácká svoboda (2003) zasáhlo několik set nepřátelských projektilů z pozemních prostředků. I přesto zůstala jeho pilotka kapitánka Kim Campbell (na snímku u zádě svého letounu) nezraněna a navíc takzvaně dotáhla těžce poškozený stroj až k nouzovému přistání na základně. / Public Domain

  

Velikost série [kusů]

Cena za kus [miliónů USD]

do 10

31

10 – 25

24

25 – 100

15

Tab. č. 1.: Závislost kalkulované ceny letounu Mikojan-Gurevič MiG-29 „Fulcrum“ na  velikosti dodané série. Ceny jsou platné pro jeden plně vybavený stroj a jsou vztaženy k roku 1997

 

A nakonec snad nejdůležitější faktor a tím je finanční náročnost vzdušných sil. Jednak proto, že mají jednoznačně nejhorší poměr respektive spíše nepoměr mezi bojovou a zabezpečovací částí. Také provoz a údržba vzdušných strojů je nezbytně mnohem dražší než v případě dalších složek, neboť zde každá byť i drobná chyba může skončit fatálně.

 

Foto: Primát v pořizovací ceně za jeden letoun jednoznačně drží s výrobní cenou tři čtvrtě miliardy US$ americký strategický bombardér Northrop Grumman B-2 Spirit (na snímku se právě chystá k doplňování paliva ve vzduchu) široce využívající technologie stealth. Jenže, původně Washington objednal více jak 130 kusů, avšak nakonec bylo vyprodukováno pouhých 21 strojů. Když se pak tedy na každý z nich rozpočtou skutečně veškeré výdaje spojené s tímto typem (výzkum, vývoj, výstavba výrobní linky, příprava kvalifikovaných dělníků aj), vzrostou odhadované náklady na jeden letoun dle jednotlivých pramenů od 1,25 až po neuvěřitelných 2,2 mld. dolarů! Pro srovnání, cena stavby každé ze soudobých amerických letadlových lodí třídy Nimitz přišla na 4,5 miliardy $. / Public Domain 

  

Kromě toho, v pořizovací ceně nové letecké techniky se odráží fakt, že se neustále pohybuje na pomyslné špičce technologického vývoje a přitom je počet vyrobených kusů rok od roku stále nižší, což cenu každého z nich ještě dále prodražuje.

 

Vzdušné síly jsou tedy obecně nejdražší složkou ozbrojených sil. Nicméně o svoji budoucnost se rozhodně bát nemusí, neboť jejich bojovou hodnotu dostatečně prověřila historie a je oceňována i v současnosti. Možná někdy dokonce mírně nadhodnocena, jak naznačí další díl. 


 Zdroj: Global Security

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
RiMr71 Datum: 19.04.2016 Čas: 14:12

Jsou to ukrutně drahé mašiny, o tom žádná...
Ale - myslím, že se nedá pochybovat o tom, že zkušenosti a technologie získané u vývoje těch prvních (F117, B-2, F-22) se využívají i u následujících strojů a to nejen těch amerických :)
A to jak směrem kudy jít a co použít, tak i kudy nejít a co nepoužít.
Tedy, v podstatě by nebylo od věci část nákladů za vývoj průkopníků přehodit i na nová éra jako F-35, LRSB, raptorného a další.
Jasně že to nikdo dělat nebude, jen si myslím že je to třeba zmínit... :)

avatar
vlasto Datum: 19.04.2016 Čas: 09:20

USS George Bush sa skryva v zavetri B2. Potom tiez pojde tankovat. :D

avatar
asdf Datum: 18.04.2016 Čas: 20:47

RiMr71 > To je len super adaptivna kamuflaz tej lode USS George Bush. Podla toho co tam pisu, tak cenovo sa to takmer vyrovna dvom B-2.

avatar
RiMr71 Datum: 18.04.2016 Čas: 19:25

...ta bédvojka nevypadá na "USS George Bush"...

arr