Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Za Člověkem v tísni do Afghánistánu

Datum přidání 28.04.2013    Rubrika rubrika: Události     komentáře 2 komentářů    autor autor: Michal Voska

Rozhodl jsem se, že vám zvláštním příspěvkem přiblížím práci humanitární organizace Člověk v tísni (ČvT), neboť se domnívám, že si pracovníci zmiňované organizace pozornost veřejnosti zcela určitě zaslouží. V dubnu jsme navštívili s kamarádem Honzou Maršálkem Afghánistán a měli možnost vidět členy této organizace při jejich každodenním působení.

Člověk v tísni

Foto: V romské osadě / Michal Voska

 

V této zemi zmítané válkou a nepokoji, není život nikterak jednoduchý, kolem sebe můžete spatřit mnoho bídy, bolesti a bezmoci. Avšak právě v této souvislosti musím vyzdvihnout, že i díky pracovníkům ČvT je život v Afghánistánu pro místní obyvatelstvo o něco málo snazší.

 

Před naším odjezdem jsem se sešel v Praze s Tomášem Kociánem z ČvT, jenž nám zajišťoval program a několikadenní bezplatné ubytování v městě Mazár-e Šaríf. Právě odtud je organizována převážná část humanitárních projektů v zemi. Tomášovi touto cestou za jeho nesmírnou ochotu velmi děkujeme.

 

Mazar e-Šarif

Foto: Modrá meštita v Mazár-e Šarífu / Michal Voska

 

Přílet do Afghánistánu, ta dlouhá cesta s několika přestupy, každou chvíli kontrola – poněkud rozpačitý začátek. Kábulské letiště KAIA bylo pouhou přestupní stanicí. Ovšem čekalo nás tam skutečně radostné překvapení – zaměstnanci ČvT Zuzka a Jarda, jinak ostřílení profesionálové, kteří se v humanitární sféře dlouhodobě pohybují. Mazár-e Šaríf je odsud vzdálen přibližně hodinu letu. Konečně jsme dospěli do cíle, přesunuli se na "základnu ČvT" a ubytovali se. Moc milá společnost nám pomohla zapomenout na prvotní obavy. 

 

Druhý den ráno. To jsme se tedy uvedli! Zaspali jsme totiž "meeting" koordinátorů ČvT. Ale bezpečnostní instruktáž, aktuální zprávy o stávající situaci, možnosti pohybu, případně o hrozícím nebezpečí jsme již absolvovali. Vše do detailu zpracované. Informace o rizikách získává ČvT prakticky denně – jen tak je možné zajistit bezpečí všem členům mise.

 

Člověk v tísni Afghánistán

Foto: Jeden ze zemědělských projektů / Michal Voska

 

Jakmile jsme obdrželi harmonogram na příštích několik dní, nasedli jsme do terénní toyoty a vyrazili na prohlídku zemědělských projektů a elektrifikace v provincii Balch v čele s průvodcem jménem Bahawoddin, inženýrem zodpovědným za tento projekt. Naše cesta měla několik zastávek.

 

Viděli jsme rozlehlá pole, zemědělce při práci, rozestavěnou školu, kilometry a kilometry elektrického vedení… Bahawoddin nám ukázal generátory i transformátory. Místní jsou právem hrdi na nové možnosti rozvoje zemědělství a infrastruktury. Potěší úsměv na tvářích dětí i dospělých.

 

Člověk v tísni Afghánistán Kabuli

Foto: Kábuli – rýže, rozinky, mrkev / Honza Maršálek

 

Ale! Ale také jsme viděli vypálenou školu, která zajišťovala soukromou výuku dívkám. Před týdnem se tu Tálibánci "činili ". Nebýt toho, úplně jsme zapomněli, že jsme v Afghánistánu.

 

Během tradičního oběda, zahrnujícího všudypřítomné kabuli (rýže, rozinky, mrkev, jako příloha chléb) a čaj, se průvodce rozpovídal o své práci, o nadšení, s nímž ji vykonává. Bylo na něm patrné, že si své práce a svých chlebodárců váží. Plni dojmů jsme se vrátili zpět do Mazár-e Šaríf. A to jsme ještě nevěděli, co nás teprve čeká… 

 

Člověk v tísni AfghánistánFoto: Škola v Samanganu / Honza Maršálek

 

Večery na "základně": živá debata u večeře o všem možném, o práci, o Afghánistánu, o všech a s těmi, již tu pro ČvT pracují, o lidech mnoha národností, kteří odvádějí precizní profesionální práci.

 

Následujícího dne jsme zamířili s Jardou a Zuzkou do Samanganu. Z bezpečnostních důvodů ve dvou vozech – není dobré být pohromadě v jednom autě. Krása hor nám natolik učarovala, že jsme opět zapomněli na realitu. Po dvou hodinách jízdy jsme zastavili v Samanganu u střední zemědělské školy, kterou ČvT podporuje a rozvíjí tady programy na podporu vzdělanosti, obchodu, ale i chovu kuřat.

 

Člověk v tísni Afghánistán

Foto: Nedokončená budova odchovu kuřat / Michal Voska

 

Zuzka s Jardou měli přednášku pro učitelský sbor o dlouhodobých cílech hospodaření, předávali učitelům cenné zkušenosti z oblasti obchodu i marketingu. Nás zatím provedl zástupce ředitele třídami, knihovnou, zázemím i ředitelnou pyšnící se spoustou pohárů – pan ředitel byl úspěšný fotbalista, jeden z nejlepších v Afghánistánu. Vedle školy jsme spatřili pole, skleník a novotou zářící budovu, která má sloužit k odchovu kuřat. Stavba byla téměř hotová, jen s drobnými nedodělky.

 

Člověk v tísni Afghánistán

Foto: Střední zemědělská škola v Samanganu / Michal Voska

 

Zdejší studenti nás vřele přivítali, viděli jsme je hrát fotbal i volejbal. Především se ale pořád kolem nás motali, pořád se na něco ptali: odkud jsme, co děláme, kde leží Česká republika, jaké to u nás je… Otázek hotová záplava. Trpělivě a rádi jsme vysvětlovali, na mapě jim ukázali, kde naše země leží, ukázali jim naši vlajku a seznámili je s hromadou dalších věcí, třeba čím u nás platíme. Jejich zvídavost se nám hrozně líbila, jejich chuť a vůle učit se, ačkoli většina studentů do školy dojíždí desítky kilometrů.

 

Člověk v tísni Afghánistán

Foto: Školení kantorů v Samanganu / Michal Voska

 

V okolí školy jsou nepřehlédnutelné pozůstatky války, nacházejí se tady torza ruských obrněných transportérů. Připomínka okupace Československa vojsky SSSR nás sblížila ještě více – studenty udivilo, že i u nás byly okupace a válka. Kromě obrněnců zde naštěstí nic jiného válečnou oblast nepřipomíná. A tak jsme zasedli společně k chutnému obědu, znovu variaci na kábuli, a počkali na ukončení vzdělávacího programu.

 

Člověk v tísni Afghánistán

Foto: Honza v obležení studentů střední zemědělské školy, Samangan / Michal Voska

 

Samangan je překrásné místo. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli v dubnu, kdy se doposud všechno zelená. To nepotrvá dlouho, slunce to nakonec spálí. Zuzka s Jardou odpřednášeli a na jejich tvářích byla znát únava. Ale vyzařovaly z nich i radost a zaujetí pro věc. Vždyť mají smysluplnou práci, která je naplňuje a baví.

 

Při zpáteční cestě na "základnu ČvT" nám řidič zastavil na několika úchvatných místech, která nám až vyrazila dech. Také nás ovšem míjela celá řada policejních i vojenských kordonů. Po návratu jsme opět probrali fotky, Honza si zapsal do deníku poznatky i detailní průběh dne – jako ostatně každý večer.

 

Člověk v tísni Afghánistán

Foto: Přírodní krásy cestou do Samanganu / Michal Voska

 

Poslední den jsme se vydali s koordinátory Tulin a Mirwaisem do okolí "Mazaru". Oba učí místní obyvatele základům zemědělství, radí jim a pomáhají řešit jejich problémy. Tamější zemědělci pěstují vesměs pepř a bylinky, najdeme zde ale i rajčata a jiné plodiny. Některým se daří lépe, zahrádky jim vzkvétají, jiní tak úspěšní nejsou. Rovněž škůdci je občas pěkně potrápí – i nám si lidé postěžovali a ukázali nám okousané listy plodin.

 

Závěr cesty je pro nás dost emotivní. Zašli jsme s Tulin do romské osady, která je součástí zemědělského projektu. Vše se tu pěstuje v jutových pytlích. Kolem nás pobíhaly děti a žebronily, abychom je vyfotografovali. A tak jsme fotili a fotili a děti nadšeně pózovaly.

 

Člověk v tísni Afghánistán

Foto: Romská osada / Michal Voska

 

Kolem dokola neuvěřitelné množství prachu a špíny. O hygieně zde nemůže být ani řeči. Dětem to však na radosti neubírá. Nepotřebují k ní počítač, internet, nejnovější videohry, stačí jim, když mohou pobíhat venku – tak, jak už to my u nás skoro neznáme.

 

Tulin nám vyprávěla o životě zdejších Romů: ti nemají na nic právo, nemají a nikdy nezískají ID Card (občanku), nemohou tudíž prakticky nikam, žijí jenom ve své osadě v hliněných domcích. ČvT jim pomáhá pochopit základy chovu a zemědělství, přiváží jim nové sazeničky a výpěstky odváží. Pokud nebudou Romové schopni postarat se o sebe, může to být jejich konec, osada vymře.

 

V Afghánistánu Romové od státu žádné příspěvky či dávky nedostávají, co si nevypěstují, to nemají. Návštěva osady na nás zapůsobila asi ze všeho nejvíce, když si člověk uvědomí, jaké podmínky v porovnání s těmito mají Romové u nás. Po tomhle nám už bude připadat spousta problémů v ČR jako malichernost.

 

Člověk v tísni Afghánistán

 Foto: Děti v romské osadě / Honza Maršálek

 

Městské zemědělství, které jsem viděl, je pouze malou ukázkou celku. Jde o pilotní projekt, na němž se ČvT učí, sbírá a vyhodnocuje nashromážděné údaje. Venkovské zemědělství je rozšířeno mnohem více napříč Afghánistánem a je podporováno dlouhodobě. 

 

Média nás informují o tom, kdo s kým a jak dlouho, kdo se kde a jak moc opil, kdo je „v jináči“ apod. Ale o podstatných věcech ze světa se dozvídáme jen kapku z onoho pověstného moře. Kolik jsme se toho dozvěděli kupříkladu o našich lidech působících v humanitárních organizacích ve světě? O organizaci Člověk v tísni nacházíme články již několik měsíců staré. A to je velká škoda, protože práce, kterou odvádí nejen v Afghánistánu, si zaslouží hluboký obdiv a nesmírnou úctu nás všech.

 

Děkujeme všem pracovníkům ČvT v Afghánistánu za úžasnou společnost, za ukázku práce – a za zejména za vřelé přijetí. Nenacházíme slova, která by dokázala vyjádřit velikost naší vděčnosti. 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
Jarda Datum: 30.04.2013 Čas: 14:48

To je obecně známé, že je Karzaí loutka. Nicméně práce těch konkrétních terénních pracovníků si vážím a jejich plat jim přeji. Afghanistán není bezpečná země a oni nikdy neví, které z těch usmívajících se dětí vytáhne samopal nebo granát. Politika vedení ČvT je jiná věc.

avatar
hovorka11 Datum: 30.04.2013 Čas: 14:23

Tož, takhle to tam vypadá s naší pomocí :

http://www.denik.cz/ze_sveta/urad-prezidenta-karzaiho-dostaval-plne-pytle-penez-od-cia-20130429.html

arr