TacticalPro

Strategie Kremlu: Balancovat na hraně třetí světové války

Podle článku Rusko osamoceno: Proč nikdy ... Více

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov míří k Sýrii

Ruská Severní flotila vyslala do Středozemního ... Více

Černí pasažéři NATO nechápou Donalda Trumpa

Zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA ... Více

Ruské superlehké brigády. Inspirace pro Armádu ČR?

Na základě zkušeností z bojů v Sýrii ruské ... Více

Události

Zkáza Columbie: Armáda přišla o nejlepší z nejlepších

Datum přidání 30.08.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 6 komentářů    autor autor: Patrik Pluhař

Před více jak deseti lety, ve výšce pouhých šedesát tři kilometrů na územím Spojených států, v oblasti Texasu, se při rychlosti šesti kilometrů za sekundu rozpadl vesmírný raketoplán Columbia. Do bezpečného přistání zbývalo pouhých šestnáct minut. Velitelem sedmičlenné posádky raketoplánu Columbia byl plukovník, bývalý vojenský pilot a zkušený astronaut, Richard "Rick" Douglas Husband.

Rick Husband

Foto: Posádka Columbie STS-107, kterou jsem dostal od velitele raketoplánu Columbia Ricka Husbanda v době jeho přípravy na jeho osudovou misi, pouhé tři týdny před tragickou havárií raketoplánu Columbia. Vpředu zleva velitel Rick Husband, letová specialistka Kalpana Chawla a pilot William McCool. Vzadu zleva letoví specialisté David Brown, Laurel Clarková, Michael Anderson a izraelský astronaut Ilan Ramon. / Autor

 

Prvního února 2003 celý civilizovaný svět sledoval jednu padající hvězdu. Nejednalo se však o hvězdu, ale o hořící části rozpadlého raketoplánu Columbia, který právě prolétával atmosférou a chystal se na přistání v Kennedyho vesmírném středisku NASA na Floridě. Sedm členů posádky raketoplánu, včetně jejího velitele Ricka Husbanda, nemělo šanci přežít.

 

Poslední mise Columbie

Vše začalo 16. ledna, kdy na svou stotřináctou misi odstartoval jeden ze čtyř raketoplánů americké flotily. Mise měla označení STS-107. Zkratka STS znamená v překladu "Vesmírný transportní systém" a číslovka sto sedm označuje pořadové číslo letu. Mise však byla mnohokrát odkládána, proto její označení nesouhlasí s celkovým počtem letů.

 

Jednalo se o vědeckou misi obsahující mnoho vědeckých experimentů z oborů chemie, fyziky, geofyziky, technologie a biologie.

 

Pomáhala armáda i tajné služby

Poslední vesmírná mise Columbie získala nebývalé bezpečnostní opatření. Ochranu posádky i kosmodromu před startem zajišťovala armáda i tajné služby. Jedním z důvodů byly teroristické útoky z jedenáctého září, ale také obava o bezpečnost izraelského astronauta Ilana Ramona. To však nezabránilo tragédii.

 

Necelých šestnáct dní obíhal naši planetu raketoplán Columbia, kde v poklidu probíhala řada vědeckých experimentů. Její osud byl však už zpečetěn.

 

Při samotném startu raketoplánu se z palivové nádrže uvolnila část izolace, která měla za následek proražení části tepelné izolace levého křídla. Tepelná izolace chrání raketoplán při vstupu do atmosféry, kdy vlivem tření o atmosféru dosahuje teplota v okolí raketoplánu přes tisíc stupňů celsia.

 

Průběh mise na oběžné dráze i počátek návratu probíhal zcela v pořádku. Raketoplán vstoupil do atmosféry přibližně v oblasti Havaje, poté prolétával nad San Franciskem. V oblasti Nevady a Utahu byly zaznamenány první potíže s teplotními senzory na levém křídle raketoplánu. Letové středisko se snažilo spojit s velitelem raketoplánu Rickem Husbandem.

 

Foto: Část samotného raketoplánu Columbia a nášivka emblému osudové mise, kterou jsem dostal od velitele raketoplánu Columbia Ricka Husbanda v době jeho přípravy na jeho osudovou misi, pouhé tři týdny před tragickou havárií raketoplánu Columbia. / Autor

 

"Columbia, tady Houston... díváme se na hodnoty tlaku v pneumatikách a poslední jsme nedostali," hlásí letový ředitel, bývalý astronaut Charles Hobaugh. Velitel raketoplánu Columbia stihne už jen potvrdit: "Rozumím, uh..." jeho věta ale zůstala nedokončena.

 

Letové středisko v Houstonu se opakovaně snaží navázat spojení s velitelem Rickem Husbandem, "Columbia, tady Houston, kontrola spojení," tato věta zazní celkem ještě pětkrát, avšak s každou následující vteřinou naprostého ticha na straně velitele je jasné, že se právě stalo něco vážného. Veškerá naděje na přežití posádky mizí ve chvíli, kdy je vizuálně zaznamenán pád trosek raketoplánu.

 

Raketoplány přitahovaly ty nejlepší z armády

Posádku vesmírného raketoplánu Columbia tvořilo sedm astronautů. Šest členů mělo za sebou velice úspěšnou vojenskou kariéru. U armády byli nejlepší z nejlepších. To všechno "obětovali", aby se mohli i přes všechna rizika stát astronauty.

 

Členové posádky byli pro misi vybrání v roce 2000. Velitelem celé mise raketoplánu Columbia se stal plukovník Richard "Rick" Douglas Husband, bývalý vojenský pilot amerického letectva.

 

Husband po absolvování dvou univerzit a pilotního výcviku byl povýšen do hodnosti poručíka. Poté létal na vojenské letecké základně na Floridě, později v Georgii, kde byl díky výborným výsledkům jmenován do funkce instruktora.

 

Poté byl přeložen na nejlukrativnější místo zkušebních pilotů na leteckou základnu Edwards Air Force Base v Kalifornii. Zúčastnil se výměnného pobytu zkušebních pilotů u Royal Air Force v Anglii. Měl nalétáno okolo čtyř tisíc letových hodin na více než čtyřiceti letadlech.

 

Foto: Památník posádce raketoplánu Columbia na Arlingtonském národním hřbitově ve Virginii, Space Shuttle Columbia Memorial, Arlington National Cemetery, Arlington, Virginia, Spojené státy / Autor

  

V roce 1994 se přihlásil do výběrového řízení na astronauta. Na svůj první vesmírný let se vydal ve funkci pilota v roce 1999 na palubě raketoplánu Discovery.

 

Vzhledem k tomu, že projevoval mimořádné schopnosti při krizových situacích, byl nominován na velitele celé mise, což se v minulosti poštěstilo jen málokterému astronautovi.

 

V lednu roku 2003 nakonec odstartoval ve funkci velitele raketoplánu Columbia na svoji poslední misi. Bylo mu pouhých čtyřicet pět let, byl ženatý, otec dvou dětí.

 

Vojenský pilot se třemi vysokými školami

Pilotem raketoplánu a zástupcem velitele mise se stal William McCool, bývalý vojenský pilot amerického námořnictva. Vystudoval tři vysoké školy včetně Námořní akademie v Annapolis. U námořnictva později působil ve funkci vojenského pilota.

 

Zúčastnil se několika operací na letadlových lodích USS Coral Sea ve Středozemním moři a USS Enterprise. Měl nalétáno okolo tří tisíc hodin na dvaceti různých letadlech. Jako zkušený vojenský pilot začal uvažovat o kariéře astronauta. Do NASA se hlásil celkem dvakrát, první přihláška byla odmítnuta, při druhé byl přijat. V letech 1996 a 1998 prodělal základní výcvik v NASA.

 

V roce byl nominován do své první avšak osudové vesmírné mise raketoplánu Columbia. Do vesmíru a na pohled na Zemi z paluby raketoplánu se velice těšil, to také dokazují jedny z jeho posledních slov z paluby raketoplánu: "Protože jsem prováděl většinu manévrů s raketoplánem, měl jsem mnohem více příležitostí než moji kolegové trávit čas v křesle u oken a těšit se z východů a západů Slunce, z východů a západů Měsíce, z pohledu na Himaláje, Austrálii, prostě všechny kontinenty."

 

Bylo mu čtyřicet jedna let, byl ženatý, otec tří dětí.

Foto: Velitel raketoplánu Columbia Rick Husband v době jeho přípravy na jeho osudovou misi, pouhé tři týdny před tragickou havárií raketoplánu Columbia. Opatřenou krásným leč bohužel výstižným věnováním "Best Wishes", s označením jeho vesmírných letů "STS-96 a STS-107 Columbia" a psaným příslovím, odkazem na Bibli "Proverbs 3:5-6" neboli "Přísloví 3:5-6" obsahující pasáž z Bible: "Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky." Rick Husband byl hluboce věřícím člověkem, proto také jeden z jeho citátů zní: "Jedna z nejkrásnějších věcí na létání do vesmíru je, možnost vidět Boží dílo z úplně jiné perspektivy..." / Autor

  

Vojenský lékař a vědecká pracovnice z Indie

Dále zde byli čtyři letoví specialisté. Prvním z nich byl kapitán David Brown, bývalý americký vojenský lékař amerického námořnictva. Vystudoval medicínu na lékařské fakultě ve východní Virginii, poté vstoupil do námořnictva.

 

Sloužil na letadlové lodi USS Carl v Pacifiku a USS Independence u Japonska. Jako jeden z mála lékařů se přihlásil do vojenského pilotního výcviku u US Naval Test Pilot School. Výcvik dokončil jako jeden z nejlepších, to ho nakonec později donutilo zkusit podat přihlášku do NASA, kde byl přijat.

 

Za sebou měl v té době nalétáno celkem okolo tří tisíc hodin. Od roku 1996 prodělal základní výcvik astronauta a později byl nominován do posádky raketoplánu Columbia. Mělo se jednat o jeho první misi. Bylo mu pouhých čtyřicet šest let.

 

Druhý letovým specialistou byla vědecká pracovnice indického původu Kalpana "Kejsí" Chawlaová, která teprve v roce 1990 získala americké občanství, aby o čtyři roky později dokázala, že "americký sen" si může splnit každý i nerodilý Američan. V NASA pracovala celkem patnáct let. Jednalo se o jediného člena posádky Columbie, který neměl vojenskou minulost.

 

Nestačí chodit každý den do práce

Třetím letovým specialistou a velitelem "užitečného zařízení" se stal plukovník Michael Anderson, bývalý vojenský pilot amerického letectva. Sloužil na několika vojenských základnách po celých Spojených státech.

 

Za svoji vojenskou kariéru měl nalétáno přes tři tisíce hodin. Společně s jeho budoucím velitelem Rickem Husbandem byl v roce 1994 přijat do výcviku astronautů v NASA. O čtyři roky později již letěl na svoji první misi s raketoplánem Endeavour, který se měl spojit s ruskou orbitální stanicí Mir.

 

Díky úspěchu mise a svému vysokému pracovnímu nasazení byl následně nominován do osudné posádky raketoplánu Columbie. Bylo mu čtyřicet tři let, ženatý, otec dvou dětí.

 

Foto: Ústředí Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku, který je celosvětově známější zejména po zkratkou NASA, v překladu " National Aeronautics and Space Administration ". / Autor

 

Jako dítě měl rád knihy, zejména scifi, především ho však okouzlil kultovní seriál Star Trek. Na svoji druhou vesmírnou misi se velice těšil. V posádce raketoplánu Columbia měl na starost veškeré vědecké experimenty.

 

"To, co děláme, může mít obrovský přínos pro každého, pro lidstvo a jsem moc rád, že se na tom mohu podílet," řekl před letem Anderson. "Nejsem člověk, kterému by stačilo pouze to, že každý den chodí do práce a jednou měsíčně dostane výplatu."

 

Čtvrtým letovým specialistou se stala Laurel Klarková, kapitánka a bývalá vojenská lékařka u amerického letectva. Jednalo se o druhou ženu na palubě raketoplánu Columbia.

 

Po absolvování univerzity vstoupila do armády, kde se věnovala medicíně a stala se lékařkou na palubách ponorek na skotské základně atomových ponorek. Spolupracovala i s jednotkami SEAL. Do NASA nastoupila v roce 1996, následně byla nominována do posádky Columbie. Bylo ji pouhých čtyřicet jedna let, byla vdaná, matka dvou dětí.

 

Izraleský hrdina z Osiraku

Palubním specialistou a zároveň posledním členem posádky Columbie se stal izraelský astronaut Ilan Ramon, bývalý vojenský pilot Izraelského vojenského letectva. Absolvoval vysokou školu, zúčastnil se bojových misí v jomkipurské a libanonské válce, za která byl vysoce vyznamenán.

 

Jako jeden z nejmladších pilotů se zúčastnil bojové operace Opera - nálet na irácký jaderný reaktor Osirak u Bagdádu. V roce 1997 byl vybrán z mnoha kandidátů na pozici astronauta a o šest let později se vypravil na svoji první a poslední misi na palubě raketoplánu Columbia. Bylo mu čtyřicet osm let, byl ženatý a otec čtyř dětí.

 

Při přímém přenosu z oběžné dráhy raketoplánu Columbia byla jeho poslední slova "Izrael vypadá odsud shora velmi malý... ale právě proto je docela klidný a mírový." To bylo jeho velkým přáním. Na palubu raketoplánu mimochodem vzal kresbu českého židovského chlapce Petra Ginze, který zahynul v koncentračním táboře.

Udělte článku metály:

Počet metálů: 5 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
jarpe Datum: 01.09.2015 Čas: 07:36

Pokud se chcete víc dozvědět o havárii Columbie a Challengeru.
http://www.kosmonautix.cz/?s=Kritick%C3%A9+momenty+kosmonautiky
O Columbii: 25 až 29 díl
O Challengeru : 20.až 22. díl

avatar
Kozlus Datum: 31.08.2015 Čas: 22:18

Na zniceni obou raketoplanu je pekne videt, ze je sice pekny podniknout vsechna myslitelna protiopatreni, ale kdyz prevazi potreba zisku a "dodrzeni terminu" a jakasi prehnana sebeduvera cele instituce, tak je na problem zadelano. Obe katastrofy se staly, protoze nekdo ignoroval doporuceni techniku a proste "musel" ten raketoplan odstartovat.

avatar
pet.rok Datum: 31.08.2015 Čas: 16:40

na prve testovacie lety (Columbia) pokial si spravne pamatam mali aj katapultovaci system pre dvojclennu posadku, ktory bol neskor demontovany.
Po pravde je otazna jeho pouzitelnost pretoze vzhladom na profil letu by bol pouzitelny len v pomerne uzkom okne.
napr. v okamziku separacie boosterov ma uz rychlost 4M+ a vysku 45km co je asi za hranicou pouzitelnosti katapultaze
cela bezpecnost tak bola orientovana na rozne "abort mody" ktore ale samozrejme nepocitali s celkovou dezintegraciou orbitera co pripade Chalengeru nastalo.

avatar
Muž, co zírá na kozy Datum: 31.08.2015 Čas: 15:21

Luky: Podle pitevní zprávy sice někteří členové posádky Challengeru, těsně po výbuchu aktivovali nouzovou dávku kyslíku, ale téměř okamžitě upadli do bezvědomí, protože neměli skafandry. Ty se na raketoplánech začali používat až poté (vyjma prvních testovacích letů).

avatar
Luky Datum: 31.08.2015 Čas: 13:53

předpokládám, že při sestupu to bylo celkem rychlé

Horší byla ta katastrofa po startu..podle některých zdrojů tenkrát žili v padající kabině dost dlouho. Lidé se pak logicky trochu naštvaně ptali, proč mají odhazovací nádrže padáky, ale osádkový modul nikoli...

avatar
RiMr71 Datum: 31.08.2015 Čas: 13:33

...sympaťáci.. No, snad se moc netrápili..

arr