Agresora nezastaví mezinárodní pravidla, ale silná armáda

„Čína i Rusko chtějí změnit stávající strukturu založenou na pravidlech způsobem, který je pro ně výhodný. Další země ovšem věří v řád a hodnoty, které tuto strukturu podporují,“ uvedl americký ministr obrany Lloyd Austin na zasedání ministrů obrany ASEANu. „Mezinárodní řád, který Spojené státy pomáhaly budovat, zabraňuje velkým vnucovat svou vůli menším... Nepožadujeme, aby si země v regionu vybraly mezi Spojenými státy a Čínou. Chceme jen zajistit svrchovaná práva pro všechny.“

Když američtí představitelé říkají „řád založený na pravidlech“, mají podle zahraničněpolitického teoretika Stephena Walta na mysli pravidla definovaná ve Spojených státech. Nejde přitom o pravidla jako taková, bez dohodnutých norem a postupů totiž moderní státy těžko mohou existovat. Tyto normy sahají od základních principů (např. myšlenka rovných suverénních států) až po všední každodenní postupy (např. používání angličtiny jako standardního jazyka pro mezinárodní řízení letového provozu). Na kterých normách proto USA nejvíce záleží a které části současného řádu chtějí bránit nejvíce?

Pro mnohé na Západě je zásadním prvkem současného světového řádu norma proti narušování územní celistvosti. Jak loni v létě prohlásil americký ministr zahraničí Antony Blinken, ruská invaze na Ukrajinu zpochybnila „základní principy míru a bezpečnosti ... že jedna země nemůže jednoduše změnit hranice jiné země silou nebo si podřídit suverénní národ podle své vůle či diktovat jeho rozhodnutí nebo politiku“.

Blinken si to jen tak nevymyslel. Podle Charty OSN se všichni členové organizace zdrží hrozby použití síly i faktického použití proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu. Charta dále zavazuje státy řešit spory mírovými prostředky. Čtvrtá ženevská úmluva navíc zakazuje státům vyhánět obyvatelstvo z území obsazených během války nebo na tato území přesouvat své vlastní občany. Snaha o dodržování této normy se stala častým zdůvodněním vnější podpory Ukrajiny, zejména po ruské anexi čtyř ukrajinských oblastí a nuceném přesunu obyvatel z Ukrajiny do Ruska v průběhu války.

Samotné mezinárodní normy státy nepřesvědčují, aby nevedly války nebo se nepokoušely získat území. Většinou je ke změně politiky donutí zarputilý odpor místního obyvatelstva se zbraní v ruce, což učiní ovládnutí části cizí země nákladným a obtížným. Normy ovšem mohou hrát roli, protože rozsah a charakter agrese zvyšuje pravděpodobnost pomoci třetích stran napadenému. K tomu došlo například v roce 1990, kdy se Irák zmocnil Kuvajtu, nebo v únoru 2022 po napadení Ukrajiny Ruskem. Ale i zde je to dle Stephena Walta názoru ošemetné. Postavily se státy na stranu oběti z důvodu obrany mezinárodního práva, nebo spíše kvůli snaze zabránit nepříznivému posunu v rovnováze sil?