Americká armáda si ponechá karabiny M4

Americký voják M4
Foto: Ve výzbroji americké armády je 483 000 karabin M4 / US Army

Americká armáda v rámci programu Osobní karabina (Individual Carbine) plánovala zavést do výzbroje zcela novou osobní zbraň vojáka. Před dvěma týdny však armáda oficiálně ukončila program s tím, že žádný z kandidátů nepřináší výrazné zlepšení oproti současným zbraním M4, zavedených v americké armádě.

Americká armáda hledá náhradu za karabiny M4

Snahu americké armády najít náhradu za karabiny M4 akcelerovaly nelichotivé zprávy o spolehlivosti karabin M4 z Afghánistánu. Příslovečnou poslední kapkou se stala Bitva u Wanatu, kde při koordinovaném útoku Talibánu padlo devět amerických vojáků. V následující zprávě ostatní vojáci uváděli, že jejich karabiny M4 se při intenzivní a dlouhotrvající střelbě zasekávaly, což mělo tragické následky.

Remington ACR Foto: Remington ACR / Remington

Americká armáda začala uvažovat o náhradě karabin M4 právě v roce 2008. Samotná soutěž Individual Carbine se rozběhla v roce 2011. V celkově třech krocích chtěli vojáci otestovat a nakonec vybrat novou osobní zbraň jednotlivce pro amerického vojáka.

 

V první fázi (Phase I) měli zájemci doložit, zda jsou schopni splnit základní technické požadavky na novou karabinu. Kromě nejzákladnějších technických vlastností (montáž optiky, tlumiče, atd.) museli prokázat, že mají výrobní kapacity pro výrobu 2000 až 4200 pušek za měsíc.

ARX-160 Foto: ARX-160 / Beretta

Do druhé fáze nakonec postoupilo nakonec osm společností – FN FNAC, Heckler & Koch HK416A5, upravená varianta Remington ACR, Adcor Defense BEAR Elite, Beretta ARX-160, Colt CM901, Lewis Machine & Tool s CQB 16 a Troy Defense s Troy Defense 5.56 Carbine. Vyřazené firmy zkrachovaly především na neschopnosti dodávat zbraně v požadovaném množství.

Cílem druhé fáze (Phase II) bylo vyzkoušet zbraně z hlediska přesnosti, spolehlivosti a životnosti. Po dosáhnutí určitého počtu bodů pak tři nejlepší zbraně měly postoupit do třetí etapy programu (Phase III). V poslední fázi se zbraně měly podrobit vojskovým zkouškám a nejlepší zbraň se měla stát novou osobní zbraní amerického vojáka.

B.E.A.R. Elite

Foto: B.E.A.R. Elite / Adcor Defense

Američtí vojenští úředníci se však po skončení druhé fáze rozhodli soutěž přerušit. Podle tiskové zprávy žádná ze zbraní nepřinesla významné zlepšení oproti současným karabinám M4.

Přesněji řečeno, nepřinesla natolik významné zlepšení, které by vykompenzovalo finanční náklady na zavedení nových zbraní do americké armády. „Žádná z hodnocených karabin během zkušební fáze nesplnila minimální bodové požadavky, nutné k pokračování do další fáze hodnocení,“ stojí v tiskové zprávě americké armády.

CQB 16

Foto: CQB 16 / Lewis Machine & Tool

Problémem nový „supernáboj“ M855A1 EPR?

Jedním z problému byla „nízká“ spolehlivost testovaných zbraní. Žádná ze zbraní nebyla schopna vystřílet 3592 nábojů bez poruchy. Připomeňme, že střední doba poruchy u původních zbraní M4 (požadavek z roku 1990) byl jen 600 nábojů. V současné době používané karabiny M4A1, používající nejnovější náboj M855A1 EPR (Enhanced Performance Round) (.pdf), mají střední dobu poruchy 1691 výstřelů.

Náboj 5,56×45 mm M855A1 EPR má větší ranivost v měkkém cíli a větší průraznost (ocel) než náboj 7,62×51 mm NATO

„Víme, že M4 je výjimečná při střelbě na cíl,“ Fred Coppola, manažer oddělení pro osobní zbraně vojáků (Soldier Weapons). „Smyslem soutěže bylo najít něco, co je lepší než M4. Armáda ale nehledala drobné zlepšení, chtěli jsme vidět vynikající zlepšení.“

FN FNACFoto: FN FNAC / FN



Američtí úředníci (ač později vyjádření zmírnili) ve zprávě uvedli, že za menší spolehlivostí testovaných zbraní mohl být nově zaváděný náboj M855A1 EPR. V současné době americké jednotky používají standardní náboj M855, ale postupně je do výzbroje zaváděn M855A1, který se od svého předchůdce vyznačuje větší rychlostí, přesností a ranivostí v cíli.

Troy Defense 5.56 Carbine Foto: Troy Defense 5.56 Carbine / Troy Defense

 „Na základě analýzy, kterou máme, mohou být výsledky testů ovlivněny interakcí mezi střelivem, zásobníkem a zbraní,“ stojí v tiskové zprávě. „Současné zavedené karabiny používají střelivo M855; zbraně testované v programu Indivdual Carabine střílely se současně zaváděným střelivem nové generace M855A1 EPR. Použití M855A1 měl pravděpodobně za následek nižší, než očekávanou spolehlivost. Tyto efekty byly dány jedinečnými podmínkami při testování a není známo, že mají vliv na současné zbraně zavedené v operačním prostředí.“

HK416A5Foto: HK416A5 / Heckler & Koch



Později úředníci svá slova mírnili. „Neudělali jsme forenzní analýzu zbraní za dodavatele, s cílem přesně zjistit příčinu nastálých událostí,“ říká Brigádní Generál Paul Ostrowski ředitel PEO Soldier. „Bylo by předčasné, abych vám přesně řekl, v čem byl problém, protože to prostě nevím… je to překvapení pro nás pro všechny.“

Colt CM901 Foto: Colt CM901. Zbraň je multirážová. Lze používat náboje 7,62×51 mm a  5,56×45 mm / Colt

Zdroj: Army.mil , military.com

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Nová italská útočná puška ARX 160

Jako většina vyspělých národů světa i Italové se začali před několika lety poohlížet po nové útočné ...

Americká armáda volí karabiny M4

Ač mnozí prorokovali brzký konec karabin M4 v americké armádě, opak je pravdou. Pokusy vyvinout ...

Modernizace amerických karabin M4

V srpnu 2010 odsouhlasila americká armáda dvouetapový plán modernizace a náhrady karabin M4 a pušek ...

CZ 805 BREN: Otázky a odpovědi

Armáda České republiky již "nějaký ten pátek" používá nové útočné pušky CZ 805 BREN. A jak to u ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:6h12h24h
Stránka 1 z 2
  • Ondra
    17:23 22.07.2013

    Pro Kolt. Na drtivé většině fotografií i videí jsou příslušníci americké speciální jednotky Delta vyzbrojeni klonem pistole Colt 1911 se svítilnou Surefire ve stehenním pouzdře Safariland. Pokud by Delta používala pistole CZ 75, bylo by to zřejmě při akcích v utajení, kdy pistole CZ 75 nebyla oficiálně zavedena v žádné armádě ekonomicky a vojensky vyspělých států, tudíž by při nálezu pistole u operátora nebyl tento okamžitě podezírán jako příslušník ozbrojených sil. Jinak mohu potvrdit ,že pistole CZ 75 vyvážené v 80. letech přes Omnipol měly mnohem lepší kvalitu materiálu, opracování a povrchové úpravy, než v ČSSR tehdy prodávané kusy.

  • Zbrojir
    23:58 10.07.2013

    Ještě slíbený policejní compact

    Ve druhé polovině 90. let začalo být zainteresovaným jasné, že vzhledem k narůstajícím problémům závažného charakteru je další používání pistolí vz. 82, ale i čerstvě pořízených CZ mod. 75/85, a to zejména v exponovaných bezpečnostních sborech, v delším časovém horizontu již zcela neudržitelné.

    Přes dlouholeté krajně negativní zkušenosti s pistolemi z produkce CZUB (vz. 70, vz. 82 a CZ mod. 75/85) byl učiněn poslední pokus přesvědčit tuzemského monopolního výrobce, CZUB, aby změnila svůj naprosto přezíraný přístup k českým státním ozbrojeným složkám. Odpověď: Vady, závady?, nikdo jiný si nestěžuje, jsme nejlepší na světě, o tom, kdo policii dodá pistole, si promluvíme s ministrem (Jan Ruml) na tenise.

    Ihned poté byly zahájeny přípravy na otevřenou soutěž s možnou účastí zahraniční konkurence, a to v souladu s tehdy poměrně novým zákonem o zadávání veřejných zakázek. Přípravy na „otevřený“ tendr se však rychle zadrhly po sérii ingerencí ze strany politiků, zejména pak ministra Rumla, který mj. požadoval limitovat výběr dodavatele podmínkou 100% podílu výroby na území ČR, nesouhlasil s požadavkem na plnou vyměnitelnost všech součástí, rovněž žádal výrazně zmírnit spolehlivostní požadavky kladené na služební pistoli atd. Ozýval se i tehdejší policejní prezident Tomášek: Jednoznačně preferuji, aby český policista byl vyzbrojen českou pistolí, když vyrábíme zbraně tak vysoké kvality. To v situaci, kdy CZUB v tisku velmi sebevědomě prohlašovala, že domácí trh je pro ni okrajový, ale požadavky na novou policejní pistoli je však připravena samozřejmě splnit. „Boj“ probíhal na všech frontách. Tehdy se mohli tendru zahraniční výrobci účastnit pouze prostřednictvím českých firem s povolením k obchodu s vojenským materiálem. A jaká to náhoda, tuzemský zástupce rakouského Glocku, firma MPI, na inkriminované období o speciální povolení přišel a Glock tak byl („férově, po česku“) vyřazen ze hry. Na základě soudního rozhodnutí muselo být povolení později firmě nakonec uděleno, jelikož důvody k odebrání (neprodloužení) byly uznány za zcela nedůvodné.

    První pokus o výběrové řízení rychle zkrachoval, jelikož výběrová komise i přes důrazný pokyn shora, odmítla v rámci naprosto okleštěného řízení vybrat nabídku CZUB jako nejvhodnější. Se zpožděním několika let zkrachoval i další pokus, kdy komise obě nabídky (CZ 75 D Compact, CZ 100 vers. Walther P-99) v rámci rovněž velmi okleštěného řízení sice ještě pustila do testů, ale výsledky zbraní z produkce CZUB byly natolik tristní (nevyhovění prakticky ve všech důležitějších zkouškách, mnohonásobné překročení povoleného limitu závad a předčasná destrukce rámů pistolí CZ 75 D Compact nasazených ve zkoušce životnosti), že byla raději zvolena varianta výběrové řízení zrušit ještě před termínem oficiálního vyhodnocení, a to z důvodu, aby nemusely být krajně nepříznivé výsledky protěžované CZUB v tendru oficiálně zveřejněny a uchazeč nabízející pistole Walther P-99 se nemohl rozhodnutím zadavatele eventuálně právně bránit (uchazeči mj. mohou nahlédnout do zprávy komise).

    Jaká náhoda, že v této době byla urychleně schválena novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která umožnila přidělit i finančně významnou zakázku vybrané firmě za podmínky, rozhodne-li o tom vláda. A ta rozhodla vskutku neprodleně usnesením č. 338/2000, a přidělila zakázku na přezbrojení policie v objemu 46 000 pistolí za cca 600 mil. Kč v dosavadních zkouškách tak „veleúspěšné“ CZUB s tím, že má prý splnit podmínky zrušeného tendru, přičemž kontrolu kvality dodávek zabezpečí MO (státní ověřování jakosti - ZSOJ). CZUB přijala toto rozhodnutí se sebevědomím prohlášením v médiích a jak ukázal další vývoj i s představou, že martýrium pro ni již skončilo. Ihned po přijetí usnesení byly zahájeny jednání mezi CZUB, MV a MO, jejichž výsledkem bylo další citelné zmírnění požadavků kladených jak na výrobek, tak i na jeho zkoušení (a kampak se ztratily podmínky usnesení vlády). Další pokus o přezbrojení policie tedy mohl začít.

    Ve zkouškách, tentokrát již v nekonkurenčním prostředí, byly výsledky pistolí CZ 75 D Compact opětovně natolik žalostné (ve většině zkoušek zjevně nevyhovující), že manažeři CZUB již ztratili nervy a veřejně napadli MV, policii i MO, konkrétně Vojenský technický ústav výzbroje a munice (VTÚVM), že prý zbraně testují nesprávně a poškozují tak dobré jméno CZUB. Mnozí (naivně) očekávali, že politici konečně pochopí, že CZUB pistoli, která splňuje soudobé požadavky, v portfoliu prostě nemá. Ministr Gross, který tak zázračně zbohatl po odchodu z politiky, se osobně ujal řízení „projektu“ a v médiích hovořil jen o „dílčích nedostatcích“ pistolí CZ 75 D Compact, což byly politicky korektní formulace pro problémy typu: malá životnost, nízká funkční spolehlivost, nedostatečná pádová jistota, nedostatečná odolnost při pádu, trhliny v rámech zbraní, předčasná únava či destrukce řady drobných součástí, upadávání mířidel při střelbě, chybně vyrobené připojovací rozhraní pro taktické svítilny… Zkoušky se opakovaly ještě několikrát, výsledky se zlepšovaly, zkouškám však byly podrobovány zvlášť pečlivě připravené zbraně a nikoli sériové výrobky, jak stálo v podmínkách zadání.

    Ačkoli výběrová komise nákup pistolí CZ 75 D Compact opakovaně nedoporučila, Gross nakonec rozhodl jinak a nařídil podřízeným podepsat s CZUB kupní smlouvu, jejíž podmínky se později při pokusech o hromadné reklamace pistolí ukázaly pro stát velmi nevýhodné. CZUB problémy postupně odstraňovala ještě cca 3 roky, a to v průběhu dodávek, přičemž pouze 16000 z dodaných 46000 pistolí CZ 75 D Compact lze označit za vyhovující zmírněným požadavkům zadání, které si CZUB u politiků nakonec prosadila. Reklamace zbraní nebyly CZUB zpravidla akceptovány, rovněž tak návrh na podání žaloby kvůli dodávce 30000 vadných pistolí byl politickým vedením MV zamítnut (Langer). Po negativních zkušenostech z náročného provozu musely být pistole CZ 75 D Compact nakonec staženy ze speciálních jednotek a nahrazeny osvědčenými výrobky firmy Glock, které s úspěchem používají rovněž některé složky MO. Obměněna byla z velké části i v rámci kontraktu dodaná nevhodná pouzdra. Lidé z resortu MV kalkulují, že inkriminované usnesení vlády přes veškerou obranu výběrové komise a vynucené zdokonalení produktu stálo policii min. o 100 milionů Kč více, než kdyby mohla přezbrojit na základě regulérního tendru. Vždyť např. pistole Glock s rakouským otočným a odnímatelným policejním pouzdrem byla policii nabízena za cenu nižší, než tuzemská pistole CZ 75 D Compact s nepříliš povedeným pouzdrem Sickinger, a to byly další hrozící vícenáklady pro státní pokladnu minimalizovány zejména tím, že neústupnost výběrové komise nakonec donutila nadutou a nepříliš potentní CZUB odstranit většinu nejzávažnějších vad pistolí ještě před první dodávkou. CZUB se totiž na počátku 21. století teprve učila vyrábět služební pistole, které by splňovaly obvyklé bezpečnostní a spolehlivostní parametry nejen na papíře. To bylo tehdy ale křiku. Ze série neúspěchů CZUB postupně obvinila všechny a všechno: úředníky, policisty, zkušebny, metodiky, munici, taktické svítilny a dokonce začala zpochybňovat i obvyklý limit pro funkční spolehlivost, tj. 0,2% závad z počtu provedených výstřelů.

    A pak se divte, že jsou v ČR lidé, kterým oslavovaná „česká cesta“ již opravdu leze krkem. Jeden můj známý s mnohem vyhraněnějšími názory se domnívá, že pokud se ani po několik generací nepodaří změnit způsob myšlení obyvatelstva na mentalitu zaměstnanců přesného strojírenství, pak by bylo zdaleka nejlepším řešením, kdyby se v uherskobrodském kraji opět věnovali pouze zemědělství.

  • zap
    18:59 08.07.2013

    Zpet k technice, jestli mohu. Nasel jsem zajimave video zbrane, ktera sice nebyla uvazovana v poslednim 'kole pro karabin', nic-mene, myslim ze zaslouzi pozornost.
    http://www.youtube.com/watch?v...

    Firma, ktera ji vyvyjela a vyrobila asi 300ks nakonec zavrela dvere (duvody neznam). Byla stavena na razi .308Win, coz je trochu vetsi kaliber, ale za to tim vice plati. V soucsnosti by mohla byt prave tak redukovana na dnesni standard 5.56. To byla 80-ta leta a Amerika byla jeste tou zemi "neomezenych moznosti" (ueeel, s mensi reservou....).

    Co stoji zvlaste za pozornost je ta skutecnost, ze krome originalnich prvku zahrnuje dosti materialu z ucebnice AK. Zda se mi blizko tomu, co bych videl dnes jako idealni. Preji prijemnou zabavu!

  • zap
    13:19 08.07.2013

    pro Kolta;

    ... vsak uz jich tu mate peknou radu. Verim, ze vse co Zbrojir rika, je zalozeno na vnitrni potrebe prispet ke zpravnemu videni reality a k naprave. Pravdou ale zustava, ze jako individualni osoby mame obcas ponekud odlisna videni ktera se jen zridka plne prekryvaji. Zalezi pri tom hlavne kde jsme ve strukture spolecnosti a na ktere strane zajmu. To je jeden ze zakladnich atributu lidske povahy - nepreberna ruznost. V praxi se skoro vzdy musime prizpusobit zadoucimu vzorci; tak je to vicemene vzdy a vsude. Plna svoboda je iluze - mate ji, jen kdyz jste v souhlasu s autoritou.

  • KOLT
    10:46 08.07.2013

    Článek od Zbrojíře bych si rozhodně rád přečetl!

  • Jan Grohmann
    09:34 08.07.2013

    Pro Zbrojir: Dobrý den, můžete se nám ozvat na redakční e-mail? Rádi bychom s Vámi prodiskutovali nějaká témata.

    Předem děkuji
    Jan Grohmann

  • Zbrojir
    08:25 08.07.2013

    k zap

    Ty časy také pamatuji. Se svými názory jsem měl rovněž nemalé problémy, a to jak řadový voják, tak i důstojník. Nadřízené vždy asi nejvíce rozčilovalo, že moje argumenty byly opřeny o nezpochybnitelná fakta. Mnoho lidí v Čechách a patrně i jinde půjde s proudem, ačkoli i oni musí vidět, že vychvalovaný produkt domácí provenience je velmi nedokonalý.

    Např. v současné době většina vojáků nadává na útočnou pušku CZ 805, ale jen "v hospodách" a občas na internetu, k otevřené kritice se neodváží. Současně je pravda, že pokud by nějaký příslušník MO/AČR vystoupil s otevřenou, byť naprosto oprávněnou kritikou na veřejnosti, tak v ozbrojených silách rychle a vynuceně skončí.

    Svobodně si můžeme podiskutovat zde, v ozbrojených silách, ale i jinde ve státním sektoru, byť bychom byli na vysokých pozicích a problematiku řešili v úzkém kruhu vysokých důstojníků, by nám to velmi rychle zatrhli.

    Asi největší obavu mám ze sílícího vlivu ekonomických lobby na státní správu, kdy jsou za nepřiměřeně vysoké ceny ozbrojeným složkám stále častěji dodávány produkty druhořadé kategorie a odpovědní, místo aby se bránili a plnili své povinnosti při správě státního majetku, tak to ještě obhajují a problémy zakrývají. Mají hezká korýtka a nechtějí nic riskovat.

  • zap
    01:09 08.07.2013

    Proti gustu zadny disputat pane a tak to take chapu. Mate hodne co rici a pri cteni si priponinam rceni jednoho Anglicana s kterym jsem kdysi davno pracoval; ".... and for you it's for free" a delal pri tom onen priznacny anglicky filmovy usmev. To znamena, informace kterou mi nekdo dava zdarma - je skutecne VELMI cenena a s vdekem prijata.

    Pracoval-li jste v ozbrojenych slozkach jak rikate, pak take vite, ze neexistovalo mit kriticky pohled na vlastni vyzbroj. V opacnem pripade za to mohl byt vojensky prokurator a vazba. Notoricky znamy byl pripad chlapce - zakladaka, ktery si nepovazoval svoji sluzebni Jawu a neprozretelne chvalil (nepratelskeho a revansistickeho) be-em-vaka. Melo se mu pry za to dosat (dle zkazky) to co jsem zminil - basa. Melo to smysl? Urcite ne, ale tak to v armadach chodilo a chodi. Mame ten luxus, ze jsme v teto fazi nasi existence svobodni a ze vime jak s tou svobodou nalozit. Zaplat Buh!

  • Zbrojir
    23:41 07.07.2013

    k zap

    O velké skupině příznivců CZUB nepochybuji, jsou v mnoha zemích, samozřejmě i v ČR. Nejsem však přesvědčen, že jsou jejich kladný vztah ke značce a hodnocení produktů vždy založeny na racionálním základě. Mj., tak jako u většiny příznivců jiných značek či sportovních klubů. Příklad:

    Asi před dvěma roky mě na doporučení známého v jiné věci navštívil lovec-myslivec, velký a dlouholetý příznivec CZUB. Mj. jsme se dostali i na zbraně. Vychloubal se kulovnicemi CZ (537, 550), dělanými u výrobce na zakázku. Do loveckých zbraní nedělám, ale dal jsem mu pár rad a informací a protože měl tu možnost, zapůjčil si na porovnání standardní TIKKu a STEYR. Když jsme se viděli podruhé, už měl doma Steyra a přiznal, že standardní sériové produkty obou zmiňovaných značek byly podstatně dokonalejší kulovnice, než na zakázku dělané zbraně v CZUB.

    Mám také informace, že zboží pro vývoz na významné trhy je v CZUB vyráběno se zvýšenou péčí.

    Kdysi mi jeden manažér z CZUB přiznal, že na nekonečném americkém trhu lze prodat téměř vše, záleží prý především na ceně. Některé levné zbraně, prodávané v USA, by si Evropan asi nikdy nekoupil. Myslím, že přístup průměrného Američana ke zbrani je podobný, jako ke každému jinému zboží v supermarketu (o tom však musíte vědět mnohem více Vy). To v Evropě stále (zatím) přetrvává ke zbraním poněkud mýtický (ve smyslu zbožňovat) přístup, tedy nikoli jako k běžnému spotřebnímu zboží, ale jako k výjimečnému předmětu.

    Kdysi jsem v mládí hltal informace z domácích informačních zdrojů (zpravidla časopisy) o tradičně vysoké kvalitě a celosvětovém renomé českých zbraní a byl jsem pyšný, že jsme tak úspěšní. Mnohaletá praxe v ozbrojených silách mě však přinutila nekritický pozitivní pohled zásadně přehodnotit. Možnost srovnání se zahraniční výzbrojí, zejména pak německé a rakouské provenience, mi dala představu, jak by měla hromadná sériová výroba zbraní vypadat.

    Nejlepší pistolí na trhu, co se týče poměru ceny a kvality, je nepochybně Glock. To, že nemá kohout, po mnohaletých zkušenostech a desetitisících výstřelech s ním již považuji naopak za výhodu. Pro konzervativnější střelce je to překážka, ale většina profesionálů z ozbrojených složek, kteří používají moderní manipulační postupy, Vám řekne, že kohout u moderní pistole je něco navíc a pistoli s kohoutem už nechtějí. Glock samozřejmě není tak přitažlivý, jako celoocelová, povrchově leštěná CZ 75, ale mě se jako vysoce funkční bojová zbraň líbí.

    Co se týče zbraní z CZUB, tak to bych doporučoval především celoocelové provedení CZ 75 s blokací zápalníku, popř. policejní pistoli CZ 75 D Compact (P 01). CZUB kdysi deklarovala, že zdokonalení, která bylo nutné realizovat u policejní pistole, budou postupně aplikovat i na další modely. Kvalita výroby je zde dnes samozřejmě lepší než počátkem 90.let.

    Rotační uzamykání otočnou hlavní bývají u pistolí náchylná na znečištění a nedostatečné mazání. Rovněž stavební šířka závěru a tudíž i celková šířka zbraně jsou větší. Z praxe nejlépe vychází systém s krátkým pohybem výkyvné hlavně s uzamčením žebry (Browning) a nebo s uzamčením do výhozného okna Browning-Petter.

    Já osobně mám nejraději modely 1911 a Glocky.

  • zap
    21:32 07.07.2013

    Vy me nezklamete pobavit Zbrojiri, to je bez pochyb. Zvlaste jste me dostal tim "nasazenim zaveru zvrchu".... no to je 'kick'. Vidite, a presto ze verim to co pisete je zalozeno na skutecnosti, je zde v Sev.Americe znacne nasledovani ceskych zbrani, jak pistoli tak pusek. Jsou dokonce tady "skalni" fanousci kteri by nic jineho nebrali, ctu to od nich z prvni ruky. Jak si to vysvetlit? Asi tim, ze montaz na vyvoz byla vyberova, ci finalnimu sesazeni byla venovana zvysena pece. (Videl jsem jak u Para-Ordnance meli par sikovnych Filipincu, kteri se postarali o to, aby to sesazeni pro spravnou funkci bylo jak ma byt. Firma se pred par lety po par prusvihach s bezpecnosti odstehovala na jih.)

    Mam sice "povoleni k vlastneni" (a z toho titulu vlastnim par ceskych zbrani) ale ne k novemu nakupu, coz je takova pozustalost z minulosti, kdy se nekolikrat menily podminky legalniho vlastnictvi (a meni se v detailech stale). Kanada je takova mensi rarita nejen v oblasti vlastneni a pouzivani zbrani; nu coz, ziji tu tak to musim brat jak to je. Uvazoval jsem v minulosti nekolikrat, ze bych si zazadal o plnou licenci (coz jsem mel) a obcas bych sel 'plinkat', ale nejak se k tomu nemuzu rozhodnot (v minulosti jsem chodil strilet z brokovnice na baterii - trap). Mel bych tez asi vaznejsi problem si vybrat zbran, asi bych skoncil s cinskou - je tu k mani nekolik typu s cenami do $400.- (coz je polovina nebo i tretina tech 'pravych') a kvalita se dle reportu blizi k originalum (SIG, Browning a CZ). Tak zatim nevim. Glock je dobry, o tom neni pochyb, ale odrazuje me jeho vzhled a potom ze nema kohout; s kohoutem je zbran preci jen universalnejsi. Asi nejlepe by se mi zamlouvala Beretta 9000 (Cougar) - vyrabi se ted v Turecku a libi se mi na ni to uzamykani otocnou hlavni. Podle testu je robutni a vydrzi. SIG a HK jsou pro ne-profesionala neunosne drahe.

    Pokud jde o ty dily a jejich vedeni z nestejnych material, to mate pravdu, s tim je vzdy problem a navic, zelezo se s hlinikem v trecim styku dobre nesnasi. Nevim, jak to resi SIG a FN u nekterych svych modelu. Ja byt na jejich miste, tak bych rozhodne pouzil vlozky (kontejnery) z oceli, nejlepe tvrzene. Kdysi kdyz jsem pracoval na jejich (FN) prvni plastikove pistoli, tak tam meli vyjimatelne ocelove vodici desticky a fungovalo to celkem dobre. Diky za dobre cteni!

  • Zbrojir
    17:51 07.07.2013

    k Mattauch

    Souhlasím, CZ 75 Phantom má rozměry "velké ofenzívní pistole" a tato koncepce je pro ozbrojené sily, ale i bezpečnostní sbory, kde se používá široká škála ručních palných zbraní (samopaly, útočné pušky), dnes již krajně problematická. Větší pistole má sice o něco vyšší kapacitu nábojů, větší úsťovou rychlost střely a přesnost, především díky delší záměrné, avšak přidaná hodnota těchto rozdílů je pro předpokládané užití krátké palné zbraně a výsledný cílový účinek přinejmenším nevýznamná. Zejména v ozbrojených silách je pistole "zbraň poslední záchrany" a má-li obsluha s touto zbraní přežít, musí si vytvořit taktickou výhodu (zahájení palby zblízka, ze zálohy a s překvapením), jinak nemá proti silněji vyzbrojeným protivníkům (útočná puška) prakticky žádnou šanci. Navíc protivníci z moderních armád budou chráněni osobní balistickou ochranou, proti které je 9x19 NATO v podstatě již neúčinná. Definice, že pistole je zbraň pro osobní obranu a napadení nepřítele do vzdálenosti 50m, je poněkud přežitá. Mj. nechráněnou živou sílu (samozřejmě stojící či čelně se pohybující) na 50m zasáhne dobře vycvičený střelec s rozměrným Phantomem s podobnou pravděpodobností zásahu jako např. s policejním kompaktem. V případě záložní zbraně pro vojáka by tedy byla kompakní verze pistole nepochybně řešením vhodnějším.

    V této spojitosti jen připomínám, že MO zavádí do výzbroje specialistů taktéž CZ Scorpion EVO v ráži 9x19, který bude mít s nedostatečným účinkem na chráněnou živou sílu nepochybně obdobné problémy. Drážděte někoho 9x19, když vám to vrátí 5,56 a nebo 7,62.

    k zap

    CZ 75 P07 DUTY má s rámem prakticky shodné problémy jako Phantom. Jen záchyt zásobníku je vyřešen lépe, a k tak rychlému zablokování zde nedochází. Závěr je sice veden ve vodítkách ocelových vyjímatelných kontejnerů, ale je v kontaktu i s polymerovým rámem. V teplotách pod nulou se rám smrští a zvýšeným třením závěr brzdí. Při větších mrazech je tudíž natahování zbraně již velmi obtížné, přičemž hrozí i závady ve funkci (zádržky).

    Na obrázcích z testu je podle všeho stávající verze P07. Nechci test jakkoli zpochybňovat, ale pokud někdo takový výrobek testuje, pak by ho měl prohlédnout a vyzkoušet skutečně důkladně.

    Ano, P07 Duty je nesporně technologičtější, než stávající produkce CZUB (polymerový rám, spoušťový systém Omega) a v normálních podmínkách (běžná teplota) je i spolehlivá. Pistole má ale mnoho ostrých hran a vhledem k užití vnitřního vedení závěru a plastovému rámu s kontejnery je i velmi široká, což nezachránily ani rozměrově úsporné ovládací prvky, spoušť má poměrně dlouhý reset, rozpočtová mířidla z plastu jsou po estetické a technické stránce naprosto zoufalá (doporučuji prostudovat si jejich ukotvení a postup při výměně), vratná pružina je poměrně dlouhá, není (donedávna nebyla) předepnuta na vodící tyčce, a proto je její zpětná montáž pro fyzicky slabší jedince poměrně obtížná, donedávna se rám pistolí P07 na pravém boku rovněž silně deformoval (vyboulil), což sice nevede ke ztrátě funkce, ale je to přinejmenším hodně nevzhledné. Opravdu nemám argumenty, proč P07 doporučit, když za prakticky stejné peníze jsou uživatelsky podstatně vstřícnější, jednodušší, mnohem vytrvalejší pistole Glock s podstatně větším potenciálem dostupného příslušenství (pouzdra, mířidla, zásobníky atd.).

    Úspěch u zákazníků hodně ovlivňuje reklama, a v tom je CZUB dost dobrá, protože když vidím co a za kolik nabízí, tak se nestačím divit. Např. já bych u P07 předpokládal jasný propadák, konzultoval jsem kdysi svůj pohled s řadou zkušených vojenských a policejních bojovníků, kteří P07 taktéž testovali, názor máme téměř totožný (negativní), a přesto je P07 na trhu velmi úspěšná. Co dodat. V dnešním "virtuálním" světě může při správné manipulaci s veřejným míněním uspět i výrobek, který dle obvyklých kritérií a standardních postupů hodnocení naprosto propadne.

    Mj. vnitřní vedení závěru dobře fungovalo jen u celoocelových variant pistolí CZ 75/85, závěr měl dlouhé vedení a přitom pistole byla příjemně štíhlá. U "hliníkových" CZ 75 D Compact již nastávají problémy, zesílený (široký) rám zhoršuje rychlý úchop nadále štíhlého a nízkého závěru a v důsledku tepelné roztažnosti hliníku (cca dvojnásobná proti oceli) se v chladu vůle mezi rámem a závěrem výrazně zmenšují a pokud zde není dobře namazáno, vznikají v důsledku zvýšeného tření již závady ve funkci. U polymerových pistolí CZ 75 si vnitřní vedení již vynutilo rozšíření rámu i závěru a zbraně jsou proto příliš široké, což mj. negativně ovlivňuje jejich vhodnost pro skryté nošení.

    Úroveň zpracování byla vždy slabinou zbraní z produkce CZUB. Přál bych Vám vidět pistole z 90. let, kdy CZUB ve snaze exportovat prudce zvýšila objem výroby, samozřejmě, že u třískově plně obráběných zbraní se to neobešlo bez zjevného poklesu celkové úrovně zpracování a používání méně jakostních, rychleji obrobitelných materiálů. Např. podélné vedení na závěru CZ 75/85 bylo občas v přední části o 0,5mm užší či širší, než v zadní, a toho si všimnete i pouhým okem. Pokud by se vzal závěr s nejužším vedením a rám s nejširším, pak by šel závěr do rámu vložit shora, tzn., že vedení obou hlavních částí by nemohlo řádně plnit svou funkci. Proto se CZUB, tehdejšímu Přesnému strojírenství, již za socialismu hanlivě říkalo "približné strojárstvo".

  • Mattauch
    03:08 07.07.2013

    Nemám sice tak rozsáhlé znalosti jako někteří diskutující, ale přesto bych rád přispěl. Třeba mne někdo vyvede z omylu...
    U pistole Phantom mi přijde velice zvláštní už její samotná koncepce, ta je snad odpovídající potřebám některých policejních jednotek (které ji však pokud vím nepořídily), ale nechápu, proč má voják disponovat záložní zbraní takových rozměrů, které má Phantom. Pokud je zbraň záložní, očekávám kompaktní řešení které mi nebude překážet v užívání primární výzbroje a výstroje. I G17 mi na záložní zbraň přijde zbytečně velký, ale Phantom je ještě větší. Přesto jeho ergonomie vpodstatě neumožňuje střelbu v zimních rukavicích (což je však problém u mnoha zbraní).
    Tedy i kdyby Phantomy fungovaly jak mají (Což dle mých zkušeností nefungují), tak by je dle mého názoru stejně nebylo možné pokládat za zbraň vhodnou pro armádní užití, či spíše, za zbraň vhodnou pro všeobecné použití v armádě.

  • zap
    01:36 07.07.2013

    P07 Duty se zda mit zde na kontinente velmi dobre renome; to je tusim jeden z poslednich, ne-li posledni model s plastikovym ramem. Zde je kompletni test ktery je shrnut na 5 hvezdicek:
    http://www.thetruthaboutguns.c...

    Kdesi jsem videl obrazky s detailem pripojeni plastoveho ramu pistole CZ (nejsem si jisty, zda to byl ten samy model jako ten v testu) a vodicich list. Co me zarazilo, byla zjevna skutecnost, ze listy (rails) jsou zastrikle do plastu. To snad nikdo jiny nedela, typicky jsou vedeni (listy) vlozene a pripojene nejakym mechanickym zpusobem. Je totiz velmi obtizne sladit termalni vlastnosti kovu a plastu a takove spojeni vede casto k trhlinam a zniceni ramu. Proste vysoky hazard.

    Ja se jen divim, proc preferovat (je-li tomu tak) 'lacina' reseni kdyz to neprospiva v konecne fazi (vlastne uz jen tomu vizualnimu dojmu). Kdysi pred mnoha lety jsem si zde u dealera prohlizel CZ75, stala asi $430.- na visacce. Povrchni dojem byl dobry, avsak co me uhodilo do oci pri rozborce bylo, ze uvnitr pouzdra zaveru (vrtani pro hlaven) byla hruba sroubova ryha v cele delce; asi zpusobene neodtazenym nastroje pri navratu z rezu. To je druh 'uspor' ktere rozhodne nic domu neprinesou. Ale je mozne, ze se vyrobce jiz poucil a tyto 'drobnosti' dal do poradku.

  • Zbrojir
    22:24 06.07.2013

    Ano, Phantom se vůbec neměl dostat do sériové výroby, natož pak do výzbroje ozbrojených sil a sborů. Aplikovaný polymer je vskutku tvarově velmi nestálý, se stoupající teplotou znatelně měkne, v teplotách pod nulou se zase hodně smršťuje. Pokud střelec aplikuje silnější úchop, rukojeť se natolik zdeformuje, že zásobníky ze zbraně volně nevypadávají. V nízkých teplotách (pár stupňů pod nulou) je třeba zásobníky ze smrštěného rámu doslova vytahovat, rovněž tak záchyt zásobníku se v lůžku doslova zablokuje. Obdobné následky má i prašné prostředí. V praxi se to zpravidla projevuje samovolným vysunutím zásobníku, popř. i následným vypadnutím, tedy ztrátou plného zásobníku. A to není celý výčet nedostatků Phantomu. CZUB zablokování záchytu u zbraní dodaných A ČR údajně řešila dodatečnou úpravou lůžka v rámu.

    Vojáci, kterým bylo stávajícím vedením MO (gen. Bulant) zakázáno pořídit si Glocky, jsou z Phantomů vskutku pěkně naštvaní. A ČR je dnes primárně dojná kráva a zkušební polygon, kam se hromadně dodají nedotažené produkty druhořadé kategorie a vojsko pak roky zápasí s jejich nedostatky. Český zbrojní průmysl rychle a hodně vydělá, získá finance a reference (myslím ty oficiální) a může v klidu, bez finančních rizik, postupně vychytávat nedostatky, aby byl produkt vůbec prodejný i v zahraničí. Opravdu velmi "vyvážený" vztah dodavatele a odběratele.

    Pokud jsem dobře informován, o Phantomy na trhu velký zájem není.

  • KOLT
    21:33 06.07.2013

    Taktéž děkuji Zbrojíři za odpověď.

    O kvalitách polymerového PHANTOMu jsem slyšel až neuvěřitelné zkazky. Pokud je jen polovina z toho pravda, není mi jasné, jak to, že za to ještě nikdo nesedí na Pankráci. Ale to koneckonců u CZ 805 také :-/

  • Zbrojir
    18:00 06.07.2013

    Opravdu se nemohu zodpovědně vyjádřit, neboť k tomu nemám podložené informace. Osobně by mě ale velmi překvapilo, že by zákazník, opravdu tak náročný, pistole CZ mod. 75/85 české výroby zavedl do výzbroje ve větších počtech, a to zejména před zásadním zlomem, jako byl vývoj policejního compactu, kdy byla CZUB pod tlakem státu donucena v rozsahu cca dvou let vyřešit desítky problémů neustále a nekriticky vychvalované vlajkové lodi CZ mod. 75, přičemž mnohé parametry, jako např. funkční spolehlivost, ale i životnost bylo třeba zlepšit násobně.

    CZUB a většina v ČR poplatných médií občas rozšíří zaručené informace o úspěších pistolí CZ mod. 75 u nejnáročnějších zákazníků, později se však zpravidla ukázalo, že to byla kachna. Ke mě se dostaly spíše informace opačné. Např. kdysi byl za nákup pistolí CZ mod. 75 stíhán exministr Indie a dva vysocí důstojníci, jelikož, jak uváděl dobový tisk "20 000 pistolí bylo dodáno a poté sděleno, že jejich výkonnost je hluboko pod nornou přislíbenou dodavatelem", nemalé problémy byly např. i s dodávkami do Turecka.

    Pistole CZ mod. 75 má nepochybně vlastnosti, kterými si zákazníka dovede získat, ale v boji, kde jde o život, jsou nedostatky sériové produkce nepřehlédnutelné. Mj. zeptejte se uživatelů ze speciálních jednotek MO a MV, proč používají Glocky a jak hodnotí srovnání Glock vers. CZ při dlouhodobém nasazení při plnění reálných úkolů.

    Asi nejlepším sériovým produktem CZUB je CZ mod. 75 D Compact (policejní pistole). Glocku se souborem parametrů a vlastností zjevně nevyrovná, ale pistole z posledních sérií již podávají velmi solidní výkony. "Hliníkový" compact je však hodně pracný, výrobně tudíž drahý a proto v tendrech špatně konkuruje cenou "technologičtějším" zbraním s vysokým podílem polymerů.

    Ani policejní compact zdaleka není bez chyb a jen politické veto zabránilo, že tento kontrakt, realizovaný na základě usnesení vlády č. 338/2000, pro CZUB neskončil naprostým fiaskem. Stávající generace "polymerových" pistolí CZ 75 (PHANTOM, DUTY) se potýká s nemalými problémy souvisejícími mj. i s aplikací nevhodného polymeru.

    Až budu mít čas, tak dám ještě něco k peripetiím vývoje první skutečně služební pistole na bázi CZ mod. 75.

  • zap
    14:34 06.07.2013

    Vazeny pane, dekuji za obsaznou (z Vaseho pohledu asi kusou) zpravu o stavu zavadeni pistoli Ceske vyroby. Pro me, coby v dnesni dobe vlastne "outsidera" je to temer zdrcujici zjisteni. Co bych jeste chapal je, ze dopad mysleni 'realneho socialismu' likvidoval kvavalitu vyroby, to je mi vysvetlitelne, ale ze se to tykalo i zbrojniho programu je tezko prijatelne (proto jsem pouzit vyraz o 'obtizne ztravitelnosti').

    Ted na moment bych rad zminil jednu skutecnost: mluvite o monopolnim postaveni CZUB a jeho chapanem negativnim dopadu, budiz. Soucasne ale, tezko si predstavit jak s omezenou velikosti a kapacitami CR je mozne (chceme-li mit vlastni zdroj) cekat neco jineho. V minulem Sov.Svazu (a o to vice v dnesni Ruske federaci) za priblizne stejnych ekonomickych okolnosti produkovali zbrane velmi dobre kvality. Z meho pozorovani vyvoje v te zemi znam, ze tam se pestovala urcita kultura soutezivosti mezi tymy a dokonce podniky; to bylo jak v rucnich zbranich tak v letecke, tankove a dalsich technikach. To si minula CSSR zrejme nemohla dovolit a proto jsme platili tak krutou dan, jak sam ze sve znalosti tak schopne a zasvecene presentujete.

    Na zaver bych chtel z me zkusenosti v teto casti sveta zminit (a nemelo by to byt omluvou ceskemu prumyslu, spise porovnanim) ze problemy ve vyrobe axistovaly a existuji tez. videl jsem stovky vymetovych dilu protoze nevyhovovaly kriteriim, casto az prehnane narocnym. Kdyz hledate, vzdy se dohledate 'objektivnich pricin'; nekdy ani neni kdo by je byl schopen ci ochoten resit. Casto jen slysite "tak to proste je a tim musime zit".Kde je rozdil je asi v pristupu a odpovednosti na vedoucich mistech. Kdyz nekomu hrozi ze pripadne prijde o dobre placene misto, jiste se zacne vice aktivneji 'zajimat' o napravu a naprava se deje. O souvislostech typu 'vztahu a znamosti' se neminim sirit, neb to jsou veci o kterych vetsina z nas radeji pro dobry duvod pomlci. O to vice je treba si vazit tech, kdo maji odvahu a svedomi mluvit otevrene a zprima!

    Chci podekovat za Vase odpovedi a za trpelivot webmastera ktery tuto tribunu povoluje. Je to nesmirne poucne a oci otevirajici.

  • KOLT
    14:01 06.07.2013

    Zbrojíř: Netušíte, co vedlo americkou Deltu k používání CZ 75? Tedy alespoň jsem již několikrát narazil na tuto informaci.

  • Zbrojir
    13:10 06.07.2013

    k zap

    doplněk k pistoli vz. 82 a něco i k CZ mod. 75/85

    Situace byla o poznání dramatičtější, než by odpovídalo textu. Gestorem za vývoj systému pistole vz. 82 – náboj vz. 82 bylo MO, které rovněž zajišťovalo vojenskou přejímku obou produktů cestou ZVS (zástupce vojenské správy). V reakci na soustavné problémy s kvalitou dodávaných pistolí docházelo k nekonečnému dohadování mezi resorty MV a MO a CZUB, později i SaB, přičemž atmosféra bývala vskutku velmi napjatá. Při výskytu selhačů (i přes 10%), byl vydán zákaz používání nábojů vz. 82, zpětně se od útvarů stahovalo značné množství nábojů vz. 82, bylo rovněž pozastaveno přezbrojování doposud nevyzbrojených útvarů (doposud používaly vz. 70). Jen co se podařilo eliminovat vážné problémy se spolehlivostí, objevily se závážné signály, že pistole vz. 82 nemá výrobcem deklarovanou pádovou bezpečnost. Vývoj událostí nakonec přinesl zákaz používat pistole vz. 82, ale i vz. 70 a CZ mod. 75/85 bez blokace zápalníku s nábojem v nábojové komoře, jelikož bylo spolehlivě prokázáno, že při pádu z běžné manipulační výšky mohou tyto modely pistolí samovolně vystřelit.

    MV na novou pistoli 9mm (M) čekalo velmi dlouho a s velkým očekáváním, jelikož potíže s pistolemi vz. 70 byly naprosto neúnosné. Ač byly na vz. 70 i na tehdejší dobu kladeny směšně nízké požadavky (životnost 2000 ran v 7,65mm Browning, 1% závad (100 ran do závady) a pádová bezpečnost z běžné manipulační výšky, sériová produkce je opakovaně neplnila, zbraň se zaváděla na několik pokusů a CZUB za to ze strany státních institucí čelila tehdy nevídané kritice (v informacích pro tehdejší politické vedení se objevovala vskutku velmi tvrdá konstatování). Souhlas s nákupem vz. 70 byl vlastně vydán jen proto, že stát neměl v systému plánovaného hospodářství s monopolním postavením CZUB jinou alternativu. Přezbrojování na vz. 82 proto přineslo velké zklamání. Samozřejmě, že vz. 82 byla lepší, než příšerná vz. 70, ale po většinu dodávek se, přes vojenskou přejímku, potýkala s celou řadou technických problémů (nepopsal jsem zdaleka veškeré, např. „kulometění“, rychlá únava zásobníkových pružin, špatná funkce záchytu závěru, uvolňování dna a rozpad zásobníků, občasné vylétnutí destičky zápalníku při střelbě, četné praskání pažbiček, atd. atd.), přičemž kvalitu se podařilo výrazněji zlepšit až na samém konci dodávek.

    Pohled výzbrojní služby je mnohem komplexnější, než pohled z civilního sektoru, jelikož má k dispozici informace z každodenního provozu nikoli jedné či několika, ale tisíců, či desetitisíců zbraní, má přehled o poruchách i závadách včetně problémů pro zbraň typických, řeší i otázky manipulační bezpečnosti, opravárenství a provádí občasné kontrolní zkoušky dle metodik. Samozřejmě, po mnohaletých peripetiích s dodávkami vz. 82 do ozbrojených složek státu získala CZUB určité zkušenosti a dovednosti, které se asi pozitivně uplatnily u produktů uváděných později na civilní trh. Ovšem i u civilních zbraní modelu 83 (7,65/9Browning) jsem osobně viděl nemálo vad.

    Asi největší bota na pistolích řady 82/83, která byla od počátku CZUB deklarována jako služební či vhodná pro obranné účely, je skutečnost, že samočinná pojistka (odskok), tedy pokud řádně funguje, automaticky vymezuje bezpečnou vůli mezi kohoutem a zápalníkem. Pokud však nabitá pistole spadne na zadní část, na kohout, dynamický závěr se posune a závěr, tedy i odpružený zápalník narazí na kohout, který jej vrhne zpět proti zápalce náboje. Lze si vzájemný nežádoucí kontakt kohoutu a zápalníku snadno vyzkoušet současným zatlačením na kohout a závěr. CZUB v technické dokumentaci popisuje postup při nabíjení zbraně pro nošení s nábojem v nábojové komoře a sebevědomě deklaruje, že je takto nabitá pistole bezpečná i při pádu, přitom zkoušky i praxe prokázaly, že k výstřelu dojde volným pádem i z výšky pod 1m!!! Stát vůči CZUB za dodání obrovského množství výrobků s touto vážnou konstrukční vadou sankce nikdy neuplatnil a ani se o to nepokusil, naopak problémy tajil. No, po zkušenostech z rekonstrukce bicího mechanismu bylo všem jasné, že CZUB se silnými politickými kontakty nikdo neporazí, naopak CZUB využije kontakty a nepohodlné úředníky nechá odstranit.

    Oblast manipulační bezpečnosti je mj. velkou slabinou pistolí CZ, prakticky všechny zde mají hrubé chyby (konstrukčního i výrobního charakteru). Např. první sériové CZ mod. 75 vůbec neměly pojistný ozub!!!, po nežádoucích výstřelech to musela CZUB rychle řešit přepracováním kohoutu, bohužel, dodatečně aplikované řešení je nedokonalé, zdaleka nedosahuje úrovně o desítky let starších konstrukcí Browninga. Zásadní zlom nastal až u tzv. policejního Compactu (CZ mod. 75 D Compact), kdy se CZUB několik let pod tlakem státu učila vyvinout a vyrábět pistoli, která by, nejen na papíře, splňovala obvyklé spolehlivostní a bezpečnostní požadavky kladené na služební pistoli. Asi zklamu příznivce, ale CZ mod. 75/85, ač deklarována jako služební, tyto požadavky předtím nesplňovala. TP výrobce: životnost 5000, později zvýšena na 8000 ran, funkční spolehlivost 0,5% (200 ran do závady), pádová jistota deklarována z běžné manipulační výšky, součásti spoušťového ústrojí vyráběny ve velikostních skupinách (tedy již TP CZUB odporují tehdy naprosto obvyklým požadavkům: min. 10 000 ran, max. 0,2% závad a 100% zaměnitelnost součástí).

    Praxe (zkušenost z cca 10 000 pistolí CZ mod. 75/85 z produkce 1990-1994), řada pistolí z 90. letech vykazovala znaky nadměrného opotřebení již cca po 6000 ranách (velké výkyvy v kvalitě produkce, některé pistole naopak vydržely mnohem více, než udávala CZUB), při zkouškách vždy závadovost výrazně překročila 0,5%, zpravidla 0,6-1,3%, nevyměnitelné bez dolícování byly i součástky vyráběné v jedné rozměrové skupině, vždyť se tehdy dle rozměrů vyhledávaly pro každý kus pistole i vhodné zásobníky. Pádové zkoušky prokázaly, že pistole CZ mod. 75/85 může samovolně vystřelit při pádu z výšky i pod 1m. Když se po medializovaném případu zastřelení německého turisty M.T. Rankela ověřovala bezpečnost pistole CZ mod. 75 v pádových zkouškách dle vojenské metodiky pro zkoušky malorážových zbraní TP-VD-637-81 (pro praxi velmi mírná, volné pády z výšky jednoho metru na betonovou desku) pistole vystřelila ve třech polohách! Oficiální stanovisko státu a CZUB pro veřejnost: pistole je bezpečná. CZUB má prostě na český stát, resp. na politiky, nebývale silný vliv. Až po dalších mimořádných událostech musel přijít zákaz nošení náboje v nábojové komoře. Oficiálně však vážnou chybu u vlajkové lodi CZUB nikdo dodnes nepřiznal, ačkoli bylo nutné z výzbroje vyřadit tisíce poměrně čerstvě nakoupených zbraní. Na závěr jednu dobovou citaci:

    „ČZ mod. 75/85, ráže 9 mm Luger, výrobce Přesné strojírenství, nynější Česká zbrojovka. Pro vážné vady, které potvrdily interní testy i znalecké a odborné posudky, nebyly tyto zbraně do výzbroje oficiálně zavedeny. Pořizovány byly na základě pokynu vedení resortu, do používání byly průběžně vydávány v první polovině 90. let. Při provozu této modelové řady se resort potýkal s celou řadou problémů, zejména vysokou závadovostí, nízkou životností celku i mnoha součástek a vážnými nedostatky v oblasti manipulační bezpečnosti. Pistole ČZ mod. 75/85 v řadě oblastí nevyhovují požadavkům kladeným na moderní služební zbraň a proto jsou z výzbroje hromadně vyřazovány.“

    Kdyby se otevřely archivy, byla by řada lidí patrně velmi nepříjemně překvapena. V některých fázích mohly informace o vadách zbraní značky CZ ohrozit samotnou existenci CZUB. Proto takový tlak výrobce a spřízněných politiků na utajování problémů s pistolemi CZ mod. 75 či útočnými puškami CZ 805 v resortech MV a MO. Současně nezpochybňuji, že CZ mod. 75 má dobrý základ a velmi zdařilou ergonomii, když je správně vyrobena, je i nadstandardně přesná. Ovšem při komplexním vyhodnocení reálných vlastností a parametrů sériové produkce, jako služební zbraň zjevně neobstála. Obecně se říká, že největším problémem pistole CZ mod. 75 je její výrobce. Mj. podívejte, čím jsou vyzbrojeny elitní útvary MV a MO, jsou to pistole Glock.

  • zap
    23:13 05.07.2013

    To je nelehko stravitelne cteni Zbrojiri a pro me celkem nova problematika. Ti ze strelcu v Severni Americe kdo koupili civilni verzi - CZ83 byli dle vlastnich komentaru povetsine spokojeni. Jisteze musime uvazit, ze pozadavky civilniho a vojenskeho pouziti nejsou stejne.

    A meho pohledu bych mel tez naklonnost verit, ze bud neco jako licence PM, ktera ma ve svete dobrou reputaci a nebo kontrukce vlastni (kdyz uz jsme takovi patriote), ale podstatne jednodussi pistole, mela byt dana prednost. Rekl bych, ze neco toho druhu jako PP (nebo vetsi a vylepsena CZ70) by byla bohate postacujici koncepce pokud jde o rozsah pozadavku na armadni pistole. Neni bez zajimavosti, ze mnohe jine staty WS proste prebrali licencni sovetskou zbran (I kdyz s malymi vylepsenimi jako DDR) a zrejme byli pokryti ve svych potrebach.

    Jelikoz jsem dlouhou dobu vne stare vlasti, sledoval jsem vyrazovani Pi.Vz.82 a jejich nahrazovani novym modelem celkem bez prekvapeni. Co me ale prekvapilo bylo slyset stesky (I kdyz o neco mensiho rozsahu) o CZ75D take. Mel jsem zato, ze je to prehnane liceni medii (prehaneni se zda byt v jejich naplni), ale jak ctu zde, nebylo to asi az tolik prehnane. V uhrnu bych ale rad veril, ze nove zbrane jsou radove na podstatne lepsi urovni nez ty predchozi. Svet si zbrani typu CZ75 celkem ceni.

  • Zbrojir
    14:40 05.07.2013

    Kauza pistole vz. 82 je typickým příkladem zbrojního projektu českého zbrojního průmyslu. Pro ráži 9mm M se nejprve vyvinula velmi složitá pistole vlastní konstrukce (dvakrát tolik součástí jako PM), vlastní cestou se šlo i v oblasti munice, jelikož se zpožděním byl zahájen vývoj náboje se „železnou spékanou“ střelou" vz. 82. Při vývoji a řízení projektu se tradičně udělalo několik hrubých chyb, k nimž mj. patří od počátku zjevně poddimenzovaný bicí mechanismus, neúčinnost pojistných protipádových ústrojí pistole či nesladění zaváděné pistole vz. 82 a náboje vz. 82.

    Od začátku se vyráběná pistole vz. 82 potýkala s mnoha výrobními i konstrukčními nedostatky, přičemž pistole v několika počátečních letech výroby zdaleka nesplňovaly deklarované parametry. Docházelo k předčasné únavě, opotřebení či destrukcím součástek (poruchy), rovněž počet zádržek (závady) byl často vyšší, než připouštěly TP, kritizováno bylo i nesprávné nastřelení z výroby, vysoký rozptyl u mnoha zbraní a nevelká odolnost lakování. Po zavedení náboje vz. 82 (spékaná železná střela) se kromě výskytu značného množství selhačů (viz dále) výrazně zhoršila i životnost hlavní, některé doslova „hořely“. (V TP je životnost pistole stanovena na 5000 výstřelů, avšak při střelbě náboji vz. 82 se po vystřelení 3500 ran připouští opotřebení chromované vrstvy místy až na základní kov! Praxe však byla i mnohem horší. CZUB byla za nízkou kvalitu dodávaných pistolí proto soustavně kritizována výzbrojními orgány státu. Problémy s pistolemi vz. 82 vyvrcholily při zavádění čs náboje vz. 82, kdy se projevil extrémně vysoký počet selhačů (závadovost mnohonásobně překračovala povolený limit 0,2%). Selhání zbraně se projevilo i v praxi, při plnění úkolů. Nařízeným šetřením bylo zjištěno, že zatímco SaB se řídil sovětskou licenční technickou dokumentací, v CZUB již od počátku poddimenzovali bicí mechanismus pistole, který nepokrýval toleranční pole citlivosti zápalek 5,06 pro sovětský 9mm M. Nakonec bylo po rozsáhlých zkouškách pro zajištění spolehlivosti systému pistole-náboj doporučeno rekonstruovat bicí mechanismus pistole, a to v situaci, kdy stát již zaplatil a převzal cca 130 000 pistolí.

    Ačkoli se jednalo o chybu při vývoji zbraně, CZUB odmítla rekonstrukci pistole hradit ze svého, a tak to po intenzívním dohadování mezi všemi zainteresovanými, kdo za to vlastně může, nakonec musel uhradit stát, resp. daňový poplatník. Na počátku devadesátých let to byl výdaj v desítkách milionů Kč, jelikož, než se reálně s rekonstrukcí začalo, stoupl počet dodaných zbraní téměř na
    200 000, i když u posledních dodávek byla rekonstrukce již zahrnuta ve standardním výrobním procesu.

    Rekonstrukce, která byla prováděna zpravidla silami odborných útvarů ozbrojených složek, zahrnovala výměnu zápalníku (delší o 0,3mm, to však zhoršilo pádovou bezpečnost, viz dále), výměnu bicí pružiny za silnější a výměnu bicí tyčinky (při rekonstrukci bylo nutné dále vyměnit i nýt vypínače táhla). Úpravy byly prováděny zejména od konce 1991 do 1992, ale i v letech následujících. Upravené pistole byly na hlavňové objímce nad první číslicí výrobního čísla označeny písmenem „U“. Některé státní složky však rekonstrukci neuhradily a neprovedly s odkazem na to, že se jedná zjevně o chybu při vývoji. Výsledkem tak byla situace, že se v ozbrojených složkách ČSR/ČSFR nacházely pistole upravené, neupravené, a z poslední výrobní etapy, kde byla již rekonstrukce bicího mechanismu součástí sériové výroby. To není vskutku dobrá vizitka, kdy krátce po nákladném plošném přezbrojení ozbrojených složek státu na novou služební pistoli vznikl tak chaotický stav. Nakonec byla spolehlivost všech variant pistolí vz. 82 řešena novým nábojem SaB se standardní střelou FMJ o hmotnosti 6,1g a jiným typem zápalky se zúženým polem citlivosti.

    V průběhu 90. let, kdy kvůli zhoršené bezpečnostní situaci začali policisté nosit náboj v nábojové komoře došlo k několika mimořádným událostem s vážnými následky, kdy pistole po pádu vystřelila. Experimentem se podařilo jednoznačně prokázat mechanismus samovolné iniciace náboje při pádu tohoto typu zbraně. Doplňkovým šetřením bylo potvrzeno, že problém se týká konstrukčního řešení zbraní z celé produkce, tzn., že pistole vz. 82 s upraveným i neupraveným bicím mechanismem, pakliže je náboj v nábojové komoře, může při pádu z běžné manipulační výšky (i pod 1m), samovolně vystřelit, přesto, že je zbraň v řádném technickém stavu a je nošena v souladu s pokyny k používání. Tato zjištění, zejména s ohledem na minulé mimořádné události a další soustavné problémy spojené s exploatací pistolí vz. 82 v podstatě znamenala začátek konce její kariéry v ozbrojených složkách.

    Plošné vyřazování pistolí vz. 82 bylo realizováno až od roku 2002. Z prodlení při přezbrojování bylo nejprve zapříčiněno četnými politickými ingerencemi do výběru dodavatele (viz např. usnesení vlády č. 338/2000 – přidělení zakázky přímo CZUB, a to bez výběrového řízení), následně pak mnoha problémy s vývojem, plněním technických požadavků a kvalitou jednotlivých dodávek pistolí CZ mod. 75 D Compact. Při pokračování "české cesty" tak byly problémy s provozem vz. 82 vystřídány problémy s dovývojem, kvalitou výroby a provozem CZ 75 D Compact.

    Stručný souhrn kladů a nedostatků pistole vz. 82:
    +
    •Velkokapacitní zásobníky.
    •Pohotové dvoufunkční spoušťové ústrojí s poměrně dobrými charakteristikami.
    •Velmi dobrá ergonomie.
    •Snadná rozborka k čištění.
    •Slušná protikorozní odolnost, zejména chromované hlavně.
    •Výrazně lepší spolehlivostní parametry než u předchůdců vz. 70 (vz. 52), to byly ale ve světovém měřítku opravdu velmi špatné zbraně.
    _

    •Na zbraň s dynamickým závěrem složitá konstrukce s vysokým počtem součástí (PM jich má polovinu), tudíž i pracná a výrobně drahá.
    •Neexistence moderních bezpečnostních prvků (blokace zápalníku a vypouštění napnutého bicího mechanismu).
    •Neúčinnost aplikovaných bezpečnostních prvků při pádu pistole na kohout (pistole může samovolně vystřelit při volném pádu z výšky i pod 1m).
    •U mnoha zbraní nefunguje řádně samočinná pojistka (odskok), tlakem na kohout tak může dojít k výstřelu.
    •Nedostatečná bicí energie u všech pistolí s neupraveným bicím mechanismem vyráběných podle původní technické dokumentace (energie bicího ústrojí je zde vskutku nižší, než bývá u služebních zbraní obvyklé, značné riziko selhačů, především při spoušťovém napínání).
    •Velmi malá životnost hlavní při používání střeliva vz. 82 (spékaná železná střela).
    •Vyšší rozptyl hlavní s polygonním vývrtem.
    •Nízká a kolísavá kvalita, zejména v prvních několika letech výroby a s ní spojená citelně vyšší četnost poruch (unavené, opotřebené a prasklé součásti) a závad (zádržky ve funkci), než připouští příslušná technická dokumentace, špatně nastřelené zbraně z výroby….
    •Velmi obtížná opravitelnost (některé součásti jsou vyráběny ve více velikostních skupinách, v průběhu výroby došlo k celé řadě změn, součásti u zbraní z různých výrobních etap tak nejsou zaměnitelné, např. ani závěry a rámy, k opravám je třeba řada speciálních přípravků a velmi kvalifikovaná pracovní síla, přitom produktivita práce je nízká). atd, atd. ……

    Pokud by tehdy byla v tuzemsku zavedena kvalitně vyrobená, podstatně jednodušší a tudíž i levnější PM, pak by dnes byla jistě také již vyřazena ze všech exponovaných složek, a to zejména pro limity náboje 9mm M a omezenou kapacitu zásobníku. U neexponovaných státních úředníků, kteří pistoli použijí jen výjimečně, ke své obraně, by však PM mohla dobře sloužit doposud.

    Na tomto jednom příběhu o „české cestě“ jako obvykle vydělal především tuzemský zbrojní průmysl (CZUB), kdo však prodělal, tak to byly ozbrojené složky státu a v konečném důsledku i daňový poplatník. Porovnejte společné znaky s projektem CZ 805.

  • plingr
    10:59 04.07.2013

    proto mluvím o původní verzi na 9mm ,kdyby do ní nezasahovali jen aby měla stejnou ráži jak TT tak mohla být legendou

  • Ondra
    14:24 03.07.2013

    No u té pi vz.52 to právě není vůbec sporné, finální produkt sloužící v ČSLA a AČR se s originálním TT nedá srovnat ani hmotností, ani spolehlivostí, ani životností. Troufám si říct, že je to jedna z nejhorších(spolu s CZ 70) pistolí zavedených v našich ozbrojených složkách od první republiky. Naproti CZ 82 nebyla tak strašná pistole, ale taky žádný zázrak. S kulometem a pancéřovkou nemám zkušenosti.

  • zap
    14:40 02.07.2013

    Zbrojiri, souhlasim s Vasim poslednim pripisem. Jsem tez toho nazoru, ze zvlaste pistole Vz.52 a kulomet Vz.59 jsou nepovedene.

    Samozrejme hodne materialu bylo jiz napsano o pistoli Vz.52 a je znamo, ze puvodne byla zkonstruovana na 9mm Para a v te razi to zrejme mohla byt docela schopna zbran. Bohuzel se tak nestalo. Rekl bych, do jiste miry analogicky k tomu co jste opakovane prednesl o soucasne aut.pusce, ze se mel zadeji koupit TT33, nez tento desny hybrid. Pistole Vz.52 je v uhrnu 'na banana'. Pokud vim, nikdo kdo z ni strilel ji nemiloval; asi proto ji rikali tez "pareznice". Mam jeji vzorek ciste na pamatku minulych casu. Kdydbych mel potrebu nosit pistoli byla by to asi (z vyroby CZ) nektera v tech pozdejsich versi s plastovym ramem.

    Kulomet Vz.59 byl dle meho pozorovani 'dotlacen' k tomu cim se stal tak, aby byl sparovan s Vz.58 pro svoji castecnou pribuznost. Posun pasu neni prilis dobre vyresen a je vyrobne narocny. Poloha vstupu plynu je prilis blizko ke komore a tim zrejme napomaha nerovnomernosti prubehu tlaku, coz se neprojevuje dobre na funkci - nekdy pracuje, nekdy ne. Behem sluzby jsem jej videl jen v pouziti s cvicnymi naboji a temer vzdy odmital poslusnost. CSLA by rozhodne s PKM byla udelala lepe.

    Mimochodem, vzpominam ,ze jsem pred lety cetl o Jihoafrickem kulometu SS-77 (?) ktery byl udajne symbiozou nekolika zbrani vcetne uzamykani typu ktery byl oplatnen na Vz.26/30. Je-li tomu tak, je vidno, ze "treti cesta" byla mozna. Podobne tak Cinane meli behem 60-70tych let celkem schopny kulomet, ktery byl vysledkem nekolika prevzatych reseni.

  • plingr
    13:21 02.07.2013

    no u té 52 je to dost sporné, než jí přepracovali na 7,62 tak snad měla i sa/da spoušť,navíc byla velice přesná

  • Zbrojir
    13:00 02.07.2013

    Vzhledem ke zmiňovanému hodnocení kulometů by mě zajímal názor zde diskutujících na tzv. českou cestu. Tuzemský zbrojní průmysl se často chlubí, že ČR většinou nepřebírala cizí osvědčené konstrukce, nýbrž v oblasti "lehké výzbroje" šla především svojí cestou, tedy cestou vlastního vývoje s využitím kapacit domácího průmyslového potenciálu. Posledním výsledkem "české cesty" v oblasti ručních palných zbraní je např. již mnohokrát diskutovaný a dle mého názoru i zcela oprávněně kritizovaný zbraňový komplet CZ 805 BREN/MEOPTA.

    Na základě vlastních, dnes již mnohaletých zkušeností, studia materiálů k řadě výzbrojních projektů a zejména z pohledu uživatele výsledných produktů domácího vývoje, nadšení pro "českou cestu" nikterak nesdílím, neboť, až na několik málo vyjímek, tuzemské zbraně zaostávaly nejen na výrobky renomovaných "západních" zbrojovek, ale často i za "standardní výzbrojí" ozbrojených sil Varšavské smlouvy.

    Jen několik srovnání:

    pistole vz. 52 - pistole TT 33,

    pistole vz. 82 - pistole PM (Makarov),

    kulomet vz. 59 - kulomet PK/PKM,

    pancéřovka P 27 - pancéřovky RPG (2).

    Ve všech uvedených případech, a to bez přemýšlení, upřednostním, byť konstrukčně starší, zpravidla i podstatně jednodušší a nesrovnatelně spolehlivější "sovětský model". Pro neznalého místních poměrů je jen těžko pochopitelné, že jsme jako průmyslově poměrně vyspělá země do ozbrojených složek státu zavedly řadu zbraní tak problematických vlastností.

  • Charlie
    08:08 02.07.2013

    Pro pořádek, já samozřejmě NEPOROVNÁVÁM skutečné zbraně podle jejich virtuálních herních podob - ta poznámka o RPD byla jen tak na odlehčení (samozřejmě vím že má nábojový pás).

    Co se týče M-60 - vím že zkušenosti z Namu s ní nebyly moc pozitivní (i když Prase se mu říkalo spíš kvůli typickému zvuku než kvůli problematickým vlastnostem) a konstrukčně je to jistý hybrid mezi MG42, FG42 a dalších. Bohužel to nedopadlo úplně dobře a zbraň měla navíc tu smůlu, že její první větší nasazení bylo ve Vietnamu, kde se musela potýkat na jedné straně s extrémním prostředím a na druhé s problematickým přístupem řadové pěchoty, k čemuž se přidalo její ne příliš dobře umístěné těžiště (a tedy obtížná ponositelnost při dlouhých patrolách džunglí). Letci si na ně nikdy příliš nestěžovali, protože jejich kusy nebyly vláčeny džunglí, ale námořní pěchota je téměř nenáviděla (a držela se jako hovno košile svých BARů, ale oni Mariňáci jsou hodně konzervativní).

    Po několika rekonstrukcích je to v současné době solidní zbraň, ale MG42 je dle mého stále lepší variantou -je jen o kilo těžší, má víc než 2x větší kadenci a ten zvuk :)

    Zap: nejste úplně spravedlivý - tank M60 je podařená konstrukce (což vám dosvědší izraelci, kteří je používali opravdu HODNĚ dlouho) a plynová turbína u Abramsu má i svoje výhody - tichý chod a vysoký výkon při nízké hmotnosti jsou tou asi největší. Její instalace je prostě "něco za něco", navíc je výsadou nejen Abramsů, ale rovněž účinkovala i v T-80, což byl na svou dobu vynikající tank.

  • zap
    04:14 02.07.2013

    pro Charlie:

    Jeste ohledne te M60. Neni to az tak nekvalitni zbran, to by nebylo spravne rict. Kdyz se uziva primerene svym schopnostem funguje a neco take vydrzi; chce hen trochu vice pozornosti a disciplinu strelby s vymenou hlavni. Ta posledni verse E4 byla koncipovana jako specificky lehka kdy jeste nemeli k dispozici M249( (Minimi).

    Kdyz mluvime o puvodnim vzoru, coz je v 'popularni znalosti' FG42, tak jsou tam urcite odlisnosti. Hlavni rozdil byl a je v tom, ze FG42 je nabijen ze zasobniku. U klasickeho universalniho kulometu se ocekava, ze bude nabijen z pasu. Bezne se ma coby standard, ze kulomet musi mit dostatek sily k vytazeni 1m(3ft) minimalne vahy pasu. To je hodne prace, kde ji vzit kdyz naboj ma tu samou silu chemicke naplne?

    Jedina moznost je kineticka energie pohyblivych casti, konkretne zaveru a pistu. Vice hmoty zaveru znamena vice reservy energie se kterou se pak lepe pri nabijeni pracuje. To je jeden ze zakladu spolehlivosti ruskych zbrani a uz trochu mene ve prospech M60, jelikoz jeji zaver je pomerne lehky. Dale, u nekterych starsich kulometu se nabojovy pas posouval pouze na pohyb zaveru vzad. To dava smysl, protoze je v te dobe nejvice energie. Jenomze, z hlediska kinematiky to neni idealni protoze pas zustava polovinu casu bez pohybu a polovinu s pohybem - tim je pohyb narazovy a muze vest k problemum pri nabijeni.

    Snad poprve vubec to vyresili Nemci (Rheimettal) u MG42 tak, ze pas je tazen na oba pohyby zaveru, cili vice plynule. Mimochodem, MG42 ma velmi vysokou kadenci (800 a 1200 RPM), takze je to o to vice kumst. Ten samy system byl prevzat FN MAG neboli M240. Jsou to velmi spolehlive kulomety ale pro pesi boj s nutnosti necekaneho a nahleho prenosu dost tezke. Proto se neustale hleda zpusob, jak udelat UK lehci.

  • zap
    01:09 02.07.2013

    Vseobecna poznamka k mym prispevkum:

    - pro ty kdo ctou moje prispevky (specielne pan Zbrojir). Omlouvam se za znacny pocet chyb v hlaskovani (preklepu). Jelikoz pisi ze zamori, muj "spellcheck" me nuti abych psal 'zpravne anglicky' a vsechno mi natre nacerveno. Jakmile to clovek vidi cele cervene, nema chut to cist znovu a znovu, 3x a vickrat. Vetsinou jdu skrz 2x a necham to jit. Doufam ze smysl to vetsinou ma a chytry ctenar si to doplni jak to ma byt. Jinak si skrome myslim, ze po temer 4-rech desetiletich znam cestinu obstojne (proto jsem nakonec tady abych si ji udrzel). Dik!.

  • zap
    00:56 02.07.2013

    pro Kolta;

    Americane (US Army) nemeli az na vyjimky nikdy nic poradneho. Sebrali v porazenem Nemecku co mohli a pak s tim doma delali vselijake pokusy z nichz srejne nic nevyslo. Tim M60 byl mimochodem minem TANK. I ty tanky meli (omyl vsecj omylu) jsou na benzin, cili "gas" jak ono rikaji. Co k tomu dodat. Abrams ma plynovou turbine ktera desne zre, nikdi jiny na svete tak "zamozny" zdroj pohybu nepoziva; nemuze si to dovolit.

    Pokud kde o M60 kulomet, splecnost zvana SACO Armaments, pozdeji Maremont Corp., pozdeji kdo vi (byli myslim koupeni GE) co jsou ve state Maine, mesto Saco vyvinula M60 do podoby M60E4. Reknu Vam uprimne, testovali jsme ho, prohlidl jsem si jej pozorne do detailu - je to smejd. Nedokazali ani po 40ti letech se priblizit k Nemcim. Vojaci to nemeli radi, rikali tomu "prase". Absolutne se nemuze prirovnat k ruskemu PKM, o Pecenegu nemluve.

    Rkouc toto by nemelo byt spatne rozumeno, nektere Americke zbrane minulosti jsou velmi dobre: samonabijeci M1 Garand (konstrukter byl Franko-Kanadan, opakovaci puska Springfield 1903 a samozrejme Browning model 1911 pistol. To jsou ikony. Dale pak, velmi dpobra tezka/ automaticka puska BAR - Browning automatic rifle, velmi dobra zbran. Ten vykyvny uzamykaci clanek je primo genialni. Ta byla tez spolu s nabijenim prevzatym z MG42 pouzita jako zaklad k FN kulometu zvanemu puvodne MAG a pozdeji M240. Ten spasil Ameriku; bez prehaneni.

  • KOLT
    23:02 01.07.2013

    M60, především v prvních versích, skutečně není žádný zázrak. Abychom ale Amíky jen nepomlouvali, tak rotační kulomety a kanóny náhodou umí moc dobře! Nicméně to už jsme zcela mimo téma článku.

  • asdf
    21:29 01.07.2013

    Charlie porovnava zbrane podle hry :D to uz je moc :D

  • hurvo
    19:23 01.07.2013

    charlie, to vazne porovnavas dve zbrane z hry???

    rpd nema zasobnik ale nabojovy pas ulozeny v plechovom bubne


    oni ti pruhovani sudruzi sa ani tak neinspirovali u mg 42 akop skor u FG 42

  • Charlie
    18:50 01.07.2013

    Úplně z jiného soudku: ve Vietcongu byla zdaleka nejlepší zbraň RPD - zásobník jak blázen, přitom to nekopalo a luxusní účinek v cíli. :) Celá M60 se mohla jít vycpat. Ostatně M60 je taky vděčné téma na téma "Americký zbraně stojí zaho..." - jak dokázali takhle zprasit vynikající MG42 dodnes nechápu.

    Ono když budeme hodně demagogičtí, tak se toho krom tria 1911-Garand-.50 M2 za kanálem zas tolik kvalitního neurodilo :)

  • zap
    15:09 01.07.2013

    pro Charlie:
    Sovetske a Ruske zbrane jsou mimoradne odolne, tim spise jejich kulomety. Ten co se montoval na vezi (v protiletecke roli) behem let WS byl vetsinou 12.7mm (sov.raze) DSK (Rusove mu rikali "duska" - milacek) - vynikajici zbran. To byla zbran v te dobe s jiz nejmene 30ti letou historii, ktera preckala tisice vystrelu s vlajicim praporem. Uvnitr byly montovany 7.62mm SG-43 (Gorjunov); o nich se necha rict to same - vzor vydrze a spolehlivosti.

    Pro zajimavost a porovnani - v dobe kdy Rusove montovali na jejich tanky PKT (tankova verze Kalasnikova kulometu) Amricane nemeli do svych M60 zbran toho druhu vubec k mani. Stary Browning1919 byl nepouzitelny v ABC prostredi a FN M240 jeste neexistoval.

    Pri montazi zbrani na pevny podklad jako tank nebo pancerovane vozidlo je treba pouzit odprucenou lafetu protoze rezonanace vibraci by zbran znicila. Odtud mozna pochazi ta falesna historie. To je ale nasledek fyzikalniho fenomenu, ne kvality zvrane.

  • Zbrojir
    12:44 01.07.2013

    Spolehlivě a bez dalších rizik zajistit ocelové demontážní čepy ve vysunuté pozici je u polymerového těla poměrně složité (min. další drobné součástky navíc). Stávající řešení mj. umožňuje aplikaci čepů zprava a nebo zleva, tedy jak komu vyhovuje.

    U HaK G36 jsou v ramenní opěře otvory pro "odložení" demontážních čepů. Tzn., čep vyjmu a ihned zatlačím do libovolného "odkládacího" otvoru, tím se v praxi minimalizuje riziko ztráty při rozborce.

  • Charlie
    08:13 01.07.2013

    Pánové moc hezky se to. Mojím favoritem je už delší dobu G36 (jen ta ráže ;)), jediné co mi na ní trochu vadí jsou ty již zmíněné volné kolíky - ty naopak považuji za geniální konstrukční prvek u 58. Teď se k ní ještě dostat a vyzkoušet naživo :)

    S výtkami k 58 souhlasím, odráží se v nich přesně požadavky tehdejších let na zbraň jednotlivce. Trochu mi to připomíná věc, kterou jsem kdysi četl o tankových velkorážných kulometech montovaných na sovětské tanky - jejich konstrukce byla primitivné a v reálu by vydržely cca 150 ran - už při výrobě se počítalo s tím, že v případě, dky bude kulomet k potřeba, těch 150 ran bude stačit a životnost tanku bude natolik krátká, že si většina kulometů nikdy nevystřelí...

    Abych to odlehčil - debata pěkná, ale všichni přeci víme, že ideální výzbroj vojáka je bolter a rotomeč :D

  • Blake
    01:52 01.07.2013

    Páni Zap a Zbrojir, mockrát dík, pre laika/menej znalého je vaša debata hodnotné čítanie. Inak sa nenechajte rušiť :)

  • zap
    23:15 30.06.2013

    Jo, s tim natahovanim u G36 musim souhlasit. Je to az nenemecky vtipne a je to hi-light cele zbrane. Pokud jde o SIG nemel jsem jej moznost prakticky vyzkouset, ale studoval jsem dostupne materialy. Libi se mi na nem zvlaste jak je zarizeno, ze pracuje s dlouhym zdvihem pistu a pritom je v delicim uzlu zabudovana napinaci paka. Myslim, ze zamer byl celkem dobry. Inu, na to cisteni maji Svycari dost casu.

    Vidim, ze tak jako vzdy osobni zkusenost plati nejvice. Dekuji za prispevek k memu pouceni.

  • Zbrojir
    22:48 30.06.2013

    SIG 551 SWAT mám v samonabíjecí verzi jako soukromou zbraň. Takže jsem ji mohl poznat velmi zblízka. Nepochybně velmi dobrá, kvalitně vyrobená a přesná zbraň, s naprosto rasantním výhozem díky pevnému vyhazovači, kdy jsou nábojnice o pouzdro doslova deformovány (tedy nic pro přebíječe). Rozborka k čištění je ale poměrně pracná, čištění, pokud se má udělat poctivě, je tudíž zdlouhavé. Vpravo umístěná a poměrně krátká napínací páka je blízko horního railu, což limituje výběr vhodného zaměřovače, např. i Eotech XPS, či AIMPOINT Micro T-1 v základní nízké pozici zde překáží ovládající ruce. Mám proto pušku osazenu AIMPOINTem Comp 4 h (verze s horní pozicí napájecího zdroje).

    Proti pohyblivým pevným napínacím pákám výhrady nemám, naopak, je to jednoduché a naprosto spolehlivé řešení (natahování/dorážení). U AK/AKM i vz. 58 jsou s ohledem na tehdejší manipulační návyky vyřešeny velmi dobře. U moderních zbraní s horními raily se však mnohdy nedaří optimalizovat je do uživatelsky přívětivé podoby (buď jsou příliš dlouhé a překáží, viz CZ 805, nebo je problém najít vhodný zaměřovač, aby si o něj uživatel při natahování neorval ruku, viz SIG 550, verze s integrovaným railem pouzdra závěru).

    Velmi zajímavé řešení nabízí G36, při střelbě je páka podélně v ose závěru, nikterak proto nepřekáží a o nic nemůže zachytit, při uchopení lze otočit doprava či doleva a natáhnout zbraň z libovolné stany, pokud se na ni zatlačí směrem k závěru, zablokuje se ve vyklopené poloze a funguje jako páka pevná, tedy k dorážení, či násilnému otevírání závěru, po vytažení, popř. po zahájení palby z této pozice vyskočí a díky pružině se vrátí do původní polohy. Mechanismus je nedílnou součástí závěru a není nikterak složitý.

    Pokud bych si mohl vybrat, tak před SIG 550 bych na základě vlastních dlouhodobých zkušeností, mnoha tisíců ran, i zkušeností s údržbou upřednostnil tyto útočné pušky v pořadí 1. HaK G36,
    2. Steyr AUG A3. Jde o porovnání na základě uceleného souboru parametrů a vlastností. Samozřejmě, jiní uživatelé mohou mít názor odlišný.

    G36 sice nezvítězila po ergonomické stránce, přesvědčily mě však výkony a schopnost dlouhodobě fungovat i bez údržby. Během 18000 ran, z toho 5000 ran bez jakékoli údržby, žádná závada zaviněná zbraní (3x selhač u jedné šarže munice SaB z 90. let, vždy krátká nábojnice o více jak 0,5mm, přesah zápalníku prostě nestačil k odpálení, tehdy SaB tuto munici moc neuměl) uzamykací vůle, a to i po opakované střelbě pod vodou a po vytažení z vody na dolní hranici. Na závorníku není ani po takové expozici vizuálně poznat, zda je z málo či více užívané zbraně.

  • zap
    20:37 30.06.2013

    To je celkem podrobny rozbor egronomie natahovani, uzvanam. M16 pred prechodem na M16A1 mela natahovani uprostred, coz jsem povazoval zpocatku za dumyslne. Colt byl pak zadan to predelat do podoby jak je to dnes. Myslim, ze duvodem byla aplikace prvnich puskohledu pro Marine Corps (Hakko 4x); nebylo by misto na upinaci matici. Tim se ztratil jeden z mala plusu te zbrane.

    Zalezitosti polohy, velikosti a umisteni napinacich pak jsou skutecne 'mnohobarevne'. Osobne uprednostnuji maximalni jednoduchost a pohyblive paky pri strelbe mi nejsou na potiz, pokud jsou nekde uprostred. Sam jsem mel pri zacatku prace na kanadskych FN nekolik prekvapeni (v porovnani s mou predchozi praxi na Vz.58) kdyz jsem zjistil, ze maji (absolutne nelogicky) natahovaci paku na leve strane. Muj pristup je takovy (neni-li paka preveditelna), ze ma byt na strane 'silne ruky'. Vsak v podminkach boje a pri pripadnem zraneni je to vice nez vitane. Nekdy muze byt nutno natahnout i jinak..... treba zachytem za obleceni ci nejaky predmet.

    V souhrnu bych rekl, ze se na novych konstrukcich hromadi samoucelne 'vyfikundace' ktere nemaji s poslanim zbrane prilis co delat a jsou vhodne spise na detskych hrackach typu 'transformer'. Do teto kategorie bych zaradil Berettu 160 (jinak cednik na spaghetti). Na druhou stranu, kdybyste se me zeplat, ktera je moje uprednostnena konstrukce, nemam s tim nejmensi problem: byla by to jedna ze SIG550 - kove rady. Svycarske zbrane povazuji za jedny z nej-, ne-li ty nejlepsi vubec. Pro dokresleni se podivejte na Karabiner K31 (s primym tahem); nikdo lepsi a presnejsi opakovacku pro beznou sluzbu radoveho vojaka nevyrobil.

  • Zbrojir
    18:16 30.06.2013

    Souhlasím, AR15 není zdaleka dokonalá. Za její širokou oblibou bude patrně soubor uživatelsky příznivých parametrů a vlastností jako jsou velmi dobrá ergonomie, nízká hmotnost, kultivované chování při střelbě, vysoká přesnost střelby, široká škála variant a doplňků a s tím spojená snadnost konfigurace zbraňového kompletu do požadované podoby. Uživatelé jsou pak takové zbrani schopni odpustit (někdy i nekriticky) nedostatky jako je rychlé znečištění zplodinami a ztráta funkce při zanedbání údržby či omezená schopnost funkce ve ztížených bojových podmínkách.

    AR15, resp. M4 jsou neustále zdokonalovány, a proto se některé problémy původních variant dnes již neobjevují. Upraveny, resp. prodlouženy byly např. náběhy, dnešní produkce AR15 proto funguje nejen s klasickou FMJ municí, ale např. i se střelami s dutinou (HPBT).

    Životní praxe potvrzuje, že ne vždy u zákazníků uspěly technicky dokonalejší či technologicky modernější výrobky, to platí i u zbraní. Např. v HaK nám sdělili, že nejraději by prodávali především "technologičtější" G36 a UMP, přitom zákazníci požadují MP5 a v poslední době i 416.

    Do boje v extrémních podmínkách bych AR15 osobně nezvolil, přesto neznám jinou zbraň této ráže, se kterou bych si lépe zastřílel, takže i já, který se na věc snaží dívat s nadhledem, jsem uživatelskou vstřícností této zbraně hodně ovlivněn.

    Poznámka k napínacímu táhlu:

    Způsob napínání závěru u AR15 se může jevit jako problematický a jistá úskalí také má, ale přináší i podstatné výhody.

    Autonomní táhlo se při střelbě nepohybuje a nemůže proto dojít k nežádoucímu zablokování pohybu závěru (k zádržce) působením zvnějšku (špatný úchop, zachycení o výstroj či jinou překážku, např. při střelbě ve stísněném prostoru), což se mj. často děje u CZ 805.

    Řešení napínání u AR15 logicky vynutilo pohotové vypouštění závěru při přebíjení, takže frekvence užití napínacího táhla je zde poměrně malá (zpravidla jen na počátku střelby) a přitom celková manipulace při přebíjení je u této zbraně nesmírně pohotová.

    Při napínání nehrozí zranění ruky o zaměřovače a jejich montáže, což je problém klasicky řešených pevných bočních táhel, jelikož v důsledku celkové konstrukce zbraní jsou hmatníky zpravidla poměrně blízko horní lišty Picatinny, na které jsou ukotveny zaměřovače, jejichž šířka (silueta) však obvykle převyšuje šířku pouzdra závěru. Aby si uživatel při natahování zbraně pokaždé "neorval" ruku o hrany zaměřovačů, případně jejich montáží, musí se použít poměrně dlouhé boční táhlo, které však neskutečně překáží a otravuje. Případem, jak by nemělo řešení napínacího táhla vypadat, je právě CZ 805.

    V současné době se i na služební AR15 a odvozené konstrukce již aplikují táhla s mírně prodlouženými (zvětšenými) hmatníky. Pokud se táhlo ovládá "postaru", prostředníčkem a ukazováčkem nadhmatem, není to příliš intuitivní, prodloužené táhlo se však dá snadno ovládat i z boku, pro natažení není nutné měnit pozici pušky vůči tělu, stačí jen mírně odklonit hlavu, při troše cviku je natažení, opětovné zamíření a zahájení palby vskutku velmi rychlé, rychlejší než u většiny jiných zbraní této třídy (jako pravák natahuji levou, podpůrnou rukou, při zachování úchopu zbraně).

    Určitým problémem je odstraňování zablokovaného náboje či zapečené nábojnice z nábojové komory. Zde je třeba nacvičit osvědčené postupy manipulace s AR15, jelikož nevhodně použitá (směřovaná) hrubá síla by mohla vést k deformaci či dokonce k destrukci napínacího táhla.

  • zap
    12:40 30.06.2013

    Dekuji "Zbrojiri" za poznatky ohledne vz.58. Snad jeste jednou a muzu-li tentokrat k AR zbrani (ac dnes je to jiz znacne rozvetvena rodina). Jiste jsou prjate celosvetove jako standard, rekl bych coby z nouze tnost. Moje osobni zkusenost pochazi z inzenyrinku a z testu. Bojove pouziti je verejne zname z pristupnych publikaci a osobnich svedectvi uzivatelu a to v mnohonasobne podobe. Nemam duvodu je zpochybnovat.

    Bylo by dobre pripomenout, ze zahy po uvedeni AR15/M16 do vyzbroje bylo prave tou firmou ktera se zaslouzila o jeji puvod tj. Armalite a nikoli Colt (ten zakoupil licence vyvinute zbrane) zahy pripravena kvalitaticne pokrocilejsi varianta (ci lepe dalsi vyvojovy stupen) kterou je AR18/180. Od te se odvozuje vetsina soucasnych modernich pusek, nikoliv od M16. Tudiz, je tu v existence urcity 'generacni pokrok a M16/M4 nenmusi byt nutne brana jako 'kalibr'. Dle meho soudu se 'stare' M16/M4 udrzuji v chodu jiz jen servacnosti chodu vyzbrojovaciho system (procurement).

    Z tech nedostatku ktere nebyly zminemy (a odstraneny v AR18) jsou mnohe velmi vazneho druhu a nepochybne prispivaji k zastavkam (stoppages) jak se ukazalo behem sluzby v Afganistanu. Snad hlavni je velmi mala vule mezi zaverem a jeho pouzdrem. Jiz zrrno pisku velikosti 1mm muze zpusobit vazny problem; dovnitr se dostane snadno, ven jiz 'diky' uzavrene koncepci hure. Dalsi velky problem po ergonomicke strance je poloha natahovaci paky. Satiricky bych ji nazval 'polni dentista' neb pri raznejsim natazeni je realne mozno si vyrazit zub/y. Vaznejsi dopad tohoto reseni ale je v tom, ze se musi pri natazeni sejmout ze zamerne, coz vede ke ztrate pohotovosti. Nechci dale porkracovat v 'AR-bashing', je mi to uz samemu troche unavne. Ale Pravda by mela byt recena.

    M16/M4 rozhodne neni 'zlate tele' a jiste neni ani proto, ze je americkeho puvodu. Tak to ale neni s zadnou zbrani vcetne vz.58 nebo AK-74; i ten ma svuj problem (tlakova vlna do stran u usti hlavne). Tak to v realnem svete je - nic neni idealni co je lidskeho puvodu.

  • mart
    10:50 30.06.2013

    matr:
    Nevím u které SPECOPS jednotky sloužíš ty, ale ty ostatní světové SF z 99% používají právě zbraně řady AR15. A myslím, že to rozhodně nejsou sebevrazi...

  • Zbrojir
    09:29 30.06.2013

    K destrukci samopalu vz. 58 došlo několikrát, samozřejmě, že prvotní příčinou je vadný náboj a následné nesprávné vyhodnocení situace obsluhou (v boji ale není čas na analýzu). Jedním spuštěním je opravdu rozebráno, zásobník letí samozřejmě také, tlaková vlna ho zpravidla nejen vyrazí, ale i roztrhne. Aplikace "cs" závory přinesla výhody, mj. i v přístupnosti k uzamykacímu mechanismu, ale také i nižší pevnost uzamčení, která se projeví zpravidla až v takto extrémních situacích. Z technického hlediska je rotační závorník řešení nesporně výhodnější, viz jeho rozšíření. Když vidím takto "rozebranou" zbraň, vždy si uvědomím, že střelba z výkonnějších zbraní má, přes pokrok techniky, i svá rizika a není radno nic podceňovat.

    Pokud bych měl v bojové situaci možnost volby mezi CZ 805 a vz. 58, tak se nepochybně přikloním sice k morálně zastaralé, ale osvědčené zbrani. V současné době na trhu existují doplňky, kterými se dá vz. 58 modernizovat a citelně tak zvýšit jeho bojovou hodnotu. Problémem je však skutečnost, že jen omezený okruh těchto doplňků má deklarované parametry. Při modernizaci vz. 58 proto nelze příliš šetřit. Jako zaměřovač je žádoucí volit produkt některého renomovaného výrobce, levné zaměřovače obvykle rychle zkolabují.

    Škoda, že vz. 58 nebyl průběžně zdokonalován a modernizován, navíc kvalita výroby postupně klesala. Doporučuji prohlédnout si série z 80. let. Mj. ačkoli měla každá zbraň absolvovat tormentaci, nastřelení a zkoušku funkce dvěma plnými zásobníky, mají mnohé nepoužité skladové zbraně na hraně plynového kanálku z výroby v hlavni grot, který odstraní první výstřel. Důkaz tradičního lajdáctví v CZUB, ačkoli má zbraň tormentační a přejímací značky, doposud nikdy nevystřelila!

    Slabinou, která měla být již dávno odstraněna, je např. i málo odolný kryt vratného ústrojí, dá se totiž snadno deformovat, např. nárazem o pancíř při opouštění bojového vozidla, a zbraň je prakticky vyřazena z boje (kryt blokuje pohyb závěru). Někteří vojáci jdoucí do mise si proto kupovali náhradní, při problémech jej prostě rychle vymění. Řešením by mohlo být např. i Al vratné ústrojí s lištou Picatinny od firmy Zendl.

    Problémem jsou i velké výrobní tolerance, na vz. 58 lze opravdu věřit jedinému rozměru, a to je průměr vývrtu. Rozptyl hodnot mj. dělá nemalé starosti právě výrobcům doplňků. Rovněž směr výhozu nábojnic, který je nepravidelný a kus od kusu jiný, omezuje možnosti aplikace optiky, samozřejmě, dá se s tím vypořádat, chce to ale zvolit vhodný zaměřovač a jeho umístění, popř. ještě vyměnit či upravit vyhazovač.

    Intenzívní střelba nedělá dobře ani vz. 58, nízké váhy bylo dosaženo mj. i za cenu poměrně velmi tenké hlavně. Již po dvou zásobnících rychle vystřelených v samonabíjecím režimu v prostředí s letní teplotou je ohřátí zbraně takové, že bez rukavic se již prakticky nedá držet za předpažbí. Rovněž přesnost se vzrůstajícím ohřátím klesá (seskupenost i správnost).

    Útočné pušky byly donedávna konstruovány pro mechanizovanou válku, kde měl pěšák s puškou jen velmi omezenou úlohu při získávání palebné převahy. Vycházelo se z předpokladu, že k samozápalům, ztrátě funkce, případně i k trvalému poškození zbraně dojde spolehlivě a s velkou rezervou za hodnotou, kterou tvoří nesená zásoba munice. V asymetrické válce ale existuje mnohem větší riziko, že se malá skupina či jednotlivec dostane do situace, kdy v omezeném čase z útočné pušky vypálí množství ran kalkulované pro "univerzální" kulomet, a to je jistě důvod k zamyšlení pro konstruktéry. Mj. po takovém přetížení kolabovaly v médiích kritizované M16/M4 a proto jsem zde upozorňoval, že jiné typy by patrně nedopadly o mnoho lépe.

  • zap
    04:01 30.06.2013

    Jeste k te HK36. Prisel jsem k ni jednou na armadni vystave v DC. Nikdo mi nic predtim nepredvadel a tak jsem po svem zacal s to 'pastickou' machrovat na zaklade toho, co znam o zvranich vseobecne. Ja takovym akcim rikam 'opici test'. Porad to nejak neslo od sebe a najednou se mi zaver vyklopil a dily se vysypaly na podlahu - trochu zabavne pro prihlizejici.

    Z toho bych vedu nedelal, kazdy se nejak uci a presli jsme to humorem. Horsi bylo, ze jsem nemohl na tmavem koberci najit zapalnik. Musim se priznat, ze jsem byl puvodne (to bylo myslim asi ten rok kdy byl zverejnen v SA) s HK36 take pomerne prijemne prekvapen. Pak jsem ale postupne ucinil sve pozorovani a delal nejake cteni a vyslo mi z toho nekolik neme zadoucich veci. Kuprikladu - to puvodni (nemecke) opticke hledi bylo prilis komplikovane. Rozhodne by vyzadovalo specialni trening a hodne 'chladu' v bojove situaci. Na to kazdy nema. Dalsi vec jsou ty dva volne koliky, to mi take vadi.

    Dalsi veci k otazce je 'moudrost' prebytku plastu na strukturalnich castech; tim nadsem opravdu nejsem. Jsem zastancem kovu a muze to byt treba I vytazek k hliniku, ale ne plastikove pouzdro. Pak jsem cetl nejaka oficialni priznami (to je asi rok ci dva) kdy rekli, ze HK36 je po prvnim vetsim prehrati na nic pro ztratu puvodni presnost. Ma to byt tim, ze uzamykaci objimka je ulozena (cactecne nebo zcela ?) v plastoven bloku. To bych videl jako zavazny nedostatek. Samozrejme, namitka muze byt, ze puska neni kulomet a nema se tak pouzivat. To je rada dobra tak na strelnici, ne v praktickem pouziti.

  • zap
    03:41 30.06.2013

    Vase liceni mozneho 'katastrofickeho vybuchu zaveru' (castecne si pomaham prekladem anglictiny a toho co pamatuji z odborne cestiny) mi pripada poutave. Ne ze bych o tom nikdy nepremyslel, ale nikdy jsem se s tim behem presencni sluzby (byl jsem tez technikem zbrani) nesetkal, ani s tim nikdo jiny na hovorech co jsem cetl kuprikladu na www.valka a jinde neslysel.

    To samozrejme neznamena, ze se to stat nemuze, prave naopak. Videl jsem to (jednou umyslne jako test a jednou coby nehoda) na kanadske verzi M-16. Celkem se toho moc nestalo, i kdyz obe casti pouzdra byly castecne deformovane a zasobnik zmizel nekde dole ve srotu. Uzamykaci casti zaveru to vystaly celkem dobre. Obrana proti tomu je to cemu se rika "accidental pressure relief port" neboli dira ve spodu uzamykaci objimky. Jiste to ma sve opodstatneni, kdyz nic jineho tak tudy unika spina a voda. Zajimave tema.

    Jeste k tomu Vz.58 - mam s nim jen dobre zkusenosti i kdyz udrzet ho na terci na 200m pri davce nebylo lehke (mel jsem sklopku). Jeho uzamykani a funkcni system vidim dodnes jako briliatni a to dokonce celkem lepsi nez AK. Jen uz z duvodu, ze je snadna rozborka a kompletne pristupny a zcela prehledny prostor zaveru - to je unikat. Co neni z dnesniho pohledu az tak vyhodne je, ze vyhazovani je vzhuru cimz prozrazuje polohu strelce a pak ta absence opticke drazky. Ale na to jsou take celkem uspesna 'makeshift' reseni. V souhrnu bych byl ochoten pristoupit na moznou variantu upravy Vz.58 nez vyvoj nove zbrane. Ale, uz se stalo....

  • Zbrojir
    22:56 29.06.2013

    U HaK G36 se technologie lisování plechových součástí ve významnějším měřítku neuplatňuje. Rozhodující součástky jsou ocelové obráběné a nebo polymerové, patrně vstřikované. Zbraň je vskutku velmi jednoduchá, pravděpodobně nejjednodušší z nové generace útočných pušek. Výrobu této zbraně lze přirovnat k produkci moderních automobilů na automatizovaných linkách (automobilky jsou díky obrovským investicím v oblasti automatizace výroby nepochybně na špici).

    Prohlídka HaK je obvykle spojena se školením na produkty HaK, tedy pro zástupce odběratelů. Nevím, zda lze prohlídku této zbrojovky objednat i jinou cestou. Je však zajímavé porovnat prostředí HaK, Glocku a CZUB. Nemusím asi zdůrazňovat, že rozdíly mezi renomovanými zahraničními výrobci a tuzemskou CZUB jsou nemalé.

    Sa vz. 58 je jedna z mála tuzemských zbraní, která snesla srovnání se světovou špičkou. Není však zdaleka bez chyb. Aplikované uzamčení prostřednictvím "čs" závory si vyžádalo pevné a výrobně poměrně náročné pouzdro závěru, "čs" závora nedosahuje životnosti rotačních závorníků, přičemž pevnost uzamčení nemá zdaleka takové rezervy, jak by mnozí uživatelé očekávali. Uvázne-li např. střela v přechodovém kuželu (nestandardní vývin rány, zpravidla zažehne pouze zápalka a vysune střelu do přechodu), pak, pokud se podaří nabít a odpálit další náboj (což si v bojovém stresu nemusí obsluha ani uvědomit, prostě vyhodí nábojnici a znovu nabije), uzamčení prudký nárůst tlaků obvykle nevydrží, závora utrhne příslušné lišty, pouzdro závěru se zdeformuje, závěr vyrazí kryt vratného ústrojí a vylétne ze zbraně. Běda tomu, koho trefí do obličeje. Zjednodušeně, samopal vz. 58 je uživatelsky přívětivější, AK/AKM je prostě odolnější a spolehlivější, a to s mnohem širší škálou munice.

  • Ing. Bizon
    21:29 29.06.2013

    Jestli je jen půl pravdy na tom co se píše o M855A1 EPR tak s 5.56 už nebudou nikdy problémy :) Ale to teprv uvidíme, oficiální materiály vypadají až moc utopicky...

    6.8 rem SPC i 6.5 Grendel jsou velice sympatické ráže, ale taky nevidím jako reálné že by teď armády přezbrojovaly...

    Cool že někdo vytáhl .300 AAC Blackout. Velice zajímavá munice, hlavně pro lidi co mají rádi AR-15 a 7.62 zároveň, konverze je jen výměnou hlavně. Plus není problém dělat si nábojnice .300 z 5.56, na YT je týpek co vystřelí z 5.56, rychle běží do dílny seříznout vystřelenou nábojnici, projede lisem, přebije, a za minutu a pár sekund z toho má .300AAC kterou bez problému vystřelí z druhégo gunu...

  • zap
    17:47 29.06.2013

    Jeste k tomu vseobecne kontraversnimu naboji tj. 5.56x45mm.

    Posledni verse A1 (green tip) se snazi zlepsit balisticke vlastnsti; to se ale k plne spokojenosti nedari. Duvod proc tomu tak je, ze chovani stale velmi rychle, lehke a tim nestabilni strely v praktickem cili (zive hmote) je nevyzpytatelne. Dle zdroju, ktere jsou k mani 5.45x39 si vede vice soustavne a tim spolehliveji.

    Pritom, tzv. mikroraze neni spatna myslenka a nekde kolem 6.5mm se jevi jako idealni. Kuprikladu za jeden z nejlepsich naboju toho hruby byl svedsky Mauser 6.5x55mm - velmi plocha draha a daleky dosah; momentalne je snad nejslibnejsi 6.5mm Grendel; Cinane maji docela dobre promysleny 5.8x42 a Rusove take pripravuji neco noveho kolem 6mm a bude to brzy uvedeno v praxi.

    Co je mozno udelat s existujicim SS109 aka M855 je relativne jednoduchy process vedouci k zlepseni:
    - zkratit nabojnici o 2-3mm
    - prodlouzit strelu o tutez hodnotu a tim neprimo zvysit jeji ballisticky soucinitel a primo vahu (a tim schopnost drzet energii)
    - rychlost u usti by se snizila a prakticky ucinny dostrel a prubojnost by se zlepsily
    - v souvislosti s tim ustoupit s drazkovanim na 9 palcu na otacku coz by prospelo zivotnosti zbrane

    Vysledek by jiste prijemne prekvapil. Dojde k tomu kdy? Velmi nepravdepodobne. Pro zajimavost a pro porovnani: .300 AAC (Blackout) ma velmi dobrou balistiku a ucinnost pri nabojnici dlouhe pouze 35mm a strele podobne vahy a ustove rychlosti jako M43. Strela je balisticky vysoce optimalizovana a v tom to je.

Stránka 1 z 2