Americká armáda testuje ultralehké samohybné houfnice

155mm Soft Recoil Howitzer / 75th Field Artillery Brigade

Během cvičení Maneuver and Fires Integrated Experiment (MFIX) příslušníci 75. dělostřelecké brigády (75th Field Artillery Brigade) otestovali novou samohybnou ultralehkou houfnici. Brigáda typ testované houfnice neuvedla, nepochybně ale jde o 155mm Soft Recoil Howitzer (155mm SRH) od firmy Mandus Group. Nová houfnice může najít uplatnění u pěších jednotek nebo u „brigád Stryker“ SBCT (Stryker Brigade Combat Team).

Fotografie ultralehké houfnice ze cvičení MFIX se objevily na Facebook stránkách 75. brigády. Každoroční experimentální cvičení MFIX je místo, kde armáda testuje nové a neotřelé zbraňové systémy, mimo jiné elektromagnetické zbraně, laserová dělá proti dronům nebo kybernetické schopnosti použitelné přímo na bitevním poli.

„Poručík Monika Lewandowská ze 75. brigády sloužící jako důstojník řízení palby jako první vystřelila z houfnice Brutus, experimentální 155mm houfnice s dopředným zákluzem, která je umístěná na FMTV [střední nákladní automobil - pozn. red.],“ uvádí brigáda na svých Facebook stránkách.

Proč najednou takový zájem armády o dělostřelectvo? Americká armáda se po afghánské a irácké éře začíná opět soustředit na poměřování sil s početně a technologicky vyrovnaným protivníkem ‒ vysloveně jde o Čínu a Rusko.

Například ruská doktrína vedení pozemních operací se spoléhá na početné a kvalitní dělostřelectvo, které svou palbou „umete“ cestu mechanizovaným jednotkám ruské armády.

Naopak současné Ozbrojené síly Spojených států se spoléhají na mohutné letectvo, které v prvních fázích konfliktu zajistí vzdušnou nadvládu a následně podporu pozemním jednotkám. Avšak zavádění moderních systémů protivzdušné obrany (PVO) výrazně omezuje volnost působení letectva. Naopak dělostřelecké a raketové jednotky mohou podporovat pozemní jednotky bez ohledu na PVO protivníka, jsou flexibilnější (ve smyslu rychlosti palebné podpory) a nejsou závislé na počasí.

Americká armáda se spoléhá na trojici dělostřeleckých systémů. Pěší bojové týmy IBCT (Infantry Brigade Combat Teams) využívají tažné houfnice M119 ráže 105 mm a M777A2 ráže 155 mm. Brigády SBCT s vozidly Stryker mají pouze tažné houfnice M777A2 a těžké obrněné brigády ABCT (Armored Brigade Combat Team) samohybné pásové houfnice M109 Paladin.

Armáda se snaží klasické pěší, aeromobilní a výsadkové jednotky IBCT a SBCT vybavit novou lehkou samohybnou houfnicí, která zlepší taktickou mobilitu jednotek a zlepší manévrování na bojišti. Jde o součást širší iniciativy armády, která hledá novou rodinu zbraňových systémů pro vedení úderů země-země (minomety, dělostřelectvo, rakety) na taktické, operační a dokonce i strategické úrovni (balistické rakety s dostřelem až 1600 km).

Houfnice 155mm SRH testovaná na cvičení MFIX je ve vývoji od roku 2011. Zbraň využívá stejné technologie a principy fungování jako houfnice Hawkeye 105mm Weapon System. Hawkey ráže 105 mm lze umístit na vozidla Humvee.

Unikátností 105mm a 155mm houfnic od Mandus Group je nízký zpětný ráz. U klasické houfnice se při výstřelu pohybuje sestava hlavně směrem dozadu a část energie zpětného rázu pohlcuje brzdovratné zařízení. Zbytek energie pohlcuje mobilní platforma (M109) nebo půda (M119, M777A2).

V případě 155mm SRH se ale při výstřelu hlaveň nejprve posunuje dopředu a teprve poté dochází ke zpětnému zákluzu zbraně. Podle tiskových materiálů brzdovratné zařízení funguje na „hydro-pneumatickém principu“. 155mm SRH je k dispozici s hlavní dlouhou 39 nebo 52 ráží.


Hawkeye 105mm Weapon System na vozidle Humvee

Podle firemních prospektů je dostřel Hawkeye ráže 105 mm s klasickou tříštivo-trhavou municí 11,6 km (s municí RAP s pomocným raketovým pohonem 19,6 km), což je podobná hodnota jako u M119. Dostřel 155mm SRH není znám, ale parametry 105mm verze ukazují, že použitá technologie pohlcování zpětného rázu výrazně neomezuje dostřel.

Díky nízkému zpětnému rázu lze ultralehkou houfnici ráže 155 mm umístit na střední nákladní automobil FMTV 6×6, který váží 11,3 t (s palivem) a přepraví náklad o hmotnost 4,5 t. Hmotnost 155mm SRH na platformě FMTV není známá, ale bude menší než 15 tun (nebo výrazně menší). 155mm SRH na FMTV tak teoreticky lze přepravit v podvěsu pod vrtulníky CH-47F Chinook nebo CH-53K King Stallion. Stejně tak je možné takto lehké samohybné houfnice vysazovat na padácích.

Například nová slovenská houfnice EVA na tatrovacké platformě 6×6 s dělem ráže 155 mm ma bojovou hmotnost více než 20 tun a československá houfnice DANA (samozřejmě s adekvátní balistickou ochranou) váží 30 tun. Na druhou stranu, tažená houfnice M777A2 má hmotnost pouze 4200 kg.

Z obrázků však není u 155mm SRH patrné žádné nabíjecí mechanické zařízení ‒ v případě testování na cvičení MFIX tak musely být střely a prachové náplně vkládaný do nábojové komory ručně. V případě zájmu armády tak bude nutné houfnici doplnit o nějaký typ nabíjecího mechanismu.

Podle zpráv z února 2018 americká armáda chce dělostřelecké systémy M119 a M777A2 u IBCT a SBCT začít nahrazovat (nebo doplňovat) někdy kolem roku 2025. V současné době, jako v jiných případech, armáda v rámci experimentálního testování zkoumá technologické možnosti průmyslu. V každém případě armáda nechce vyvíjet houfnice zcela nové konstrukce, ale využít stávající nabídku průmyslu.

Zdroj: The Drive

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Izraelské houfnice ATMOS na tatrováckém podvozku pro Thajsko

Thajská námořní pěchota (Royal Thai Marine Corps) podepsala s izraelskou firmou Elbit Systems ...

Ukrajina obdržela české houfnice 2S1 Gvozdika

Podle ukrajinského portálu uprom.info na přelomu června a července Ukrajina získala 33 sovětských ...

DANA M2 – nejnovější verze osvědčené houfnice se představuje

Dělostřelecké systémy jsou nedílnou součástí pozemních sil moderních armád a konflikty z poslední ...

Americká samohybná houfnice Paladin s dostřelem 130 km

Americká armáda (US Army) vyvíjí celou novou rodinu dělostřeleckých a raketových systémů dalekého ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

UPOZORNĚNÍ: Zeleně budou vždy označeny nejnovější příspěvky za 24 hodin. Podobu diskuze stále ladíme a snažíme se vyjít vstříc všem konstruktivním připomínkám.

  • Martin23
    07:02 07.11.2018

    Při pohledu na tu houfnici na korbě náklaďáku jsem si vzpomněl na těžké kulomety na Mazdách, které používá IS.

  • KOLT
    09:09 06.11.2018

    Přijde mi, že se skutečně porovnává neporovnatelné. Výhodou houfnice osazené na HMMWV či podobné platformě je rychlost manévru a nenápadnost. Ochrana proti ZHN je zcela vedlejší, protože budou působit přesně tam, kde normální pěchota, tedy nepotřebují větší ochranu než tato. Ochrana proti střepinám a ručním zbraním dtto. Ve chvíli, kdy to šoupnout na JLTV, budou mít při přesunu docela slušnou ochranu proti přepadení diverzními jednotkami. A palba se povede co nejrychleji, aby nepřítel neměl čas na „protibaterijní“ palbu. Což v konfliktu s technicky vyspělým protivníkem znamená pár výstřelů. Při nahánění ručníkářů jsou ale v klidu. A oproti M777 a jiným taženým kanónům mají prostě výhodu v mobilitě.

    Na podvozku 6x6 už mi tyto výhody přijdou o něco méně patrné. Ale pokud by se to osadilo na obdobu JLTV 6x6, tak asi cajk.

    Bez debaty je, že by k tomu Amíci minimálně pro SBCT měli přidat ještě nějakou plnotučnou kolovou houfnici. Postavit něco na platformě Strykeru není problém – Mk6, nebo jak se poslední generace označuje, má nosnost jak Patria AMV, se vzpěrami by zvládla i AGM, což by znamenalo minimum vývoje.

  • ARES
    22:53 05.11.2018

    Karlos73, markus223:

    Hlavní devizou M777A2 je extrémně nízká hmotnost, 4 200 kg, což poskytuje značné taktické výhody. Ku srovnání současná standardní houfnice Bofors FH77B ráže 155 mm má hmotnost 13 100 kg. M777A2 lze přepravovat středním nákladním letadlem C-130 Hercules a v podvěsu vrtulníkem CH-47. Ozbrojené síly Spojených států mají ve své výzbroji přes 1000 tažných houfnic M777, resp. nejnovější verze M777A2 - 580 houfnic slouží u námořní pěchoty (US Marine Corps) a 421 u americké armády (US Army). Austrálie odebrala 54 houfnic M777A2 a Kanada 37 houfnic.

    Pokud by se 152 mm granátomet vz. 60 „Klokan“ řešil pro stejný balistický výkon, jaký má 155 mm houfnice M777A2, maximální dostřely: klasický HE 24 km, s přídavným raketovým pohonem 30 km a se GPS naváděnou střelou Excalibur 40 km, pak jeho hmotnost by byla prakticky stejná jako u M777A2, nepřesáhla by 4 200 kg. Rozdíl je ovšem v rozsahu náměru. U M777A2 je v rozsahu 0 až 71 stupňů, u granátometu typu Klokan lze střílet je horní skupinou úhlů, 40 až 70 stupňů.

  • markus223
    20:50 05.11.2018

    Márten

    Jo, tohle mě taky praštilo do očí.

  • Karlos73
    20:25 05.11.2018

    V USA sa netrápia počtom a ochranou obsluhy samohybnej húfnice (húfnice M777A2)... :)

  • Márten
    18:54 05.11.2018

    Autor:
    Neberte to jako rytí, ale nemělo by tam být tažená houfnice a ne tažná?
    Píše se to tu už v několikátém článku, tak se chci zeptat jestli jsem si to nezapamatoval špatně...

  • Double
    18:33 05.11.2018

    "...oni amíci někde podporují rusáky?"

    Nie, ale podporuju Saudov, ISIS, okupuju Syriu atd.. tam sa im taketo hufnice zidu.

  • Snownomad
    17:14 05.11.2018

    rIMr17:

    Už ty kecy o rusácích nejsou ani vtipné, co takhle dospět?

  • palo satko
    15:57 05.11.2018

    prečo predzaklzove delo? Zakon akcie a reakcie plati. V okamihu zapalenia vybušnej zmesy dochadza k pohybu strely von z hlavne a protismernemu pohybu samotnej hlavne. kedže hlaven musi mat určitu vôlu a aj samotne delo vykona nejaky pohyb voči jeho pôvodnemu nastaveniu (zakotveniu po pôdu), ma to vplyv na konečnu drahu strely pokial je strela v hlavni. Ak však existuje predzaklzovy mechanizmus, strela opusti hlaven ešte skôr, než sa začne pôsobit brzdovratne zariadenie a než dôjde k zmene polohy samotnej zbrane. Zvyšuje to presnost.

  • RiMr71
    14:17 05.11.2018

    "Což v případě USA je na místě protože její složky působí nejčastěji mimo americký kontinent.Ať se již jedná o okupaci či podporu okupantů."

    ...oni amíci někde podporují rusáky?

  • ARES
    14:11 05.11.2018

    Charlie zcela přesně a výstižně popisuje možnosti "předkluzových" děl (houfnic).

    155mm Soft Recoil Howitzer (155mm SRH) od firmy Mandus Group je nutno brát pouze za funkční vzorek pro potřeby PR. S přihlédnutím k tomu, že je to výsledek vývoje od roku 2011, tak se nic moc nepředvádí.

    Klíčovým problémem předkluzových děl je dosáhnout, že při předkluzu spolehlivě dojde k odpálení. Pokud k odpálení nedojde, je selhač, musí se zabrzdit dopředný pohyb hlavně, což je velký funkční a konstrukční problém. Navíc hrozí, že brzděním hlavně může dojít k opožděnému odpálení, což zcela rozhodí funkční cyklus děla s možností havárie.

    K přesné střelbě se musí garantovat, že k odpálení dojde vždy při definované, tabulkové, předkluzové rychlosti hlavně. Splnění této podmínky není technicky jednoduché i za použití současných IT technologií.

    Účelem předkluzového děla je zlepšit podmínky dosažení palebné stability při výstřelu, zejména při nízkém úhlu náměru. Jde o vysoký balistický výkon při nízké hmotnosti zbraně. Předkluzový systém je reálně aplikovatelný pouze klasických tažených děl a děl na lehkém podvozku. Ovšem s tím, že obsluha bude balisticky chráněna jen na "Level 0", tj. bude zcela bez ochrany proti palbě protivníka.

    Při délce hlavně min. 39 ráží, vezení požadované zásoby střeliva a při požadavku balistické ochrany obsluhy, v současnosti alespoň na stupni 2, pak celková hmotnost ShH vyjde natolik velká, že k dosažení palebné stability není vůbec třeba zvažovat předkluzový systém.

    Funkční vzorky děl s odpalováním za předkluzu hlavně se objevily již za 1. WW. Rovněž v padesátých létech minulého století byla u nás rozebírána možnost uplatnění "předkluzových" děl. Definitivní konec těmto úvahám dal 152 mm granátomet vz. 60 "Klokan" Konštrukty Trenčín, jehož vývoj byl ukončen v roce 1957. Měl stejný dostřel jako zavedená 152 mm kanonová houfnice vz. 37 - 17 230 m při celkové hmotnosti 2 700 kg (vz.37 - 7 130 kg). Do armády nebyl zaveden, protože byla v té době nastoupila představa, že dělostřelectvo bude zcela nahrazeno raketami s jadernými hlavicemi.

    Poznámka k textu: "Unikátností 105mm a 155mm houfnic od Mandus Group je nízký zpětný ráz. U klasické houfnice se při výstřelu pohybuje sestava hlavně směrem dozadu a část energie zpětného rázu pohlcuje brzdovratné zařízení. Zbytek energie pohlcuje mobilní platforma (M109) nebo půda (M119, M777A2)".
    Vysvětlení: Brzdovratné zařízení pohlcuje celou energii zpětného rázu. Mobilní platforma nebo půda pouze propružují pod účinkem brzdného odporu brzdovratného ústrojí. Ono propružení platformy či půdy a propružení lafetace zbraně, pak ovlivňuje skutečný elevační úhel, pod kterým je střela vymetena z hlavně o tak zvaný úhel zdvihu. To se koriguje při výpočtu úhlu náměru, do kterého je hlaveň stavěna.

  • pet.rok
    14:11 05.11.2018

    Charlie: Tu sa urcite nejedna o nejaku "dietnu" hufnicu ale plnotucnu (v zmysle pouzitia standartneho streliva a standartnych naplni),
    predklz je tu pouzity ako jedno z opatreni na znizenie spatneho razu a tym padom aj zatazenia lafety. nevyhodou je len nutnost opory proti preklopeniu dopredu, ak by doslo k zlyhaniu vystrelu, co je ale v pripade lafetacie na automobile zabezpecene.

    120mm minomet je urcite fajn ale mobilnu a zaroven plnotucnu 155mm (L39) s dostrelom 25 km s klasikou a 30 km s BB nenahradi.

  • alea206
    13:19 05.11.2018

    Osobně těmhle super lehkým houfnicím moc nefandím. Osádce poskytují jen minimálně ochranu a komfort. Pokud člověk chce něco opravdu lehkého, tak moderní automatický samohybný minomet je podle mě lepší řešení. Např. SPEAR MK2 nebo CARDOM

  • semtam
    12:52 05.11.2018

    Charlie

    Máš pravdu, že styl napsání článku je trochu zavádějící. Smysl této houfnice je právě v její celkové hmotnosti a možnosti snažší přepravy na velké vzdálenosti. Což v případě USA je na místě protože její složky působí nejčastěji mimo americký kontinent.Ať se již jedná o okupaci či podporu okupantů. (Omlouvám se za nekorektní vyjádření).

    Takovéto houfnice v rámci brigády suplují palebnou podporu jednotek na to přímo určené. Pokud to vztáhneme k poměrům AČR, tak sedmička a čtyřka jsou v rámci palebné podpory závislé na třináctce. Za dob rané AČR a předtím ČSLA disponovaly brigády houfnicemi 2S1, které měli za úkol řešit aktuální potřebu palebné podpory brigády (v rámci samohybek)

    V současné době se to řeší v podobě minometů (nejen u AČR). Některé státy šli cestou modernizace či spíše větší mobility a tažené D-30 přemístili na náklaďáky (6x6).

    Za příklad zde uvedu čínskou houfnici PCL-09 a její TTD.
    Hmotnost: 16,5 t
    Osádka: 5
    Ráže: 122mm (D-30 kopie)
    Dostřel: 18-27 km
    Palebný průměr (vezený): 40 ks
    Dojezd: 600 km
    Nosič: Shaanxi 6x6

    Takto zhruba vypadající houfnice by se rovněž také hodila do struktur AČR, konkrétně u čtyřky a sedmičky , kde by sloužila společně s minomety.

  • alexa123
    12:30 05.11.2018

    Charlie
    Ono se ukazuje, že podporovat každou četu gruntů ze vzduchu je nesmyslně drahé a zoufale nepružné a že lepší bude, když si základní podporu zajistí grunti sami..

    Absolútny súhlas. Na toto sú predsa aj minomety 120mm a viac, ktorých cena je v porovnaní s "miliónovou" cenou blízkej palebnej leteckej podpory napr. z lietadlovej lode vzdialenej cca 2000km (minimálne jedno dotankovanie) takmer zanedbateľná.

  • Charlie
    11:43 05.11.2018

    Mám několik výtek: předně u popsaných systémů dochází k předkluzu hlavně PŘED výstřelem (obdobný systém pohlcování zpětného rázu používají některé malorážové automatické kanony), což spotřebovává část anergie a zároveň omezuje celkovou délku zákluzu.

    Zadalší porovnávat lehkou nízkotlakou houfnici s plnotučným kusem není úplně košer, zejména pokud jde o přepravu pod vrtulníkem - uvedené hmotnosti možná sedí, ale jsou vykoupeny nulovou automatizací a žádným palebným průměrem vezeným na vozidle. Stejně tak nevíme, jak těžká je používaná munice u 155mm typu (můj odhad je, že kvůli nízké hmotnosti zbraně půjdou s hmotností granátu někam k 20kg). Jinak uvedená zbraň není ničím až tak exotická, podobné zbraně se využívaly dlouho a vyřazeny byly zejména kvůli nulové ochraně osádek před ZHN. Víceméně se to nechá srovnávat s Nonou.

    Ono se ukazuje, že podporovat každou četu gruntů ze vzduchu je nesmyslně drahé a zoufale nepružné a že lepší bude, když si základní podporu zajistí grunti sami...