Americká armáda získá protiletadlové Strykery

Související články

• Luky

  22:50 04.10.2018

  • 0
  • 0

  v tomhle odkazu s nefunkčním videem píší o testech "Hermes-K" v Sýrii: ...Zobrazit celý příspěvek

  v tomhle odkazu s nefunkčním videem píší o testech "Hermes-K" v Sýrii:
  
  https://www.sott.net/article/3...
  
  na Rusletu píšou, že Hermes-A je exportní varianta rakety Klevok-A
  Každopádně, pokud to bude fungovat je to velmi rychlá stand-off zbraň.Skrýt celý příspěvek
• Luky

  22:04 04.10.2018

  • 0
  • 0

  ....prohlížel jsem si fotky ruských Kamovů a narazil na informaci, že kromě ATGM Ataka už Rusové provozují i Vichry (do roku 2016 mělo být dodáno 6000kusů)....že Egypt objednával ...Zobrazit celý příspěvek

  ....prohlížel jsem si fotky ruských Kamovů a narazil na informaci, že kromě ATGM Ataka už Rusové provozují i Vichry (do roku 2016 mělo být dodáno 6000kusů)....že Egypt objednával 2000kusů pro své Ka-52 jsem věděl už dříve.
  Nadzvukové Vichry s doletem 10+ km tedy už mají ve výzbroji u operačních jednotek.
  
  Naprostou novinkou pro mě ale byla zmínka o nadzvukové střele Hermes-A s dostřelem 30km a třemi způsoby navedení, odvozená od ŘS z Pancíře(S), se kterým údajně sdílí unifikaci. Střelu bude využívat i CIWS Pancíř ME. Střela se prý testuje v Sýrii...?Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:28 07.07.2018

  • 3
  • 0

  @ Luky US ARMY má 457 systémů AN/TWQ-1 Avenger u 9 současných praporů SHORAD + minimálně 2 další buduje. Každá prapor má tabulkově 36 systémů AN/TWQ-1 Avenger. @ ...Zobrazit celý příspěvek

  @ Luky
  
  US ARMY má 457 systémů AN/TWQ-1 Avenger u 9 současných praporů SHORAD + minimálně 2 další buduje. Každá prapor má tabulkově 36 systémů AN/TWQ-1 Avenger.
  
  @ strikehawk
  
  S tvým hodnocením systému Stryker IM-SHORAD bych si dovolil v řadě věcí nesouhlasit :-)
  
  1. Je to systém kategorie Short Range Air Defense (SHORAD), který US ARMY tradičně definujme jako obranu proti letounům, vrtulníkům útočícím (tedy mise přímé letecké podpory CAS) na pozemní vojska. Nověji přidává jako hrozby IAV/UAS, střely s plochou drahou letu a funkci C-RAM. Zóna působnosti SHORAD je jen a pouze v nízkých výškách (do výšky větší než 3 km ale níže než 4 km).
  
  2. Co létá ve vyšších výškách je záležitostí dalších PVO systémů. Střední a vysoké výšky má na starost tzv. HIMAD (High to Medium Air Defense) reprezentovaná systémem Patriot a systém THAAD (Terminal High Altitude Area Defense).
  
  3. I úroveň SHORAD je u US ARMY ve třívrstvá:
  
  a. Na rotní úrovni je manévrovrový SHORAD v podobě MANPADS FIM-92 Stinger.
  
  b. Manévrový SHORAD na úrovni divize/brigády v podobě systému AN/TWQ-1 Avenger, který částečně nahradí nový Stryker IM-SHORAD.
  
  c. Kvazi-stacionární (Mobilní) SHORAD na úrovni/brigády v podobě výkonnějšího systému. Ten postupně nahradí jak stávající AN/TWQ-1 Avenger tak i C-RAM systém systémů Centurion (pozemní verze námořního systému Phalanx CIWS) Více na http://www.armadninoviny.cz/pr...
  
  4. Stryker IM-SHORAD je zatím systém „dočasný“. Není určen proti budoucím hrozbám, ale proti těm stávajícím. Jeho koncept je založen na integraci již existujících komponentů v minimálním možném čase. Opravdu se nyní nesnaží řešit 100% možných hrozeb. Prioritou je rychlá a levná výroba 144 systémů s použitím skladových zásob už existující střel a milionů kusů munice. Kvantita je něco, co se počítá je něco, co se počítá.
  
  5. Podle mě je vhodnější tento nový systém porovnávat s tím stávajícím - systémem AN/TWQ-1 Avenger. Nový IM-SHORAD je v každém případě posun o krok dále. Potencionální protivník (Rusko) bude muset na tuto změnu také nějak reagovat a to se také počítá.
  
  6. US ARMY opakovaně ukazuje, že v případě potřeby dokáže zbraňové systémy na základě zkušeností z pole postupně modernizovat. Takže časem uvidíme, jak systém povede ve zkouškách a jestli bude jen dočasný nebo i v dále vylepšené podobě bude zaveden jako dlouhodobé řešení M-SHORAD pro US ARMY.
  
  7. US ARMY si udělala dobrou analýzu činnosti ruského dělostřelectva na východní Ukrajině. A nijak se tím netají. Proto je prvotním cílem SHORAD eliminace nepřátelského průzkumu – UAV/UAS nebo průzkumných vrtulníků. Pokud bude těmto průzkumným systémům znemožněna činnost, bude omezena účinnost dělostřeleckých a raketových přepadů, případně vrtulníkových a leteckých úderů. Cenová efektivitu střela vs. průzkumný UAS je porto nutno hodnotit cenou škod, kterým lze zničením průzkumného UAS předejít. To samé platí pro schopnost ničit vypuštěné střely, granáty a miny.
  
  8. Z leteckých hrozeb plnící úkoly CAS jsou tradičně považovány za největší nebezpečí bitevní vrtulníky. Z letounů s pevným křídlem pak nikoliv překvapivě specializovaný bitevní typ Su-25. Nadzvukové stíhací bombardéry nejsou nutně největší hrozbou prioritou pro rozptýlené manévrové v přední linii. Ty nejvíce ohrožují stacionární cíle a koncentrace nerozptýlených sil dále od přední linie. Proti těmto hrozbám jsou určeny již zmíněné další systémy vojskové PVO US ARMY.
  
  9. Ruské ozbrojené síly mají konvenční bezpilotní prostředky. Více zde http://www.armadninoviny.cz/ru... Obrana proti futuristických útokům roje z „tisíce“ dronů není hrozba, kterou by US ARMY musela řešit jako stávající operační potřebu. A ještě hodně dlouho nebude.
  
  10. Zvolené střely Stinger a Longbow Hellfire prostě budou muset stačit.
  
  11. US ARMY používala střelu Stinger jakou jedinou protiletadlovou střelu pro SHORAD posledních 25 let a zřejmě s tím dokázaly žít. Potencionální protivník totiž stále používá stejné typy letadel a vrtulníků (Mi-24/35, Mi-8/17 v bitevní úpravě, Su-25) jako před čtvrt stoletím. I novější typy vrtulníků jako Mi-28 a Ka-52 nejsou žádnou novinkou a jejich konstrukce není od počátku 90. let žádným tajemstvím. Stinger a jiné MANPADS mají v praxi prokázanou bojovou účinnost proti nízkoletícím Mi-24/35, Mi-8/17 a Su-25 pokud nejsou tyto letadla vybaveny moderními systémy vlastní ochrany. Ve všech válkách v posledních dekádách se tyto letecké konstrukce ukázaly jako poměrně „citlivé“ na zásahy MANPADS (nejde jen o setřel/nesetřel, ale i rozsah poškození, které nelze opravit a letoun musí být vyřazen). Tradiční obranná taktika proti MANPADS v podobě letu ve vyšších výškách na jedné straně zhoršuje přesnost leteckých úderů a současně vystavuje útočící letadla dalším systémům vrstvené PVO.
  
  12. Technická poznámka - Střely FIM-92K Block 1 Stinger jsou sice vybaven datalinkem, ale není to radiový datalink, který předává data střele za letu. Zaměřovací data jsou přenášena jen datovým kabelem před vlastním odpalem. To proto, že ve vozidlech jako jsou Avenger nebo Stryker IM-SHORAD sledování a zaměření cíle probíhá pomocí palubních senzorů vozidla. Vlastní naváděcí hlavice střely tak nemusí nic vyhledávat a zaměří se před odpalem až podle dat z výkonnějších senzorů vozidla. Tím lze efektivně využít maximální dostřel střely ve srovnání se systémem MANPADS, který může být limitován kombinací očí střelce a malého čidla střely.
  
  13. US ARMY preferuje nízkou hmotnost střel. To má dopad i na efektivní množství použitelných střel v boji. FIM-92 Stinger váží i s odpalovací trubicí 13 kg a přebití raketometů střelami uloženými v korbě Strykeru bude manuální záležitostí na několika minut. Longbow Helelfire pak váží 49 kg. Pro srovnání - střely výkonného ruského raketového protiletadlového systému řady 9K33x Tor (SA-15) Thor, který tvoří jádro vojskové PVO u ruských manévrových brigád, váží celých 165 kg. K jejich přebíjení v modulech po 4 střelách je potřeba jeřáb/nabíjecí vozidlo a příslušná plocha.
  
  14. Stingery doplní na IM-SHORAD Strykeru i těžšími Longbow Hellfire s aktivním radiolokátorem pro střelbu „fire and forget“ za každého počasí. Ruskému letectvu tak hrozí, že nově zaváděné systémy vlastní obrany proti střelám s IR naváděním budou proti této střele neefektivní. Tyto moderní systémy navíc nemají všechny sloužící ruské vrtulníky. Změna tohoto stavu si vyžádá další investice nebo přesun nejlepších a nejmodernějších ruských vrtulníků k západní hranici za cenu oslabení jiných oblastí.
  
  15. Nejrozšířenější PTŘS na bitevních vrtulnících Ruské federace (Mi-24/35, Mi-8/17Š, Mi-28, Ka-52) jsou stále střely systému 9K114 Šturm (AT-6, dostřel až 5-7 km podle verze, navádění SACLOS) a novější systémy řada 9M120 Ataka (AT-9, dostřel až 6-8 km podle verze, navádění SACLOS na Mi-24/35 a Mi-28 nebo laser beam rider na Ka-52).
  
  16. Nejnovější (první sériová dávka byla dodána až v roce 2016) a asi nejvýkonnější 9K121 Vichr (AT-16, dostřel až 10 km, navádění laser beam rider) jen pro Ka-52 mají prokazatelně větší dosah než střely IM-SHORAD. Skutečný efektivní dosah ruských střel ale není dán čistě jen výkony vlastní řízené střely. Mohou je velmi omezit parametry palubních elektro-optických systému pro vyhledávání a identifikaci cílů a navádění střel. Jejich dosah omezuje noc, opar, déšť, kouř a podobně. Například v případě vrtulníku Ka-52 se uvádí, že noční dosah EO naváděcího systému GOES-451 omezuje efektivní dostřel střel 9K121 Vichr na 6 km.
  
  17. Všechny ruské protitankové střely vyžadují při odpalu přímou viditelnost cíle vrtulníkem (vrtulník tak nemůže být ve skrytu). Střelu musí navádět pouze vrtulník, který ji vypustil (nemůže použít k navádění jiný vrtulník nebo pozemního návodčího) a vrtulník musí po celou dobu letu střely tyto střely navádět (SACLOS, Laser beam rider). Jeho volnost při manévrování je během této doby omezená, protože jinak může dojít k přerušení navádění a ztrátě střely. Tradiční ruská vrtulníková taktika navíc preferuje vysokou dopředenou rychlost letu, a tak se po celou dobu letu střely vrtulník přibližuje k cíli a může se dostat blíže k PVO.
  
  18. Nové střely Hermes-A pro Ka-52 nedokážu posoudit. Jsou ve vývoji od počátku tisíciletí a nikdo pořádně neví, jestli a kdy je vlastně Rusko zavede do služby. Jejich dolet mý být až 18 km, ale není zřejmé, jak budou na tyto vzdálenosti řešit vyhledání a identifikaci cíle a koncové navedení proti pohyblivým malým cílům.
  
  19. US ARMY dává v systémech SHORAD očividně přednost řízeným střelám před výkonnými protiletadlovými kanóny. Překvapivě podobně je na tom vojsková PVO ruských manévrových brigád, kde raketové systémy mají početní většinu nad hybridními systémy. V minulosti byl jedním z argumentů při návrhu hybridních kanónovými/raketových systémů řady 2K22 Tunguska (SA-19) lepší schopnost kanónů rychleji reagovat na nečekaně se objevivší hrozby, které bez varování vystoupají zpoza terénu. Jednou z možných cest, jak dosáhnout rychlejší reakce raketového protiletadlového systému bez kanónu, je zlepšení situačního povědomí o poloze cílů a také zvětšení vzdálenosti, na kterou jsou cíle detekovány. Protože omezení dané přímou viditelností mezi cílem a protiletadlovým prostředkem PVO nejde obejít, je osvědčeným řešením napojení protiletadlového prostředku do širší datové sítě řízení a velení PVO s externími senzory.
  
  20. Například stávající systém AN/TWQ-1 Avenger dokáže pomocí dat ze systém řízení a velení SHORAD protiletadlového dělostřelectva (FAAD) automaticky natočit bojové věže do směru příletů cílů. Protože posádky už nemusí cíle zdlouhavě vyhledávat, tak se zrychluje doba reakce a lze efektivně střílet až na maximální dostřel řízených střel. Předpokládám, že podobně bude zapojen i nový Stryker IM-SHORAD. Po budoucím propojení sítě FAAD s novým páteřním integrovaným systém řízení a velení protiletadlového dělostřelectva US ARMY (IBCS) může být k dispozici obrovské množství integrovaných dat z externích senzorů o poloze vzdušných cílů v oblasti působení systému IM-SHORAD.Skrýt celý příspěvek
• Luky

  10:52 04.07.2018

  • 0
  • 0

  ...teda Avengera asi v poli měli už nyní, akorát nevím z hlavy v jakých počtech. BTW viděl jsem záběry z jednoho Egyptského cvičení, kde se účastnily Mistraly původně určené ...Zobrazit celý příspěvek

  ...teda Avengera asi v poli měli už nyní, akorát nevím z hlavy v jakých počtech.
  BTW viděl jsem záběry z jednoho Egyptského cvičení, kde se účastnily Mistraly původně určené Rusům...a jako SHORAD tam Egypťané měli na palubě přichyceny úvazy Avenger :)Skrýt celý příspěvek
• Luky

  10:41 04.07.2018

  • 0
  • 0

  Možná se na to díváš moc kriticky. Tady nejde o ouplnou změnu koncepce, kdy se mají pozemní síly ubránit všem možným útokům ze vzduchu. Je to spíš krok od stavu nemít v poli nic ...Zobrazit celý příspěvek

  Možná se na to díváš moc kriticky.
  Tady nejde o ouplnou změnu koncepce, kdy se mají pozemní síly ubránit všem možným útokům ze vzduchu. Je to spíš krok od stavu nemít v poli nic než MANPAD u pár chlápků (k tomu letectvo a SAMs v týlu a možná něco málo AA na mixérech) k více autonomnímu přístupu se SHORAD vozidly. Pořád se navíc bavíme o KOT.
  Já mám pocit, že Rusové Vichra kvůli ceně nakonec nerozšířili, ale možná se to v posledních letech změnilo..?Skrýt celý příspěvek
• strikehawk

  10:17 04.07.2018

  • 0
  • 0

  Zvolená kombinace nedává moc smysl a navíc zdaleka nepokrývá všechny hrozby, kterým by měl SHORAD čelit. Je pravda, že modulární koncepce umožňuje výměnu ŘS za jiné, vhodnější, ...Zobrazit celý příspěvek

  Zvolená kombinace nedává moc smysl a navíc zdaleka nepokrývá všechny hrozby, kterým by měl SHORAD čelit. Je pravda, že modulární koncepce umožňuje výměnu ŘS za jiné, vhodnější, ovšem základní DNA dané lehkou konstrukcí věže a tím podmíněné použití kanonu s omezeným výkonem vždy zůstane a slabiny plně nevyváží ani evidentně velmi sofistikovaný SŘP s AESA radarem apod.
  
  Jak bylo mnohokráte indikováno a diskutováno, bojiště budoucnosti bude v podstatě přesyceno drony různých typů, velikostí a určení.
  
  Malorážový rychlopalný kanon s nízkou kadenci 200-220 střel/min, relativně nízkou úsťovou rychlostí a tím omezeným dostřelem, není v podstatě použitelný proti vzdušným cílům a to ani s pomocí vyvíjené programovatelné munice. Střela 30 mm má totiž malý objem k vytvoření střepinového mraku dostatečné velikosti a navíc velmi limitující dostřel. Západní ráže pro PL účely s programovatelnou municí začínají na 35 mm (AHEAD) a vývoj pokračuje přes 40 mm k ruským 57 mm.....
  Ale jako zbraň pro vlastní ochranu OK.
  
  Stingery jsou jistě dobře ověřené lehké PLŘS, jejich problém je ovšem použitelnost v závislosti na počasí a přímé viditelnosti. Při použití varianty FIM-92K s datalinkem zůstává stále problém nízký dostřel (8 km) a dostup (4 km ), které jsou v zásadě pod dostřelem zavedených ruských PT vrtulníkových střel Vichr ( 10 km ) o budoucích (15-20 km) ani nemluvě.
  Kompletu chybí schopnost postřelovat rychlé cíle na vzdálenost 10-12 km do výšek 7-8 km za každého počasí mimo přímou viditelnost.
  Schopnost působení proti dronům je především limitována cenou.
  
  Longbow Hellfire - super střela pro PT účely. Pro primárně PL prostředek jsou její schopnosti opět limitovány. Ještě tak proti vrtulníkům můžou být vhodným doplňkem Stingerů ale proti rychlým manevrujícím cílům jsou nepoužitelné. Max dosah opět s otazníkem.
  A proti dronům? Kdo proboha bude střílet střelou v hodnotě 100 tis USD na mrak dronů v ceně 1000 USD? Navíc při palebné průměru pouhých 2 raket....
  
  
  Podtrženo sečteno : nedostatečné výkony, nevhodné složení výzbroje, malá účinnost, nízká efektivitaSkrýt celý příspěvek
• Starlight

  17:51 03.07.2018

  • 2
  • 0

  @RiMr71 Srovnávat americké systémy Stryker IM-SHORAD a ruské Pantsir-S1/S2 je jako srovnávat jablka s hruškami. IM-SHORAD je systém pohyblivé vojskové PVO manévrových ...Zobrazit celý příspěvek

  @RiMr71
  
  Srovnávat americké systémy Stryker IM-SHORAD a ruské Pantsir-S1/S2 je jako srovnávat jablka s hruškami.
  
  IM-SHORAD je systém pohyblivé vojskové PVO manévrových bojových jednotek. Kdežto Pantsir-S1/S2 v Ruské federaci neslouží v pozemních silách u vojskové PVO, ale u PVOS (oficiálně Vojska protivzdušné a protiraketové obrany) ruského letectva (oficiálně Vzdušné a kosmické síly). Systémy Pantsir-S1/S2 na nepancéřovaném kolovém podvozku jsou určeny k tzv. „objektové obraně“ to jest k obraně důležitých stacionárních cílů, jako jsou protivzdušné systémy velkého dosahu S-300/400/atd., letecké základny a podobně.
  
  Správně by se měl systém Stryker IM-SHORAD porovnat se systémy vojskové PVO ruských pozemních sil. Srovnání potencionálních možností systémů a jejich zapojení na ostatní prvky protiletadlové obrany by bylo ale na dlouho, takže jen rychlý přehled:
  
  Ve skutečnosti ruská armáda používá souběžně obrovské množství typů (a jejich verzí) různých protiletadlových raketových systémů různých generací. Většina z nich má počátky v době SSSR a stále velké množství provozovaných systémů bylo fyzicky v těchto dávných časech i vyrobeno.
  
  Tabulková struktura vojskové PVO ruské armády by mohla vypadat takto. Manévrové brigády jako jsou samostatné mechanizované (motostřelecké) a tankové brigády mají ve své sestavě typicky dva protiletadlové prapory. Jeden protiletadlový prapor se třemi bateriemi je vyzbrojený 12 raketovými systémy řady 9K33x Tor (SA-15) nebo staršími 9K33 Osa (SA-8). Druhý protiletadlový prapor je smíšený a tvoří ho typicky 3 baterie. Jedna baterie se 6 hybridními kanónovými/raketovými systémy řady 2K22 Tunguska (SA-19) nebo staršími samohybnými protiletadlovými kanóny ZSU-23-4 Šilka. Jedna baterie se 6 raketovými systémy 9K35 Strela-10 (SA-13), které budou zřejmě postupně nahrazovat systémy Baguldnik. Protiletadlovou výzbroj brigády ještě typicky doplňuje třetí protiletadlová baterie se 27 systémy MANPADS jako jsou 9K38 Igla (SA-18) nebo nové 9K333 Verba (SA-25). Vychází to tedy na 24 protiletadlových vozidel (raketových, hybridních nebo kanónových) na samostatnou brigádu.
  
  Pro srovnání protiletadlové SHORAD prapory US ARMY budou mít asi 3 baterie s celkem 36 Strykery IM-SHORAD a k tomu pravděpodobně i radary AN/MPQ-64 Sentinel. Protože tento prapor je divizní prostředek, tak jedna brigáda SBCT nebo ABCT bude mít k sobě typicky asi jednu baterii s 12 protiletadlovými hybridními vozidly Stryker IM-SHORAD, ale například v rámci jednotek v Evropě je možné předpokládat vyšší počty. Co se týče MANPADS, tak US ARMY realizuje plán, že každá rota manévrových praporů bude mít vycvičený jeden Stinger tým.Skrýt celý příspěvek
• RiMr71

  15:07 02.07.2018

  • 0
  • 0

  @Starlight - Díky za vysvětlení užívané terminologie (výkon v A).
  
  Jak dopadne v porovnání tento systém a Pancir?

  @Starlight - Díky za vysvětlení užívané terminologie (výkon v A).
  
  Jak dopadne v porovnání tento systém a Pancir?
• KOLT

  21:06 01.07.2018

  • 0
  • 0

  MALI, díky. Jen poznámka, podle Starlight to bude kanón M230LF, který má kadenci také jen 200 ran za minutu. A informaci, že se pro něj programovatelná munice teprve vyvíjí, jsem ...Zobrazit celý příspěvek

  MALI, díky. Jen poznámka, podle Starlight to bude kanón M230LF, který má kadenci také jen 200 ran za minutu. A informaci, že se pro něj programovatelná munice teprve vyvíjí, jsem zaznamenal také. Zavedení se plánovalo tuším kolem 2021, ale za to neručím, už si nepamatuju, kde jsem to četl.
  
  Mmchd, jaký je rozdíl v ceně klasické a programovatelné munice u ráže 30x173 mm? Já jsem našel relativně spolehlivý údaj jen u 25x59 mm, což je ovšem do granátometu.Skrýt celý příspěvek
• MALI

  13:19 01.07.2018

  • 3
  • 0

  To KOLT: pokud jde o můj názor ohledně speciálních nástaveb Pandurů, tak ty mé výhrady ohledně neznámé pevnosti jejich korby se týkaly pouze nástavby se 120 mm věžovým minometem, ...Zobrazit celý příspěvek

  To KOLT:
  pokud jde o můj názor ohledně speciálních nástaveb Pandurů, tak ty mé výhrady ohledně neznámé pevnosti jejich korby se týkaly pouze nástavby se 120 mm věžovým minometem, kdy dochází k nepříznivému namáhání korby při střelbě velkou elevací (což je právě při použití minometu) - tyto síly jsou z hlediska namáhání korby horší, než například síly vznikající při střelbě ze 105 mm kanónu plochými drahami.
  Konkrétně s PL modulem RIwP by Pandur z hlediska pevnosti korby neměl mít problémy, určitou otázkou by ještě mohla být příčná stabilita vozidla, ale to se takto teoreticky nedá s určitostí tvrdit - muselo by se to minimálně přesně spočítat (k tomu ale nemám relevantní podklady), nebo ještě lépe - prakticky změřit na naklápěcí plošině. na první pohled - vzhledem k tomu, jak je na našich Pandurech situována RCWS-30 (Samson-1), s pohotovostní zásobou munice úplně nahoře, tak by ke zhoršení podle mého názoru ani nemuselo dojít.
  
  K vlastnímu modulu RIwP:
  Je to dobrá volba (a to jak pro Strykery, tak hypoteticky i pro Pandury - pokud by na to někdo dal AČR peníze), dokonce si myslím, že by to byla dobrá volba i pro některé verze našich budoucích těžkých BVP pro 7.mb. Rozhodně bych ale nelaboroval s jiným, výkonnějším kanónem, než je M230 (na tento kanón je ten modul konstrukčně optimalizovaný, jeho kadence je 625 ran/min, což je pro střelbu na vzdušné cíle na menších dálkách střelby podstatně výhodnější, než 200 ran/min třeba u Mk44, který zde někteří diskutující navrhují a je o něm v článku zmínka - nepíše se ale o možné kombinaci zbraní s tímto kanónem). RIwP je totiž hybridní systém, který na velké dálky střelby použije PL rakety (Stinger na rychlé cíle - typicky letouny s pevnými nosnými plochami, Hellfire na pomalé cíle typu útočný vrtulník), 30 mm kanón pak slouží jen pro "zametání před vlastním prahem", při vybavení časovačem může být s AB municí konečně úspěšný i proti malým UAV, případně (podle schopností SŘP) i proti stand-off letecké munici. Jako prostředek C-RAM se ovšem nazvat nedá (tak možná proti ojedinělé 122 mm raketě, vypálené teroristy na základnu).
  Modul RIwP je však vhodný i na instalaci PT raket (Javelin - viz video), teoreticky by tedy mohl zvládnout i SPIKE-LR.Skrýt celý příspěvek
• PavolR

  08:28 01.07.2018

  • 1
  • 0

  Čo sa podvozku Panduru týka, tam by mala byť dostatočná rezerva, keďže unesie aj 4-tonovú vežu so 105mm kanónom. V takej konfigurácii sa už ale pri prekonávaní vodnej prekážky od ...Zobrazit celý příspěvek

  Čo sa podvozku Panduru týka, tam by mala byť dostatočná rezerva, keďže unesie aj 4-tonovú vežu so 105mm kanónom. V takej konfigurácii sa už ale pri prekonávaní vodnej prekážky od dna iste neodlepí. :-) Ani s Turrou-30 už nie je plavbyschopný (Corsac 8x8).Skrýt celý příspěvek
• KOLT

  08:00 01.07.2018

  • 0
  • 0

  OK, díky!

  OK, díky!
• Starlight

  22:55 30.06.2018

  • 2
  • 0

  @KOLT Na to ti neodpovím. Myslím, že MALI měl obavy o modifikace již vyrobených vozidel a konkrétně únosnost střechy korby. V případě výroby nových speciálů jsou zesílení ...Zobrazit celý příspěvek

  @KOLT
  
  Na to ti neodpovím. Myslím, že MALI měl obavy o modifikace již vyrobených vozidel a konkrétně únosnost střechy korby. V případě výroby nových speciálů jsou zesílení střechy řešitelné.
  
  Osobně ale neutuším, kde je hmotnostní limit podvozku Panduru. A jestli jsou limity dané skutečně podvozkem nebo zálohou plovatelnosti. Je také otázkou o kolik jinak by vážila protiletadlová nástavba (včetně elektroniky) a příslušná zásoby munice ve věži a korbě versus stávající věž, munice a pěchotní výsadek.Skrýt celý příspěvek
• KOLT

  18:11 30.06.2018

  • 1
  • 0

  Jj, rozdíly těch podvozků znám. Prostě mě zajímalo, zda by tu věž zvládl i Pandur, který je nosností mezi Gen 5.0 a 5.5. Protože podle toho, co psal MALI, by měl problém s kdejakou ...Zobrazit celý příspěvek

  Jj, rozdíly těch podvozků znám. Prostě mě zajímalo, zda by tu věž zvládl i Pandur, který je nosností mezi Gen 5.0 a 5.5. Protože podle toho, co psal MALI, by měl problém s kdejakou mohutnější nástavbou (kupř. věžový minomet).Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  17:42 30.06.2018

  • 1
  • 0

  @RiMr71 Často se v praxi jednotek výkonu nepoužívá pro jejich „složitost“. Vozidlové alternátory (s usměrňovači) dle amerických vojenských MIL-STD mají definované nominální ...Zobrazit celý příspěvek

  @RiMr71
  Často se v praxi jednotek výkonu nepoužívá pro jejich „složitost“.
  
  Vozidlové alternátory (s usměrňovači) dle amerických vojenských MIL-STD mají definované nominální napětí (v tomto případě asi 28,6 V stejnosměrných) a maximální výstupní proud v Ampérech. To jsou hodnoty uvedené v specifikacích zařízení nebo na štítcích.
  
  Napětí v palubní síti vozidla je tedy definované stále stejným standardem, různé výkony alternátorů se projeví jen na jejich maximálním výstupním proudu. A právě tímto zjednodušením se porovnávají „výkony“ různých vozidlových elektrických generátorů.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  16:49 30.06.2018

  • 2
  • 0

  Je to prostě nový standard vozidel Stryker. Dá se říci, že to bude sjednocení, ale je to mnohem složitější. Ve skutečnosti bude souběžně probíhat výroba nových vozidel pro ...Zobrazit celý příspěvek

  Je to prostě nový standard vozidel Stryker. Dá se říci, že to bude sjednocení, ale je to mnohem složitější.
  
  Ve skutečnosti bude souběžně probíhat výroba nových vozidel pro IM-SHORAD a současně modernizace existujících vozidel druhé generace (7 variant) u 4 z 9 SCBT. Současně ale zůstanou ve službě i vozidla první generace (10 variant) u 5 z 9 SCBT a ty varianty, které jsou jenom v první generaci (průzkumné RV, 105 mm kanónové MGS a CBRN, které slouží u i ABCT). To je dáno rozpočtovými důvody. První generace bude dostávat jen dílčí upgrady.
  
  - První generace koreb a podvozků má označení Flat Bottom Hull (FBH), podvozek byl navržen na nosnost 42 000 lb (19 000 kg), motor 350 koní.
  
  - Druhá generace koreb a podvozků má označení Double V-Hull (DVH), podvozek Gen 5.5 (= nová kola, větší pneumatiky, brzdy, závěsy, rozvody, atd.)má nosnost 55 000 lb ( 25 000 kg), motor 350 koní.
  
  - Třetí generace koreb a podvozků bude od FY 2019 zaváděna formou upgradů vozidel druhé generace. Třetí generace má označení DVH A1 Engineering Change Proposal (ECP). Podvozek je Gen 6.0 ( = větší pneumatiky, závěsy, rozvody, atd.) a má nosnost 63 000 lb (28 600 kg), nový motor 450 koní, výkonnější elektrický generátor o výkonu 910 amp (z 570 amp), nové chlazení systémů a klimatizaci, novou elektroniku s důrazem na výkonnou datovou sběrnici po celém vozidle a další drobná vylepšení.
  
  - Zajímavostí jsou vozidla XM1296 ICV-D „Dragoon Stryker“ s 30 mm kanónem v bezosádkové věži. Jsou to hybridy s korbou FBH, ale s podvozkem Gen 5.5.Skrýt celý příspěvek
• RiMr71

  16:49 30.06.2018

  • 1
  • 0

  Díky Starlight, ten kumulativní paprsek Helfiru je jak z "učebnice"..
  
  JO, akorát nerozumím moc tomu výkonu v Ampérách..

  Díky Starlight, ten kumulativní paprsek Helfiru je jak z "učebnice"..
  
  JO, akorát nerozumím moc tomu výkonu v Ampérách..
• KOLT

  15:38 30.06.2018

  • 1
  • 0

  Podvozek bude Gen. 6 kvůli sjednocení platformy, nebo je to potřebné s ohledem na použitou věž?

  Podvozek bude Gen. 6 kvůli sjednocení platformy, nebo je to potřebné s ohledem na použitou věž?
• Starlight

  13:57 30.06.2018

  • 1
  • 0

  Oprava odkazu v bodě 5 : Video ze zkoušek Longbow Hellfire proti UAS a pozemním cílům ze září 2017 na jedné z vývojových verzí protiletadlového Strykeru: ...Zobrazit celý příspěvek

  Oprava odkazu v bodě 5 : Video ze zkoušek Longbow Hellfire proti UAS a pozemním cílům ze září 2017 na jedné z vývojových verzí protiletadlového Strykeru: https://www.youtube.com/watch?... Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  13:53 30.06.2018

  • 2
  • 0

  4) Řízené střely (jen kategorie „vystřel a zapomeň“) bude US ARMY používat ze svých „skladových“ zásob. Protiletadlové řízené střely FIM-92K Block 1 Stinger vznikají ...Zobrazit celý příspěvek

  4)
  Řízené střely (jen kategorie „vystřel a zapomeň“) bude US ARMY používat ze svých „skladových“ zásob.
  
  Protiletadlové řízené střely FIM-92K Block 1 Stinger vznikají modernizací starších střel během generální opravy po 10 letech skladování. Od roku 2018 jsou do střel montovány bezkontaktní zapalovače (dosud měly Stingery jen nárazové zapalovače) pro lepší účinnost 3 kg bojové hlavice proti malým UAS (UAV). V letech FY2016-2022 US ARMY plánuje objednat celkem cca 5 900 generálkovaných/modernizovaných střel FIM-92J/K (K je verze pro vozidla, J je verze pro MANPADS). Cena jedné generálky/modernizace je v průměru 82 tisíc USD. Cena původní střely FIM-92F byla ve FY 2003 okolo 183 tisíc USD / 140 tisíc USD (Weapon system cost / střela v kontejneru).
  
  Video ze zkoušek Stingeru (verze neznámá) proti UAS ze září 2017 na jedné z vývojových verzí protiletadlového Strykeru: https://www.youtube.com/watch?...
  
  5)
  Použité protizemní řízené střely Hellfire nejsou jen tak obyčejné verze střel Hellfire. Bude to speciální modifikace střel Longbow Hellfire (mají vlastní aktivním milimetrový radiolokátor). Pro SHORAD se bude používat modernizovaná verze AGM-114L7A, která vzniká modernizací standardních střel AGM-114L Longbow Hellfire.
  
  Verze L7A je upraveno pro boj s UAS (UAV) a také pro boj s rychlými čluny (FAC, FAIC, = Irán). US ARMY předpokládá, že díky nim budou mocí i vrtulníky AH-64 účinně působit proti UAS (někteří exportní uživatelé AH-64 zvolili ale střely Stinger). U L7A kromě softwarových změn přibyla tříštivá vložka na kumulativní hlavici a bezkontaktní zapalovač. Schopnost působení proti statickým i pohyblivým pozemním cílům zůstala zachována. Radarový Longbow Hellfire nepotřebuje při odpalu na pozemní cíle vidět vlastní cíl, stačí mu místo kam má za letu zaměřit svůj radar a zamkne se až po odpalu.
  
  US ARMY ve FY 2016 objednala modifikaci 1000 uskladněných střel AGM-114L na verzi L7A. Cena modernizace jedné střely je necelých 19 tisíc USD. Cena původní střely AGM-114L byla ve FY 2003 okolo 106 tisíc USD / 94 tisíc USD (Weapon system cost / All-Up-Round cost).
  
  Výkonné protiletadlové řízení střely AIM-9X Block II bude US ARMY kupovat as jen pro nový systém IFPC Inc 2-I. AIM-9X je sice mnohem rychlejší, má větší dosah a lepší manévrovatelnost, ale je také mnohem dražší. Ve FY 2018 stojí US ARMY jedna střela AIM-9X Block II okolo 460+ tisíc USD (All-Up-Round cost).
  
  Video ze zkoušek Longbow Hellfire proti UAS a pozemním cílům ze září 2017 na jedné z vývojových verzí protiletadlového Strykeru: https://www.youtube.com/watch?...
  
  Zásah touto střelou s cca 9 kg bojovou kumulativní/tříštivou hlavicí zřejmě neustojí ani balisticky nejdolnější vrtulníky jako jsou ruské Ka-52. Kromě vnějšího střepinového účinku totiž hlavní kumulativní paprsek asi projde skrz na skrz a bude hodně záležet na tom, co bude v jeho dráze. Navíc moderní ochranné systémy navržené proti střelám s infračerveným naváděním jsou proti této střelu s milimetrovým radarem neúčinné.
  
  6)
  Jak už uvedl článek, vozidlo bude vybaveno radiolokátorem MHR od izraelské firmy RADA Electronic Industries. Leonardo RDS bude pravděpodobně vyrábět tyto radary v licenci pro americký trh. Tedy pokud si RADA nepostaví vlastní americkou továrnu vzhledem ke změnám pravidel v poskytování americké vojenské pomoci FMF Izraeli. Zatím mají v USA jen kancelář.
  
  Radary řady MHR jsou pravděpodobně nejlepšími vyráběnými malými protivzdušnými radary – jsou typu AESA (technologie GaN). Podle výrobce radar uvidí nano-UAS na 3,5 km, UAV střední velikosti až na 15 km, transportní vrtulník až na 30 km. Minometnou střelu nebo řízenou střelu by mohl detekovat už na 6 km. Všechno samozřejmě jen v případě přímé viditelnosti cíle radarem.
  
  Každá anténa radaru MHR o průměru 50 cm snímá zorné pole 90° horizontálně a 80-90° vertikálně. Proto jsou antény nakloněny vzhůru, aby sestava 4 antén pokrýval prostor 360° horizontálně a cca -10° až 70° vertikálně., takže mohou sledovat i objekty vysoko nad horizontem vozidla jako jsou minometné miny nebo dělostřelecké granáty nebo nějaké velmi malé UAV.Skrýt celý příspěvek