Americká protiraketová obrana vs. hypersonické střely Ruska a Číny, část 2.

GBI proti raketové hrozbě z Ruska, Číny a Severní Koreji

Architektura americké protiraketové obrany GMD je zaměřená na střet EKV s HGV (nebo MIRV) na sestupné části trajektorie v exoatmosféře.

Pokusme se vytvořit časový a prostorový snímek v midcourse fázi letu pro ruský HGV Avangard a interceptor GBI. Dostaneme tak předpokládaný prostor střetu EKV s HGV. Doplňkově zvolíme stejný postup i pro ICBM Číny a Severní Koreje.

Prvním krokem bude volba míst startů ICBM a GBI. Pro Rusko volíme Dombarovský kraj, kde je rozmístěna raketová brigády se šesti hlavicemi HGV. U Číny volíme její centrální část, u Severní Koreje prostor v severní části území.

Pro porovnání, vzdálenost mezi základnou Vandenberg AFB a Atolem Kwajalein je 7800 km. Z atolu jsou odpalovány cvičné rakety pro testy GBI.

Vysvětlivky:

• MDA (Missile Defense Agency) ‒ americká agentura raketové obrany.
• GMD (Ground-Based Midcourse Defense) ‒ protiraketová obrana USA pro ničení cílů v exoatmosféře;
• GBI (Ground Based Interceptor) ‒ raketový interceptor / nosič EKV;
• EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) ‒ exoatmosferická bojová hlavice určená k ničení MIRV / HGV;
• NGI (Next-Generation Interceptor) ‒ vyvíjený budoucí nástupce EKV;
• RKV (Redesigned Kill Vehicle) ‒ zrušený projekt nástupce EKV;
• ICBM (Intercontinental Ballistic Missile) ‒ mezikontinentální balistická raketa;
• IRBM (Intermediate-Range Ballistic Missile) ‒ balistická raketa středního doletu;
• SLBM (Submarine-Launched Ballistic Missile) ‒ ponorková balistická raketa;
• MIRV (Multiple Independently-targetable Reentry Vehicle) ‒ hlavice ICBM v jaderné verzi, které jsou zaměřovány na různé cíle;
• HGV (Hypersonic Glide Vehicle) ‒ hypersonická bojová hlavice / kluzák ICBM / IRBM.

Tabulka orientačních vzdáleností mezi místy startu GBI a ICBM:  

místo startu GBI	Rusko ICBM	Čína ICBM	Severní Korea ICBM
Fort Greely	7000 km	7000 km	5800 km
Vandenberg AFB	-	10 000 km	9000 km

Ruský komplet Avangard používá nosič raketového kompletu UR-100N UTTX (SS-19 mod. 3 Stiletto). Jeho vybrané parametry spolu s parametry GBI (EKV) jsou následující:

hlavice HGV Avangard		interceptor GBI
vzdálenost od místa startu po vypuštění HGV po         10 - 12,5 minutách letu (12′ 30″)	do 3000 km	vzdálenost od místa startu po vyhoření 3.st Orion 38 (EKV) po  3,4 minutách letu (3′ 24″)	cca 700 km
rychlost 2. stupně,  t.j. HGV	7304 m/s  (438 km/min) zaokrouhlíme na  440 km/min	rychlost Orionu 38,  t.j. EKV	453 km/min, zaokrouhlíme na 450 km/min

Systém GMD podle předpokladu odpálí raketu ne dříve než po vypuštění HGV z navigačně-letového modulu. Z celkové vzdálenosti mezi místy startu GBI a ICBM nám zbývá objasnit 4000 km. Je to prostorový rámec, který zbývá GBI/EKV na zničení cíle.

EKV; větší foto / Raytheon

Reakční časy a vzdálenosti EKV/GBI:

časová osa od startu ICBM	celková vzdálenost mezi místy startu ICBM a GBI = 7000 km
	činnost na trajektorii letu HGV	činnost na trajektorii letu  GBI
10′ 00″	vypuštění HGV, vzdálenost od místa startu ICBM do 3000 km	zbývá vzdálenost        4000 km
10′ 30″		provedení diskriminace „cíle“, odhad z videa testu GBI v březnu 2019 je 20″ - 30″
10′ 30″	HGV urazí 220 km	start GBI
13′ 54″	HGV urazí 1500 km	zbývá 1580 km	vyvedení GBI na orbitu,  po 3′ 24″ je vzdálenost od místa startu cca 700 km
	-	vypuštění EKV z navigačně-letového modulu, celkový čas na provedení není znám
14′ 54″	HGV urazí 440 km	po 1 min letu střet „hit-to-kill“ EKV s HGV	EKV urazí 450 km
14′ 54″	celková dráha letu HGV            5160 km	celková dráha letu EKV  1150 km
	z celkové vzdálenosti 7000 km mezi místy startu ICBM a GBI „zbývá mezera 690 km”

Uvedené výpočty a výsledky jsou orientační a slouží pouze pro ilustraci fungování systému GMD. Podívejme se, co naznačuje výsledek „zbývá mezera 690 km”:

1.	Celkový čas od startu ICBM do střetu HGV s EKV je na úrovni 15 až 16 minut. Definitivní trajektorie HGV/MIRV je známa až od okamžiku jejího vypuštění z navigačně – letového modulu. Systém GMD spotřebuje z celkové doby letu HGV/MIRV zhruba 4,5 minuty.  GBI/EKV při vyvedení na orbitu urazí vzdálenost cca 700 km od místa startu. K tomu je však potřeba přičíst uraženou vzdálenost, než dojde k vypuštění EKV z navigačně – letového modulu po provedení orbitální změny sklonu. Je také otázkou, kolik času potřebuje EKV na uzamknutí cíle (target locking). Celková vzdálenost tak bude pravděpodobně větší, než „zbývá mezera 690 km“. To by naznačovalo, že systém GMD nemá v případě minutí cíle možnost odpálit druhou GBI.
2.	Předpokládaným prostorem střetu HGV Avangard s EKV je nejvýchodnější část území Ruska u Beringova průlivu ve vzdálenosti přibližně 1150 km od Fort Greely.
3.	Je otázkou, zda lze odpálit GBI dříve, než dojde k vypuštění HGV.
4.	Podobný závěr vyplyne při posouzení účinnosti GBI vůči ruským SLBM odpalovaným z Barentsova moře. Přestože orientační vzdálenost mezi starty obou raket (SLBM a GBI) je 5000 km, u rakety SS-N-30 Bulava bude z důvodů použití tuhých pohonných látek raketových motorů zkrácen čas mezi startem a vypuštěním MIRV na přibližně šest minut. Délka dráhy od místa vypuštění MIRV do prostoru střetu s EKV je srovnatelná s dráhou ICBM.

Nyní můžeme potvrdit naší hypotézu, že systém americké protiraketové obrany GMD je schopen čelit ICBM Ruska s hlavicí HGV.

V první části série jsme se zmínili o písemné informaci pro členy Výboru pro ozbrojené složky amerického Senátu o čínských testech ICBM s HGV od velitele Severního velení Spojených států. Informace o čínském programu balistických raket s HGV najdeme i na ruské straně. V lednu letošního roku server NG.ru informoval o testu čínské ICBM DF-26 (Dongfeng-26) v mobilní verzi.

Server NG.ru uvádí dostřel rakety 6000 km a mocnost hlavice HGV 4 Mt. Dle citovaných čínských zdrojů DF-26 vstoupil do výzbroje v roce 2018, tedy dříve než ruský Avangard. Orientační vzdálenosti mezi místy startu GBI a ICBM Číny a Severní Koreje jsou obdobné s ruskými a platí to i o letových parametrech a trajektorii jejich raket.

Z pohledu tří fází letu ICBM můžeme provést následující celkový závěr o schopnosti GBI zachytit MIRV/HGV Ruska a Číny, případně ICBM Severní Koreje:

stát	typ hlavice	boost fáze	midcourse fáze	terminal fáze
Rusko	MIRV	EKV není schopen	EKV zasáhne	GBI není schopen, pro atmosférickou fázi nebyl EKV vyvíjen
	HGV
Čína	MIRV	EKV není schopen	EKV zasáhne
	HGV
Severní Korea	hlavice	EKV není schopen	EKV zasáhne

Elipsa v Severní Americe ohraničuje oblast obsahující americké základny ICBM. Dosažení oblastí v bílé nebo šedé zóně na jih od Ruska vyžaduje vedení trajektorie ICBM přes jeho území. Přelet Ruska do jiné země je, nebo může být nepřijatelný. Zobrazené výsledky nezahrnují žádné stínění kvůli malým ruským enklávám v Kaliningradu a na Krymu nebo vlivu rotace Země. / John Hopkins

Co omezuje použití GBI vůči Číně a Severní Koreji 

GBI je schopna zničit ICBM jak s hlavicemi MIRV, tak HGV na jejich trajektoriích mimo atmosféru. Dva faktory ale zásadně ovlivňují účinnost současné GMD.

Prvým faktorem je zásadní omezené použití GBI vůči raketám Číny a Severní Koreje. Omezení není rázu technického, ale geopolitického.

Předpokládaný prostor střetu raket Číny a Severní Koreje s GBI překrývá ruské území. Trajektorie letu amerických ICBM Minuteman III proti Číně a Severní Koreji navíc také přechází přes území Ruska ‒ jaderná převaha USA proti Číně a Severní Koreji je tak výrazně paralyzována.

Prostory odpálení ICBM Spojených států, základna GBI Fort Greely a prostory ICBM Číny a Severní Koreje jsou téměř na stejné ose. Omezení částečně platí i u dalších složek jaderné triády USA, letectva a námořnictva.

На місці дислокації старої РЛС СПРН "Дніпро"під Севастополем уруси хочуть встановити нову РЛС 77Я6 "Воронеж-М" з дальністю до 6000 км.#Крим pic.twitter.com/1AqmeltkI6

— Конопляний Джмелик (@dmitrosel007) November 29, 2018

Radiolokační stanice Voroněž v ruském Irkutsku

Dne 22. května 2020 byl na oběžnou dráhu vynesen čtvrtý ruský satelit Tundra (z celkového počtu devíti satelitů) v rámci Systému včasné výstrahy proti raketovému napadení SPRN (Sistěma preduprežděnija o raketnom napaděnii) Ruska. Jedná se o prvou, základní vesmírnou část infračerveného (IČ) systému, zaměřenou na ICBM a vesmírné rakety Spojených států (podrobněji satelity Tundra představíme v následujícím článku o protiraketové obraně Ruska). Součástí SPRN je osm radiolokačních stanic Voroněž rozložených po území Ruska.

Při odpálení GBI z Fort Greely s vysokou pravděpodobností SPRN v počáteční fázi nepozná rozdíl mezi GBI a ICBM Minuteman III. Navíc obsluhy stanic Voroněž nebudou dostatečně „vyškoleny“ ‒ testy GBI Spojené státy provádí výhradně ze základny Vandenberg AFB.

Odpálení GBI nebo ICBM vůči Číně / Severní Koreji tak bude pro Rusko s největší pravděpodobností nepřijatelné. Použití GBI proti čínským a severokorejským ICBM (s GHV / MIRV) je tedy z geopolitického hlediska v podstatě nemožné. 

Čínská IRBM DF-17

Druhým faktorem se ukázal technologický pokrok čínských hypersonických zbraní. Čína má již ve výzbroji střelu středního doletu IRBM DF-17 s HGV.

Rozměry DF-17 naznačují regionální schopnost zaměřenou pravděpodobně na neutralizaci amerických a spojeneckých základen v Tichomoří na začátku jakéhokoli regionálního konfliktu. Dosažení počátečních bojových schopností se očekává po roce 2020.

GBI nebyl vyvíjen pro hit-to-kill v atmosféře. Důsledkem je proto „neúčinnost“ GMD nejen proti případným ICBM Severní Koreje a Číny, ale i proti čínským IRBM DF-17.

Tři přístupy protiraketové obrany s důrazem na HGV

Při hodnocení účinnosti interceptoru GBI proti ICBM s hlavicemi HGV jsme konstatovali jeho neúčinnost v hustých vrstvách atmosféry. MDA k zacelení této mezery ve schopnostech zvolila tři přístupy:

1. HDWS (Hypersonic Defense Weapon System)

Na základě výzvy ze září 2018 MDA obdržela od uchazečů 21 konceptů protihypersonické obrany HDWS. Do druhé fáze bylo vybráno pět konceptů.

HDWS pravděpodobně zahrnuje novou vrstvu vesmírných a pozemních senzorů pro sledování manévrujících zbraní spolu s potenciálně automatizovanými systémy pro velení a řízení.

 „Čtyři kinetické varianty se zabývají spektrem možných rozsahů zachycení a zahrnují interceptory terminální i klouzavé fáze,“ popisuje nabídnuté koncepty MDA. „Všechny koncepty jsou rakety se současnými nosiči, případně jejich variantami. Většina využívá stávající spouštěcí platformy.”

Koncepty HDWS:

Boeing	“hypervelocity interceptor” (Hivint)

Lockheed	“Valkyrie Interceptor Terminal Hypersonic Defense ” navrhuje přístup ničení HGV v terminální fázi letu.
	“Dart” je koncept bez dalšího upřesnění

Raytheon	koncept “nekinetické” varianty není jasné, o jakou konkrétní nekinetickou technologii se jedná, ale termín se obvykle používá u zbraní s řízenou energií jako jsou lasery a vysoce výkonné mikrovlnné zářiče ničící nebo deaktivující příchozí raketu na dlouhé vzdálenosti.
	„SM-3 HAWK“ název naznačuje derivát exoatmosférické, protibalistické rakety amerického námořnictva SM-3 pravděpodobně upraveného pro zachycení hypersonických kluzáků HGV v atmosféře.

Obecný popis pěti konceptů MDA naznačuje, že všechny interceptory používají stávající raketové motory, což ale nevylučuje použití i jiné nové spouštěcí platformy.

Vícevrstvá protiraketová obrana GMD; větší foto / MDA

2. Vytvoření spodní vrstvy protiraketové obrany

Jako jedno z možných rychlých řešení stávající hrozby se nakonec ukázalo využití protiraketových systémů pro krátké a střední vzdálenosti, tj. námořní verze systému Aegis a pozemní verze THAAD (Terminal High-Altitude Area Defense System).

Námořní verze umožní dostat se blíže, doslova pod koncovou část boost fáze trajektorie, což platí zvláště u severokorejských raket. Pozemní systémy THAAD pak mohou být využity nejen na území Spojených států, ale zejména v Tichomoří.

MDA tak pomocí THAAD / Aegis vytváří druhou, spodní vrstvu protiraketové obrany Spojených států.

SM-6; větší foto / MDA

Raketa SM-6

„Z bezpečnostního hlediska budou existující GBI stále chránit USA před zahraničními raketovými hrozbami“, říká ředitel MDA John Hill, ale dodává, že „spolehlivost GBI se postupem času začne snižovat.“

Zatímco program nového interceptoru NGI prochází vývojem, MDA současně plánuje doplnit GMD o vrstvenou síť systémů regionálního dosahu THAAD a Aegis (Aegis Ashore). Námořní i pozemní systémy Aegis používají střelu SM-3 Block 2A.

Tímto opatřením se zaplní všechny mezery v obraně USA před severokorejskými raketovými útoky i regionální hrozbou čínských DF-17 s HGV.

EKV rakety SM-3 Blok IIA. Výsledný dopad je ekvivalentní 10 tunovému kamionu, který jede rychlostí 600 km/hod; větší foto / Raytheon

Při popisu GBI v první části série jsme zmínili zrušení projektu nového interceptoru RKV. Jeho základem měl být optický senzor společnosti Raytheon. „V programu RKV byly vyvinuty algoritmy, které zlepšují výkonnost tohoto senzoru. Není to nic jiného než software a firmware,“ vysvětluje Rondell Wilson, vedoucí inženýr společnosti Raytheon. „Jejich přenesením přímo do SM-3 Block 2A získáte schopnost ničit ICBM.“

SM-3 Block 2A musí tedy trvale přijímat data o letu cíle a umět provést diskriminaci cíle. Součástí modernizace střely je i zvýšení odolnosti proti elektromagnetickému impulsu (EMP) jaderného výbuchu. Spolu s modernizací velkého radaru AN/TPY-2 získá SM-3 Block 2A schopnost ničit nejen střely krátkého a středního dosahu, ale i MIRV, resp. HGV nad vrchní vrstvou atmosféry. Zvětšením průměru raketového motoru byl dostřel SM-3 zvýšen na 1500 km. Testování rakety SM-3 Block 2A chce MDA zahájit v prosinci letošního roku.

V rámci protiraketové obrany v horní vrstvě atmosféry lze omezeně použít nejnovější střelu SM-6 Block IA. Dean Gehr, „raketový“ šéf Raytheonu říká: „SM-6 prokázala schopnosti proti letadlům, řízeným střelám a dokonce i lodím. Může také ale zachytit hlavice raket při návratu do atmosféry poté, co shoří návnady.“

„Využijme výhody těchto regionálních systémů, které byly tak úspěšné a jsou velmi flexibilní a nasaditelné,“ říká ředitel MDA Hill.

To bude ale také vyžadovat upgrade bojového systému používaného loděmi Aegis, aby mohl zpracovávat data z nových senzorů a spolupracovat s raketou. „Přidání schopnosti odpalovat rakety SM-3 Block 2A z lodí nebo ze základen Aegis Ashore poskytne bojovým velitelům další flexibilitu, kterou hledali,“ dodává. Budoucí velitel by se pak mohl rozhodnout, zda použije GBI, THAAD, SM-3, SM-6 nebo výhledově NGI.

SM-3 Block 2A ; větší foto / Raytheon

MDA urychluje vývoj protihypersonické obrany

Druhý krok v protihypersonických schopnostech, parelelní s HDWS, odhalila MDA v prosinci 2019. Jedná se o projekt RGPWS (Regional Glide Phase Weapon System) proti raketám krátkého a středního doletu. Společnosti vybrané pro fázi upřesnění koncepce HDWS mohli předložit samostatné návrhy i pro RGPWS. 

„Na RGPWS se však mohou podílet i další společnosti, které se neúčastnily v programu HDWS,“ říká Tom Karako, ředitel Projektu protiraketové obrany v Centru strategických a mezinárodních studii (CSIS).

Zdůrazněním zbraně „klouzavé fáze“ s „regionální“ cílovou oblastí poskytla MDA také vodítka o záměru demonstrace. RGPWS podle všeho necílí na ICBM / HGV (ruský Avangard), ale spíše na „nadzvukové kluzáky s regionálním dosahem” nesené na čínských raketách DF-17 a DF-21.

4. srpna 2020 proběhla videokonference k vesmírné a raketové obraně, kde MDA představila svou vizi vícevrstvého obranného systému na nejbližší desetiletí. Je postavena na pozemních, námořních, vzdušných a vesmírných senzorech. John Hill v rámci její grafické prezentace uvedl: „Plně využijeme výhod vesmírných funkcí, které nám poskytnou indikace. Tím se dostaneme ke globálním schopnostem sledování a poté je přeneseme do systému řízení palby. To je svět, do kterého se musíme přestěhovat“. Satelitní systém je postaven na hypersonickém a balistickém sledovacím vesmírném senzoru HBTSS (Hypersonic and Ballistic Tracking Space Sensor), který má vstoupit do testování příští rok.

Představená vize naznačila, že první vrstvu obrany v horních vrstvách atmosféry na začátku klouzavé střední fáze zajistí zachycovače s rychlostí přes M 20. Druhou vrstvu vytvoří zachycovače pro střední úsek dráhy letu HGV v atmosféře a případné konečné slovo budou mít vysoce výkonné mikrovlnné zářiče (high-power microwaves) jako třetí vrstva v terminální fázi letu.  

Modelováním různých variant zachycení HGV se jako nejúčinnějším nakonec ukázalo zachycení cíle na středním „klouzavém“ úseku dráhy letu před vstupem do jeho terminální fáze.

Pravidlem v protiraketové obraně je, že pro zachycení v terminální fázi je potřeba asi třikrát větší manévrovatelnost než má cíl na příletu. Ten je pak na vrcholu svého potenciálního energetického stavu. Ofenzivní těžký HGV je zranitelnější během fáze klouzání na středním toku, kdy jeho převážně vodorovná dráha v atmosféře omezuje energii dostupnou pro agresivní manévrování.

Dokonce i neúspěšný pokus o zachycení během fáze klouzání na středním toku může být užitečný, protože HGV je nucen odvádět energii již při minimálních úhybných manévrech. „Kam se v budoucnu chystáme, je dostat se zpět do této trajektorie, do té fáze skluzu, kde je hypersonická hrozba nejzranitelnější,“ říká John Hill. „V tomto případě krvácí ztrátou své energie, není to tolik o manévrování a dá se to docela snadno sledovat“.

Konference se také dotkla programu RGPWS. Vzhledem k tomu, že Čína v blízké budoucnosti operačně nasadí DF-17 HGV, je cílem co nejrychleji poskytnout bojové skupině nosných lodí funkční interceptor a až následně jej přenést do pozemních baterií.

Programová kancelář RGPWS je ve skutečnosti založena v divizi pro námořní zbraňové systémy, včetně SM-3 a SM-6. „V první instanci se chceme ujistit, že omezíme tento design na to, co se vejde na loď, abychom měli mobilní kapacitu a pak ji dostaneme do pozemních aktiv,“ říká John Hill.

Úředníci společnosti Lockheed také potvrdili, že námořní varianta THAAD bude nabídnuta MDA pro smlouvu RGPWS.  

First artist’s concept for Glide Breaker, a Darpa-funded technology to defeat hypersonic weapons, revealed at #darpa60. More coverage to follow in @AviationWeek. pic.twitter.com/Ep6HmBVHzu

— Steve Trimble (@TheDEWLine) September 6, 2018

Glide Breaker (2018)

3. Glide Breaker

Třetím přístupem v protihypersonických schopnostech je samostatný vývoj vedený agenturou DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). Od července 2018 agentura pokračuje v provádění utajovaného programu Glide Breaker. Jedná se o program se zvláštním zájmem o „technologie, které radikálně snižují riziko při vývoji a integraci operačního systému hit-to-kill v horních vrstvách atmosféry“.

Přestože další podrobnosti o Glide Breaker nejsou známy, půjde zřejmě o dílčí projekty jako například v březnu 2020 vyhlášený tendr HEAT (High Enthalpy Aperture Technology) na vývoj nových technologií pro radomy a průhledy. Tyto musí odolávat vysokému reakčnímu teplu vznikajícímu při hypersonických rychlostech.

Vysokofrekvenční radomy nebo IČ průhledy tak musí chránit citlivou elektroniku před extrémně vysokorychlostními lety v atmosféře a zároveň poskytovat průhlednost radarovým a vysokofrekvenčním komunikačním transceiverům. Platí to i pro IČ senzory používané pro navádění, komunikaci a snímání.

Závěrem

V úvodu jsme si stanovili hypotézu, že: „současná protiraketová obrana Spojených států je schopna čelit stávajícím ICBM a MIRV / HGV druhých států.“ Z provedené analýzy pro Rusko, Čínu a Severní Koreu vyplynuly následující závěry:

zachycení ve fázi letu
	boost fáze	mid-course fáze	terminal fáze
ICBM s MIRV	ne	ano	ne
ICBM s HGV	ne	ano	ne

Americká MDA tedy dokáže čelit ICBM uvedených států. Celá zvažovaná architektura americké protiraketové obrany (Aegis, THAAD atd.) navíc pokrývá téměř 100 % dráhy letu ICBM.

Na prvý pohled je přístup agentury MDA technologicky i finančně náročnější oproti ruskému, který se dle Gazety zaměřuje na posledních 100 km letu MIRV / HGV. Přesto přináší řadu výhod. Americký systém je schopen po startu ICBM okamžité reakce, pracuje v automatickém režimu a umožňuje určit typ rakety i směr jejího letu a dopadu.

Naskýtá se také otázka, zda je možné provést odpálení GBI dříve než námi uvedený bod vypuštění HGV, resp. MIRV. Například v koncové části boost fáze letu. Tím by systém GMD získal rezervu 4 až 5 min, což by umožnilo provést případně druhé odpálení GBI.    

GMD má ve své finální podobě disponovat 60 odpalovacími šachtami raket. Nicméně někteří američtí zákonodárci hovoří dokonce o celé stovce šachet, což pregnantně odráží letitou diskusi na téma počtu GBI v porovnání s počtem ICBM.

Zde se opřeme o postoj DARPA vyjádřený v souvislosti s přijímáním protihypersonických opatření v roce 2018. Jak tehdy uvedla: „Schopnost odradit je základem úspěchu ‒ jde o vytvoření velké nejistoty u protivníka při jeho plánování pravděpodobnosti úspěchu v závislosti na velikosti jeho útoku“.

Protihypersonická opatření jsou pro MDA výzvou nejen technologickou, ale i finanční. Projekt HDWS bude pravděpodobně dlouhodobějšího rázu. Ostatně MDA plánuje v příštích pěti letech utratit více než 600 milionů dolarů na rozvoj protihypersonických schopností. Lze ale očekávat, že částka pravděpodobně nebude konečná.

Bez ohledu na náklady bude vývoj jistě přínosem. Lze totiž očekávat nové technologie, materiály i rozvoj samotného obranného průmyslu. Všechny poznatky lze využít pro vývoj obranných i útočných raketových a hypersonických technologií.

Lingyun-1, testovací scramjet, poprvé veřejně vystaven v Pekingu v roce 2018. / čínský internet

MDA utratila od roku 2002 více než 160 miliard dolarů na vývoj GMD, přitom tento systém neumí zasáhnout manévrující HGV v atmosféře. Na první pohled se nabízí názor o zbytečných nákladech.

Nicméně proti čínským raketám DF-17 a DF-21 s HGV lze již nyní použít systémy Aegis a THAAD v exoatmosféře. Důvodem je využití technologie navádění DACS u koncového interceptoru jako u EKV. Pro použití v atmosféře tedy zbývá vyřešit „pouze“ úkol aerodynamického uspořádání interceptoru. Manévrovatelnost interceptoru v atmosféře se systémem DACS je účinnější než manévrovatelnost HGV řízeného aerodynamickými silami.

Rusko a Čína prozatím nedisponují u svých raket technologiemi koncových interceptorů, včetně jejich řízení pomocí DACS. Bude-li vývojový protihypersonický program Spojených států úspěšný, bude to naopak Rusko a Čína, kdo bude nucen mohutně investovat do těchto technologií. 

Varianta rozložení systému Aegis dle ruského serveru Topwar. / TopWar

Dokončení raketového obranného systému Aegis Ashore v Polsku je posunuto do roku 2022. Jak uvedl ředitel MDA John Hill: „většina základny je skoro hotová a rakety Aegis SM-3 Block IB jsou na místě a skladovány v teplotně řízeném režimu“.

Vytvoření spodní vrstvy protiraketové obrany MDA také poskytuje časový prostor pro řešení protihypersonických opatření v rámci dlouhodobějšího programu HDWS.

Jak se však ukazuje, schopnosti Aegis a THAAD mohou být příspěvkem k zajištění bezpečnosti nejen západního Tichomoří, ale i Evropy. Aegis Ashore v Rumunsku proti případné hrozbě Iránu a v Polsku proti Rusku jsou toho důkazem. Působení námořní verze Aegis v Barentsově moři pak ztíží nejen použití ICBM Ruska, ale i jeho balistických raket odpalovaných z ponorek (SLBM) nebo z mobilních odpalovacích zařízení operujících ze severních částí ruského území. Připomeňme, že každý americký torpédoborec třídy Arleigh Burke nebo raketový křižník Ticonderoga dokáže nést až několik desítek střel SM-3 Block 2A. Americké námořnictvo disponuje více než 50 těchto lodí.

Přibližné rozpětí (v mílích) od čínského území k výběru amerických a příbuzných cílů. / autor

Z geopolitického hlediska současné dění v MDA také naznačuje, že Rusko přestává být pro Spojené státy hlavní hrozbou. Čím dále se bude projevovat jeho technologické zaostávání a prohlubovat krize jeho vojenského průmyslu. Třebaže Rusko zaujalo první místo v zavedení HGV do výzbroje, podle uniklé zpravodajské zprávy citované televizí CNBC je zpochybněna schopnost Ruska hromadně vyrábět hlavice Avangard.

V Rusku je údajně vedeno několik desítek vývojových programů v oblasti hypersoniky. Ale jak poznamenává ředitel korporace Taktické raketové zbraně (KTRV) Boris Obnosov: „Vývoj je veden nejen v akademických institucích, ale i v průmyslových organizacích, avšak bez ucelené koncepce a pod jednotným vedením.“ Zásadní otázkou je pak schopnost Ruska tento vývoj financovat.

170 metrů dlouhý rázový tunel s volným pístem FD21 v Pekingu je největším testovacím zařízením tohoto typu na světě. / čínský internet

Pozornost Spojených států se tedy přesouvá na Čínu. Jen pro představu, z více než 1660 publikovaných akademických prací v angličtině o hypersonice v letech 2011–2015 bylo přibližně 627, neboli 38 % z Číny. USA představovaly 25 % a o 422 prací se podělil zbytek světa jako Francie, Německo, Itálie, Indie, Japonsko, Rusko a Spojené království.

Poprvé se svět dozvěděl o stavu čínské hypersoniky v březnu 2015 na 21. Mezinárodní konferenci o vesmírných letech a hypersonických systémech a technologiích (International Space Plane and Hypersonic Systems and Technology conference) pořádané v Xiamenu v Číně. Zástupce Čínské akademie věd prof. Lihong Chen zde představil soudržný, celonárodní hypersonický výzkumný a technologický program, který ukázal ohromující hloubku, šířku i úspěchy v relativně krátkém čase. Čína tedy disponuje nejen širokou vědecko-technickou základnou, ale i lidským potenciálem s dostatečnou finanční podporou. Hlavice HGV na raketách DF-17, DF-21 a DF-26 jsou pak jen špičkou ledovce čínské hypersoniky. 

V současnosti Spojené státy dohání desetiletý skluz v oblasti hypersonických technologií způsobený politikou administrativy Baracka Obamy. Americké programy staví na poznatcích z HTV-2 a střely scramjet X-51. Krácení nebo omezení vojenského rozpočtu za současného geopolitického rozložení sil ve světě se dříve nebo později musí projevit na obranyschopnosti každého státu.