Americké a izraelské lasery jako součást protivzdušné obrany

Santiago de Chile, listopad 2019. Čtyřicet až padesát lidí z protestujícího davu míří běžně dostupným zeleným laserem na policejní dron a ten po chvíli padá. Okamžitě se vyrojily spekulace o tom, zda dav dron „sestřelil“ nebo šlo o kontrolované přistání. V zásadě jsou ve hře tři teorie. První z nich říká, že se jednalo o levný dron a lasery jednoduše roztavily jeho plastové části. Druhá teorie nabízí vysvětlení týkající se oslepení kamery dronu, který sám od sebe přistál, aby nehavaroval. Třetí teorie pracuje s verzí o přehřátí dronu v důsledku působení velkého množství laserů.

Případ Chile ukázal účinnost laserů proti dronům. Potenciál laserových zbraní rozvíjí zejména Izrael a Spojené státy. První zmíněný stát je vyvíjí jako součást několikavrstvé teritoriální PVO, zatímco Spojené státy sází spíše na lasery umístěné na vysoce mobilních platformách v rámci vojskové PVO.

Prvním a asi nejzajímavějším prostředkem je izraelský Iron Beam. V roce 2014 došlo k jeho představení během Singapore Air Show. Iron Beam doplňuje izraelské systémy PVO, zejména Iron Dome, který některé hrozby neumí zachytit. Iron Beam využívá laser o výkonu několika desítek kilowattů a letící objekty ničí během čtyř až pěti sekund. Je určen zejména proti raketám, dělostřeleckým granátům, minometné munici a dronům. Výrobce Iron Beamu, společnost Rafael, uvádí úspěšnost laseru až 90 % ‒ když je otázka, co to přesně v praxi znamená.