Americké námořnictvo vyzkoušelo bezpilotní EA-18G Growler

Americké námořnictvo vyzkoušelo bezpilotní EA-18G Growler
EA-18G Growler / US Navy (Zvětšit)

Letouny pro elektronický boj EA-18G Growler přeměněné na drony mají operovat společně se stroji ovládanými lidskými piloty. Je to už nejméně třetí podobný projekt, který americké ozbrojené složky testují. Kromě snížení rizika pro posádky má snížit i náklady.

Minulé úterý oznámilo americké námořnictvo společně s leteckou společností Boeing provedení úspěšného testu částečně autonomní verze letounu pro elektronický boj EA-18G Growler. Během testu kontroloval jeden pilotovaný Growler dva další bezpilotní Glowery. 

V jejich kokpitech ale seděli piloti pro případ nouze. Lidští piloti s bezpilotními Glowery rovněž přistávali a startovali, ačkoliv oba dva tyto manévry už obstojně zvládá počítač. Námořnictvo nesdělilo, kdy přesně experiment proběhl. Proběhl ale na základně Patuxent River ve státě Maryland.

Americké námořnictvo základnu používá k testování nových leteckých technologií už od padesátých let minulého století. Sídlí na ní i proslulá škola pro námořní zkušební piloty, na níž studoval například první americký astronaut Alan Shepard. 

Autonomní Growlery podnikly čtyři lety. Splnily během nich celkem jednadvacet cvičných úkolů. „Demonstrace umožní Boeingu a námořnictvu analyzovat nasbíraná data a rozhodnout se, do jakých budoucích technologií dál investovat,“ komentoval experiment Tom Brandt z Boeingu.


EA-18G Growler

Bezpečí posádek

Growler je upravená dvoumístná útočná stíhačka F/A-18F Super Hornet. Se Super Hornetem sdílí devadesát procent součástek. Hlavní výzbroj Growleru tvoří sofistikovaná rušička AN/ALQ-99 a anténní systém AN/ALQ-218. Kromě nich disponuje Growler také řízenými střelami AGM-88 HARM. Ty se umí zaměřit na různé zdroje elektromagnetického signálu. Slouží hlavně k umlčování nepřátelských radarů. Mohou ale ničit i prostředky elektronického boje, případně i obyčejné vysílačky. Growlery většinou létají do boje jako doprovod standardních (Super) Hornetů.

Jejich mise nebývají dvakrát bezpečné. Pro protivzdušnou obranu (PVO) protivníka představují lákavý cíl. Dosah protiletadlových zbraní neustále roste. Platí to zvlášť o výzbroji dvou největších staronových soupeřů USA, Číny a Ruska. Obojí dělá z Growlerů kandidáty na bezpilotní platformu.

Částečný stealth

„Naše technologie umožňuje námořnictvu prodloužit dosah senzorů, a současně držet pilotovaný letoun mimo nebezpečí,“ uvedl Brandt. „Dovoluje jedné posádce kontrolovat několik letadel, aniž by moc zvyšovala pracovní zátěž. Má potenciál zvýšit pravděpodobnost přežití, stejně jako situační uvědomění.“

Growlery budou v námořnictvu téměř jistě sloužit i po vyřazení Super Hornetů. Budou doprovázet stealth letouny F-35 Lightning II. 

V konstrukci Super Hornetu, z něhož Growler vznikl, se už některé poznatky stealth technologie uplatnily. Například vstupy jeho motorů mají podélný průřez ve tvaru písmene S. Pomáhá to skrýt před nepřátelskými radary jejich lopatky. Ty totiž výborně odráží elektromagnetické záření. Growler ale nedosahuje úrovně stealth F-35 a na budoucím bojišti protkaném pokročilou PVO budou v nebezpečí.  

Experiment s provozem Growlerů bez lidské posádky není ani zdaleka ojedinělý. Americké ozbrojené složky v minulosti představily už nejméně dva podobné projekty, které se mu hodně podobaly. Analogické pokusy realizovalo letectvo (USAF) i námořní pěchota.


EA-18G Growler a F-35A Lightning II na cvičení Red Flag.

Dronová řídící centra

USAF otestovala stíhačky F-16 Viper, přestavěné na semiautonomní drony ve dvou experimentech, nazvaných Have Rider I a II. První se konal v roce 2015, druhý v roce 2017. Ve druhém pokusu zrušila nepilotovaná F-16 formaci s pilotovaným letounem, proletěla předem zadanou trasu, a znovu se s ním setkala. Mariňáci zase úspěšně vyzkoušeli spolupráci dronů se svými letouny Harrier II. Použitý dron se jmenuje UTAP-22 (Unmanned Tactical Aerial Platform 22).

UTAP-22 je známější jako Mako. Létá rychlostí až Mach 0,91. Různé složky Ozbrojených sil Spojených států v současnosti využívají přibližně dvacítku typů bezpilotních letounů. Okolo sedmi jich už vyřadily (např. RQ-2 Pioneer). Většina z nich však plní odlišné úkoly než pilotovaná letadla. Ze všeho nejvíc se uplatňují v průzkumu.

V blízké budoucnosti mají drony začít přebírat úlohy části dnešních letadel s lidskou posádkou. Námořnictvo například testuje bezpilotní tankovací letoun MQ-25 Stingray. Poprvé letěl minulý rok v září. MQ-Stingray budou v bojových operacích doplňovat palivo právě letounům F-35B/C Lightning II a výhledově samozřejmě i bezpilotním Growlerům.

Americké letadlové lodě navíc dostávají postupně během pravidelných oprav speciální centra řízení pro zajištění provozu dronových operací.

Zdroje: The Drive, Sea Power Magazine, Kratos

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Americký stíhač pro elektronický boj EA-18G Growler

Letouny určené pro elektronický boj jsou na moderním bojišti téměř nepostradatelnou součástí. O tom ...

Bezpilotní tanker MQ-25 znásobí bojový dosah letadlové lodě

Viceadmirál Mike Shoemaker, velitel letecké složky amerického námořnictva (US Navy), přinesl nové ...

Finsko poptává stíhačky pro radioelektronický boj EA-18G Growler

Firma Boeing, která letouny EA-18G Growler specializované na radioelektronický boj (REB) vyrábí, ...

Bezpilotní tanker MQ-25A Stingray poprvé ve vzduchu

19. záři provedl svůj první let první prototyp (T1) bezpilotního tankovacího letadla MQ-25A Stingray ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • flanker.jirka
    16:23 14.02.2020

    Super řešení, jen bude třeba zajistit opravdu odolné spojení, v opačném případě by celý systém musel být plně robotizován. Zatím všichni výrobci tvrdí, jak mají spojení odolné, jen to zapomněli říct Íráncům, kteři jim to dokáží zahlušit.
    Odstavec o "částečných stealth" vlastnostech se dá u Growleru zcela vynechat, super hornet je sice pro radary malý, ale pouze v čisté konfiguraci a Growlera Growlerem dělají podvěsy s ECM, nádrže, aby vydržel ve vzduchu a samozřejmě hodně emitujícího záření (pro pasivní detekci druhou stranou).
    Zajímalo by mne, nakolik mají u US NAVY zvládnuté automatické tankování za letu pomocí koše a šnorchlu? Protože větišna ostrých misí letadel EW vyžaduje tankování za letu.

    • liberal shark
      12:26 16.02.2020

      Také jsem tu poznámku o stealth nepochopil. U letounu - rušiče, který bude v prostoru svítit jako vánoční stromeček.

      • logik
        15:45 16.02.2020

        Pravděpodobně je to myšleno tak, že se dokáže schovat do té doby, než začne "pracovat". Což se může hodit (nepřítel není varován předčasně aktivitou letadel ve vzduchu).

        • flanker.jirka
          21:51 16.02.2020

          Tím, že nebudou vysílat elektronická zařízení na palubě se schová pouze pro pasivní systémy. Veškeré své podvěsy a antény u nich, včetně těch na koncích křídel nikam neschová a vše spolu s pylony vytváří odražeče a zvětšuje efektivné odraznou plochu. Mezi pody, nádržemi, trupem a křídly je to mnoho prostoru, kde dojde k efektu podobnému jako u koutových odražečů. Tak že může mít letadlo s tak rozměrnými rozměry přes 15 metrů odrazné plochy.

          • logik
            10:49 17.02.2020

            Částečně máš pravdu, podvěsy budou vždycky problematický. Ale i ty jde navrhnout tak, aby měli menší RCS. Právě, aby neměl těch 15m^2. Takovej Eurofighter nebo Gripen mají udáváno pod jedna a také mají podvěšenou výzbroj.

            Tady se nebavíme o schovávání letadla "na 10km", jako u F-35. Tady se bavíme o tom, aby Growler, než letí do akce, nebyl vidět na stovky kilometrů. A tam i takovéto "primitivní stealth" pomoci může.

          • flanker.jirka
            17:47 17.02.2020

            logik
            můžete si to zkusit propočítat
            https://www.sciencedirect.com/...

          • flanker.jirka
            17:51 17.02.2020

            logik
            hodnoty pro EFT a Gripena, které uvádíte jsou pro čelní odraznou plochu v čisté konfiguraci. Pokud by podvěsy nebyly problémem, tak by si konstruktéři nelámali hlavu s integrací zbraní dovnitř letadla.
            Kde vezmete jistotu, že "stovky" kilometrů vzdálený letoun EW bude pravdu účinný?