Americké námořnictvo zařadilo do výzbroje střelu LRASM

Americké námořnictvo zařadilo do výzbroje střelu LRASM
LRSAM před F/A-18 Super Hornet / US Navy (Zvětšit)

Nová americká protilodní střela AGM-158C LRSAM (Long Range Anti-Ship Missile) postupně nahradí starší protilodní střely Harpoon. Je schopna samostatného vyhledávání cílů a její dolet je větší, než dosah senzorů většiny amerických lodí a letadel.

Minulý měsíc letecká verze střely LRASM od společnosti Lockheed Martin dosáhla stadia počáteční operační připravenosti (IOC) pro odpalování z letounů F/A-18E/F Super Hornet. Jedna tato palubní stíhačka uveze dva kusy LRASM.

Minulý rok v prosinci schválilo střelu pro použití na bombardérech B-1B Lancer americké letectvo. Tyto daleko větší letouny uvezou až čtyřiadvacet kusů LRASM. 

Nová protilodní střela je odvozená ze střely AGM-158 JASSM (Joint Air-to-Surface Standoff Missile). LRASM má ale na rozdíl od ní vlastní nový pokročilý radar, datové spojení, infračervené senzory a jiný systém napájení. Na cíl LRASM doručuje bojovou hlavici o hmotnosti 450 kg (dvakrát víc než Harpoon).

Pohání ji proudový motor, díky němuž se může pohybovat rychlostí těsně pod hranicí rychlosti zvuku. K nepřátelské flotile letí podle předem zadané trasy ve střední letové hladině. Trasu je možno za letu aktualizovat pomocí datového spojení. Těsně před cílem klesne nízko nad hladinu moře. Dokáže letět i ve výšce jen okolo dvou metrů


Koncept nasazení LRASM

Dlouhý dolet

Popsaná letová trajektorie snižuje pravděpodobnost zachycení střely. LRASM je zkonstruovaná s využitím technologie stealth a navíc díky nízké výšce letu se dlouho pohybuje pod horizontem radiolokátorů protivníka. 

Software LRASM nejen odliší nepřátelské lodě od vlastních či neutrálních, ale také navede střelu na nejzranitelnější část lodě (např. můstek).

Údaje o doletu LRASM se v různých zdrojích liší. Střela k ničení pozemních cílů JASSM (resp. verze JASSM-ER) má dolet asi 500 námořních mil (926 km). Dosah protilodní zbraně LRASM, která je z ní odvozená, je kvůli dodatečnému senzorovému vybavení menší. Její dolet se podle různých odhadů pohybuje okolo dvou až tří set námořních mil (370 až 556 km).

Paradoxně je to víc, než kolik činí dosah většiny senzorových systémů, jimiž disponují americké lodě a letadla. Například radar stíhačky Hornet má dosah okolo osmdesáti námořních mil (148 km). Radar torpédoborce třídy Arleigh Burke dohlédne na vzdálenost asi 165 námořních mil (305 km).

Ze všech lodí a letadel amerického námořnictva vidí pravděpodobně nejdále letoun včasné výstrahy E-2 Hawkeye, okolo 350 námořních mil (650 km), což teoreticky k nasměrování LRASM stačí. Vrtulový letoun E-2 je však poměrně zranitelný.


LRASM pod křídlem F/A-18E Super Hornet; větší foto / Lockheed Martin

Rusům za humny

Satelity také nejsou všelékem – jejich trajektorie se dají předvídat a navíc se vůči pevnině / hladině pohybují (tedy nesledují jedno místo neustále). Ve válce se dají sestřelit.

Z historie je známo, že najít na moři loď nebo celý operační svaz je velmi obtížné i v době radarů a satelitů. Ilustruje to příhoda z dob studené války, kterou popisuje web NavWeaps.com. V operačním svazu nejmenované americké letadlové lodě, pouhé dvě stovky námořních mil (370 km) od ruského ostrova Iturup, spadl námořník přes palubu. Iturup je největší a nejjižnější z Kurilských ostrovů, které oddělují Ochotské moře od Pacifiku. V dobách studené války měl Sovětský svaz na ostrově vojenské letiště. 

Američané spustili kvůli záchraně svého námořníka velkou pátrací akci, během níž porušili radiový klid. Operace byla úspěšná. Rusové si jí, k velkému překvapení Američanů, vůbec nevšimli. Nejspíš jednoduše neměli ve vzduchu ani jedno průzkumné letadlo.

Střela LRASM je tak v podstatě jen polovina zbraňového systému. Bez informací o poloze nepřátelských lodí je k ničemu. Nutno poznamenat, že stejný problém má největší soupeř Spojených států, Čína. Peking se často holedbá svými balistickými střelami dlouhého dosahu. K jejich využití ale potřebuje i senzory, které působí na dostatečnou vzdálenost.

Potíže s F-35

Bez senzorů jsou zbraně jako je čínská balistická střela DF-21 nebo americká LRASM k ničemu. Proto není divu, že se obě soupeřící námořní velmoci soustředí také na vývoj všelijakých dronů a dalších průzkumných systémů. 

Střela LRASM má brzo mít kromě verze odpalované z letadel i variantu, která bude startovat z lodí. Dostane přídavný raketový stupeň, jenž jí pomůže získat startovní rychlost. Firma Lockheed uvažuje dokonce o verzích odpalovaných z ponorek a ze zvláštních kontejnerů místo standardních vertikálních buněk VLS (Vertical Launch Systems).

Vede se i diskuze o snížení hmotnosti bojové hlavice (= větší dolet) a o možnosti použít LRASM proti pozemním cílům. Každopádně omezením je, že se LRASM nevejde do vnitřních zbraňových šachet F-35.

Samotná střela je obtížně zjistitelná (resp. obtížně zaměřitelná), takže nevadí její umístění na semi-stealth stíhačky Super Hornet. Proti střele Harpoon, kterou americké námořnictvo používá od roku 1977, je LRASM každopadně generační pokrok.

Zdroj: News USNI

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Stíhačky F/A-18E/F Super Hornet pro indické letadlové lodě?

Americký Boeing nabízí indickému námořnictvu víceúčelové stíhačky F/A-18E/F Super Hornet. Podle ...

Pvní stealth protilodní střely LRASM pro americké letectvo

Americké letectvo (USAF) získalo první sérii nových protilodních střel AGM-158 Long-Range Anti-Ship ...

Mariňáci chtějí zrušit pozici zbraňových specialistů v Hornetech

Část dvoumístných stíhaček F/A-18D Hornet americké námořní pěchoty (USMC) bude brzo létat s prázdným ...

Konec jedné éry: Americké námořnictvo vyřadilo Hornety

Stíhačka F/A-18C Hornet s insigniemi amerického námořnictva se naposledy odlepila od země minulou ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • RiMr71
    16:39 08.01.2020

    "Satelity.....se dají sestřelit"

    ...a jéje... už zase pane John...?
    Nehledě na ten nesmysl se "snadným" sestřelem satelitu (sestřelit satelit je náročnější než ho tam vynést) a reálného provedení takového kroku:
    - kolik zemí má prostředky na sestřelení satelitů na LEO, nemluvě už vůbec o satelitech na vyšších drahách?
    - kolik zemí které tyto prostředky vlastní jich mají tolik, aby dokázali ohrozit množstvím sestřelů celou síť?
    - jak si autor ten scénář představuje? Jakože modelový scénář "v Perském zálivu by mohlo dojít k americkému útoku, pojďme jim sestřelit pár satelitů"? Nebo "Naše jednotky hlásily přelety pravděpodobně LRASM, které letí pravděpodobně na nás, pojďme rychle sestřelit pár satelitů...snad to stihnem..."? Nebo jak si to autor představuje?
    Když už pominu to, že sestřelování amerických družic je tak na úrovni scénáře globálního konfliktu s použitím ZHN...
    Je to prostě blábol jak z Blesku, to už jste tam mohl napsat, že se střely dají zarušit bagrem (Fenri
    odpočívej v pokoji...) :)

    • Poly
      07:52 09.01.2020

      S těmi satelity je to takové ošemetné. Není to tak dávno, kdy Rusko ukázalo, že pravděpodobně umí s cizími satelity manévrovat pomocí vlastního k tomu určeného satelitu a nebo je minimálně sledovat.
      Další věcí je fakt, že Glonass obíhá ve výšce 19 100 km a GPS ve výšce 20 200. Vhodně mířené sestřelení GPS by neohrozilo Glonass a obráceně. Galileo je ještě dál a to 23 500 km. Ale nejzajímavějším faktem je Beidou - ten má výšku 36 000 km.
      Většina jiných důležitých nebo komerčních satelitů se pohybuje jinde - Teledesic a Iridium ve výšce +- 700 km, VSAT pak nějakých 10 000 km a všemožné satelity pro TV až kolem 35 000 km. ISS, Iridum a Hubble logicky dokonce až pod Van Allenovými pásy.
      I pokud by došlo vytvoření hodně velkého svinčíku, tak to pořád nebude nic proti tomu, co obíhá na nízkých orbitách, kde je husté obíhající smetiště.
      Takže zcela jistě je a nebo bude brzy možné zničit a manipulovat s cizími satelity aniž by došlo k újmě jiných.
      Pro Čínu nebo Rusko pak hraje do karet fakt, že GPS je lépe vybavená než jejich systémy. Docela důležitým zařízení je detektor jaderných výbuchů.

  • StandaBlabol
    20:32 07.01.2020

    Pár poznámek:

    "LRASM má ale na rozdíl od ní vlastní nový pokročilý radar."
    Všechny ostatní články o LRASM, které jsem viděl, se shodují v tom, že má pouze pasivní naváděcí senzory. Takže "pasivní radar", respektive je schopná se navést na zdroj vyzařování.

    "radar torpédoborce třídy Arleigh Burke dohlédne na vzdálenost asi 165 námořních mil (305 km)."
    To asi může využít při protiraketové obraně a jiným cílům vysoko v atmosféře. Při vyhledávání hladinových cílů pro LRASM je omezený radarovým horizontem, takže to dělá tak 30 km?

    "Každopádně omezením je, že se LRASM nevejde do vnitřních zbraňových šachet F-35."
    Často se zmiňuje taktika nasazení, kdy "stealth" F-35 LRASM nenesou. Pouze vyhledávají a identifikují cíle, na které pak mohou - díky dlouhému doletu střel - útočit z bezpečné vzdálenosti F/A-18 nebo i lodě samotné.

  • JaHoDa
    20:24 07.01.2020

    Zdravím, neví někdo proč jdou Amíci cestou podzvuku + stealth místo hyperzvukových střel ?
    Díky

    • StandaBlabol
      20:40 07.01.2020

      Myslím, že podle původních plánů měla mít tato střela i nadzvukovou variantu. Důvodů může být několik a nejspíš je to kombinace všech:
      - Na rozdíl od Rusů nemají Američani s vývojem nadzvukových střel tolik zkušeností. Vývoj nadzvukové varianty by byl dlouhý a drahý. A na nástupce Harpoonu se spěchalo.
      - Nadzvukové střely jsou velké a drahé. A jejich počet na nosičích je pak omezený. Překonat obranu protivníka se místo rychlosti dá i tak, že ji zahltí velkým množstvím pomalých (ale levných) raket.
      - Výrobce se chlubí schopností zasahovat přesné místo na lodi. Je otázkou, jak by takto citlivé optické senzory fungovaly při velkých nadzvukových rychlostech a enormním ohřevu střely.

    • Tango23
      09:28 08.01.2020

      Protoze vyvoj nadzvukovych systemu je obecne samozrejme slozitejsi a jako takovy se zpocatku vyviji pro systemy odpalovane ze zeme. Pozdeji z nich vychazeji i modifikace pro odpalovani z valecnych lodi nebo letounu. Americane na hypersoniku pracuji: https://defence-blog.com/army/...
      Ozbrojene sily Ukrainy by ted take meli porizovat prave system Harpoon (zrejme i v souladu s generacnim obenovanim U.S. Navy) jako doplnujici system ke svemu Neptunu.

    • petr.svetr
      12:02 08.01.2020

      Nejlepší manevrovací schopnosti jsou pod nadzvukovou rychlostí ,což se při nízké výšce letu-kopírování terénu hodí.Tak je radary zachytí co nejpozději a mají méně času na obranou reakci.

      Při nadzvukovém letu musíte letět v určité výšce.

  • ArcheologJD
    19:15 07.01.2020

    cit:Pohání ji proudový motor, díky němuž se může pohybovat rychlostí těsně pod hranicí rychlosti zvuku. K nepřátelské flotile letí podle předem zadané trasy ve střední letové hladině. Trasu je možno za letu aktualizovat pomocí datového spojení. Těsně před cílem klesne nízko nad hladinu moře. Dokáže letět i ve výšce jen okolo dvou metrů
    cit.LRASM má ale na rozdíl od ní vlastní nový pokročilý radar, datové spojení, infračervené senzory a jiný systém napájení. Na cíl LRASM doručuje bojovou hlavici o hmotnosti 450 kg (dvakrát víc než Harpoon).
    V těchto dvou odstavcích by mohla být odpověď na konec článku. LRASM mohou (by měly) při nasazení většího počtu střel vytvořit efektivní senzorovou síť. V zásadě by je mnělo jít vyslat do předpokládaného prostoru cíle a střely nepřátelské lodi (ve spolupráci s dalšími prostředky USN) najdou a koordinovaně zničí. Takže čistě teoreticky nemusí být přesná poloha nepřátelského námořního svazu v době odpálení LRASM nutně známá. Protože v případě nutnosti se část střel muže obětovat jako průzkumné senzory (když jich B1B odpálí 24 tak se jich asi pár obětovat dá).