ANALÝZA: Ruské střely Iskander - historie, účinnost, nasazení; část 3.

Odpalovací vozidlo systému Iskander-M; větší foto / mil.ru 

Tento poslední článek třídílného seriálu navazuje na článek o ruských balistických střelách Iskander v Sýrii. Následující text má přinést více světla na balistické střely Iskander, kolem kterých často panuje jakási aura „zázračné ruské zbraně“. Druhá část seriálu se objevila na Armádních novinách minulý týden.

Iskander-M jako prostředek pro omezení přístupu (A2/AD)

Ruské systémy A2/AD v Sýrii

Rozmístění dalšího příliš výkonného zbrojního systému pro běžné bojiště v Sýrii není pro Rusko nic neobvyklého.

Rusko v Sýrii rozmístilo celou řady systémů nehodící se pro protipovstalecký boj v konfliktu nízké intenzity (hlavně v městské zástavbě) - jsou ale vhodné pro omezení přístupu A2/AD (Anti-Access/Area Denial) dalším zainteresovaným státům do Sýrie.

Pro ilustraci. Rusové během posledních cca dvou let na východním syrském pobřeží rozmístili následující A2/AD systémy: protiletadlové systémy S-400, S-300V4, Pantsir S1, protilodní K-300P Bastion-P, prostředky REB 1RL257 Krasucha-4.

Už více než rok (od listopadu 2015) se u syrského pobřeží postupně střídají nejsilnější ruské hladinové lodě (resp. všechny tři bojeschopné) – raketové křižníky vyzbrojené protiletadlovými systémy řady S-300F a výkonnými protilodními střelami (ale žádnými protizemními střelami použitelnými v syrském konfliktu). A asi by toho bylo více.

Iskander-M versus okolní státy

Poznámka k dostřelu: Podle ruských pramenů mají původní střely 9M723 (a jejich exportní derivát 9M723-E) dolet jen do 280 km. Dolet novějších střel 9M723-1 je dle některých ruských neoficiálních pramenů do 400 km.

Některé ruské prameny zase přebírají západní odhad maximálního dostřelu 480 km. Jak už bylo v  jiném článku na Armádních novinách uvedeno, někteří západní analytici tvrdí, že střely mají skutečný dolet až 700 km (podle typu bojové hlavice).

Umístění řízených střel 9М723 nebo 9M723-1 systému 9K720 Iskander-M na letecké základně Hmímím u města Latákie by mohl být zajímavý tah na ruské šachovnici v tzv. "raketové diplomacii". Díky jejich dostřelu až 480 km mohou Rusové provést úder či jen naznačovat jeho možnost na celou řadu strategicky významných cílů, které byly pro ně dosud obtížně dosažitelné.

V dostřelu střel Iskanderů-M jsou totiž najednou hlavní základny a letiště západní aliance v Turecku. Například velká letecká základna USA/NATO Incilrlik, hned pětice hlavních tureckých leteckých základen Konya, Diyarbakir, Malatya/Erhac, Malatya/Tulga a Kayseri/Erkilet se stíhacími letouny F-16, transportními letouny A-400/C-130/C-295, vrtulníkové vojskové letectvo. Dokonce jedna z těchto základen se už připravuje pro letouny F-35.

Na dostřel jsou i britské základny a letiště RAF Akrotiri na Kypru, velká část území Jordánska, včetně hlavního města Ammánu a většiny jordánských leteckých základen včetně těch používaných aliancí (například al-Azraq nebo H5). V doletu je i vetší část Izraele až po pásmo Gazy.  

Skoro by se dalo říci, že zajímavých potencionálních cílů je mnohem více, než kolik je asi v Sýrii ruských raket Iskander-M. Zejména moderní letecké základny s letouny rozptýlenými v zoodolněných krytech (takových je v regionu většina) jsou velké rozměrné cílové objekty, k jejichž významnému poničení je potřeba velké množství konvenční munice.

Proto je podle mne úloha Iskanderu-M v Sýrii jako prostředku pro A2/AD spíše odstrašující. V případě ostrého bojového použití v této úloze sice mohou střely lokálně uspět a způsobit značné škody, ale neodkáží nic změnit na zdrcující početní převaze aliance v oblasti.

Samozřejmě lze namítnout, proč to Rusové dělají, když disponují celou řadu konvenčních systémů velkého doletu (námořní a letecké střely s plochou dráhou letu), které mohou tyto cíle také ohrozit.

Nespornou strategickou výhodou systémů Iskander-M umístěných přímo v regionu je ale jeho blízkost k potenciálním cílům. V kombinaci s rychlostí balistické střely letící po kvazibalistické křivce tak nezůstává obráncům moc času na obranu. Od odpalu do dopadu na maximální vzdálenosti uplyne doba okolo pěti minut.

Zhruba stejný čas trvá příprava odpalu z pohotovosti ve stacionárním postavení. Navíc řada výše popsaných potenciálních cílů je blíže, než je deklarovaný maximální dostřel, což dobu letu dále výrazně zkracuje. 

Čelit tomuto systému tak znamená, že obránci musí mít drahý a složitý protiraketový systém (systém včasného varování, systémy sledování a přenosu dat, vlastní antirakety), který musí být neustále ve střehu. A to je všechno velmi drahé. 

Například ani Turecko s velkými a dobře vyzbrojenými ozbrojenými silami nemá v současnosti žádný vlastní výkonný protiraketový systém a musí se v této schopnosti spoléhat na pomoc dalších členů NATO, kteří na území Turecka pravidelně rozmisťují svoje baterie střel Patriot nebo Aster SAMP/T.

Arménská přehlídka všech jejich raketometů a balistických raket opravdu stojí za pozornost.

Iskander-M versus Turecko

V souvislosti s Tureckem, jenž se jako „lokální“ velmoc dostává už po staletí do menších nebo větších střetů zájmů s Ruskem, asi není bez zajímavosti, že podle některých zpráv ruská armáda už v roce 2013 rozmístila svůj systém Iskander-M v Arménii. 

Z území Arménie tyto střely pokrývají ale pouze východní třetinu Turecka (včetně leteckých základen Diyarbakir a Batman s letouny F-16, UAV, bitevními a transportními vrtulníky), ale hlavní turecké základny ve středním a jižním Turecku jsou mimo jejich dosah. Proto je možnost umístění raket systému Iskander na syrském území pro Rusko zajímavá i z dlouhodobého hlediska.

A Iskander-M versus zbytek území Turecka? Většina severní část Turecka, včetně hlavního města Ankary a leteckých základen  Ankara/Etimesgut, Ankara/Mürted a Merzifon je pro změnu zase v doletu střel Iskander-M ze sestavy 1. raketové brigády z Krasnodaru, která je může rychle rozmístit kdekoliv na ruském černomořském pobřeží (od Soči na východě, až po Krym).

V roce 2016 ozbrojené síly Arménie ukázaly světu své vlastní exportní systémy Iskander-E. Chudá Arménie je první zahraniční uživatel expertní verze Iskander-E se střelami 9М723-E. Adresátem v tomto případě ale není Turecko, ale bohatý ropný Ázerbájdžán, který chce zpět území Náhorního Karabachu. Mimochodem obě znepřátelené strany vlastní i starší systémy Točka a Arménie i starší systémy Scud, které rádi ukazují druhé straně na vojenských přehlídkách. 

Rozmístění poměrně velkých ruských vojenských sil v Arménii je asi mimo rozlišovací schopnost běžného Středoevropana. Pro Rusko je ale Arménie klíčové území na jih od Kavkazu, která mu umožňuje být v „přímém“ pozemním kontaktu s územím Tureckem, Iránu a současně vzít do kleští území Gruzie a Ázerbájdžánu. Zajisté k „převeliké radosti“ všech těchto států.

Pouhých 10 km od turecko-arménských hranic jsou rozmístěny ruské pozemní síly v podobě „divize“ na snížených počtech, kterou tvoří dvě mechanizované brigády s příslušným hlavňovým a raketovým dělostřelectvem a podpůrnými jednotkami.  

Oblohu nad nimi střeží protivzdušná obrana přesycená bateriemi systému S-300 a dvěma letkami MiGů-29. Ruský kontingent v Arménii dále tvoří několik tisíc příslušníků pohraničních vojsk, které zabezpečují ostrahu hranic s Tureckem a Iránem.

Americké balistické střely krátkého doletu

Ruský Iskander-M je nepochybně velmi výkonný zbraňový systém. Zejména jeho varianta s jadernou hlavicí nemá v současnosti ve světě přímý ekvivalent. Jsou ale konvenční varianty Iskanderu-M opravdu bez konkurence?

Možnosti systému a záměry jeho rozmístění ze strany Ruska jsou častým mediálním tématem, zejména v Evropě, včetně ČR. Může tak snadno vzniknout dojem, že Rusko je v oblasti balistických střel krátkého doletu tím nejsilnějším světovým hráčem.

V oblasti střel s jadernou hlavicí pravděpodobně ano. Ale v oblasti čistě konveční výzbroje tento titul zřejmě náleží USA, které mají nejbohatší ozbrojené sily a současně obrovský vývojový a výrobním potenciál. Navíc různé složky amerických ozbrojených sil (US ARMY a USMC) mají v současnosti nejen největší bojové zkušenosti s bojovým nasazením těchto střel (v posledních 25 letech), ale hlavně pravděpodobně i největší konvenční arsenál technologicky velmi vyspělých balistických střel krátkého doletu.

Základní platforma pro současné americké balistické střely je systém Multiple Launch Rocket System (MLRS). Je to asi nejuniverzálnější raketometná platforma na světě.

Tento systém byl sice zavedený do výzbroje v 80. letech, ale díky jeho nadčasovému řešení a neustálému vylepšování v posledních třech dekádách, je tento systém základní americkou platformou pro přesné raketové údery (tzv. „Precision Strike“).

Množství a bojové nasazení

Americká armáda (US ARMY) a námořní pěchota (USMC) dnes provozuje okolo 220 modernizovaných pásových raketometů M270A1 MLRS (další stovky nemodernizovaných M270 jsou v rezervě) a 420 lehčích kolových systémů M142 HIMARS (High-Mobility Artillery Rocket System).

Pro srovnání - Rusko po plánovaném přezbrojení jedenáctii raketových brigád do konce roku 2017 bude mít okolo 130+ odpalovacích vozidel systému Iskander-M. Po přezbrojení 11 raketových brigád (každá brigáda získá 12 odpalovacích vozidel a 12 muničních vozidel) a 1 výcvikového oddílu ruské armády, bude ve vozidlech uloženo okolo 550 střel řady 9M723/9M723-1.

Při optimistických 100% rezervách ve skladech Rusko získá odhadem okolo 1100 balistických střel systému Iskander-M. Médií ale probleskují aktuální zprávy o záměrech Ruské federace do konce roku 2020 zformovat až 17 raketových brigád se systémem Iskander-M.

Naproti tomu americké ministerstvo obrany už zakoupilo téměř 3 tisíc balistických střel řady M39/M47/M58 ATACMS (dostřel 70-300 km, 2 ks v MLRS, 1 ks v HIMARS, systémy střel jsou někdy označované jako MGM-140 a MGM-164).  Z nich okolo 480 už bylo použito ve válkách v Iráku a Afghánistánu.

Dále Pentagon zakoupil okolo 21 tisíc menších řízených střel řady M30/31 GMLRS (dostřel 15-70+ km, 12 ks v MLRS, 6 ks v HIMARS). Z nich bylo vystříleno okolo 2300 ks (většina v bojích v Iráku a Afghánistánu). 

V současnosti běží program, kdy nejstarší střely řady M39 ATACMS z 90. let po skončení skladovací životnosti repasují a modernizují na poslední variantu M57.

Hmotnosti

Zatímco ruské systémy jsou tradičně velké a těžké, tak jejich americké ekvivalenty jsou o poznání lehčí a menší. To proto, že sázejí na přesnost a ještě pokročilejší technologie.

To jim umožňuje snížit hmotnost jak bojové nálože, tak i celkovou hmotnost střely a vozidla -raketometu. Výsledkem je lepší taktická a strategická mobilita a mimo jiné i lepší faktor nenápadnosti (hlavně kolový M142 HIMARS).

Hmotnosti vozidel:   Plně bojově naložené odpalovací vozidla 9P78-1 se dvěma střelami systému Iskander-M má hmotnost okolo 43 t a je přepravitelné pouze vlakem nebo na palubě transportního letounu An-124. 

Pásový M270A1 MLRS má bojovou hmotnost se dvěma střelami ATACMS okolo 26 t a je přepravitelný ve skupinách velkými letouny C-17 a C-5. Kolový M142 má hmotnost s jednou střelou okolo 16 t a jedno vozidlo lze přepravit taktickými transportními letouny C-130. Oba americké raketomety jsou navíc pancéřovány proti výbuchu improvizovaných náloží (IED), střepinám dělostřeleckých granátů a střelbě z ručních zbraní.

Obrovský rozdíl je i v hmotnosti vlastních řízených střel. Starší ruská střela 9M723/9M723-E (dostřel 280 km) má startovní hmotnost 3800 kg, novější střely 9M723-1 (dostřel 400 až 480 km) údajně 4615 kg. Maximální hmotnost bojové hlavice se uvádí až 1000 kg (9M723) nebo až 800 kg (9M723-1), ale dosud známé konvenční hlavice mají hmotnost jen okolo 480 kg.

Americké střely ATACMS mají startovní hmotnost pouze 1670 kg a poslední model M57 ATACMS T2K (dostřel 270 km) s jednotnou bojovou hlavicí má hmotnost vlastní bojové hlavice okolo 220 kg. Menší řízené střely M31 GMLRS (dostřel 70+ km) mají startovní hmotnost jen okolo 300 kg a hmotnost bojové hlavice je jen 90 kg.

Přebíjení

Klíčem k nadčasovosti raketometů MLRS/HIMARS jsou různé odpalovací/skladovací moduly (M270 dva moduly, M142 jeden modul), ve kterých jsou vlastní střely skladovány, přepravovány, nabíjeny a nakonec odpalovány.

Raketomety M270A1 MLRS a M142 HIMARS jsou vybaveny integrovaným mechanizovaným přebíjecím zařízením (jeřábem). To dvoučlenné obsluze umožňuje s minimálním úsilím rychle přebít raketomet. Stačí, když logistický nákladní automobil složí na zem další nabitý modul.  To pochopitelně obrovsky zjednodušuje nejen polní logistiku, ale i náklady na pořízení a provozování celého systému.

Ruský systém Iskander-M (ale i jiné ruské raketové systémy) používá specializované muniční vozidlo. Posádky obou vozidel pak musí spolupracovat při poměrně zdlouhavém a choulostivém jeřábovém překládání a usazování volně uložených střel bez jakéhokoliv ochranného kontejneru.

Cena

Americké střely jsou menší, lehčí a používají méně složitých systémů. Navíc se vyrábějí ve skutečně velkých sériích. To všechno má příznivý dopad na jejich cenu.
 

Podle jednoho z ruských neoficiálních zdrojů stála v roce 2009 jedna řízená střela Iskanderu-M ve verzi 9М723K5 okolo 123 mil rublů. To by odpovídalo tehdejším 3,5 - 4 mil dolarů (směnný kurz v roce 2009 byl hodně pohyblivý).

Řízená střela M57 ATACMS (FY2010) stojí zhruba 1 milon dolarů (unit system cost; vlastní střela 0,7 milionu dolarů) při výrobní dávce cca 80 ks za rok. Menší a levnější řízené střely M31 GMLRS stojí (FY2017) zhruba 140 tisíc dolarů (unit system cost; vlastní střela 123 tisíc dolarů) při výrobní dávce cca 1800 ks za rok.

Přesnost

Americké řízené střely s kombinovaným INS/GPS naváděním typu M57 ATACMS T2K mají přesnost lepší než 9 m CEP (Circular Error Probable; střední kruhová odchylka v cíli) a menší M31 GMLRS pak lepší než 5 m CEP. 

Nepotřebují tedy drahou naváděcí hlavici. Pro případ rušení nebo falšování GPS signálu jsou vybaveny obtížně zarušitelným GPS přijímačem, který dokáže rozpoznat a ignorovat rušící nebo falešné signály.

Bojové hlavice

US ARMY po skončení studené války zcela rezignovala na balistické střely s jadernými hlavicemi a plně se soustředila na rozvoj konvenční munice

Ostatně střely nejstarší verze střel M39 ATACMS vyvíjené během 80. let byly už od počátku koncipovány jako konvenční zbraně pro přehrazování pozemního bojiště (útoky na koncentrace mechanizovaných sil, postavení PVO, hlavňového a raketového dělostřelectva hluboko za frontou oblastí). K tomuto účelu byla bojová hlavice střely, která tehdy byla naváděné jen inerciální navigací, naplněná obrovským množstvím (950 ks) konvenční submunice M74 s duálním účinkem jak proti živé síle, tak proti obrněným vozidlům.

Instalace kombinovaného naváděcího systému INS/GPS v 90. letech umožnila zmenšit bojové hlavice a tak zvýšit dostřel střel ATACMS až na 300 km. Miniaturizace dosáhla takového stadia, že bylo dokonce možné zavést malé střely řady M30/M31 GMLRS (dolet 70+ km), které postupně přímo nahrazují původní neřízené rakety řady M26A2 ráže 227 mm (maximální dostřel 32 nebo 45 km podle verze).

V 90. let byla pod dojmem studené a první Války v zálivu, rozpracována řada projektů kontejnerových bojových hlavic s inteligentní protitankovou submunicí. Nicméně většina těchto projektů byla během první desetiletí tohoto tisíciletí pozastavena ve prospěch střel s vysokou bodovou přesností, zpravidla s jednotnou bodovou hlavicí.

Spojené státy stejně jako Rusko nejsou signatářem „Smlouvy o zákazu kontejnerové munice s vysokým podílem nevybuchlé submunice" (ČR ratifikovala tuto dohodu v roce 2012). Cílem je zabránit zamořování bojiště nevybuchlou submunicí a zamezit následným civilním obětím.

Zatímco Rusko zřejmě uvedenou odzbrojovací iniciativu asi v podstatě ignoruje, tak USA výrazně omezily používání tohoto typu munice. Navíc nově vyvíjené bojové hlavice už jsou navrhovány podle nových kritérií - Spojené státy mají svůj interní standard, který požaduje, aby nevybuchlé submunice nebylo více než 1 %.

Systémy MLRS/HIMARS amerických pozemních sil naposledy vystřelily v boji staré typy kontejnerových hlavic v roce 2003 ve válce proti regulérní irácké armádě. Při dalších bojích s povstalci v Iráku a Afghánistánu nebyla tato munice už autorizována k použití na těchto válčištích. Naopak byla a je stále autorizována pro použití na Korejském poloostrově. Status pro Evropu není znám.

Na rok 2018 je naplánováno vyřazené této munice z výzbroje US ARMY/USMC. Z arsenálu systému MLRS/GMLRS budou vyřazeny neřízené rakety řady M26A2 bez náhrady. Řízené střely M30 GMLRS nahradí model M30A1 GMLRS-AW s hlavicí nové generace.

Nejstarší řada balistických řízených střel M39/M39A1 ATACMS bude repasována a přestavěna na modernější model M57. Vyřazením neřízených raket řady M26 tak raketomety M270A1 MLRS a M142 HIMARS ve výzbroji US ARMY/USMC zcela přejdou na přesné řízené střely.

Projekt kontejnerové bojové hlavice pro střely M30 GMLRS je dobrým ilustrativním příkladem, kam se USA oreintují při zdokonalování systému MLRS/HIMARS. Nová střela označovaná jako M30A1 GMLRS-AW je moderní high-tech obdobou šrapnelové munice. Jednotná bojová hlavice o hmotnosti okolo 220 kg je ve výšce okolo 10 m odpálena bezkontaktním přibližovacím zapalovačem. Hlavice střely M30A1 je doslova napěchována 160 tisíci (!) wolframovými penetrátory (šrapnely), které obalují výbušné jádro.

Tato moderní hlavice je určená k útokům na plošné cíle nebo cíle, jejichž poloha není zcela přesně známá.  Primární cílem jsou tedy postavení raketového a hlavňového dělostřelectva, stanoviště PVO nebo koncentrace vojsk. Penetrátory mají dostatek průbojnosti, aby si poradily i s lehce pancéřovanými vozidly, jako jsou ruská bojová vozidla řady BVP.

Video ze zkoušek střely M30A1 GMLRS-AW.

Nové střely Long Range Prescision Fires (LRPF)

Americké ozbrojené síly si po skončení Studené války mohly dovolit luxus téměř celého čtvrtstoletí relativního klidu a těšit se z vojenského náskoku před dalšími velmocemi. Toto období je u konce a současně se objevují hned dva vyzyvatelé – „tradičně“ Rusko a s Američany ekonomicky mnohem rovnocennější Čína.

Masivní zavádění moderních dalekonosných vícehlavňových raketometů s řízenými střelami, zavádění všemožných balistických střel, systémů PVO velkého dosahu a dalších ofenzivních systémů ze strany Číny a Ruska, vedly US ARMY k požadavku na ještě výkonnější balistické střely pro systém MLRS/HIMARS, jako náhradu za střely ATACMS.

Připravované střely jsou zatím označovány jako Long Range Prescision Fires (LRPF). Měly by mít dostřel těsně pod hranici limitů smlouvy INF (odhad do 480 km, oficiálně je to označované jako 300+ km).

Střely budou menší než stávající střely ATACMS, aby bylo možné do každého raketometu M270A1 MLRS nabít dva moduly s celkem 4 střelami a do raketometů M142 HIMARS pak jeden modul se dvěma střelami. Startovní hmotnost střely tedy bude odhadem v rozsahu 800-1000 kg.

První varianta označovaná jako „Increment 1“ bude mít lehkou bojovou hlavice shodnou nebo odvozenou od nové „super-šrapnelové“ hlavice pro řízené střely M30A1 GMLRS-AW. Hlavním úkolem střel „Increment 1“ budou dle prezentací US ARMY časově kritické útoky na postavení PVO, raketového dělostřelectva a balistických řízených střel, nebo shromaždiště vojsk. Bombastické mediální titulky proto někdy hovoří o těchto střelách jako o „zabijáku Iskanderů a SAMů (PVO systémů S-300/400)“.

Podle současných plánů se tyto střely dostanou k jednotkám až v polovině další dekády. I když je samozřejmě možný posun možný na obě strany časové stupnice. Střela má být postavená na stávajících technologiích, převzatých z již existujících střel - neočekává se tak výrazný technický problém.

V obecných plánech je naznačena i střela označovaná jako „Increment 2“. Ta pravděpodobně bude vybavena systémem autonomního a/nebo datalinkového navedení pro velmi přesné bodové údery, včetně pohyblivých cílů. US ARMY se nijak netají tím, že chce získat schopnost útočit na hladinové lodě na velké vzdálenosti (do limitů smlouvy INF). Vhodně rozmístěné pobřežní baterie velmi mobilních raketometů M142 HIMARS dokáží zásadně omezit volnost pohybu čínského námořnictva v Jihočínském moři.

M982 Excalibur při testech měl průměrnou odchylku pouze 2 m od středu.

Přesné hlavňové dělostřelectvo

Americké raketové dělostřelectvo kompletně přechází jen na přesné střely. Obdobný trend důrazu na přesnost a na přesnost palby i na velké vzdálenosti je hlavní prioritou i pro americké hlavňové dělostřelectvo.

Houfnice ráže 155 mm  -  tažené M777A2 a samohybné M109A6/A7 Paladin/Paladin PIM), které jsou vybaveny moderními digitálními systémy řízení palby, jsou schopné střílet naváděné granáty s dosud nevídanou přesností. 

Americké 155mm houfnice s délkou hlavně jen 39 ráží dokáží s pomocí různých standardních dělostřeleckých granátů (obyčejné M107, M795 nebo M549A1 s pomocným raketovým motorem) střílet na vzdálenosti 5 km až 30 km. Granáty lze osadit hlavovým naváděcím kitem (s funkcí chytrého zapalovače) M1156 Precision Guidance Kit (PGK), který zabezpečí přesnost dopadu s přesností lepší než 30 m CEP v celém rozsahu dálek. 

Pro srovnání - bez kitu PGK má dělostřelecký granát M549A1 na vzdálenost 30 km přesnost 295 m CEP a dělostřelecký granát M795 má na vzdálenost 22,5 km přesnost 139 m. Jeden kit PGP dnes stojí při velkosériové mnohatisícové výrobě zhruba 9 tisíc dolarů.

Ještě lepší přesnost a vyšší dolet dosahují speciální naváděné dělostřelecké granáty M982 Excalibur s dostřelem 8 km až 40 km a přesností lepší než 4 m CEP. Cena granátu ze současné velkosériové mnohatisícové produkci je okolo 69 tisíc dolarů.

Konec seriálu

Autor článku, vystupující pod přezdívkou Starlight, nechtěl uvést pravé jméno. Redakce jméno zná. Starlight působí v českém obranném průmyslu a je také aktivní v diskuzích Armádních novin.
 

Nahlásit chybu v článku


Související články

ANALÝZA: Ruské střely Iskander - historie, účinnost, nasazení; část 1.

Toto volné tematické pojednání navazuje na článek o ruských balistických střelách Iskander v Sýrii. ...

Strážce Černého moře: Křižník Moskva čeká modernizace

V roce 2018 započne hloubková modernizace raketového křižníku Moskva třídy Slava ruské Černomořské ...

ANALÝZA: Ruské střely Iskander - historie, účinnost, nasazení; část 2.

Toto volné tematické pojednání navazuje na článek o ruských balistických střelách Iskander v Sýrii. ...

Nakoupí Turecko ruské systémy protivzdušné obrany S-400?

Podle tureckého ministra obrany Fikri Isika Ankara s Moskvou jednají o možných dodávkách ruských ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Tecka
    22:00 28.02.2017

    jak wyglądają obecnie plany modernizacji czeskiej armii,jakies nowe informacje ?

    jak wyglądają obecnie plany modernizacji czeskiej armii,jakies nowe informacje ?

  • PavolR
    21:49 28.02.2017

    Hmm, bolo by celkom zaujímavé vedieť, či by si slovenský RM-70/85 MODULAR poradil aj s novšími verziami rakiet M26 bez nejakých väčších zásahov. Keď sa totiž budú v USA tieto ...Zobrazit celý příspěvek

    Hmm, bolo by celkom zaujímavé vedieť, či by si slovenský RM-70/85 MODULAR poradil aj s novšími verziami rakiet M26 bez nejakých väčších zásahov. Keď sa totiž budú v USA tieto rakety vyraďovať, bolo by zaujímavé nejaké získať a zvýšiť dostrel aspoň na tých 45 km. Na iné raketomety ani muníciu aj tak peniaze nebudú...
    ... a keby sa ešte tak dal MODULAR bez problémov upgradovať na riadené strely M30 ...Skrýt celý příspěvek

  • Trener
    21:21 28.02.2017

    Zajímavá porovnání v článku, strategická mobilita "pro" MLRS vůči Iskanderu díky celkové váze. Zajímala by mě ta taktická mobilita po vlastní ose, jestli MLRS dokáže "konkurovat" ...Zobrazit celý příspěvek

    Zajímavá porovnání v článku, strategická mobilita "pro" MLRS vůči Iskanderu díky celkové váze. Zajímala by mě ta taktická mobilita po vlastní ose, jestli MLRS dokáže "konkurovat" po silnici, v terénu má jistě navrch. Na té silnici by se to ještě dalo dát na nějaký podvalník. Točka dokázala i plavat? HIMARS prostě super, jen v nějakém těžkém terénu může ztrácet. Hmotnost, rozměry, počet a přesnost střel jsou jasný.Skrýt celý příspěvek

  • Nitup
    21:14 28.02.2017

    У Исканедра нет аналогов в мире что касается боевой эффективности.

    У Исканедра нет аналогов в мире что касается боевой эффективности.

  • Nitup
    21:08 28.02.2017

    Польша должна боятся... Нам можно с этой ракетной системой попасть всю её территорию.

    Польша должна боятся... Нам можно с этой ракетной системой попасть всю её территорию.

  • KOLT
    20:57 28.02.2017

    Také děkuji za zajímavé a fundované články. Kdybych snad mohl nějak ovlivnit téma případných dalších :-) velice by se mi líbily nějaké o střelách vzduch-vzduch, případně i ...Zobrazit celý příspěvek

    Také děkuji za zajímavé a fundované články. Kdybych snad mohl nějak ovlivnit téma případných dalších :-) velice by se mi líbily nějaké o střelách vzduch-vzduch, případně i vzduch-země nebo z ramene odpalovaných (MANPADS, ATGM...).Skrýt celý příspěvek

  • Strategist
    18:59 28.02.2017

    Starlight obrovské gratulace takto zajímavou sérii článků a ještě takto dobře zpracovaných jsem už hooodně dlouho neviděl. Gratulace a doufám, že v budouctnosti něco od tebe zase ...Zobrazit celý příspěvek

    Starlight obrovské gratulace takto zajímavou sérii článků a ještě takto dobře zpracovaných jsem už hooodně dlouho neviděl. Gratulace a doufám, že v budouctnosti něco od tebe zase někde najdu. O americkém a ruském dělostřelectvu jsem si chtěl už hodně dlouho přečíst a teď mám v této problematice naprosto jasno.Skrýt celý příspěvek

  • Tecka
    16:44 28.02.2017

    To bardzo ciekawy temat. U nas decyzja rozbija sie o pozyskanie technologii (?) bardzo wazne jest rozpoznanie to akurat dotyczy paru spraw, no i zamiennik dla amunicji kasetowej. ...Zobrazit celý příspěvek

    To bardzo ciekawy temat. U nas decyzja rozbija sie o pozyskanie technologii (?) bardzo wazne jest rozpoznanie to akurat dotyczy paru spraw, no i zamiennik dla amunicji kasetowej. Ciekawe czy w tym roku podpiszą umowę . Liczę,ze cos napisze Lukas ,napewno wie wiecej na ten temat .Skrýt celý příspěvek

  • liberal shark
    16:20 28.02.2017

    Takovych 24 systemu HIMARS na podvozku Tatra v delostreleckem pluku a budu se citit o neco bezpecneji :-).

    Takovych 24 systemu HIMARS na podvozku Tatra v delostreleckem pluku a budu se citit o neco bezpecneji :-).

  • Vrata
    16:05 28.02.2017

    Jo, Kata Vyborna, to je dilo....

    Jo, Kata Vyborna, to je dilo....

  • Jakub2
    14:56 28.02.2017

    Pokud se budete chtít pobavit, tak počkejte do konce týdne. Tj. než článek převezme technet.idnes.cz. Teprve diskuse na idnesu vám ukáže co vše je možné vyblábolit na odborné téma. ...Zobrazit celý příspěvek

    Pokud se budete chtít pobavit, tak počkejte do konce týdne. Tj. než článek převezme technet.idnes.cz. Teprve diskuse na idnesu vám ukáže co vše je možné vyblábolit na odborné téma. Zejména doporučuji zaměřit pozornost na "Rudou Káťu" (alias Kateřina Výborná), ta má na vše ten správný, jediný, bolševický názor.Skrýt celý příspěvek

  • len-on17
    13:34 28.02.2017

    To ten tajný cyp toho nakydal na rusaky a vychvalit pindose až do neba! Doufám, že se celý namazal indulonou! Jinak o iskanderech hovno ví, pouze odhaduje a pomlouvá! Jak jinak, ...Zobrazit celý příspěvek

    To ten tajný cyp toho nakydal na rusaky a vychvalit pindose až do neba! Doufám, že se celý namazal indulonou!
    Jinak o iskanderech hovno ví, pouze odhaduje a pomlouvá! Jak jinak, že židáčku grohmánku!Skrýt celý příspěvek

  • Pepin Nešpor
    13:24 28.02.2017

    No ty brdo to je clanek!!!!! Tak jsem se do toho zazral, az jsem se opotil. Diky za clanek klobouk dolu!!!!!!!!!!!!!

    No ty brdo to je clanek!!!!! Tak jsem se do toho zazral, az jsem se opotil. Diky za clanek klobouk dolu!!!!!!!!!!!!!

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2