ANALÝZA: Ruské zbrojní dodávky do Sýrie, část 1.

Ještě před začátkem povstání v Sýrii byly mezi Moskvou a Damaškem dojednány poměrně významné zbrojní kontrakty. Sýrie v Rusku dojednala jak nákupy nových zbraňových systémů, tak generální opravy své stárnoucí techniky.

S propuknutím povstání v březnu 2011, které se následně přelilo do občanské války, se zbrojní dodávky zkomplikovaly. Rusko stálo od počátku konfliktu na straně syrského režimu, ale omezovalo svou aktivitu pouze na dodávky náhradních dílů a už předem nasmlouvaných oprav strojů.

Dodávky nových zbraňových systémů přišly až později, s tím, jak se situace pomalu otáčela v neprospěch damašského režimu.

Letecká technika

Rusové dosud do Sýrie nedodali žádnou novou leteckou techniku kromě dvou typů bezpilotních prostředků (viz. níže). Veškerá letecká technika, která se do Sýrie z Ruska během konfliktu dostala (pomineme-li stroje ruského letectva nasazené v Sýrii od září 2015), byla pouze přepravována zpět, neboť se jednalo o syrské stroje po servisních opravách a modernizacích, které probíhaly v Rusku.

Syrské letectvo SyAAF (Syrian Arab Air Force) mělo v Rusku dojednaný také prodej cvičných proudových strojů Jak-130. První z nich měly být dodány během roku 2015, dosud však dodávka neproběhla a není jisté, jestli se vůbec uskuteční.

Vrtulníky

Roku 2008 bylo do Ruska přepraveno minimálně 20 syrských bojových vrtulníků Mi-25 (exportní označení pro Mi-24D). Přítomnost strojů byla fotograficky zaznamenána na ruské letecké základně Chkalovsk v Kaliningradu.

Tyto stroje prošly generální opravou a modernizací a 16 kusů bylo do Sýrie dopraveno ještě před začátkem povstání. Předpokládá se, že zbylé čtyři stoje měly být přepraveny do Sýrie roku 2012 na lodi Alaed , která se však musela vrátit zpět do Kaliningradu po komplikacích s britskou pojišťovací společností, která pod nátlakem vlád USA a Velké Británie lodi zrušila pojištění.

Osud čtyř vrtulníky je nejasný, mohly být dopraveny do Sýrie později, nebo stále zůstávají v Rusku.

Do Kaliningradu byl dopraven k modernizaci také neznámý počet vrtulníků Kamov Ka-28 - zda se vrátily zpět do Sýrie, není jasné.

Bojová letadla

Ještě před začátkem syrské krize prošly v Rusku mezi léty 2008-2010 údržbou a modernizací syrské migy. Jejich přítomnost byla fotograficky zaznamenána na ruské vojenské základně Krasnodar, jednalo se konkrétně o čtyř stoje MiG-23ML.

Nejmodernějšími stroji v arzenálu syrského letectva jsou Su-24. SyAAF obdrželo verzi Su-24MK (což byla verze Su-24M určená pro export) mezi léty 1988-1990 v celkovém počtu 22 kusů a další dva stroje ve verzích MK a MR (průzkumná varianta, bez výzbroje vybavená elektronickými sledovacími systémy) byly do Sýrie dodány během 90. let z Libye.

Libyjci své Su-24 nemohli plně provozovat, protože se jim nedostávalo náhradních dílů kvůli mezinárodnímu embargu. Rozhodli se proto k jejich odprodeji.

Syrské Su-24 byly v nedávné době modernizovány v Rusku na verzi M2, a to v počtu 21 ks, průzkumný Su-24MR modernizací neprošel. Vylepšení na verzi M2 jsou obdobná jako u strojů Su-24M2 provozovaných Alžírskem a Ruskem.

Modernizací tak prošly systémy řízení palby, navigace a zaměřování cílů. Verze M2 je schopna mimo jiné používat munici KAB-500/1500, Kh-31A, Kh-31P, Kh-59 a R-73.

Modernizace syrských Su-24 začala roku 2010 a byla kompletně dokončena roku 2013. Prvních 11 modernizovaných strojů se vrátilo do Sýrie bez větších problémů hned po opravách, ale zbylých deset zůstalo v Rusku až do podzimu roku 2013.

První Su-24M2 se do akce zapojily v listopadu 2012 a značně posílily kapacitu SyAAF, které trápí problémy se značným opotřebováním jejich letounů. Dne 28. listopadu 2012 zaznamenalo SyAAF první ztrátu modernizované Su-24M2, když byl jeden stroj sestřelen nad Daret Izzah v provincii Aleppo.

SyAAF využilo svých modernizovaných Su-24 k otestování britské protivzdušné obrany na Kypru, když jeho stroje 2. září a 5. října  2013 pronikly do kyperského vzdušného prostoru a donutily k reakci britské letouny Typhoon, které jsou umístěny na letecké základně v kyperské Akrotiri.

Od počátku povstání mělo Syrské letectvo problémy se vzdušným průzkumem, neboť flotila jejich průzkumných strojů MiG-21R, MiG-25R a MiG-25RB byla z větší části uzemněná pro technické problémy.

Průzkumnou roli z části převzaly drony, zejména íránského původu, které byly Syřanům dodávány v rámci vojenské pomoci. Jednalo se o stroje Pahdad, Mohajer, Yasir a Shahed-129.

Drony Orlan-10 a Eleron-3SV

Na fotografiích pořízených v červenci roku 2015 poblíž města Kasab a provincii Latakia byly zachyceny havarované ruské drony. Jednalo se o první důkaz, že Rusko zásobuje Sýrii bezpilotními prostředky. Další dron Orlan-10 byl sestřelen před několika dny u města Aleppo.

Sestřel u města Kasab potvrdil, že Rusko vyvíjí v Sýrii  silnou zpravodajskou aktivitu, neboť je velmi nepravděpodobné, že by Sýrie byla schopna a ochotna nakoupit poměrně nové a drahé ruské drony a měla dostatečné kapacity pro výcvik obsluhy, když syrští vojáci dosud využívali íránské bezpilotní prostředky.

Je tedy pravděpodobné, že obsluhu dronů zajišťují ruské týmy. Ty v zemi působí už od počátku konfliktu a jejich přítomnost byla prozrazena na podzim loňského roku po obsazení jednoho ze specializovaných středisek provozovaných ruskou vojenskou informační službou Osnaz GRU, známé jako Center S, poblíž al-Hara v provincii Daraa.

Dron zřícený poblíž syrského Kasabu je ruský typ Orlan-10, jehož nasazení bylo zaznamenáno také na východní Ukrajině v květnu loňského roku. Orlan-10 je vybavený 12 kamerami umístěnými v trupu letounu, díky nimž dokáže vytvořit 3D mapu bojiště.

Je pravděpodobné, že se vybavení tohoto dronu může uzpůsobit na základě požadavků konkrétní mise, například o kamery s nočním viděním.

Druhý dron, typu Eleron-3SV havaroval po vznícení poblíž města Arafit drženého Frontou an-Nusra.

Pozemní technika

Syrská vláda si ještě před začátkem konfliktu v Rusku objednala několik zbraňových systémů, z nichž ne všechny byly dodány. Zejména u systémů protivzdušné obrany to byla reakce na izraelský útok na jaderné zařízení v Deir ez-Zor z roku 2007.

V Rusku byly zakoupeny systémy Pantsir-S1, 9K317 Buk-M2 a Pechora-2M, které byly dodány do Sýrie ještě před krizí, nebo na jejím začátku.

Sýrie měla také zájem o protiletadlový systém dlouhého dosahu S-300. Ten však nejspíše nebyl dodán. Podle různých zdrojů se informace o syrských S-300 značně liší.

Některé zdroje uvádějí jeho dodání, jiné pouze připouští, že některé části systému byly do Sýrie dopraveny, ale systém není kompletní a schopný operačního nasazení. Další zdroje naopak uvádějí, že k přepravě S-300 do Sýrie nedošlo.

Syrský BTR-82A

BTR-80 a BTR-82A

Transportéry BTR-80 se do Sýrie dostaly nejspíše na přelomu let 2013 a 2014. Tyto stroje byly doručeny v rámci smlouvy o likvidaci syrských chemických zbraní. Úkolem BTR-80 bylo chránit transporty chemických zbraní a po skončení mise se měly vrátit zpět do Ruska. To se však nestalo a byly dále využívány syrskou armádou.

Jedna z posledních dodávek transportérů BTR byla zaznamenána 20. srpna, když loď ruské černomořské flotily Nikolay Filchenkov proplouvala přes Istanbul. Na její palubě bylo vyfotografováno několik nákladních vozidel KAMAZ a také několik transportérů BTR částečně zakrytých plachtami.

Lze předpokládat, že množství převáženého materiálu bylo tak velké, že se tyto nákladní vozy a transportéry už nevešly do běžného přepravního prostoru uvnitř lodi.

Na konci srpna tohoto roku byly BRT-82A s jistotou nasazeny do akce v oblasti Latakie, což následně vedlo ke spekulacím o přítomnosti ruských vojáků v Sýrii, neboť na videonahrávce byl zachycen rozhovor v ruštině mezi posádkou transportéru a dalšími vojáky.

Do akce v okolí Latakie byly nasazeny síly Syrské arabské armády SyAA (Syrian Arab Army), Národních obranných sil NDF (Nation Defence Forces) a Republikánských gard RG. Právě syrské Republikánské gardy disponují nejlepší výzbrojí a frontu u Latakie posílily svými tanky T-72, bojovými vozidly pěchoty BMP-2 a samohybnými houfnicemi 2S3 Akatsiya ráže 152 mm.

UR-77 Meteorit v ulicích Damašku

UR-77 Meteorit

Na začátku října 2014 bylo v bojích v damašské čtvrti Jobar Republikánskými gardami poprvé použito protiminové vozidlo UR-77 Meteorit, které vzniklo na podvozku transportéru MT-LB.

Vozidlo je určeno na vytváření koridorů v minových polích a likvidaci IED. UR-77 bylo poprvé nasazeno ruskými silami v Čečensku, kde bylo primárně využíváno na likvidaci domů obsazených povstalci, a údajně také v Angole. Má se za to, že kromě zmíněné Angoly, nebyly UR-77 nikdy exportovány mimo SSSR. 

V korbě vozidla je pod speciálním poklopem umístěna raketa, k níž je připevněno lano, na které je přichycena trhavina. Raketa po odpalu rozvine lano a výbušniny umístěné na něm se posléze odpálí, čímž vytvoří v předpokládaném minovém poli koridor o délce 80 - 90 m a šířce 6 m.

Obdobný systém byl využívám také Američany v Iráku a Afghánistánu (tzv. Mick Lick – MCLC systém využívá na laně připevněné nálože trhaviny C4 a je vystřelován raketami ze speciálně upraveného tanku Abrams).

Do nasazení UR-77 v Jobaru nebylo vozidlo v Sýrii nikdy viděno. Tento typ je stroje je pro Asadovy jednotky velmi důležitý, neboť kvůli častému využívání IED a min povstalci, vede k vysokým ztrátám obrněné techniky.

Stejně tak boj v složitém městském terénu je pro obrněnou techniku velmi nebezpečný. Na příklad při ofenzívě v Daraya roku 2012 ztratily Republikánské gardy velké množství tanků a je nepravděpodobné, že pokud by UR-77 měly už dříve, tak by ho nepoužily.

UR-77 bylo nejspíše dodáno z Ruska a je pravděpodobné, že ho v Sýrii obsluhují cizí vojáci, neboť vycvičit obsluhu trvá poměrně dlouho.

BM-30 Smerch

Další v řadě novinek v Syrské armádě jsou salvové raketomety BM-30 Smerch, jejichž snímky se objevily na konci roku 2014. Použití BM-30 bylo zdokumentováno už dříve, když se objevily na fotkách z Kfar Zita a at-Tah v severní části provincie Hamá zbytky jejich raket 9M55K.

Neznámý počet BM-30 se do Sýrie dostal nejspíše z Ruska nebo Běloruska někdy na počátku roku 2014 a podle všech informací spadají pod velení SyAA a nikoli Republikánských gard.

BM-30 je salvový raketomet ráže ráže 300 mm. Odpalovací zařízení pro 12 střel je umístěno na šasi automobilu MAZ-543M, maximální dostřel, závisející na typu použité munice, je 70 - 90 km.

Jednou ze nejčastěji používaných střel je raketa 9M55K s dostřelem až 90 km, která obsahuje 72 kusů submunice 9N235 a je velmi efektivní proti živé síle a lehce obrněným vozidlům .

Kromě BM-30 je v syrských ozbrojených složkách hojně používán také salvový raketomet BM-27 Uragan ráže 220 mm. BM-27 byly ve výzbroji Syrské armády už před počátkem občanské války.

Rušička R-330P Piramida-I

Podle dostupných informací používá SyAA dva typy rušiček, a sice SPR-1 a R-330P. Mělo se za to, že tyto rušičky SyAA provozuje už od 80. let, ale nové snímky potvrzují, že do Sýrie byly v posledních letech dodány další R-330P, pocházející z největší pravděpodobností z Ruska.

R-330P Piramida-I je postavena na šasi pásového transportéru MT-LB a je určena k detekci, napadání a rušení zvukové a datové komunikace protivníka. Rušička je vybavena dvěma anténami, jedna je určena pro detekci a pronikání do vysokofrekvenčního vysílání (VHF) a druhá je určena pro rušení komunikace na vybraných frekvencích.

Dosah rušičky je na VHF až 25 km. Rušička je schopná blokovat komunikace, a tím značně komplikovat jakékoliv spojení mezi jednotkami protivníka.

Podle dostupných informací byly R-330P nasazeny v SyAA od konce 80. let. Spolu s rušičkami SPR-1 byly zařazeny ke stejným útvarům, jejichž domovské základny byly poblíž Damašku.

Závěr

Výše uvedené zbraňové systémy Sýrie získala zejména v posledních dvou letech, kdy se začala projevovat značná opotřebovanost syrských vládních sil. Záměrně jsem do tohoto výčtu dovezené techniky neuváděl například tanky, bojová vozidla pěchoty a nákladní automobily, neboť se nedá přesně určit, zda byly do Sýrie nějaké nové kusy dodány nebo ne.

Zaměřil jsem se pouze na novinky, které dosud SyAA nepoužívala a osvětlení situace v SyAAF. V dalším článku se podrobněji zaměřím na nové typy ručních palných zbraní dodaných z Ruska.

Zdroje: Luftwaffe A.S, Oryx Blog