Chramčichin: Klauni z NATO nás neohrozí, hrozba je Čína

Ruské jednotky na Dálném východě se stále spolehají na obstarožní systémy protivzdušné obrany ZSU-23-4 Šilka / Public Domain

Aleksandr Chramčichin, zástupce ředitele moskevského Ústavu politické a vojenské analýzy, v článku „Přesuní kontingentů: Nikdo a nic nemůže ochránit Dálný východ“, zveřejněném ve vlivném ruském vojenském magazínu Vojensko-průmyslový kurýr, kritizoval stav ruské armády na Dálném východě. Podle Chramčichina vybavení ruské armády v Centrálním a Východním vojenském okruhu připomíná spíše muzeum starožitností.

Být neustále ve střehu

Ruská armáda před deseti lety zahájila rozsáhle reformy zaměřené na restrukturalizaci, modernizaci a vybavení vojáků v souladu s požadavky 21. století. Reformy přinesly Rusku zcela odlišné, pro Rusko příznivé, geopolitické postavení. Správnost reforem potvrdilo zejména úspěšné nasazení ruských sil v Sýrii.

 

 

Chramčichin však upozorňuje, že není žádný důvod ke spokojenosti. „V dnešní době je každá sféra života a geopolitická soutěž ‚závodním kolem‘: pokud nebudete šlapat, okamžitě spadnete. To se týká nejvíce vojenské sféry. A v ozbrojených silách Ruské federace je třeba mnoho změn a zlepšení,“ píše Chramčichin.
 

Rusko se musí zejména vypořádat s pomalu upadajícím potenciálem strategických jaderných sil. Armáda zavádí nové mezikontinentální střely RS-24 Jars, ale ty nedokáží plně nahradit potenciál (ničivost) vyřazovaných raket Topol, UR-100N a R-36, zvláště pokud jde o počet jaderných hlavic.

 

Chramčichin navrhuje masivní investice do ruských jaderných sil (především těch mobilních), uzavření nové rusko-americké jaderné smlouvy START 3 (výhodné pro Rusko) a odstoupení od smlouvy o nešíření jaderných raket středního doletu (INF Treaty). Cílem je, aby protivníci na západě i na východě nevěděli, kde a kolik má Rusko raket.

 

Autor v článku však zejména upozorňuje, že vojenské jednotky v Centrálním a Východním vojenském okruhu jsou vybaveny muzeální vojenskou technikou. Jde o oblasti ležící od Moskvy až ke Kamčatskému poloostrovu, stejně jako prakticky celá délka jižních hranic Ruska. Tyto jednotky nejsou schopni čelit případném útoku čínské armády, nebo útoku Spojených států a Japonska na Dálném východě.

 

Mimo článek ruského autora musíme připomenout, že velmi dlouhé ruské hranice představovaly pro Moskvu vždy velký bezpečnostní problém. Z toho důvodu Rusko vybudovalo mohutné výsadkové jednotky, které se mohou rychle přepravit na obrovské vzdálenosti. Další zárukou ruské územní integrity (což stále platí) je neustále vyhrožování jadernými zbraněmi všem potenciálním protivníkům.

 

Samozřejmě upadání potenciálu ruských jaderných sil, společně s prudkým vojenským rozvojem u možných potenciálních protivníků vyvolává v Kremlu obavy, že některý z mocenských protivníků může zkusit „štěstí“. Platí to zejména pro Čínu, které se díky rostoucímu počtu obyvatel a změnám v životním prostředí neustále (a zřejmě nezadržitelně) zmenšuje životní prostor.

 

Hrozba je Čína

„Je třeba výrazně posílit a dokončit přezbrojení vojsk Centrálního a Východního vojenského okruhu. Pokud je obrana země západně od Uralu mimořádně uspokojivá, pak všechno na východ od ní má znaménko mínus,“ píše Chramčichin.
 

Například v Západním a Jižním vojenském okruhu ruské letectvo provozuje více než 500 taktických bojových letadel, v Centrálním okruhu však pouze 100 letadel. To platí také pro pozemní jednotky, i když sám Centrální okruh, a je to dáno i jeho obrovskou územní rozlohou, která tvoří přirozené nárazníkové pásmo obrany, není přímo vojensky ohrožen.
 

Problém podle Chramčichina je, že jednotky z Centrálního okruhu jsou postupně přesouvány více na západ (například k hranicím s Ukrajinou) a nové vybavení dostávají jako úplně poslední. Přesun k hranicím s Ukrajinou je podle autora správný, ale jednotky „střed“ musí získávat kompenzaci, aby mohli fungovat jako přirozená vojenská záloha pro další vojenské okruhy.
 

Situace ve Východním okruhu, co se týče moderní techniky, je rovněž neúnosná a navíc se zde nelze „vymlouvat“ na geografickou polohu. Například izolované jednotky na ostrovech Kurily, Sachalin a poloostrovu Kamčatka se nemají jak bránit proti případnému japonskému a americkému útoku.

 

Výzbroj jednotek ve Východním vojenském okruhu je například postavena na zastaralých bojových vozidlech pěchoty BVP-1 nebo na protiletadlových systémech krátkého dosahu ZSU-23-4 Šilka.  
 

Chramčichin však upozorňuje, že skutečná hrozba přichází z jihu: „Mnohem těžší bude bojovat na území (od Bajkalu po Vladivostok) proti radikálně obnovené vojenské síle Čínské lidové armády [...]. Určitě můžeme začít tím, že se zbavíme mizerné propagandistické komedie o ‚strategickém partnerství‘ s Čínou a toho, že Čína nás vůbec neohrožuje. Je to však ještě větší tabu, než nekonečné příběhy o smrtící hrozbě od impotentních [evropských - pozn. red.] klaunů z NATO.“

 

Ruský autor se ptá, zda opravdu potřebuje Rusko tak početné jednotky u evropských hranic a navrhuje, aby se přesunuly na jih proti skutečné hrozbě v podobě Číny. Na hranicích s Čínou pak autor doporučuje vytvoření nových jednotek s nejmodernější vojenskou technikou.

 

Kvantita je stejně důležitá jako kvalita

Dle Chramčichina je nutné pořizovat vojenskou techniku ve velkém množství. Války na Donbase a na Středním východě ukázaly, že klasická válka způsobuje katastrofálně velké ztráty na obrněné technice.

 

Za tuto ztracenou techniku neexistuje náhrada a tak jediným způsobem je posilování pasivní a aktivní ochrany vozidel, jako to nabízí nová platforma Armata. Chramčichin považuje zavedení tanků T-14 a bojových vozidel T-15 do výzbroje za „zásadní krok v ruské vojenské historii“. Platforma Armata vyniká především svou mimořádnou balistickou ochranou.

 

„Je nesmírně důležité poznamenat, jak ukazují zkušenosti z výše uvedených válek, kvantita je stejně důležitá jako kvalita. Vojenské techniky musí být hodně, jinak její nákup nemá žádný smysl, jak ve vojenském, tak hospodářském směru. Současná evropská praxe nákupu nové vojenské techniky v mikroskopických množstvích je hrubým a nesmyslným plýtváním peněz. Je třeba buď koupit hodně techniky, nebo nekupovat nic,“ myslí si Chramčichin.

 

Autor na jednu stranu navrhuje koupit tisíce tanků T-14 a bojových vozidel T-15, ale na druhou stranu zpochybňuje nákup bojových vozidel Kurganěts-25 a Bumerang.  „Možná jde o dobrá vozidla, ale jsou postaveny podle tradičních přístupů, které, jak již bylo uvedeno výše, vedou k obrovským ztrátám, a to jak samotných vozidel, tak i přepravovaného mužstva,“ varuje ruský autor.

 

Zbytečný Su-57

Ruské letectvo zase trápí nedostatek specializovaných (tankovací letouny, AWACS, letouny radioelektronického boje, průzkumné stroje) a dopravních letadel. Nedostatek těchto letounů snižuje účinnost bojové složky letectva. Jasně zaostává dopravní letectvo, což je podle ruského autora důsledkem zhroucení výroby civilních letadel v Rusku.

 

V Rusku je mnoho míst, kde se bez letadel nedá dostat. Problém nyní umocňuje často zmiňovaná náhrada obřích dopravních letadel An-124. Podle Chramčichina je ztráta schopností v podobě An-124 nepřijatelná, ale například podle Ruslana Puchova je vývoj nástupce An-124 v současných ruských podmínkách nemožný.
 

V případě bojového letectva autor navrhuje zásadně zvýšit počty. Například 134 objednaných stíhacích bombardérů Su-34 pro pokrytí obrovského ruského území nestačí, zvláště pokud budou vyřazeny strategické bombardéry Tu-22M3 bez náhrady. Další otázkou je bitevní Su-25, bez kterého nelze vést klasickou nebo protipovstaleckou válku (a bitevní vrtulník jej nenahradí). Ruská armáda proto potřebuje nové bitevní letadlo nebo dron.

 

V případě stíhačky páté generace Su-57 je podle autora klíčová otázka, kdy a v jakém množství začne sériová výroba, a zda je vůbec zavádění Su-57 nutné. „Není lepší místo toho koupit dalších dvě stě nebo tři sta Su-35S? Proč potřebujeme dvě modifikace Su-30, není snadnější udržovat jednu?“ ptá se autor.

 

Samostatným problémem je firma MiG, která ztrácí na vnitřní i vnější konkurenci. MiG-29 neumí konkurovat Su-27 a nejnovější MiG-35 je zase horší (kromě ceny) než Su-35S. Nákup 24 MiGů-35 ruským letectvem je tak pouze formální záležitost, aby se podpořil export těchto letadel. Dle Chramčichina jedinou možností pro firmu MiG je vyvinout velmi levný a jednoduchý stíhač kategorie MiG-21 nebo F-5.

 

„Ve věci námořnictva musíme najít sílu, abychom si uvědomili, že vytvoření vyvážené oceánské flotily je velmi přitažlivé z hlediska prestiže a vnějšího vlivu, ale zcela mimo ekonomickou sílu země. Nemáme alternativu k ponorkám, konstrukce nových ponorek by měla být absolutní prioritou,“ komentuje autor stav ruského námořnictva. Chramčichin navrhuje zcela opustit myšlenku stavby ruských letadlových lodí a torpédoborců, a soustředit se na stavbu lodí velikosti fregat a níže.

 

„Je třeba vyhnout se chybě, kterou Washington udělal změnou orientace americké armády na válku se slabším nepřítelem, který není schopen přiměřené reakce. A tato chyba může být plně dokončena, pokud nepřijmeme syrskou zkušenost,“ píše na závěr Chramčichin.

 

„Konečně je nutné jasně pochopit, že konstrukce výkonných moderních letadel je nemožná bez stejně pokročilé a silné vědy (obzvláště od vyčerpání sovětské vědecké základny). Musíme se okamžitě vrátit ke klasickému vzdělávání, přičemž je potřeba opustit všechny ‚Boloňské procesy‘ a ‚vzájemné uznávání diplomů‘. Domácí vzdělání musí školit odborníky pro Rusko, a ne pro Západ. Tato otázka samozřejmě není v odpovědnosti ministerstva obrany, ale armádní oddělení může ovlivnit nezbytná rozhodnutí,“ uzavírá svůj článek ruský autor.

 

Zdroj: VPK


 

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Rusko otestovalo protiraketový systém S-500 Prometej

Podle americké televizní stanice CNBC, která se odvolává na svůj nejmenovaný (!) zdroj z prostředí ...

KOMENTÁŘ: Přikloní se Německo k Rusku nebo USA?

V dubnu letošního roku se uskutečnila dlouho očekávaná schůzka mezi Angelou Merkelovou a Donaldem ...

Ruslan Puchov: Rozvoj ruských vojenských schopností do roku 2027

Ruský vojenský analytik Ruslan Puchov, šéf moskevského think-tanku CAST (Centre for Analysis of ...

Ruská modulární letecká munice vzduch-země Grom

Ruská korporace Taktické raketové zbraně (TRZ) pracuje na zajímavé letecké munici vzduch-země Grom. ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!