Bez armády nebude nic: cesta Sekce 2.0 Ukrajina k ukrajinským jednotkám

Na konci ledna ráno se scházíme v Ostravě všichni tři: autor, Jožo Šalamon a Petr Poledník. Překládáme dodávku, nakládáme elektroniku pro jednotky a vyrážíme směrem na Ukrajinu.

Chybí nám však „drobnost“ – celní dokumentace pro materiál, který vezeme. Kvůli ruským útokům na Ukrajinu a následným výpadkům elektřiny dochází k velkým byrokratickým a organizačním problémům na ukrajinské straně. Naštěstí Ondra z Phoenix Tactical Care ji během ubíhajících kilometrů k hraničnímu přechodu zajišťuje. Do mobilu přichází 90 minut před hranicí.

Kousek za ukrajinskou hranicí předáváme ukrajinským vojákům, kamarádům, legendám 214. praporu OPFOR první nabíjecí stanici a optiku na střelnici pro výcvik. Večer jdeme na společnou večeři do restaurace, kterou – jako prakticky po celé Ukrajině – pohání elektrocentrála. Bohužel elektrocentrál je nedostatek a jejich cena kvůli vysoké poptávce roste.

I když je noc, v restauraci stojí, i na záchodech, hodně malých dětí – prostě se tam ohřívají.

Ráno vyrážíme na Kyjev. Už před Rivným, kousek za Lvovem, dochází k ruskému leteckému úderu. Stoupá dým, hasiči a záchranáři se shromažďují na dálnici a zatím vyčkávají. Rusové totiž obvykle provádějí s časovým rozestupem dva údery, přičemž ten druhý má za cíl zabít právě hasiče a záchranáře.

120. průzkumný pluk; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Někde u Žitomiru předáváme materiál 120. průzkumnému pluku, jehož týmy působí na všech úsecích fronty i za linií. Předáváme české 3D tiskárny Prusa, filament, škrtidla a transportní nosítka, jejichž výrobcem je firma SKALA MEDICA, založená českým válečným veteránem. Firma se významně angažuje v oblasti chirurgické onkologie a intenzivní medicíny. Dále předáváme powerbanky, notebooky, monitory a další věci, které využije místní velitelství i operátoři dronů.

Poté se v lese setkáváme přes smluvený signál s jednou z Rusy nejvíce nenáviděných jednotek – jednotkami BRATSTVO, které jsou jednou z úderných složek pluku TIMUR vojenské rozvědky Ukrajiny (HUR).

Elitní pluk TIMUR řeší nejtěžší úkoly, jako je infiltrace hluboko za linii fronty, spolupráce s místním odbojem, útoky na logistiku, velení a infrastrukturu a operace, které se nepřiznávají. Podřízená jednotka BRATSTVO funguje v malých, extrémně soudržných týmech, klade důraz na osobní vazby, loajalitu a je nasazována tam, kde je vysoké riziko odhalení a ztrát.

Pro Rusy patří BRATSTVO k nejnenáviděnějším jednotkám, protože operují v ruském týlu a na okupovaných územích, podílejí se na likvidaci kolaborantů, důstojníků a logistických uzlů a jejich akce mají silný psychologický dopad – ukazují, že nikde není bezpečno. Jde o zkušené operátory s výcvikem v mnoha zemích, včetně Izraele.

Na nečekaném místě, na staveništi, vjíždíme do vrat vedoucích pod zem. Petr, legenda našich speciálů, si jen tiše zapaluje cigaretu. Všude je maximální zabezpečení. Vítáme se s velitelem, který si vzpomíná, že mě už někdy viděl. Předáváme materiál a domlouváme další věci na příště.

Ukazuje nám novou techniku, včetně pozemního dronu s kevlarovou schránkou na evakuaci raněných a mrtvých. Musí to být zvláštní pocit, když vás do něj zavřou a z hloubi Ruska, klidně desítky kilometrů za frontovou linií, vás přepraví do bezpečí.

Sítě na Donbase; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Nechceme zdržovat, jednotka ráno odjíždí na Záporoží. Než jsme se vrátili, už tam podle svých stránek zlikvidovali i zajali první Rusy.

Při odjezdu nám velitel říká, že ráno sem může dopadnout balistická střela, proto mění základny. Rusové po nich jdou, protože při svých akcích v Rusku občas nechávají na zničených cílech své logo, na pozdrav.

Odjíždíme a míříme na Kyjev. Polovina města je ve tmě a voda ve sprše je spíše ledová. Během noci nás zastihují poplachy a výbuchy.

Ráno se scházíme u auta, celé je pokryté námrazou. Zdravíme se s Holanďany, které jsme večer potkali ve výtahu. Přejeme si hodně štěstí v jejich konání a vyrážíme přes Charkov do Ševčenkova. Vezeme tam do Centra pro vysídlence materiál od Aloise Zwespera, který je zrovna se svými lidmi opět na Ukrajině. Dává nám informace o cestě na Donbas, oni vezou drony a auta pro jednotky.

Život a jízda pod sítěmi; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Přijíždíme do Charkova. Od tohoto okamžiku až do předposledního dne cesty jsou nepřetržitě slyšet sirény leteckých poplachů. Na vlastní oči se seznamujeme s další inovací války – sítěmi proti dronům. V Ševčenkovu předáváme zimní oděvy a obuv, hasicí přístroje, trvanlivé potraviny a zákopové svíčky.

Jožu místní poznávají, je legendou z předchozích cest s pomocí. Následuje návrat do tmou pohlceného Charkova. Ubytování není snadné sehnat, hotely moc nefungují. Naštěstí nacházíme dům s apartmány. Teplá voda teče jen v umyvadle a v deset hodin večer dochází, jako všude na Ukrajině, k vypnutí elektřiny až do rána. Jinak je ale teplo.

Ševčenko; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Ševčenko; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Brzy ráno v mrazu a mlze vyrážíme do Izjumu. Na cestách jsou neustále sítě z umělého vlákna, vypadá to na velkosériovou výrobu, nejspíš pomocí 3D tisku. Další náklady pro zemi ve válce – transport, budování a opravy, ale zároveň obrovská síla inovace. Zrychluje se to a vše se blíží k našim hranicím.

Na určeném místě čekáme na další jednotku. Přijíždějí vojáci z další speciální jednotky vojenské rozvědky pluku TIMUR, a to BDK, Běloruského dobrovolnického sboru, i se svým legendárním velitelem Rodionem Batulinem, jednou z nejnenáviděnějších osob pro Lukašenka. Batulin totiž Lukašenkovi slíbil, že se domů vrátí na tanku a dostane ho.

Předáváme dohodnutý materiál, podobný jako u 120. pluku. Dostáváme nášivky a trička jednotky. Velitel nás zve na kávu, kde řešíme potřeby jednotky. Hodila by se jim dodávka, takže pokud někdo o nějaké volné ví – dobrý motor, brzdy, spojka, pneumatiky, minimum elektroniky a ideálně tažné zařízení, zbytek je nepodstatný – rádi předáme informaci a zařídíme její odvoz.

Sítě v Izujumu; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Sítě v Izujumu; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Dům zasažený ruskou pumou KAB 500 v roce 2023. Zemřelo zde 50 obyvatel, včetně celých rodin; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Loučíme se a vyrážíme směrem ke vstupu do Doněcké oblasti. Cesta opět v mrazu, sněhu a mlze, pod sítěmi, necelých 18 kilometrů od Rusů. Nedaleko zní palba z ukrajinských kulometů a automatických kanonů proti dronům. Fotíme se u vstupu do oblasti, který je ukrytý pod protidronovými sítěmi. Nesmíme se zdržovat, jsme již v dostřelu Rusů, nemluvě o ruských dronech. V Izjumu děláme nákup v armyshopu.

V noci přijíždíme do Kremenčuku a jdeme se vyspat. Ráno, déšť mrzne ve vzduchu, jdeme s Petrem vyzvednout pár věcí. Poté přijíždí Jurij, plukovník – Afghánistán, specnaz v 80. letech, ATO, dnes cvičí nové vojáky, tady se na věk nehraje – a jedou spolu pro razítko.

Mezitím přijíždějí další borci od 3. pluku speciálních operací a dostávají náš už osvědčený balíček: 3D tiskárnu, filament, monitory a další vybavení. Vyřídíme papíry. Oni i další jednotky, které jsme navštívili, jsou neskuteční borci – nečekají na nepřítele, provádějí akce na linii i na ruském území.

Jeden z nich má bratra, který už deset let žije s rodinou v Praze. Ptáme se ho, jestli mu máme něco dovézt. Říká, že ne, že jeho bratr je kolaborant, který utekl na Západ. Rozumíme mlčky.

Most v Izjumu; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Všichni chválí české tiskárny a filamenty Prusa. Podle nich čínské nejsou ani zdaleka tak dobré, navíc po připojení k internetu posílají data do Číny. Takže vše, co Ukrajinci na čínských tiskárnách vytisknou, pokud nejsou zabezpečené, okamžitě dostávají komunisté v Pekingu. I proto se čínské vládě vyplatí tiskárny dotovat a prodávat pod cenou. Shodneme se, že si nebudou platit vlastní smrt.

Je dobré si uvědomit, že když ukrajinským jednotkám dovezeme jeden FPV dron, zničí jednoho, při troše štěstí dva ruské vojáky, možná kus techniky. Když ale dovezeme tiskárnu, filament a další výbavu, mohou si jednotky FPV drony vyrábět nebo opravovat, a samozřejmě i vylepšovat, přímo na místě.

Každý zničený ruský voják je voják, který nedorazí dál na západ, blíže k naší zemi.

Skutečnou inovací této války nejsou drony, ale aditivní výroba, chceme-li 3D tisk. S tím nikdo nepočítal. Ukrajina tiskne na 3D tiskárnách vše, co může – v domácnostech, firmách, halách, sklepech i bunkrech. Rusové to nemůžou „vypnout“, protože výrobních míst nejsou jednotky nebo desítky, ale tisíce po celé zemi.

Něco podobného probíhá i v České republice. I u nás jsou desítky, možná stovky míst, kde se tisknou součástky pro drony. To je i síla naší země, kde vlády více či méně zanedbávají obranu nebo cokoliv jiného.

Vzorky munice pro drony z 3D tiskáren; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Nebudeme nepřítele likvidovat novou technikou. Ta nejspíše nedorazí včas, a pokud ano, bude jí málo a nikdy pro ni nebude dostatek munice. Budeme bojovat tím, co vytiskneme – drony a bombami pro ně.

Loučíme se. Ukrajinští vojáci děkují našim lidem. Je to v pořádku, ale cítíme se u toho nepříjemně – my děkujeme jim, že bojují za nás. U nás se zatím promrhává jejich krví vykoupený čas.

Poté předáváme věci pro 81. aeromobilní brigádu, která zároveň bere monitory pro 95. útočnou výsadkovou brigádu od Křídla Fénixe. Chvíli si sjednocujeme jejich potřeby a naše možnosti.

Kremenčuk, předávka 3. pluku a 81. aeromobilní brigádě; větší foto / Jozef Šalamon, Petr Poledník

Loučíme se a vyrážíme domů, do zemí NATO a EU, kde ještě funguje elektřina a teplo nepřetržitě, kde se děti v noci neohřívají v restauracích a na záchodech restaurací a nespí se ve stanech na sídlištích s topením. Cestou čteme na internetu, že u polské vojenské základny dopadl dron, prý neznámý. Z Jamajky určitě nebude.

Poté čteme další „vtip“ – Rusko vyhlašuje týdenní příměří pro útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Takto Rusové neuvažují. Nejde jim o vlastní lidi, natož o cizí. Pro ně to není příměří, ale čas, kdy mohou nashromáždit drony a střely a poté zaútočit, až budou větší mrazy.

Na ukrajinské hranici se nám ještě jeden mladý podnikavec snaží prodat místo ve frontě před námi, o jedno auto. Smějeme se, že ne. Místní řidič mu zaplatí a poskočí o tři místa. Nakonec si toho řidiče berou celníci, a po jeho dalších excesech ho posílají na důkladnou kontrolu. Když odjíždíme, přijíždí policie, zřejmě není více věcí v pořádku.

Na Ukrajině nám neustále civilisté i vojáci děkovali Čechům i Slovákům za jejich neskutečnou pomoc – aktuálně vybrali téměř 180 milionů korun na generátory pro Ukrajinu.

A my děkujeme jim, že bojují i za nás, a vám všem, včetně Armádních novin, za to, že můžeme, stejně jako jiní „alzáci“, pomáhat a předávat i zkušenosti ukrajinských ozbrojených sil naší armádě.

Na Ukrajině jsme se utvrdili v tvrdé válečné zkušenosti: Priority se neřídí ideály, ale realitou přežití. Nejdříve je nutné pomáhat ozbrojeným silám a až poté nemocnicím, bez kterých se nedají ošetřit zranění vojáci ani civilisté. A teprve poté je možné pomáhat civilistům, protože bez armády nejsou civilisté chráněni a pomoc civilistům bez vojenského zajištění je často jen oddalováním katastrofy.

Poznámka na konec od ukrajinských vojáků o služném a platech v civilním sektoru. Rotmistr ukrajinské armády má bez příplatků za boj služné 10 000 Kč, velitel brigády teritoriální obrany v hodnosti plukovníka 14 000 Kč základního služného, přičemž odpovídá za 4 000 až 6 000 vojáků. Nástupní plat řidiče u ukrajinské Nové pošty je 17 500 Kč.

Co jsme předali:

• elektrocentrály, přenosné nabíjecí stanice, powerbanky,
• 3D tiskárny Prusa Research MK4, filamenty Prusa,
• monitory LG, notebooky a mobilní telefon pro místa velení a dronaře,
• turnikety SKALA, evakuační nosítka SKALA MEDICA, oxymetr,
• optiku pro vojáky,
• krabice kyslíku 99,5 %, chrommolybdenové kuličky na opravu ložisek,
• termoprádlo, alufólie, zákopové svíčky, hasicí přístroje,
• zimní oblečení, zimní obuv, trvanlivé potraviny,

Komu:

• HUR: BRATSTVO, BDK (Běloruský dobrovolnický sbor),
• 120. průzkumný pluk, 3. pluk SSO,
• 81. aeromobilní brigáda, 95. útočná výsadková brigáda,
• Centrum pro vysídlence Ševčenkovo (od Aloise Zwespera),
• dva monitory z 10 byly od Křídla Fénixe, z. s.,

Kde jsme byli: Kyjev, Ševčenkovo, Charkov, Izjum, vjezd do Doněcké oblasti, Poltava, Kremenčuk. Teploty: –13 až –23 °C. Najeto 3600 kilometrů

Za velkou pomoc děkujeme Phoenix Tactical Care, Petrovi Hynkovi, Martinu Skypalovi, Ondrovi, Aloisovi, Honzovi Růžičkovi, Luboši Konopáčovi (UNPROFOR), Veterans, Martině M. i těm, které nemůžeme uvádět. A hlavně vám, dárcům z Česka i Slovenska.

Není čas na kompromisy a vyčkávání. Moc děkujeme.

Sekce 2.0 Ukrajina