Bez Ukrajiny Rusko svět jadernou válkou nevystraší

R-36M Veovoda při startu / Mil.ru

Rusko prodlouží životnost mezikontinentálním balistickým střelám (ICBM) R-36M2 „Voevoda“. Rakety Voevoda přitom měly nahradit nové RS-28 Sarmat. Podle Michaila Žirochova, ukrajinského autora názorového článku „Bez Ukrajiny Rusko jen stěží vyděsí svět radioaktivním popelem“, to údajně svědčí o systémové krizi hlavní složky ruské jaderné triády. 

Základem ruské bezpečnostní a zahraniční politiky, potažmo i mocenského postavení na globální scéně, je schopnost přesvědčovat všechny mocenské protivníky o tom, že Rusko pro ochranu svých zájmů bez váhání použije jaderné zbraně. Tato „Hra na třetí světovou válku“ je podle Rusů jediný způsob, jak přes slabou ekonomickou sílu a malý počet obyvatel ochránit svou statní suverenitu a integritu obrovského ruského území.

 


 

Obrovské ruské území a nerostné bohatství je nepochybně lákadlem pro různé státy a mocenské skupiny. Nota bene, když na tomto obrovském území žije pouze 146 milionů obyvatel, z toho je jen 116 milionů Rusů.

 

Podle Žirochova jsou však ruské jaderné síly v hluboké krizi:
 

V současné době je RS-28 Sarmat ve fázi, kdy se testuje „vymetení“ – jedná se o vymetení raketového prototypu ze startovací šachty do výšky, ve které bude zažehnut motor prvního stupně. Přitom i v dobách Sovětského svazu od zkoušek vymetení do zavedení první rakety do výzbroje uběhlo čtyři až pět let. Žirochov soudí, že bez podpory ukrajinských odborníků na raketovou techniku, především z ukrajinské firmy Juzmaš (viz dále), je tato doba v současných ruských podmínkách nedosažitelná.
 

Na vývoji rakety RS-28 Sarmat se podíleli pouze ruští odborníci. Ruské firmy však mají s výrobou komponent vážné potíže. V roce 2016 bylo plánováno, že za dva roky začnou letové zkoušky rakety Sarmat. Ve skutečnosti do konce letošního roku jsou plánovány pouze dva testy vymetení a teprve v roce 2019 letové testy.

 

Avšak již v letech 2021 až 2022 končí garantovaná 20 roků dlouhá lhůta bezpečného provozu komplexů hned celé rodiny ruských ICBM – RT-2PM „Topol“, UR-100N a  R-36M2 „Voevoda“. Podle dřívějších plánů měly ruské strategické síly začít v roce 2020 vyřazovat nejstarší ICBM, které v letech 1970 až 1980 navrhli a postavili právě pracovníci ukrajinského Juzmaše. 
 

Zbývajícím raketám měli prodloužit životnost ukrajinští odborníci. Ale po anexi Krymu a omezení programu vojenské spolupráce mezi Ruskem a Ukrajinou se všechny práce v tomto směru zastavily.
 

Prodloužit životnost na Ukrajině vyvinutým ruským ICBM dostala na starost ruské státní raketové centrum Makejev. Jeho odborníci se však specializují na balistické střely pro ponorky (SLBM) a s pozemními ICBM nemají dostatek zkušeností.

 

Ve skutečnosti jsou dnes Rusové schopni nezávisle zajišťovat technickou podporu pouze pozemním mobilním komplexům Topol a Jars. Ruská armáda má ve výzbroji zhruba 150 těchto komplexu, které jsou schopné doručit na cíl „pouze“ 82,5 Mt, neboli „pouze“ 12 % celkové kapacity jaderných hlavic ruských pozemních ICBM.

 

Pokud Moskva v nejbližším roce či dvou nevyřeší problém prodloužení životnosti pozemních ICBM (Topol, UR-100N, Veovoda), nebo nepřijme nový typ rakety, pak se v roce 2020 sníží význam pozemních nosičů (z celkového jaderného potenciálu Ruska) ze současných 70 % na 35 %.
 

Podle Žirochova navíc již několik let nefunguje ruský kosmický systém včasného varování před jaderným útokem Oko. Poslední dva satelity tohoto systému (Kosmos-2422 a Kosmos-2446) ukončily svoji činnost na podzim roku 2014. Vzniká tedy otázka, jak bez vojenských satelitů budou Rusové včasně detekovat odpálení rakety z území Spojených států nebo ze světových oceánů? Ruské radary včasné výstrahy sice dokáží americké střely odpálené z území USA nebo jaderných ponorek odhalit, ale bez kosmického systému včasného varování se časový prostor pro reakci značně zmenšuje.

 

Na rozdíl od USA, kde jsou jaderné síly rozprostřeny více či méně rovnoměrně mezi všechny tři složky, na ruské námořnictvo a letecké síly připadá jen třetina celkového ruského jaderného potenciálu. Od ledna 2015 (více hodnověrných údajů z otevřených zdrojů není) Rusko mělo 499 strategických nosičů schopných nést 1900 jaderných hlavic. Současně v ruském námořnictvu sloužilo 11 ponorkových nosičů balistických střel, přičemž pouze osm z nich má SLBM s 512 jadernými hlavicemi.
 

Pro ponorkové nosiče se od roku 1998 vyvíjí nová SLBM R-30 „Bulava“. Ale i přesto, že tato raketa je do značné míry unifikována s pozemní raketou „Topol-M“, do konce roku 2016 bylo ze 30 startů raket Bulava 10 neúspěšných.

 

Ruské letectvo může nasadit 65 strategických bombardérů Tu-160, Tu-95MS a Tu-22M3, které mohou nést asi 200 střel s dlouhým doletem. Nejmodernějším bombardérem je Tu-160, který pojme až 12 střel s plochou dráhou letu Ch-55 s doletem až 2500 km.

 

Ch-55 sice navrhla moskevská konstrukční kancelář „Raduga“, ale Ch-55 byla vyráběna na Ukrajině. Dle Žirochova to samozřejmě vytváří pro ruskou armádu poměrně vážné problémy při provozu a údržbě těchto střel.

 

Rusko nedávno zavedlo vlastní nástupnickou střelu s plochou dráhou letu Ch-101/102. Její produkce je ale pomalá a proto v blízké budoucnosti bude Ch-55 stále hlavní jadernou střelou vzduch-země ruského letectva.

 

Dle Žirochova si Američané plně uvědomují stav ruského jaderného potenciálu. V současnosti přijatá americká doktrína Rychlého globálního úderu (Prompt Global Strike), podle níž se neutralizuje 80 % jaderného potenciálu Ruska, počítí s provedením úderů do čtyř kritických bodů: Gadžijevo (Murmanský region), Viljučinsk (Kamčatka), na letiště blízko města Engels (Saratovský region) a na základnu bombardérů v Ukrainka (Amurská oblast). Předpokládá se, že zbývající mobilní komplexy (například „Topol“) je možné zničit přesnými zbraněmi a zbytek odpálených střel zachytí systémy protiraketové obrany.

 

Ukrajinský autor soudí, že tento stav je spojen i s posledním PR vystoupením Putina, ve kterém ruský prezident veřejnosti představil několik „zázračných“ nosičů jaderných hlavic. Dle Žirochova jde však pouze o mediální zakrývání upadajícího ruského jaderného potenciálu.

 

Zdroj: Inforesist

Nahlásit chybu v článku


Související články

Ruské jaderné torpédo Status-6 existuje

Nová americká Zpráva o jaderném stavu NPR (Nuclear Posture Review), která ustavuje americkou ...

Nová americká jaderná strategie: Hrozba omezeného použití jaderných zbraní

Americký deník Huffington post v pátek zveřejnil výtah z návrhu Zprávy o jaderném stavu NPR (Nuclear ...

Nové jaderné schopnosti Spojených států

Podle Zprávy o jaderném stavu NPR (Nuclear Posture Review) USA vyvinou nové jaderné zbraně, které ...

Ukrajinské systémy aktivní ochrany Zaslon-L pro turecké tanky v Sýrii

Turecko urychleně vybaví své tanky bojující v Sýrii aktivním systémem ochrany APS (Active Protection ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!
Stránka 5 z 4