Bezpečnostní manažer AČR: Udržujeme pouze nastavený chod

Foto: Voják Armády ČR; ilustrační foto / Zdeňek Koza

Praporčík Petr Švaňa ( starší pracovník štábu Oddělení řízení a podpory Krajského vojenského velitelství České Budějovice) před necelým rokem na webu Ozbrojené složky upozornil, že od poslední reformy, tedy organizačních, mobilizačních a dislokačních změn, funguje velká část systému pouze ze setrvačnosti. Důvodem podle něj bylo nesystémové propouštění nebo nahrazování zaměstnanců bez odborné způsobilosti.

Varoval, že nepřetržitý stres, nervozita, snížená ostražitost vůči chybám, může vést k bezpečnostním incidentům. Vzhledem k tomu, že od zveřejnění kritiky uplynul téměř rok, během kterého navíc vstoupila v platnost novela Zákona o vojácích z povolání 221/1999 č. 221/1999 Sb. Požádali jsme proto Petra Švaňu o vyjádření, zda na jeho kritiku někdo reagoval a zda novela zákon přináší zlepšení:

„Kdybych měl reagovat stručně tak na první část otázky odpovím ne a na tu druhou doufejme, že možná jednou ano. Před rokem touhle dobou jsem řešil dilema, jestli zveřejnit nebo nezveřejnit svoji úvahu o způsobu jakým se armáda během různých reforem a reorganizací vypořádávala s propouštěním svých zaměstnanců. Z dnešního pohledu se může zdát, že takový problém vlastně kvůli krizi na Ukrajině a vzrůstajícímu nebezpečí ze strany Islámského státu neexistuje."

Nesystémové propouštění armádních zaměstnanců

Vláda, politická reprezentace i veřejnost se shodují na růstu počtu vojáků i na zvyšování rozpočtového rámce. Všichni neznalí konkrétní situace optimisticky vyhlíží tisíce nových dobrovolníků a tleskají vzrůstajícím výdajům na obranu. Nic proti tomu, určitě je to krok správným směrem. Nicméně na tom, co jsem tehdy označil za nebezpečné, se nezměnilo vůbec nic a pravděpodobně se ani dlouho nic nezmění.

K takovému tvrzení mě vede zkušenost z předcházejících reforem a reálný stav popisovaných skutečností. A protože je těžké pochopit situaci bez předchozí znalosti problému, dovolím si krátké zopakování toho, co jsem loni v září ve svém otevřeném dopise Náčelníku GŠ popisoval.

Pozastavil jsem se nad nesystémovým propouštěním vojáků a občanských zaměstnanců, nad jejich rolí v celém tom procesu. Nad tím, zda se někdo z odpovědných vůbec zabývá tím, jaké to na postižená pracoviště přináší problémy.

Samozřejmě v první řadě to odnáší ti, co byli propuštěni. Jenže nejen oni jsou postiženi neustálou nekončící řadou reforem, reorganizací, restrikcí, redislokací projevující se organizačními, mobilizačními a dislokačními změnami (zkráceně OMDZ). Ve zkratce to znamená přeorganizovat dané pracoviště či jednotku tak aby plnila své úkoly i po nastalých změnách „bez ztráty kytičky".

Experimentování s pracovními rolemi a náplní



Další dnes již poměrně početnou skupinou těch, kdo doplácí na podobné experimenty (o tom, že to často experimenty jsou, jsem přesvědčen), jsou zaměstnanci, na které byla práce těch propuštěných převedena. Vývoj potom vypadá takto: Propustíme pár lidí a co dál? Kam se poděje práce, kterou dosud zastávali? Odnesli ti propuštění s sebou? Už ji už nebylo nutno vykonávat?

Nebo snad dělali celou tu dobu něco, co vlastně nikdo nechtěl a vykonávali nepotřebné činnosti, kterých se armáda chtěla zbavit? Určitě to není tak, že by ti propuštění nepracovali, že by se zabývali celých 8 hodin, 5 dní v týdnu mlácením prázdné slámy a předstíráním pracovní činnosti!!! Takže pokud to tak není, a ti lidé vykonávali činnosti důležité, kam se ta práce poděla? Samozřejmě zůstala a je třeba ji mezi zůstavší přerozdělit.

Všechno je schůdné, dokud se funkční náplň a případné role odcházejícího zaměstnance rozdělí mezi několik takových. To je pak navýšení pracovního vytížení rozložené přiměřeně a lze ho při dobré vůli vykonávat bez zásadních problémů. Jenže takto to není vždy a často to ani není možné vzhledem ke specifické činnosti, kterou propuštěný zaměstnanec prováděl. Pak nastává okamžik zrození univerzálního vojáka, univerzálního zaměstnance.

Zrod univerzálního vojáka

Jak jinak nazvat člověka, který do té doby plní všechny své povinnosti na 100 %, 8 hodin denně a 5 i více dní v týdnu a přitom se nijak neuléjvá? Všichni jeho nadřízení jak po stránce velitelské tak odborné to respektují. Nerozporují, že musel převzít všechny funkční povinnosti a všechny role propuštěného zaměstnance plnícího do té doby také vše 8 hodin 5 dní v týdnu.

Žádná část pracovní náplně přitom není zrušena, žádná část pracovní náplně není omezena, žádná část náplně není zjednodušena a hlavně převzetí není nijak kompenzováno!!! Tedy jeden člověk najednou pracuje za dva a očekává se, že nedojde k žádné změně v chodu útvaru a vše zůstane ve starých kolejích.

Nikdo z nás, kterých se to týkalo, si něco podobného nedokázal představit, co nás po převzetí takové odpovědnosti čeká! Dnes, po dvou letech, už to víme. Není čas na nic jiného než na udržování nastaveného stavu v chodu a na základní rutinní každodenní úkoly. Jenže to je málo.

Je mnoho činností, které se dělají jednou týdně, jednou měsíčně, několikrát do roka, činnosti které souvisí s implementací nových norem, vnitřních předpisů, další povinnosti, které vycházejí nikoli z funkční náplně, ale ze služebního poměru VZP (velitelská příprava, služební tělovýchova, vojenská odborná příprava) a na ty čas prostě nezbývá.

Snažíte se přesto vše obsáhnout a tak si prodlužujete dobu strávenou na pracovišti, obětujete služební tělovýchovu, nové předpisy studujete doma a přesto ani zdaleka nestíháte vše. Co je horší, že vzhledem k počtu lidí už není možné mít plnohodnotného zástupce. Takže když na pracovišti nejste, znamená to, že práce se kupí a čeká na vás, až se vrátíte. Pokud se vrátíte...

Co to přináší v praxi? Nepřetržitý stres, nervozitu, sníženou ostražitost vůči chybám, která může vést k bezpečnostním incidentům (jste-li bezpečnostní manažer jako my). Strach z toho, co jste zapomněli udělat, nestíháte si ani stahovat všechna nová pravidla, předpisy, normativy a už vůbec ne je číst a zavádět do praxe, nemáte čas se ani poradit: A přesto musíte poskytovat veliteli plnohodnotný a bezchybný servis.

Vzhledem k tomu, že k takovým experimentům dochází i na nadřízených stupních, dochází k absurdním situacím, kdy se nemáte na koho obrátit o radu nebo o pomoc. Nerespektují se pravidla daná předpisy, všude je vidět alibismus, nekompetentnost, nechuť a mnohdy i neochota se něčím zabývat.

Velká část systému funguje ze setrvačnosti, protože ti, kteří jej kontrolovali nebo udržovali v chodu, byli propuštěni nebo je nahradili lidé bez znalostí a bez odborné způsobilosti nebo byla skupina redukována na takové počty, které již nezaručují kvalitní a bezchybný chod. Jak dlouho to lze vydržet a nezhroutit se fyzicky i psychicky? My to nevíme, ale cítíme, že tato nastoupená cesta není správná.

Nový trend, který je ve společnosti i armádě patrný, dává naději, že se i díky náborům nových vojáků v budoucnu už nic podobného nestane. Bohužel již je na mnoha pracovištích tento problém realitou a nelze doufat, že se časem vyřeší sám. Navíc i bezbřehý naivní optimismus některých propagátorů nově stanoveného náborového cíle a dopadů novely zákona o VZP potažmo kariérního řádu, dává tušit, že dojde ještě k mnoha diskusím a změnám, které současným stavem pořádně zamíchají. To si ale zasluhuje samostatný článek bez návaznosti na tuto problematiku.

prap. Petr Švaňa - Oficiální systemizované místo dle TMP: Starší pracovník štábu Oddělení řízení a podpory Krajského vojenského velitelství České Budějovice.

Praktická činnost, funkce a role v organizaci KVV: Bezpečnostní manažer, bezpečnostní správce kryptografické ochrany, pracovník POI (sám), Vedoucí SPS (podací stanice), správce kryptografického materiálu, pracovník personální bezpečnosti, správce technických prostředků, speciální obsluha kryptografických prostředků, kurýr kryptografického materiálu, místní bezpečnostní správce informačních systémů kryptografické ochrany, odpovědný za provoz datové schránky a ochranu určených neutajovaných informací, osobních a citlivých údajů.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Mongolský Khaan Quest 2015 s českou účastí

Slavnostním ceremoniálem dne 20. června 2015 ve výcvikovém prostoru „Five Hills“ na území Mongolska za účasti kontingentu Armády ČR bylo zahájeno mezinárodní cvičení Khaan Quest 2015.

Vrtulníky pro Armádu ČR: Tři kandidáti

Ministerstvo obrany předminulý týden rozeslalo žádosti o nabídky do „vybraných zemí“, ve kterých poptává nové víceúčelové vrtulníky pro Armádu ČR. Seznam zemí i poptávaných výrobců je prozatím neveřejný. V médiích se skloňují nejčastěji tři typy Bell UH-1Y Venom, AgustaWestland AW139 a poněkud překvapivě korejský Korean Airspace KUH-1 Surion.

Luboš Dobrovský: K otázkám obrany České republiky

V polovině června proběhla na Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií na Univerzitě obrany konference s názvem Defence and Strategy – Armed Forces Transformation Continues (zde je sborník z konference). Mimo jiné na ní promluvil i bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský. Následující text je na OWOP přetištěn se souhlasem autora i centra. Článek vyšel původně na vojenském blogu On War | On Peace.

ROZHOVOR: Jana Černochová, poslankyně Parlamentu České republiky

Jana Černochová: "Největší hrozbou je, že budeme k bezpečnosti a obraně přistupovat stejně hazardním způsobem, jako tomu bylo doposud."

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Stránka 1 z 2
  • semtam
    03:07 20.08.2015

    Potažmo reaguji na paní Hanu Zelenou

    Problémy jsou popsané v článku prap. Petra Švaňi. Dle mého názoru a přeskočím zmiňovaný alibismus, jenž je znakem osobnosti na špatné pozici. Tak asi nejhorší jsou nekončící reformy. Je to i jeden z důvodů, kvůli kterému někteří vojáci ukončili službu v AČR. AČR vlastně ani neví jak bude vypadat či jak má vypadat její budoucnost v horizontu cca 10 let. Armáda se v průběhu času změnila spíše na "expediční sbor", jaký si chce zachovat rysy skutečné armády. Což je i jeden z důvodů nekonečných reforem.
    Ruku v ruce s tím má co do činění i naše společnost. Armáda je vnímána (nyní už líp) jako nějaký prapodivný útvar. Docela závidím Polákům či jiným národům, kde je armáda brána jako plnohodnotná součást společnosti. Což se u nás citelně vytratilo. Tím nechci říct, že je vyložený odpor, ale spousta lidí jde do armády z finančních důvodů. Což není úplně chyba, ale samo o sobě to nestačí. Lidé musí mít i nějaký vztah. A těch mezi úředníky bude méně, než u jiných složek.

    V nejlepším případě by jsme měli mít armádu vševojskovou. To se sice zavrhovalo, protože na to nemáme finance, ale mnohé jiné země s menším počtem obyvatel a hlavně podstatně nižší ekonomickou silou dokážou vševojskovou armádu udržet. Klíč vězí ve správně rozloženém plánování výdajů. Země jako je ČR pokud bude mít z armády "expediční sbor", tak společnost jí nikdy nebude vnímat plně jako svoji součást. Armáda, aby získala společenskou součást, musí zastávat svoji základní funkci a to obranu svého území. Tím nechci říct, že by se neměla podílet na zahraničních misích. Mise by měli být spíše sekundární záležitostí. Je to vlastně pudová záležitost.

    Pokud ČR bude mít armádu "expediční" a nebo nynější nedodělek, tak problém, jaký zmiňuje tento článek se pravděpodobně dostatečně nevyřeší nikdy. Protože lidé sloužící v takovéto armádě jí budou brát spíše jako obyčejné zaměstnání, plus poznamenané oním státním sektorem. Až na pár bojových jednotek. Což rozhodně není dobře.
    Tento problém dobře vystihla paní Hana Zelená. Na armádě se de facto odráží celá společnost. Chybu vidím v nedostatku vlastenectví. Bez vlastenectví by ani čs. legionáři nedosáhli toho, čeho dosáhli. Problémy už můžeme vidět i k postoji hlavy státu. Nikdy žádný člověk nebude vyhovovat všem. Ale určitě by každý soudný člověk měl prezidenta respektovat už i z toho důvodu, že je zvolen ať přímo či nepřímo. Kritika samozřejmě musí být, ale na slušné úrovni. Pokud se bude všude vytrácet úcta, tak ani armáda nemůže být toho ušetřena. Nikdy nemůžeme být úplně spokojeni s děním v naší zemi. Ale pokud se naučíme vzájemně respektovat a společnost si oživí přirozenou úctu k hodnotám. Tak ani armáda toho nebude ušetřena :)

  • Hana Zelená
    12:09 19.08.2015

    Přesto, že většina diskutujících naštěstí chápe, že podstatné je pojmenování problémů, jsou zde i příspěvky, proč k jejich řešení - obecně a nejen v armádě - často nemůže dojít: Lidé, kteří sami nejsou schopni konstruktivní krtiky, vykřikují anonymně z davu, že jinde jsou problémy taky a dehonestují toho, kdo má na rozdíl od nich odvahu pojmenovat věci pravým jménem.

    Pak se ale nemůžeme divit, že se neřeší přetíženost: Ano, i ve stavebních firmách (pak padají mosty a umírají dělníci) a na dalších místech... To, že nelze dělat x činností v armádě bez rizika chyby, není ale osobní problém jednoho praporčíka, ale především riziko pro nás všechny.

    Takže: Dochází vám, že jde i o váš osobní zájem, aby se situace zlepšila..? A že k ní může dojít až poté, co bude mít někdo odvahu pojmnovat chybu v systému...?
    Přeji všem diskutujícím, aby totéž zvládali i ve svých oborech a životech.

  • KOLT
    18:34 18.08.2015

    ad CerVus: Což ale nikterak nesnižuje důležitost toho, že to udělal. Protože spousta těch, co se také mohou opřít, je stejně radši zticha. V Česku totiž platí, že u piva je každý generál, ale s kůží na trh jde málokdo...

  • CerVus
    13:33 18.08.2015

    Na druhou stranu. Každý kdo nějaký čas sloužil ví, že si tohle může dovolit pouze člověk, který se může opřít o někoho nahoře.

  • Jan Grohmann
    12:31 18.08.2015

    Pánové, proč se zaobíráte autorem a ne problematikou? Člověk, který napíše podobně otevřený kritický článek a navíc neváhá se představit, zaslouží maximální uznání a respekt.
    Kolik lidí je ochotno vystoupit se své komfortní zóny, jít s kůži na trh a otevřeně kritizovat zjevně nefunkční systém?

  • KOLT
    20:25 17.08.2015

    otecko, to není chucpe, to je neskutečná drzost. Já prostě nestačím zírat. Schválně, kdo *skutečně* víte, co je náplní p. praporčíka? Vážně se domníváte, že by si nějaké netáhlo neanonymně "otevřelo hubu" na NGŠ?

    Charlie: Dobré :-) Pokud se to samozřejmě bere s rezervou. Jen pro info, moje drahá jako státní úřednice měla podstatnou část pracovní náplně "buzerovat" lidi (to má totiž spousta ouřadů ze zákona). Dokud měla čas, zvládala jim ale i/hlavně pomáhat. Jak se vršily nesmyslné úkoly a ubýval počet pracovníků, přesávala stíhat pomáhat...

  • flanker.jirka
    16:56 17.08.2015

    Vytíženost lidí stoupá, po snížení stavů "úspoře peněz" se jejich činnost rozdělila v podobě netabulkových funkcí do funkčních náplní mezi ostatní vojáky. To je na jedné straně, na straně druhé jsou tu pořád funkce, kde lidé jen dublují funkce.
    Je spousta funkcí, které jsme dříve neměli, třeba vrchní a nejvyšší praporčíci, de facto "nástěnkáři" prostě tu ten systém nebyl a armáda fungovala.

  • otecko
    16:55 17.08.2015

    Jaksi jste nepostřehli, že panu praporčíkovi na stavu naši armády záleží a proto napsal před rokem dopis náčelníkovi GŠ. Čili, zjevně se nejedná o nějakého lhostejného úředníka, se kterými měli mnozi z vás tu čest potkat ( jistě jste si tu vlastní zkušenost nevymysleli, že..), o vlastní pracovní náplni tohto vojáka víme všichni kulový, přesto jste schopni tvrdit, že vlastně nic nedělá a že v civilu by se málem neuživil. Nezdá se vám to chucpe??
    Já jsem naopak rád, že takové vojáky, co se nebojí za správnou věc ozvat a blbosti zkritizovat- neanonymně-, ještě armáda má...

  • Rase
    15:01 17.08.2015

    Mno činnost kterou ten Voják vykonává je prakticky vzato stejná jako u sekretářky, jen to není pro jednoho šéfa ale pro krajské velitelství (víc šéfů). Prakticky vzato mu posílají text, ten překopíruje do kódovacího zařízení (Ctrl+C a Ctrl+V) a přepošle dál, nebo uloží na zabezpečné úložiště. Případně vytiskne na tiskárně, ve které doplňuje tonery a papír (správce technických prostředků). Pokud vypadne internet tak domlouvá nápravu. Pokud je potřeba tak sedne do firemního auta a vytisklé texty zaveze na místo určení.
    Zkrátka taková IT sekretářka jen nepoužívá normální počítač ale "zabezpečený" + kódovací program.
    Jestli se pletu tak se omlouvám

  • Charlie
    14:27 17.08.2015

    Tak předně - státní úředníci nechodí do "práce", ti chodí do "zaměstnání".
    Za druhé - jakmile je státních úředníků víc než 1, je jich moc.
    Za třetí - to že státní úředník nestíhá nějakou "práci", protože jí má moc, je pro občana jen dobře, protože si nenachází čas na buzeraci občana a hledání, komu by kde uškodil.
    Za čtvrté - škodí VŠICHNI státní úředníci, kteří neprodukují hodnoty.

    Tak a teď dosti humoru a poďme k armádě - je nutno vzít na vědomí, že Armáda ČR je v očích politiků primárně obtížná instituce, které se zatím bohužel nemohou zbavit, pokud se nic neděje, a děvečka pro fšechno, když se něco (povodně, výbuch muničáku) děje. Druhotně to je dobrý penězovod, kterým se nechá kamarádům či sobě dobře přihrávat malá domů. Proto armáda funguje jako jakýkoliv státní úřad - ouředníčci/vojáci dole jsou póvl, kterým vedení zametá podle potřeby, přičemž to začíná GŠ a postupuje dolů. Končí to pak těmi "srdcaři", které baví jezdit tankem/plazit se ve sračkách, kteří ovšem nemají moc reálných možností s tím něco dělat, jenže ti mají smůlu, tohle si museli uvědomit když do té instituce lezli.

    Otázkou je, nakolik je činnost, kterou pan praporčík vykonává, potřebná. Má tam spoustu funkcí, z části naprosto nicneříkajících názvů, a spousta z nich bude zbytných, případně je může vykonávat civilní sekretářka.

    V Hvězdné pěchotě (knižní) "všichni skákali" - včetně velitele a ten se musel naučit, jak svou činnost delegovat na jednotlivé podřízené, aby se z toho nikdo nezhroutil a všechno se stihlo. Možná tady je problém i u nás.

Stránka 1 z 2