Bezpilotní dopravní vrtulník K-MAX v Afghánistánu

Oba vrtulníky jsou v Afghánistánu k dispozici americkým mariňákům a námořnictvu. První nasazení probíhalo od 1. prosince 2011 do května 2012, kdy stroje K-MAX sloužily u bezpilotní dopravní letky (Unmanned Aerial Vehicle Squadron 1, VMU-1). Díky úspěšnému působení, také za přispění civilních expertů z firmy Lockheed Martin, stroje stále zůstávají v Afghánistánu v rámci dalšího rotace jednotky bezpilotních dopravních strojů (VMU-2)

Viceadmirál US Navy, David Architzel, má pro vrtulníky K-MAX jen slova chvály:

Právě slova Viceadmirála Architzela se dotýkají největších předností strojů K-MAX. Jen za minimálního množství pozemního personálů, dokáží rychle a relativně levně zásobovat vojáky v přední bojové linii nebo na předsunutých základnách. Absence pilota navíc umožňuje operace jak v rizikových situacích, tak za zhoršeného počasí, kdy mají pilotované vrtulníky zakázáno létat.

V suchých statistických datech. K-MAX podnikl během první šestiměsíční rotace (VMU-1) celkově 485 bojových letů a nalétal 525 hodin. Stroje byly schopné létat až 90 % svého času, zbývajících 10 % připadlo na vrub nepříznivému počasí a nutné údržbě.

Připomeňme, že stroje K-MAX mají jedinečnou dvourotorovou koncepci, dávající stroji výjimečnou stabilitu a velkou citlivost na zásahy operátora. Právě tyto schopnosti umožňují stroji v podvěsu přepravovat až 4,5 tuny nákladu.

Američané mají s bezpilotním K-MAXem velké plány. Věří, že bezpilotní stroje mohou nahradit mnoho klasických dopravních vrtulníků (i pozemní konvoje), za mnohem nižší náklady a nároky na letecký a pozemní personál – o bezpečnosti lidí nemluvě.

V případě leteckého personálu bude navíc úspora enormní. Dnes připadají na jeden vrtulník dva piloti, avšak v případě bezpilotních K-MAXů může jeden pilot na zemi ovládat klidně několik strojů najednou.

Zdroj: DefenseTech