Bezpilotní letoun MQ-9 Reaper proti ponorkám

Vizualizace MQ-9 Reaper, který odhazuje sonarové boje. / Ultra Electronics

Během nedávného cvičení ve výcvikovém prostoru u pobřeží Jižní Karolíny se bezpilotní letoun MQ-9 Reaper (Predator B) zapojil do pátraní po podmořských cílech. Dron přijímal data od sonarových bójí a přeposílal je řídícímu středisku na pobřeží.

V rámci cvičení byly do zájmového prostoru vrtulníky amerického námořnictva shozeny sonarové bóje. Jedná se o malé detekční přístroje o průměru kolem deseti centimetrů a délce necelého jednoho metru, které vysílají/přijímají akustické signály a poté je přes rádio posílají do průzkumného vrtulníku nebo letadla.

Tentokrát signály z bójí zachytával a zpracovával speciálně upravený dron MQ-9 a přeposílal je do několik stovek kilometrů vzdáleného řídícího střediska. Spojení mezi dronem a střediskem probíhalo přes satelit.

„Tento test potvrzuje schopnost našich bezpilotních prostředků detekovat ponorky a poskytovat dlouhodobé informace o podmořských cílech,” komentovala cvičení Linda Blue, generální ředitelka firmy General Atomics Aeronautical Systems (GA-ASI), která vyrábí drony řady Predator, Reaper nebo Avenger.

Není však jasné, zda se do cvičení nezapojil spíše dron MQ-9 Guardian (viz dále) – námořní verze MQ-9 Reaper. Jde však o “slovičkaření” neboť obě verze se sice liší svou sestavou avioniky, elektroniky a senzorů, základní stavebnicová konstrukce (lze volit například různá křídla) a pohonná jednotka je stejná.

Během cvičení byl MQ-9 kromě klasického kulového elektro-optického pouzdra vybaven také víceúčelovým radiolokátorem Lynx a systém pro automatickou detekci polohy lodí AIS (Automatic Identification System).

Radiolokátor Lynx dokáže poskytovat snímky s vysokým rozlišením a fotografickou kvalitou přes mraky, déšť, prach, kouř a mlhu. Hmotnost radiolokátoru Lynx je 60 kg a má dosah 80 km. Lynx je umístěn v malém kapkovitém pouzdře za předním kulovým pouzdrem.

Výše uvedené cvičení není první pokus GA-ASI uspět u námořnictva. V roce 2006 GA-ASI v rámci programu BAMS (Broad Area Maritime Surveillance) nabízel pod názvem Mariner námořnictvu speciálně upravený dron Reaper. Mariner měl výdrž ve vzduchu až 49 hodin a na šesti pylonech mohl unést vybavení do hmotnosti 1360 kg. Námořnictvo nakonec dalo přednost dronu Northrop Grumman MQ-4C Triton.

Americká celní a pohraniční stráž USA (U.S. Customs and Border Protection) ve spolupráci s americkou pobřežní stráži USCG (United States Coast Guard) provozují pod názvem Guardian dva upravené drony MQ-9. Kromě elektro-optického pouzdra upraveného pro námořní provoz je Guardian vybaven námořním radiolokátorem SeaVue.


Vizualizace nasazení dronu MQ-9 do protiponorkového boje.

Ultra Electronics, výrobce zmíněných sonarových bójí, rovněž s GA-ASI nabízí Pentagonu speciální podvěsné kontejnery pro drony Reaper, které mohou shazovat 4 kg těžké sonarové bóje. Každý kontejner pojme 20 bójí.

Myšlenka využít drony MQ-9 ke shazování bojí není nová. Již v roce 2015 obě firmy nabízely zmíněný dron Guardian ke shazování sonarových bójí.

MQ-9 Guardian má oproti klasické bitevní verzi MQ-9 Reaper větší výdrž a dolet. Podle tiskových materiálů GA-ASI dokáže Guradian (v průzkumné verzi) vydržet ve vzduchu až 40 hodin – to umožňuje urazit 1850 km, zůstat na místě deset hodin a poté se vrátit zpět.


MQ-9 Guardian s radarem SeaVue. / GA-ASI

GA-ASI rovněž nabízí verzi s prodlouženým doletem, která má operační rádius 3500 km s tím, že v místě působení může zůstat rovněž deset hodin. Mnohem větší dolet oproti klasické verzi Reaper je možný díky technologii “mokrého” křídla (s vnitřními palivovými nádržemi) a také díky tomu, že Guardian nenese žádné zbraně.  

Kromě pátrání po lodích však nic nebrání tomu, aby Guradian shazoval nad cíle torpéda. Pod křídlem dron unese až 1800 kg vybavení a má osm závěsných bodů pod křídly a jeden po trupem. Taková konfigurace umožňuje nést až čtyři lehká torpéda Mark 54 LHT (276 kg) i zmíněné dva kontejnery pro shazování sonarových bójí.

GA-ASI rovněž pracuje na vylepšené avionice, která umožní dronu Reaper/Guardian létat v národním vzdušném prostoru v běžném civilním provozu. V současné době mohou drony operovat jen ve speciálně vyhrazených vzdušných prostorech, kde nejsou přítomna civilní letadla.

Zdroj: GA-ASIDefense-Update

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Špičkový bezpilotní bojovník Reaper ER pro americké letectvo

Americké letectvo (U.S. Air Force) zavedlo do výzbroje “nový” bezpilotní letoun MQ-9 Reaper ER ...

Drony opět výkonnější: Bojový Reaper s větším doletem

General Atomics pokračuje ve vývoji nejrozšířenějšího bojového bezpilotního letadla Predator B ...

Fregaty Type 26: Ochránci letadlových lodí britského námořnictva

Ministerstvo obrany Velké Británie objednalo u BAE Systems stavbu prvních tří fregat Type 26. ...

4000 Tomahawků pro americké námořnictvo

Firma Raytheon minulý týden slavnostně předala americkému námořnictvu (US Navy) 4000 střel s plochou ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • yellec
    20:59 16.11.2017

    O sonobójích se asi nejvíc dozvíš z tohoto dokumentu
    http://www.dtic.mil/dtic/tr/fu...

  • petr.svetr
    19:24 16.11.2017

    No když to rovnou zpracuje tak nemusí posílat velký objem dat.Mě by spíš zajímala ta sonarová boje-jak dlouho vydrží v provozu ve vodě,z jaké výšky ji lze schodit a co se s ní potom stane?

  • Kozlus
    18:55 16.11.2017

    "Tentokrát signály z bójí zachytával a zpracovával speciálně upravený dron MQ-9 a přeposílal je do několik stovek kilometrů vzdáleného řídícího střediska. Spojení mezi dronem a střediskem probíhalo přes satelit. "

    Nebylo by jednodusi ten signal proste preposlat? Zpracovany signal urcite potrebuje mensi prenosove pasmo, ale na to zpracovani tam musi byt aparatura, ktera neco vazi a zabere nejaky prostor v draku. Stejne ten signal dal vyhodnocuje a prerozdeluje velitelstvi. Nebo je to fuk?