Bitva o bagdádské předměstí Sadr: Poučení pro městské války zítřka, Část 2.

Bitva o bagdádské předměstí Sadr: Poučení pro městské války zítřka, Část 2.
Pohled na předměstí Sadr / Defense.gov (Zvětšit)

Následující článek je druhým a posledním dílem seriálu o bitvě o bagdádské předměstí Sadr z roku 2008. Tato bitva je považována za možný předobraz městských bojů 21. století. Druhý díl pokračuje stavěním betonové zdi Golden Wall na ulici al-Quds, která měla zabránit šíitským bojovníkům podnikat raketové útoky na Zelenou zónu.

Konstrukce zdi šla na ulici al-Quds zpočátku pomalu. Nejdříve američtí vojáci stavěli zeď jen v noci. Ale jakmile se vojáci před svítáním vrátili na základnu, bojovníci JAMu kolem zdi a na přístupových místech rozmístili IED. Američané proto přešli na 24 hodinové operace s tím, že se jednotky 1-68 CAB (68th Armored Regiment) a 1-2 SCR  (2. Stryker Cavalry Regiment) střídaly každých 13 hodin.

Stavba pokračovala podle bezpečnostní situace ‒ někdy nebyla postavena jediná bariéra, naopak během nejproduktivnější 13 hodin dlouhé směny vojáci položili 105 T-stěn. Autor článku John Spencer, šéf studií pro městský boj na The Modern War Institute, upozorňuje na propracovanou logistiku pokládání T-stěn, která umožňovala v průměru během jedné směny položit 70 T-stěn. Každá směna zahrnovala jednotku pyrotechniků pro boj s IED, jednotky chránící jeřáb pokládající stěny, nákladní automobily s podvalníky (pro T-stěny), dva pancéřované vysokozdvižné vozíky a samozřejmě stavební četu vojáků.

Když si JAM uvědomila, že stavbu zdi nezastaví pomocí IED, začala podnikat palebné přepady. Tím se však bojovníci JAMu vzdali hlavní výhody městského boje ‒ být skrytý. Američané útočící bojovníky JAM pomocí moderních průzkumných systémů snadno odhalili a pomocí výkonějších zbraní (včetně leteckých útoků) zničili. 

Poloha zdi Golden Wal na ulici al-Quds byla zvolena s ohledem na maximální dostřel raket ráže 107 mm, které bojovníci JAMu používali při útocích na Zelenou zónu. Zeď ale také odřízla šíitské bojovníky od trhu Jamila, který byl hlavním zdrojem jejich příjmů. Bojovníci také nemohli vybírat výpalné od obyvatel a obchodníků v okolních čtvrtích.

Bojovníkům JAMu tak hrozila ztráta vlivu v oblasti a museli proto bojovat proti zdi. V opačném případě hrozilo odříznutí bojovníků uvnitř předměstí Sadr od financí, posil, zbraní a dalšího vybavení, protože cestu ven (a dovnitř) hlídala těžce vyzbrojená irácká armáda na kontrolních checkpointech.

Boj proti zdi ale včerpával lidské i materiálové zdroje JAMu. Ze začátku JAM napadala zeď s velkým počtem bojovníků, ale počty se s přibývajícími dny a týdny zmenšovaly. Stejně tak se zlepšovala taktika americké 3. BCT (3rd Brigade Combat Team) při odhalování a ničení povstalců provádějící raketové útoky na Zelenou zónu ‒ ostatně nad oblastí neustále kroužily bitevní vrtulníky, letadla a bitevní/průzkumné drony.


Střety mezi americkými jendotkami a bojovníky JAMu.

Dokončení zdi Golden Wall mělo jasný pozitivní účinek na bezpečnost v oblasti. Od začátku výstavby zdi 15. dubna 2008 až do jejího dokončení na konci května, kdy byla zeď Golden Wall napojená na další dříve postavené bariéry, počet vážných incidentů SIGACTS (Significant Activity) klesl ze 138 týdně na pouhých osm.

Během jednoho měsíce 3.BCT položila 4000 kusů šest tun těžkých T-stěn, což odpovídá 3,7 m vysoké a 4,8 km dlouhé železobetonové bariéře. Během bojů 3.BCT proti bojovníkům JAM použila 120 střel Hellfire (1ks 100 000 $), šest raket GLMRS (cca 100 000 $), osm leteckých pum (typ neznámý; cena cca 20 000 $), 800 tankových nábojů (v jednotkách tisíc dolarů za náboj) a 12 000 kusů 25mm nábojů (stovky dolarů za kus).

Ztráty bojovníků JAM jsou neznámé, protože Američané nemohli vstoupit na předměstí Sadr. Odhady mluví o 700 mrtvých šíitských bojovníků, ale podle autora americké a irácké jednotky pravděpodobně zabily, zranily nebo zajaly tisíce bojovníků JAM.

Muqtada al-Sadr, vůdce JAM, oznámil 12. května příměří a poslední díl Golden Wal na ulici al-Quds byl vztyčen 15. května. Dohoda o příměří všk byla vynucená ‒ JAM utrpěla těžké lidské a materiální škody a zbývající bojovníci byli uzamčení na předměstí. Následně do předměstí vstoupily irácké jednotky, ale odpor bojovníků JAM byl minimální. Irácké a americké jednotky poté rozšířily svůj úspěch díky velkým projektům zaměřených na místní infrastrukturu, vládní služby a ekonomiku. Americké jednotky v oblasti se poté opět transformovaly do protipovstaleckých formací.


Americké tanky na předměstí Sadr

Poučení z bitvy o předměstí Sadr

Během bitvy o předměstí Sadr americká armáda získala řadu cenných lekcí. Po 11. záři se armáda soustředila na protipovstalecké a stabilizační operace nízké intenzity, ale bitva o předměstí Sadr byla unikátní intenzivní ofenzivní operace proti nepřátelům uvnitř zastavěné oblasti.

Městské prostředí dává ozbrojeným silám velkou výhodou. Za Armádní noviny ale uveďme, že to platí jen v určitých situacích, a to zejména v přítomnosti velkého počtu civilního obyvatelstva a/nebo silného politického zasahování do operací.

Samozřejmě z čistě surového vojenského hlediska mohli Američané ke zničení povstalců použít kobercové bombardování nebo dělostřelectvo. Avšak takovou vojenskou taktiku lze použít jen v absolutní válce.

V „politickém městském boji“ je omezeno nejen použití těžkých zbraní, ale také manévrování velkých vojenských formací i obrněných vozidel. Budovy fungují jako bunkry a nutí útočící jednotky na tyto objekty útočit po částech, což dává obráncům větší šanci útočící jednotky zničit. Navíc budovy mohou být spojeny sítí tunelů nebo jinými průlezy, takže se obránci mohou rychle a nepozorovaně přesouvat. 

V městském terénu je také extrémně obtížné odlišit nepřátelské síly od civilního obyvatelstva, což dovoluje povstalcům používat partyzánský styl boje. Po útoku se pak nepřátelské síly mohou vrátit zpět do bezpečí svých „bunkrů“.


Šíitší bojovníci na předměstí Sadr

Z pohledu obránců je město ideálním prostředím, kde lze zastavit mnohem početnější a modernější síly. Naopak útočící jednotky se snaží městům vyhýbat nebo je obcházet ‒ případně je vymazat z mapy. Avšak armády někdy nemají na výběr a politické a strategické cíle nutí armádu k chirurgickému ničení nepřátel, k ochraně civilních obyvatel a k získání kontroly nad městem.

Existuje mnoho specifik pro konkrétní městský boj, podle Spencera však nejobvyklejším přístupem je izolovat nebo obklopit nepřátelské město, zajistit odsun co největšího počtu civilního obyvatelstva z oblasti a pak provádět velmi náročné operace čistící budovu po budově od nepřátel.

Útočník přitom musí nasadit těžké zbraně, jako jsou letecké pumy a dělostřelecké granáty, které jsou schopné pronikat železobetonovou konstrukcí. Takový přístup ničení budov, který způsobil zničení téměř celého města, byl uplatněn v bitvě o Stalingrad v roce 1943, v bitvě o Hue (1968), v Grozném (1994) nebo ve Fallúdži (2004). Podle autora taktika ničení budov s obránci byla uplatněná také ve velkém v bitvě o Mosul a Marawi.

Bitva o předměstí Sadr je ale jiný případ. Strategicky bitva o předměstí Sadr dokazuje známe Clausewitzo pravidlo, že „válka je pokračováním politiky jinými prostředky“ a válka tedy podléhá politické kontrole, cílům a politickému odůvodnění. Politika a válka jsou vždy vzájemně propojeny. Vojenské síly musí při posuzování vhodné vojenské strategie a taktiky zohledňovat národní politické cíle a omezení při používání síly. V případě bitvy o předměstí Sadr přitom musela armáda čelit vážným politickým překážkám.

Koaliční síly nemohly vstoupit na nepřátelské území, protože nebylo z politického a bezpečnostního hlediska možné evakuovat zhruba dva miliony obyvatel z oblasti. 3. BCT sice prováděla informační operace směrem k civilnímu obyvatelstvu, aby opustilo místa bojů (zejména kolem stavby zdí), ale ve skutečnosti civilisté neměli kam jít. Postarat se o dva miliony vnitřně vysídlených osob jednoduše nebylo v moci irácké vlády (z politického i logistického hlediska). Nebylo tedy ani možné fyzicky vyhnat bojovníky z předměstí Sadr a celá oblast musela být izolována.


Objevená továrna na IED s explozí tvarovanými projektily na předměstí Sadr / US Army

Kvůli politickým omezením a obavám ze ztrát civilistů koaliční síly nepoužívaly těžké zbraně, jako dělostřelectvo nebo minomety. Nicméně i tady byly v malém použity těžké zbraně, jako přesně naváděné rakety GLMRS, které v jednom případě zničily pětipatrovou budovu s odstřelovačem.

Během bitvy o předměstí Sadr se koaliční síly nesoustředily jen na vlastní boj, ale také na udržení odhodlání příslušných politických vůdců a na péči o strádající civilní obyvatelstvo. Vnímání bitvy bylo navíc ovlivněno globálně propojeným světem a 24hodinovým zpravodajstvím. Například novináři byli přítomni u většiny bojových operací.

V bojích o předměstí Sadr padlo šest amerických vojáků. Počet mrtvých civilistů a zničených budov není znám. Bitva o předměstí Sadr byla také součástí větší kampaně a ovlivňovala se navzájem s dalšími operacemi v Iráku. Bojovníci JAMu na předměstí Sadr žádali například posily z jiných částí Iráku, ale ostatní šíitští bojovníci v Iráku vedli vlastní boje.

Dle autora není také možné vyčlenit požadované síly k vedení městského boje jen na základě velikosti města a populace. Například v bitvě o předměstí Sadr tři tisíce koaličních vojáků porazilo dva až pět tisíc nepřátel v prostředí, kde žilo dva miliony civilistů. Důležitějšími faktory jsou politické cíle, typ vojenské mise, dostupné síly a nástroje, schopnosti nepřátel, podoba bezpečnostního prostředí, terén působnosti a čas k vykonání vojenské mise. I tedy relativně malá vojenská síla dokáže splnit vojenské mise v extrémně velkých zastavěných oblastech.  


Železobetonové bloky Jersey, T-stěny a strážní věž; větší foto /
US Army

Klíčem k úspěchu bylo také převelení strategických průzkumných a úderných kapacit přímo pod velení 3. BCT. Potřebná je tedy organizační flexibilita, která umožnila velení 3.BCT rychle vstřebat, osvojit si a využít nové schopnosti (především letecký průzkum).  

Také na taktické úrovni je klíčové umění flexibility, tedy umění rychle se přizpůsobit nové situaci a měnícímu se nepříteli. Za zmínku stojí rychlý přechod z protipovstaleckých formací na formace k vedení intenzivního městského boje za využití tanků a BVP.

Flexibilní bylo použití zbraní a munice, jako čištění ulic od IED pomocí brokovnicové tankové munice nebo ničení IED pomocí střelby z automatických kanónů BVP. V případě 1-68 CAB bylo také klíčové, že ač se pro protipovstaleckou činnost používala především vozidla Humvee, v dosahu měla jednotky připravené tanky a BVP. Obě pásová vozidla se ukázala v městském boji jako nenahraditelná, naopak kolové Strykery ukázaly v tomto prostředí svou zranitelnost.

Vozidla Stryker mají samozřejmě své výhody, především díky kombinaci rychlosti a taktické a strategické mobility. Avšak v kombinaci nosnosti, palebné síly a odolnosti v městském boji vozidla Stryker na tanky a BVP ztrácela. Strykery ohrožovaly především IED s explozí formovanými projektily (EFP) a vozidla se ukázala také příliš široká pro městské manévrování.

Přínosné bylo kombinování různých vozidel ‒ začleňování tanků do čela bojových patrol vozidel Stryker nebo umísťování BVP Bradley do vyvýšených pozic, odkud mohla BVP svými pokročilými senzory a zbraněmi vyhledávat a ničit protivníka. Naopak pancéřovaná vysoce mobilní vozidla Humvee sloužila k zajišťování zadních pozic patrol.


Jedna T-stěna stála 600 dolarů a americká armáda na stavbu zdí v Bagdádu utratila miliardy dolarů; větší foto / US Army

Zásadní se stala stavba železobetonových bariér. Betonové zátarasy ztížily povstalcům možnost ukrýt se mezi civilním obyvatelstvem, zbavila je možnosti provádět útoky partyzánskou technikou, odstřihla je od zásobovacích linií a stavba bariér donutila povstalce bojovat tam, kde chtěli Američané. Stejně tak železobetonové stěny odstřihly povstalce od míst pro odpalování raket.

Dle autora musí být s použitím betonových bariér počítano před i v průběhu jakékoliv příští městské války, ať už půjde o ofenzivní, defenzivní nebo stabilizující operace. Zároveň autor upozorňuje na nutnost tyto těžce nabyté lekce vepsat do doktrín, jinak budou zapomenuty. Výchozím bodem je přitom zvolení správné formace, techniky a taktiky pro rychlé pokládání železobetonových bloků, a to i v silně nepřátelském prostředí.

Ostatně stavění zdí k prorážení nepřátel je starobylou vojenskou taktikou. Autor článku připomíná rok 52 př. n. l. kdy Julius Caesar nechal postavit téměř čtyři metry vysokou zeď kolem opevněného sídliště Alesia, aby porazil 60 000 Galů.

Stavba Golden Wall měla také významné psychologické dopady. Stavba zdi donutila bojovníky JAMu bojovat na místě a pravidel určených Američany. Podle Spencera šlo o typickou ukázku vnucení vlastní vůle protivníkovi, o které se zmiňuje pruský vojenský stratég Clausewitz. Stavba zdi měla také pozitivní dopad na koaliční vojáky, protože šlo o iniciativní akci. Z hlediska morálky je nepochybně lepší být iniciativní, než jen čekat, kdy vaše vozidlo zasáhne IED. 

Spencer také připomíná význam vyvýšených budov, odkud bylo možné sledovat a kontrolovat velká území. Předměstí Sadr je přitom typické absencí většího počtu výškových budov. Pokud dojde v budoucnu k bojům v podobné oblasti, stojí za zvážení postavení speciálních budov nebo struktur, odkud půjde kontrolovat důležité oblasti (např. křižovatky). Jak ukazuje stavba zdi, je nutné také zvážit přetvoření terénu pro svůj vlastní prospěch. 


Betonové zábrany byly naprosto nepostradatelné pro zajištění bezpečnosti v Bagdádu a jiných městech; větší foto /
US Army

Současně je třeba mít nástroje k ničení celých budov s nepřátelskými vojáky. Zásadní je samozřejmě vztah místních obyvatel, protože v případě předměstí Sadr mohli bojovníci JAMu spoléhat na finanční a lidovou podporu (případně toleranci) šíitských obyvatel předměsti.

„Americká armáda se snaží městům vyhnout. Ale být globální velmocí se složitými a rozsáhlými národními zájmy znamená, že armáda si často nevybírá, kde, s kým nebo kdy bude bojovat. Bitva o předměstí Sadr představuje další alternativu k tradičním přístupům k porážce nepřátel, kteří se rozhodli bojovat uvnitř měst. Bitva také rozbíjí zásadu vyhýbání se městům kvůli výhodám, které mají měští obránci, kvůli velkým požadavkům na počet vojáků útočící na město a kvůli destruktivnosti městského boje. Použití manévrujících vševojskových jednotek (tanků a bojových vozidel pěchoty), masivního ISR  [průzkumné, sledovací a zpravodajské prostředky] a schopnosti přesného úderu a prvků starověkého obléhacího stylu boje (zdí) umožnilo poměrně malé americké síle, aby zkrotila, vyčerpala a připravila podmínky k porážce velké nepřátelské síly uvnitř hustě osídlení městské oblasti, aniž by město zničila,“ uzavírá svůj článek Spencr.

Za Armádní noviny uveďme, že americké zkušenosti s bitvou o předměstí Sadr jsou cenou zkušeností i pro naší armádu. Ostatně právě vzbouřené a ozbrojené islámské čtvrti, města nebo celé oblasti na území Evropy, které nebude možné zvládnout běžnými policejními silami, jsou reálnou a ne tak příliš vzdálenou hrozbou.

Jak ukázala bitva o předměstí Sadr, klíčovou schopností v městských bojích je umění stavby fyzických bariér chránící obyvatelstvo nebo izolující nepřátelské oblasti. Naše armáda musí mít takovou schopnost (která zase není tak nákladná) a to především za účelem ukázat nepříteli, že ani náhodou ve svých plánech nesmí uvažovat o vytvoření „ozbrojených no-go zón“ na území ČR.

Zdroj: The Modern War Institute

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Boje v megaměstech budoucnosti

Podle amerického brigádního generála Juliana Alforda se musí americká námořní pěchota (U.S. Marine ...

Budoucnost městského boje podle ukrajinských zkušeností

Ukrajinská armáda v minulých letech získala značné bojové zkušenosti na východě země. Tyto ...

Enforcer: Ramenní raketomet pro městský boj budoucnosti

Evropska firma MBDA pokračuje ve vývoji člověkem přenositelné řízené střely Enforcer. Jednotliví ...

Bitva o bagdádské předměstí Sadr: Poučení pro městské války zítřka, Část 1.

V roce 2008 došlo kolem bagdádského předměstí Sadr k vážným střetům mezi americkými a iráckými ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • madrabbit
    10:35 26.02.2019

    Z toho článku jsem si odnesl zajímavý pocit, že se utratili spousty peněz s cílem omezit ztráty na civilistech. Stálo to čas a peníze, ale splnilo to účel, navíc při malých vlastních ztrátách. Nebyla to hurá akce ve velkém stylu, ale povedla se.

    Afghoš je trochu jiný, tam by ta zeď muela být sakra veliká. Otázkou je, jestli by tam nešla použít taktika Britů - odříznout Talibán od obyvatel - sestěhovat je do chráněných větších obcí - s patřičnou kontrolou.

    • danny
      15:38 26.02.2019

      Otázka je, jestli by ty spousty peněz nebyly mnohem větší při té hurá akci. Působí to na mě spíš tak, že v tomhle případě někdo používal zdravý rozum a taky přemýšlel, co příjde po velkém vítězství.

  • Martin23
    08:17 26.02.2019

    Jinak řečeno podstata bitvy o bagdádské předměstí Sadr tkví v tom, že útočící intervenční vojska do žádné bitvy nešla a čekala, co udělá protivník.

    S ohledem na to, že povstání v Sadr City začalo někdy v roce 2004 a článek se věnuje roku 2008 víme, co protivník udělal.
    Přestal bojovat.
    Část patrně odešla k IS a část reagovala na změny, které se za ty roky staly.

    V Afganistánu to ale zase tak nefunguje.
    Po 17 letech tam intervenční vojska kontrolují pouze Kábul a vybudované základny.

    • Vrata
      08:56 26.02.2019
      Oblíbený příspěvek

      Sadr je siitske predmesti v Bagdadu - racte si precist uvodnich nekolik vet prvni casti tohoto clanku.
      IS je sunitske a podle vseho jej vytvorili ti hodni Saddamovi dustojnici.

      A ted zacne mela - slapl jsem na babovicku.

      • Martin23
        09:05 26.02.2019

        Tak zmizeli jinam nebo jenom zahodili zbraně. Ale ono to je nepodstatné a skutečně jste na bábovičku šlápl. Na tu svoji.
        Jací byli Saddámovi důstojnici nechám na vás.

  • jj284b
    07:05 26.02.2019

    v podstate Sadra zasadrovali v Sadr city...

    • liberal shark
      07:35 26.02.2019

      Přesně tak :-). Místo aby ho složitě honili po městě, tak ho odřízli od zdrojů a koukali, jak si sám roztlouká hlavu o zeď :-).

    • Martin23
      08:19 26.02.2019

      Teď je otázka, kdo byl vlastně vítěz, když je tam nesrovnatelně slabší protivník tahal minimálně 4 roky za fusekli?

      • jj284b
        10:57 26.02.2019

        tak ono bol skor problem v tom ze Iracka vlada im nedovolila proti Sadrovi zasiahnut priamo... ako sa to pise v clanku...

        • Martin23
          11:31 26.02.2019

          To já celkem chápu a dokonce oceňuji popisovaný přístup USA.

          Problém mám s tím, že článek se snaží prezentovat něco, co se nestalo.

          Cituji:

          Jak ukázala bitva o předměstí Sadr, klíčovou schopností v městských bojích je umění stavby fyzických bariér chránící obyvatelstvo nebo izolující nepřátelské oblasti. Naše armáda musí mít takovou schopnost (která zase není tak nákladná) a to především za účelem ukázat nepříteli, že ani náhodou ve svých plánech nesmí uvažovat o vytvoření „ozbrojených no-go zón“ na území ČR.

          Jenže já to pochopil tak, že aby se Američané vyhnuli zbytečnému krveprolití, tak tam právě no go zónu na několik let vytvořili.

          • Czertik
            12:19 26.02.2019

            Tak to chapes prave velmi spatne, protoze ta no-go zona uz tam byla, tim ze ji amici obehnali zdi, ty elementy co ji vytvareli znicily.
            A dnes tam zadna no-go zona neni.

  • Tango23
    14:07 25.02.2019

    Diky za clanek. Logisticky, vcetne ochrany a dalsi podpory to musela byt docela divocina.

  • liberal shark
    13:02 25.02.2019

    Moc pěkný článek, děkuji. Opět se potvrdila klasická teorie klíčových bodů a důležitost umění přimět nepřítele, aby útočil na naši zajištěnou obranu.

    • Zdenoušek
      18:32 25.02.2019

      Kdyby tohle věděl Benedek u Hradce. :)

      • crusader
        10:24 26.02.2019

        Copak Benedek, ale co by za to dali Guderian a Rommel. Honit se po celé Evropě a půlce Afriky a přitom stačí tak jednoduchá věc, postavit zeď. No ale že je to nenapadlo, vždyť Němci tuhle taktiku znali. Třeba z Varšavy nebo Lodže

        • jj284b
          11:04 26.02.2019

          Guderian aj Rommel ci Beck alebo Manstein a ostatni nahodou prave ze Hitlerovi radili aby k obrane pristupoval viac dynamicky.. ako priklad takejto taktiky je Rzevsky kotol, ci protiutok pri Charkove.. "problem" bol, ze Hitler mal tendenciu nepocuvat, a trval na drzani pozicii za kazdu cenu, co bola rovnaka chyba aku robil Stalin v 1941... Rusi mali strategicku pocetnu prevahu 3:1.. co znamenalo ze mohli bez problemov branit cely usek frontu a stale mat obrovske sily vyclenene na lokalne utoky z precislenia, kde obranu dokazali prevalcovat s prevahou 20-30:1... v takejto situacii branit kazdy meter je nezmysel.. skor treba braniace jednotky stiahnut bojom, a nechat nepriatela postupit za vzdialenost jeho zasobovania, a potom udriet.. co bolo presne to co spravil Manstein pri Charkove...

          • crusader
            13:10 26.02.2019

            Vám asi ironie nic neříká. Já samozřejmě vím, že Guderian a Rommel byli zastánci pohyblivé války. Tohle byla moje ironická reakce na to, jak je nám v článku líčeno brilantní vítězství Američanů při pacifikaci předměstí Sadr.
            A opravdu nevím, jaké z této akce plyne poučení pro městské války budoucnosti, když žádné evropské nebo americké velkoměsto nevypadá jako Sadr City, což je i v článku zmíněno - chybí tam vysoké budovy, ze kterých by mohli nepřátelé střílet (respektive těch pár budov pohlídají vlastní odstřelovači), nejsou tam podzemí prostory (sklepy, kolektory, kanalizace, metro, kudy by se mohl nepřítel skrytě přesouvat), prakticky tam nejsou zdroje vody (respektive je jich tam tak málo, že je Američané mohli kontrolovat) atd.

          • danny
            13:50 26.02.2019

            crusader: taky z toho mám nakonec dost rozpačitý pocit. Ty podmínky byly po všech stránkách tak atypické, že je z toho velmi těžké vyvodit jiné poučení, než že každé prostředí vyžaduje specifickou taktiku. Ono by úplně stačilo, kdyby se někde po okolí nasbíralo pár stovek dobrovolníků, kteří by se rozhodli podpořit obklíčené z týlu a najednou by celá hra vypadala jinak.

          • jj284b
            15:36 26.02.2019

            poucenie z toho je, ze treba protivnikovi nanutit sposob boja ktory je pre neho nevyhodny.. na vychodnom fronte, bol dostatok priestoru na manevrovy boj, priam idealny pre mobilnu obranu a nahle protiutoky na vybranych smeroch.. to ze Hitler trval na pasivnej obrane bola jeho chyba.. (vdaka bohu).. kym priklad zo Sadr City ukazuje, ze Americania nasli sposob ako prinutit Siitske milicie do boja ktory pre nich nemohol dopadnut dobre... to neznamena ze teraz budu vzdy pri mestskom boji stavat betonove mury.. skor to znamena ze treba hladat taktiku ktora bude fungovat na ten konkretny priklad...

          • crusader
            08:17 27.02.2019

            Dovolím si s Vámi nesouhlasit.
            Článek jasně říká "Jak ukázala bitva o předměstí Sadr, klíčovou schopností v městských bojích je umění stavby fyzických bariér chránící obyvatelstvo nebo izolující nepřátelské oblasti." Z toho vyplývá, že stavba bariér (neboli zdí) je základ pro městský boj. Jan Grohman schopnost stavby zdí dokonce požaduje i po AČR.

            "skor to znamena ze treba hladat taktiku ktora bude fungovat na ten konkretny priklad…".
            Není tohle náhodou základní poučka vojenské taktiky. Tím se řídil už vojvoda Sámo u Wogastiburgu, Břetislav I u Chlumce, Soběslav I tamtéž, bratr Žižka skoro ve všech svých střetnutích..... atd., atd. To snad dneska i v minulosti učilo na každé vojenské škole, předpokládám, že i na West Pointu.
            Pokud tohle bylo smyslem článku není potřeba ho bombasticky nazývat podtitulem "Poučení pro městské války zítřka". Navíc, když z toho prakticky nic nelze použít pro boje ve velkoměstech.

            Navíc jak danny správně podotknul, stačilo aby Sadrovým bojovníkům pomohla podpora zvenčí a vše mohlo být jinak (ale to je kdyby a na to se ve válce nehraje).
            Navíc to vše bylo úplně nepodstatné, protože Muktada as-Sadr patří dnes stejně k nejvlivnějším náboženským a politickým osobnostem v Iráku.