Bitva o Sýrii zuří také v Americe

Torpédoborce US Navy
Foto: Torpédoborce US Navy, ilustrační foto / US Navy

Poslední srpnové dny se odehrály v očekávání vývoje situace v Sýrii a mnozí odpočítávali dny nebo i hodiny, kdy začnou spojenecké údery proti zařízením a pozicím armády režimu prezidenta Bašára Assada. Překvapivě se tomu tak nestalo. Místo odpálení střel Tomahawk z lodí US Navy v Středozemním moři došlo k oznámení, že prezident Barack Obama se bude pokoušet zajistit si podporu Kongresu pro tento krok.

Z naší geografické oblasti a politické kultury jsme zvyklí, že nasazení vojáků do zahraničních misí je schvalováno parlamentem a až následně je možné přistoupit k samotnému vyslání vojáků. Tento postup je dán skutečností, že náš systém je postavený na silných pravomocech parlamentu.

V USA na rozdíl od nás funguje systém prezidentský, kde se pravomoci prezidenta pohybují v mezích, o kterých si předsedové vlád mohou nechat jen zdát. Americký prezident si tedy u vyslání vojenských jednotek nemusí žádat o žádné schválení a právě proto je krok prezidenta Obamu tak překvapivý.

Americký parlament, Kongres, se skládá z dvou komor – Sněmovny reprezentantů a Senátu – které mají různé pravomoci, ale stojí na stejné úrovni. Na jedné straně stojí Sněmovna reprezentantů, které pravomoci jsou zaměřeny spíše dovnitř unie a která schvaluje federální zákony a má také pravomoc vést tzv. Impeachment, což je proces vyšetřování a odvolávání státních představitelů, včetně prezidenta.

Na druhé straně je pak Senát, který kontroluje mezinárodní smlouvy, potvrzuje jmenování vysokých vojenských důstojníků a státních představitelů. V současnosti je poměr sil v Kongresu rozdělen tak, že republikáni mají většinu 233 reprezentantů proti 200 reprezentantům demokratů. Situace v Senátě je opačná. Zde demokraté drží většinu 52 senátorů proti 46 republikánům.

Na základě analýzy, která byla popsána již v článku NÁZOR: Úder v Sýrii – stará písnička od nové kapely je tedy možné vyvodit následující závěr. Vzhledem na téměř tradiční náchylnost prezidentů zvolených za demokraty k omezenému použití ozbrojených sil jako prostředku přímé zahraniční politiky je tento krok možné vnímat následovně:

V první řadě se jedná o krok nasměřovaný směrem dovnitř Spojených států. Každý senátor i reprezentant zasedající v Kongresu je volen relativně úzkým okruhem voličů jednotlivých států. I když se řádově jedná o tisíce nebo i desetitisíce voličů, existuje zde přímá vazba mezi voličem a jeho zvoleným zástupcem. Získání určité anebo i většinové podpory v Kongrese potom bude vnímáno jako podpora obyvatelstva k tomuto kroku. A směrem dovnitř Spojených států to poskytne i značnou úroveň legitimity.

V druhé řadě se jedná o dvojí krok směrem ven – k mezinárodnímu společenství, a také k OSN. Směrem k mezinárodnímu společenství je záměrem ukázat, že se nejedná o uspěchanou akci administrativy, ale o rozhodnutí s podporou domácí politické scény. Vzhledem k OSN, kdy generální tajemník ještě ve středu 28. srpna žádal o další 4 dny pro inspektory OSN v Sýrii, se jedná o krok, kdy prezident ukazuje nezvykle vysokou míru respektu vůči této organizaci. Staví se tak do přímého protikladu k svému předchůdci, republikánskému prezidentovi Bushovi mladšímu, který obešel OSN v případě útoku na Irák v roku 2003.

Poslední aspekt je zaměřen na vojenskou stránku celé operace. Nikdo ani v nejmenším nepochybuje, že když dojde k úderu proti Sýrii tak se bude jednat o náročnou operaci. Námořní i letecké síly již umístěné v oblasti jsou sice značné, ale takto získaný čas se hodí k přísunu více bojových i podpůrných sil a prostředků.

Následně pak je potřebné počítat s tím, že činnost vojenských sil v oblasti již probíhá pod závojem utajení. New York Times ve svém článku z 2. září napsal, že jeden oddíl povstalců již byl vycvičen a vybaven pod vedením CIA a je připraven působit v oblasti.

Je oprávněné se domnívat, že se nejedná o jedinou aktivitu tajných služeb nebo sil pro zvláštní operace v oblasti. A jak praví rčení, že žádný plán nevydrží oheň boje, potom je v zájmu nejvyššího i operačního velení získat těmto prvkům maximum času pro přípravy na úder.

Jak je vidět, situace je omnoho komplikovanější než se jeví na první pohled a různé vrstvy činnosti tuto kompikovanost ještě prohlubují. Mezitím probíhají další jednání a přípravy a vyvrcholení celé krize se blíží s každým dnem.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Podoba válek v 21. století: Příčiny válek v minulosti

Na našich stránkách jsme si již vysvětlili roli armády ve státě a její význam pro společnost. U nás ...

Podoba válek v 21. století: Ovládnutí klíčových bodů

Jedním z konceptů, které mohou ovlivňovat vývoj válek v budoucnosti, jak bylo zmíněno v předchozím ...

Vyhrocená situace v Sýrii

Situace v Sýrii se v posledních dnech výrazně zdramatizovala. Opozice obviňuje syrskou vládu ...

NÁZOR: Úder v Sýrii – stará písnička od nové kapely

Napětí kolem Sýrie vzrostlo v posledních dnech takřka několikanásobně a po silném tlaku Francie a ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:6h12h24h
  • liberal shark
    17:35 04.09.2013

    Myslím, že Bodie bude pravdě nejblíže :-).

  • Ondrej Rajkovic
    09:21 04.09.2013

    Ad Jiri Tintera - Mate pravdu a ma formulace v clanku je zavadejici. Kazdopadne War Powers Resolution se v minulosti obesla pomoci prohlaseni, ze vyslani vojenskych sil je "v souladu" s touto rezoluci a ne "na zaklade" procedur teto rezoluce. Tudiz de iure prezident tuto pravomoc nema, i kdyz je situace de facto jina

  • JiriTintera
    23:49 03.09.2013

    Vážení,
    domnívám se, že autor není obeznámen s možnostmi a pravomocemi presidenta USA. Podle jakési Rezoluce o válečných pravomocích z r. 1973, která je zákonem, může president Obama vyslat armádu do války pouze na šedesát dní. Když do té doby neobdrží souhlas kongresu, je nucen vojsko povolat zpět.

    Z toho usuzuji, že severoameričtí stratégové předpokládají válku delší než dva měsíce a chtějí se vyhnout politickému fiasku s neudělením dodatečného souhlasu.

  • kubo4747
    22:28 03.09.2013

    Bodie: Nevidím dôvod, prečo by vojna v Sýrií mala presiahnuť až do takých rozmerov... do 3. Svetovej vojny? Z akého dôvodu a z čoho by to vyšlo do takých rozmerov, to absolútne netuším.

  • Radim
    19:58 03.09.2013

    Odumba má taky velkej problém u samotné armády. Morálka je po dvou válkách s prominutím v hajzlu a začínájí se mu bouřit jak obyčejní vojáci, tak i frčky v Pentagonu.
    http://www.businessinsider.com...

  • Bodie
    16:07 03.09.2013

    Můj názor je takový, že Obama možná tajně doufá v neschválení intervence Kongresem a on tak bude moci ze situace, do které se dostal vlastními sliby, vyjít relativně dobře. Ale svým jednáním ohledně Sýrie poškodí USA tak jako tak. Když do toho Američani půjdou, tak zas budou považování za válečné štváče, kteří chtějí rozpoutat 3. světovou a když ne, tak Obamova administrativa bude za slabochy, kteří něco tvrdí, ale ve finále to nemyslí vážně.