Bouřlivá Afrika: Konflikt v etiopské Tigraji

Bouřlivá Afrika: Konflikt v etiopské Tigraji
Zničený tank v Tigraji / Yan Boechat/VOA, Public domain (Zvětšit)

Na východě Afriky se nedávno rozhořel vnitrostátní konflikt mezi etiopskou federální vládou a Tigrajskou lidově osvobozeneckou frontou, která nechtěla uznat výsledky voleb a současného premiéra. Kromě vlivu na Etiopii jako takovou konflikt ovlivňuje čínské investice v regionu a celkovou bezpečnost v Africkém rohu.

Počátek konfliktu v Tigraji, nejsevernější části Etiopie, lze datovat do roku 2018, kdy se v Etiopii chopil moci současný premiér Abiy Ahmed. Jeho zvolení vyjadřovalo nespokojenost Etiopanů s dosavadním politickým směřováním země, přístupu ke zdrojům a také s faktem, že Tigrajská lidově osvobozenecká fronta je dominantní stranou v dosavadní koalici, ačkoliv obyvatelé Tigraje tvoří pouze 6 % celkové populace v zemi. Právě pro Tigrajskou lidově-osvobozeneckou frontu znamenaly volby konec jejího angažmá ve vládní koalici. Fronta však nesouhlasila a vnímala postoje nové vlády k oblasti Tigraje jako nepřátelské.

Proto Fronta vyhlásila vlastní volby a pomyslnou rozbuškou ke konfliktu byl útok Fronty na vládní jednotky v oblasti. Na začátku listopadu 2020 zahájila federální armáda na rozkaz premiéra Abiy Ahmeda vojenský útok proti Frontě. Premiér tuto akci nazval „operací k obnovení pořádku a práva“. Součástí této operace bylo letecké bombardování, a i díky němu se již na konci listopadu federální armádě podařilo dobýt hlavní město regionu Mekelle a prohlásit tuto operaci za vítězně ukončenou.

Výsledkem tohoto krátkého konfliktu je však přes šedesát tisíc uprchlíků ze země a téměř půl milionu lidí má status vnitřně vysídlené osoby. Došlo ke zničení klíčové infrastruktury a stále dochází k válečným zločinům. Zároveň došlo k angažmá eritrejské armády bojující na straně federální etiopské armády a po skončení konfliktu zůstává na etiopském teritoriu.


V Etiopii jsou válečné zločiny naprosto běžné

Ačkoliv na začátku července letošního roku došlo k jednostrannému vyhlášení příměří ze strany etiopské vlády, Tigrajské lidově-osvobozenecká fronta znovudobyla Mekelle a požadovala stažení eritrejských jednotek. Fronta dále chtěla ukončit obklíčení regionu, postupovat do vnitrozemí, obnovit zásobovací linie a obnovit předválečné administrativní hranice regionu. Fronta navíc kalkuluje s vyvoláním dalšího konfliktu a rozšíření koalice proti současné federální vládě. Pokud by jednotky Fronty postupovaly do regionu Amhara, s nímž je pojí nepřátelství a spory o území, může to podle Fronty vyvolat další vlnu násilí namířenou proti současnému režimu.

Zároveň Fronta jasně deklarovala možnost použití síly proti eritrejským silám. Federální etiopská vláda naproti tomu přerušila dodávky elektřiny a fungování telekomunikační sítě v regionu. Zničení dopravní infrastruktury zkomplikovalo práci humanitárním agenturám. Později také federální vláda vyslala do oblasti regionální milice z celé země. K uklidnění situace nepřispěl ani současný etiopský premiér Abiy Ahmed, který operaci v Tigraji později nazval kampaní za „odstranění plevele“. Obyvatelé regionu čelí po celé zemi násilnostem a kritici vládního počínání jsou často nálepkováni jako teroristé. Na druhé straně Tigrajská fronta nazývá federální vládu „fašistickou klikou“ a prohlašuje, jejím cílem není rozdělit Etiopii (jak tvrdí premiér Ahmed), ale porazit „Abiyho armádu“

Kromě katastrofální situace v oblasti zásobování potravinami a možného hladomoru tak konflikt může na vnitrostátní úrovni vést k rozdělení Etiopie jako takové, jelikož premiér Abiy Ahmed se stále těší velké podpoře etiopského obyvatelstva, nicméně postupující jednotky Fronty mohou zažehnout povstání proti současnému režimu. Pokud se federální vládě podaří Frontu zastavit, může to vést k následnému pronásledování obyvatel regionu a opětovné roztočení spirály konfliktu. Pokud se Frontě podaří postoupit k etiopskému hlavnímu městu Adis Abbeba, může dojít k jeho obklíčení. To znamená pro celou zemi velké nebezpeční, jelikož Etiopie je vnitrozemským státem a všechny důležité zásobovací a obchodní trasy vedou právě přes hlavní město.


Etiopská Adis Abbeba je na africké poměry moderní velkoměsto.

Zajímavou roli v konfliktu hraje Čína, která v oblasti investuje miliardy dolarů. Například čínská společnost Gezhouba Group musela kvůli bojům evakuovat z okolí města Mekelle na čtyři stovky dělníků. Je tedy otázkou, zda Čína neukončí své angažmá v zemi a nebude se soustředit například na sousední Džibutsko, kde buduje moderní vojenskou základnu. Etiopie si od Číny půjčila zhruba 16 miliard dolarů, což činí přibližně polovinu národního dluhu.

Ačkoliv Čína v tomto roce podepsala v Etiopii dohody o více než 1500 projektech za téměř tři miliardy dolarů, není jasné, jak bude jako hlavní investor v zemi řešit ozbrojený konflikt. Čína se ve všech konfliktech zatím profilovala jako velmoc nevměšující se do vnitřních věcí konkrétních států. Na jedné straně je možné, že se Čína obrátí jinam, nicméně etiopská i čínská vláda vyjádřily zájem o prohloubení spolupráce.

V rámci regionální bezpečnosti znamená konflikt mezi etiopskou federální vládou a regionální Frontou v Tigraji další zhoršení již tak nestabilní situace na východě Afriky. Etiopie byla dlouhodobým stabilním článkem v oblasti. Dokonce pomáhala stabilizovat situaci v Somálsku a v Jižním Súdánu. Mezitím se však rozhořel konflikt mezi Etiopií a Súdánem. Afrika také může ztratit důležitý hlas na mezinárodním poli. Vzhledem k trvajícím bojům a násilnostem lze předpokládat, že se mnoho obyvatel Etiopie rozhodne uprchnout do sousedních zemí, kde však není situace o mnoho lepší. V Somálsku řádí organizace al Shabaab, která nestabilitu v zemí může obrátit ve svůj prospěch a začít využívat Etiopii jako další základnu.


Americká administrativa poslala do Etiopie diplomaty kvůli humanitární krizi. Etiopská vláda je ale rozhodnutá Tigraj obsadit.

Somálská organizace al-Shabaab však není jedinou islamistickou teroristickou organizací, jež může využít nestabilní situace v Etiopii. V sousedním regionu Sahelu jsou na vzestupu zejména organizace Islámský stát v západní Africe a na Al-Kajdu napojená Jamaat Nusrat al Islam wa al Muslimeen. Súdán, díky nevyřešeným sporům s Jižním Súdánem momentálně působí jako tranzitní země pro islamistická uskupení. Nestabilní situace, hladomor a etnické násilí může způsobit vzestup džihádistických skupin. Přibližně třetina obyvatel Etiopie se hlásí k islámu, což může džihádistům jen pomoci.

Keňa, jižní soused Etiopie, zažívá počátek povstaleckých bojů. Zmínění teroristé z al Shabaabu jsou aktivní i tam. Dále na jih leží Tanzánie, odkud se rekrutují bojovníci pro džihádistické hnutí v Mozambiku.

Nestabilní situace se může přelít do sousedních zemí. Islamisté ze Somálska se mohou spojit s islamisty ze západní Afriky a vytvořit tak pás zemí ovládaný džihádistickým hnutím. Zatím není jasná role Číny a ani Ruska, jež v červenci tohoto roku podepsalo s Etiopií dohodu o vojenské spolupráci.

Zdroje: CFR, CFR, Critical Threats, Crisis Group, The Diplomat

Nahlásit chybu v článku


Související články

Nigérie nasadila čínské tanky VT-4 proti Boko Haram

Nigerijská armáda na severovýchodě země spustila rozsáhlou protiteroristickou operaci Tura ...

Piráti napadají lodě kolem Afriky a ohrožují mezinárodní obchod

Francouzské Námořní informační centrum MICA (Maritime Information Cooperation & Awareness ...

PREMIUM Severní Afrika se bortí: Maroko a Alžírsko masivně zbrojí a mluví o válce

Již několik měsíců ožívá desítky let zamrzlý konflikt mezi Marokem a Alžírskem o území Západní ...

Zbraně v rukou dětí v Africe a v Asii

V celých dějinách lidské civilizace se odehrálo mnoho válek, které stály dohromady miliony a ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Miroslav
    12:39 09.08.2021

    Zásadný problém Afriky (okrem iných známych problémov) je, že v podstate nikoho nezaujíma. V Afrike prebieha paralelne niekoľko ozbrojených konfliktov pomerne vysokej intenzity a ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Zásadný problém Afriky (okrem iných známych problémov) je, že v podstate nikoho nezaujíma. V Afrike prebieha paralelne niekoľko ozbrojených konfliktov pomerne vysokej intenzity a minimálne 90% Európanov o tom ani netuší. Miernu výhodu majú tie krajiny kde sa ešte ako tak angažujú bývalí kolonialisti. Ostatní sú odkázaní len na seba
    Skrýt celý příspěvek

    • Harvest
      15:54 09.08.2021

      S týmto zásadne nesúhlasím. Cim viac sa svet globalizuje tým dôležitosť Afriky stúpa a to hlavne pre západný svet, bohužiaľ si to v našich končinách moc neuvedomujeme. Stabilná a ...
      Zobrazit celý příspěvek

      S týmto zásadne nesúhlasím. Cim viac sa svet globalizuje tým dôležitosť Afriky stúpa a to hlavne pre západný svet, bohužiaľ si to v našich končinách moc neuvedomujeme. Stabilná a spolupracujúca Afrika s co najmenším čínskym vplyvom by malo byt jednou z priorít EÚ, pretože ak budú plundrovat Afriku ciňania a pre obyčajných afričanov sa bude situácia len zhorsovat, migracna vlna bude ešte silnejšia. Taktiež je pre nás dôležitá stabilita Lýbie, kde sa už angažujú Rusi a Turci. Afrika ma tiež dosť veľké zásoby ropy a hlavne vzácnych kovov. K tomu pripojim napr tento článok https://www.mining-technology....

      Základným problémom Afriky je dedičstvo kolonializmu. Stačí si pozrieť mapu a hneď musí byť zrejmé, že štáty subsaharskej Afriky sú jeden veľký joke. Podľa pravítka nakreslené umelé štáty, podľa toho ako si ich rozdelili v kolonionalizme európske mocnosti. Viaceré africké kmene a etnika rozdeľene vo viacerých štátoch, nerešpektovanie náboženského rozdelenia danej oblasti a taktiež nulová geografická logika pri rozdeľovaní hraníc. Je to jeden veľký nelogicky guláš, kde jednoducho tie kmene nie ze nevedia medzi sebou spolupracovať, alé často sa medzi sebou z rôznych dôvodov nenávidia (napr. občianske vojny v Rwande, Sudáne, Nigérii atď).
      Skrýt celý příspěvek

      • Mortles
        16:06 09.08.2021

        Já bych s tím nedostatkem zájmu i trochu souhlasil, stačí se podívat, jak se v dějepisu mluví o kolonializmu a dekolonizaci - to jest vůbec. Já jsem měl štěstí na seminář dějepisu ...
        Zobrazit celý příspěvek

        Já bych s tím nedostatkem zájmu i trochu souhlasil, stačí se podívat, jak se v dějepisu mluví o kolonializmu a dekolonizaci - to jest vůbec. Já jsem měl štěstí na seminář dějepisu s panem Markem Výborným (ano, ten co vedl nějakou dobu lidovce, jsem od Pardubic), protože díky němu aspoň vím, kdo byl Idi Amin.

        Samozřejmě jako stabilní Afrika je velmi důležitá pro svět, hlavně pokud máme mít nějakou naději na naplnění takových těch představ technooptimistů jako je třeba Steven Pinker - no, jakkoli můžeme mít k jeho hodnocení věcí výhrady (nedávno jsem viděl video o tom, jak vůbec nerozumí ekonomii), tak by nebylo špatně, kdyby se jeho předpovědi vyplnily.

        Dědictví kolonialismu je samozřejmě ohromě problematická záležitost, ale taky bych rád připomněl, že hnedka druhá nejhorší věc po kolonialismu, co se Africe stala, byla dekolonializace, protože kdo tam následně (až na světlé výjimky jako například Botswana) získal moc, tak to opravdu není možné - ať už úplně neschopní marxisti, kteří zplundrovali zemi, nebo militaristi, kteří se prohlásili za císaře a následně zavřeli lidi do koncentráků, na úspěšné politické vůdce Afrika opravdu požehnaná nebyla. Jako, když se mi jeden afričan před nějakým časem snažil vysvětlit, jaký Kaddáfí byl skvělý vůdce, tak možná v porovnání s Bokassou...
        Skrýt celý příspěvek

        • Harvest
          19:57 09.08.2021

          Dekolonizaciu už v tom čase nešlo zastaviť. Po II. sv vojne bola už Európa na druhej kolaji a bola len otázka času kedy sa impéria rozpadnu, hlavne na to tlačili americani.

          Dekolonizaciu už v tom čase nešlo zastaviť. Po II. sv vojne bola už Európa na druhej kolaji a bola len otázka času kedy sa impéria rozpadnu, hlavne na to tlačili americani.

          • Mortles
            03:06 10.08.2021

            No, to mi je jasné. Jenom mi šlo o to, že ten přechod samotný vedl ve finále k velmi žalostným výsledkům. Ono to také většinou nebylo tak, že by ty nově vzniklé státy bývalí ...
            Zobrazit celý příspěvek

            No, to mi je jasné. Jenom mi šlo o to, že ten přechod samotný vedl ve finále k velmi žalostným výsledkům. Ono to také většinou nebylo tak, že by ty nově vzniklé státy bývalí koloniální páni nějak hrozivě podporovali ve zdravém rozvoji, aspoň v případě Anglie.
            Skrýt celý příspěvek

      • Miroslav
        19:38 09.08.2021

        Ono nejde len o Etiópiu. Bojuje sa v Líbyii, Sudáne, Mali aj Nigérii. Vojny sú na spadnutie v Čade aj SAR (a takých je určite viac). Ktorý bežný Európan vie, že sa bojuje v takom ...
        Zobrazit celý příspěvek

        Ono nejde len o Etiópiu. Bojuje sa v Líbyii, Sudáne, Mali aj Nigérii. Vojny sú na spadnutie v Čade aj SAR (a takých je určite viac). Ktorý bežný Európan vie, že sa bojuje v takom Burkina Faso? Problém vôbec vygoogliť o tom niečo. Nie žeby o tom informovali v správach. Nikoho to u nás nezaujíma. Každý vidí len utečencov na mori ako ich zbierajú ale prečo, to už zaujíma málokoho.
        Skrýt celý příspěvek