Budoucnost německého námořnictva v detailech; část 1.

Fregaty třídy F125 a úkoly německého námořnictva

Pro lepší pochopní geneze současné podoby válečných lodí německého námořnictva včetně fregat třídy F125 budou nejdříve velmi stručně popsány typické úkoly německého námořnictva nedávné minulosti a dneška. 

Západoněmecké námořnictvo na konci Studené války

Současná podoba a struktura německého námořnictva (Deutsche Marine) stále významně navazuje na západoněmecké námořnictvo (Bundesmarine) z konci za studené války.

Bundesmarine 1989

Bundesmarine měla dvě hlavní oddělené operační oblasti. První byla v podstatě uzavřené Baltské moře. Druhá  byla široká oblast Severního moře a Norského moře včetně přilehlých oblastí Atlantiku. Obě operační oblasti se u německého námořnictva lišily jak použitou hlavní technikou, tak i operačními úkoly.

V mělkém Baltském moři měla tehdejší Bundesmarine v podstatě jen lehké jednotky (rychlé raketové čluny, ponorky, minolovky) a letectvo. Jejich hlavními úkoly bylo bránit severoněmecké pobřeží a spolu s Dány zabránit průniku lodí států Varšavské smlouvy Dánskými úžinami do Severního moře. 

Větší jednotky, jako byly fregaty, měly přístavy u Severního moře a jejich hlavním úkolem byla ochrana námořních komunikací (například ochrana konvojů) v Severním moři. Od přístupů k severoněmeckým přístavům, kam měly proudit po moři válečné posily NATO, až po předsunuté operace v Norském moři, případně dále v Atlantiku.

Bundesmarine během studené války operovalo v Baltu a v Severním moři

Předešlé články autora:
ANALÝZA: Ruské střely Iskander - historie, účinnost, nasazení; část 1.
ANALÝZA: Ruské střely Iskander - historie, účinnost, nasazení; část 2.
ANALÝZA: Ruské střely Iskander - historie, účinnost, nasazení; část 3.

Německé námořnictvo po skončení Studené Války

Konec Studené války znamenal pro německé námořnictvo dramatickou změnu úkolů. Na Baltu došlo k obrovským geopolitickým změnám, které zcela překreslily mapu rozložení sil na Baltu. Lehké jednotky, ponorky a námořní letectvo německého námořnictva prošly od té doby výraznou redukcí stavů.

Naopak velkých bojových oceánských jednotek (fregaty a výše) se základnami v Severním moří se výraznější redukce celkových počtů v podstatě nedotkla. Asi proto, že velké oceánské jednotky jsou univerzálnější, mají větší dosah a výdrž a lepší nautické vlastnosti na rozbouřeném moři. Proto se už od roku 1990 začaly čím dál více nasazovat do nového typu operací – zahraničních misí v jižních mořích (Středozemní moře včetně Jadranského moře, Indický oceán včetně Perského zálivu). Drtivá většina těchto operací spadala do některé z kategorií, jako je asymetrický konflikt, stabilizační nebo humanitární operace.

Jen výčet těch nejznámější námořních operací německého námořnictva je už dnes velmi dlouhý: Perský záliv 1990-1991, Jadranské moře od roku 1992-2000+, Somálsko 1994, válka proti terorismu od roku 2001 (jen operace Active Endeavour podle článku 5 smlouvy NATO probíhala v letech 2001-2016!), Libanon od roku 1996, protipirátské operace v Indickém oceánu od roku 2008, evakuace civilistů z Libye v roce 2011, likvidace syrských chemických zbraní v letech 2014-15, operace proti pašerákům lidí/uprchlické operace od roku 2015, eskortní doprovod letadlové lodi ve Středomoří a Perském zálivu v 2015-2016 při úderech na tzv. Islámský stát.

Současné zahraniční mise německého námořnictva

Protože pro ČR bez námořnictva je to v podstatě neznámé a asi nezajímavé téma, tak německé námořnictvo dokázalo své lodě v posledních letech nasazovat do několika dlouhodobých mezinárodních operacích současně. Mělo tak každý den na zahraniční misi okolo jednoho tisíce námořníků, kteří představovali zhruba třetinu všech německých sil v zahraničních operacích.

Za zmínku rozhodně stojí souběžné nasazení a rotace lodí v těchto operačním oblastech:

1. v Indickém oceánu v oblasti Afrického rohu v rámci protipirátské operace Evropské unie „Atalanta“ se základnou v Džibuti;
2. ve Středozemním moři u břehů Libanonu v rámci bezpečnostní operace Spojených národů „UNIFIL“ se základnou na Kypru;
3. ve Středozemním moři v prostoru mezi Libyí a evropskými břehy v operaci proti pašerákům lidí/uprchlické operaci Evropské unie „Sophia“.

To jsou představitelé typických námořních stabilizačních operací současnosti, které v podstatě určují podobu fregat třídy F125.

Takto vypadá uprchlická vlna mířící z Libye z pohledu německé víceúčelové fregaty třídy Brandenburg (F123).

Nasazení proti pirátům u pobřeží Somálska z pohledu protiletadlové (!) fregaty třídy Sachsen (F124).

Určitou změnu v typických operacích pak představovaly na přelomu let 2015 a 2016 již zmíněné doprovody francouzské letadlové lodě Charles de Gaulle německou protiponorkovou fregatou při její plavbě ve Středozemním moři a Perském zálivu. Letouny z této letadlové lodě podnikaly z těchto operačních prostorů nálety na cíle na území samozvaného Islámského stát (ISIL, Daeš):

Stručná historie vzniku lodí třídy F125

Počátky programu fregat třídy F125 spadají do roku 1997, kdy námořnictvo začalo řešit náhradu fregat třídy Bremen (F122). Původně to měly být osm víceúčelových fregat pro konflikty vysoké intenzity, ale postupně se koncepce začala měnit směrem k plavidlům pro stabilizační operace se schopností palebné podpory jednotek na souši. Ve stejné době v USA vznikaly koncepce plavidel DD-21, DD(X), které se realizoval v podobě torpédoborců třídy Zumwalt (DDG-1000). 

V říjnu 2000 byl v Adenském přístavu uskutečněn úspěšný asymetrický sebevražedný útok na americký torpédoborec USS Cole. To se pochopitelně projevilo v požadavcích na obranu plavidla proti tomuto typu hrozby v podobě řady dálkově ovládaných zbraňových stanic s kanóny a velkorážnými kulomety. A to dávno před tím než se objevil problém s piráty v oblasti Afrického rohu. A pak přišlo 11. září 2001 a začal nikdy nekončící boj s terorismem a různými asymetrickými hrozbami v různých formách.

Vlastní koncepce lodí třídy F125 byla ve spolupráci s průmyslem stanovena už před rokem 2005. V červenci 2005 pak konsorcium ARGE F125, které své práce financovalo z vlastních prostředků, předložilo první nabídku o 6000 stranách na stavbu čtyřech plavidla o výtlaku okolo 5500 tun, délce 138 metrů (skutečnost 7200 tun a cca 150 metrů). Ve výzbroji plavidel byl navalizovaný kanón z projektu MONARC ráže 155 mm (52 ráží) a navalizovaný vícehlavňový raketomet MLRS. 

Němci to s palebnou podporou z moře mysleli vážně. Protože sami námořní kanóny vlastní konstrukce nevyráběli, tak jako základ nové výzbroje chtěli použít své nejvýkonnější armádní kanóny ráže 155 mm ze samohybných kannových houfnic PzH 2000. V rámci experimentálního programu MONARC (MOdular Naval ARtillery Concept for Naval Gun Fire) probíhaly v letech 2002-2004 zkoušky věžového kompletu i celé PzH2000 jak na souši, tak i na fregatách třídy F124. 

Koncepce se ale neosvědčila. Pozemní systém by bylo nutné v podstatě předělat na korozivní mořské prostředí a munici kvalifikovat na námořní požární bezpečnost. A pak vyrobit v podstatě jen několik kusů. Podobně problematická byl i předělávka armádního vícehlavňového raketometu MLRS ráže 227 mm, se kterým se také počítalo. V rámci offsetů se dodavatelem palubních kanónů nakonec stala italská společnost OTO Melara se svým výkonným námořním speciálem 127/64 LW a naváděnou municí. Smlouva byla uzavřena v dubnu 2007.

Ministerstvo obrany a konsorcium ARGE F125 mezitím pokračovaly ve vyjednávání s dalšími úpravami projektu. Vlastní lodě pak byly objednány (kupní smlouva vstoupila v platnost) v červnu roku 2007.

V roce 2019 je při pohledu na všemožné záběry ze stabilizačních námořních operací (a to i po roce 2014) nutno poctivě přiznat, že odhad operační potřeby lodí se schopnostmi třídy F125 byl v podstatě přesný. A zatím to nevypadá, že by se svět bez podobných námořních operací obešel.

Až do roku 2014 opravdu nikdo nepočítal, že dojde k tak výraznému zhoršení bezpečnostní situace v Evropě po ruské agresi vůči Ukrajině. V roce 2014 ale už byly rozestavěny tři jednotky třídy F125. S projektem v takto pokročilé fázi, navíc už ve zpoždění, toho stejně moc dělat nešlo. Pokud totiž od první nabídky z roku 2005 k předání lodi námořnictvu v roce 2019 uplyne 14 let je jasné, jak přetěžký úkol je plánování budoucí koncepce výstavby námořnictva.

Německé námořnictvo s novými fregatami pochopitelně počítá pro role, pro které si je objednalo. Je potřeba totiž co nejrychleji nahradit poslední fregaty třídy F122 a uvolnit jiné provozně drahé bojové fregaty a podpůrné lodě z dlouhodobých stabilizačních misí pro další úkoly, na které jsou lépe stavěné. Akvizičně se také námořnictvo čím dále více soustředí na další projekt nových fregat. Viz další kapitoly.

Kromě zvažování instalace systému ochrany proti torpédům, které byly zmíněny v prvním článku, nejsou o dalších plánovaných vylepšeních žádné jiné zprávy. Bohužel ani detaily ohledně zvažovaných systémů ochrany proti torpédům nebyl publikovány. Bude jednat jen o detekční systém a jednorázové návnady, nebo dokonce aktivní obranný systém?

Německé a kanadské firmy totiž společně „shodou náhod“ vyvíjejí nový protitorpédový systém SeaSpider s vlečným sonarem a anti-torpédy, který je vhodný pro menší lodě. Systém je ve stádiu vývojových zkoušek na moři, které provádí WTD71 - vývojové a zkušební centrum německého námořnictva.

Fregata F223 Nordrhein-Westfalen bude zařazena do aktivní služby do konce roku 2019; větší foto / Wikimedia, CC BY-SA 4.0

Aktuální stav programu fregat třídy F125

Dodavatelem fregat třídy F125 je německé soukromé účelově vzniklé konsorcium ARGE F125 (ARGE = Arbeitsgemeinschaft), které tvoří koncern Thyssenkrupp Marine Systems (TKMS) se sídlem Kielu jako hlavní dodavatel s 80% podílem a loděnice Friedrich-Lürssen Werft (FLW) z Brém s 20% podílem.  Všechny lodě třídy F125 jsou pak z modulů kompletovány, spouštěny na vodu, vystrojovány a zkoušeny v loděnicích Blohm+Voss v Hamburku.

Vlastní společnost TKMS vznikla v roce 2005 holdingovým spojením společností Howaldtswerke-Deutsche Werft (HDW) v Kielu a Blohm+Voss Naval v Hamburku. Aby zmatků nebylo málo, tak výsledkem pozdějších různých restrukturalizací, akvizic a prodejů je, že loděnice Blohm+Voss v Hamburku patří od roku 2016 pod Lürssen.

Byly objednány celkem čtyři jednotky této třídy. Podle podkladů německého ministerstva obrany je celý projekt u prvního plavidla zpožděn o téměř pět let oproti prvotním plánům. Díky odkladům s předáním prvního plavidla, které bylo popsáno v prvním článku, jsou trochu paradoxně dnes všechny objednané jednotky už v podstatě dokončené. A budou předány netrpělivě čekajícímu námořnictvu v poměrně rychlém sledu. První jednotka F222 Baden-Württemberg byla předána námořnictvu v červnu 2019. Nyní ji čekají vojskové (operační zkoušky). Německé ministerstvo obrany stále předpokládá, že první loď dosáhne počáteční bojové připravenosti v roce 2020, ale i tak do zahraničních operací budou lodě nasaditelné nejdříve v roce 2022.

Druhá jednotka F223 Nordrhein-Westfalen má být předána ještě letos. Třetí jednotka F224 Sachsen-Anhalt a čtvrtá jednotka F225 Rheinland-Pfalz, která letos v květnu zahájila výrobní zkoušky na moři, mají být předány v roce 2020. V současnosti už by mělo být vycvičeno pět z osmi základních posádek.

Všechny lodě této třídy budou u Deutche Marine zařazeny k 4. Fregattengeschwader ze sestavy Einsatzflottille 2. Tato Fregattengeschwader má dnes ve výzbroji jen poslední dvě jednotky třídy Bremen (F122) a nejnověji i první jednotku třídy Baden-Württemberg (F125).  Domovským přístavem je Wilhelmshaven u Severního moře.

Víceúčelové bojové fregaty MKS 180 – budoucí fregaty třídy F126

Víceúčelové bojové fregaty MKS 180 – opět i pro konfikty vysoké intenzity

Německé námořnictvo a ministerstvo obrany na aktuální staronové bezpečnostní hrozby nezapomněli. V současnosti se blíží ke konci výběr dodavatele budoucích německých víceúčelových bojových fregat, která jsou označována jako Mehrzweckkampfschiff 180 (MKS 180). Někteří novináři je značí už jako třídu F126. 

Grafická vizualizace podoby fregaty MKS 180 z roku 2015 / Bundeswehr

Námořnictvo tedy neplánuje pořizování dalších „stabilizačních“ fregat třídy F125, ale další akvizice soustředí na nové „bojové“ MKS 180. Ty jsou navrženy tak, aby se mohly zúčastnit jak konfliktů vysoké intenzity s vyspělým protivníkem, tak i asymetrických konfliktů a stabilizačních operací. Mají být schopné působit od polárních oblastí po tropické oblasti. Tato nová třída fregat (ve skutečnosti torpédoborců) má mít výtlak až 9000 tun a délku až 155 metrů.

Celkem má být pořízeno šest jednotek, které budou nahrazovat fregaty třídy Brandenburg (F123), jejíž čtyři jednotky jsou ve službě od let 1994-96. Plavidla MKS 180 budou technologicky vycházet z třídy F125. Pochopitelně ale přibudou výkonnější protiletadlové a hlavně protiponorkové systémy. Námořnictvo doufá, že první jednotku převezeme už v roce 2023, čtvrtou v roce 2027 a po roce 2030 i pátou a šestou.

Počátky program lodí MKS 180 se datují do až do roku 2009. Původně to měly být mnohem menší jednotky střední velikosti (označovaly se jako korvety K131), které by doplnily korvety třídy K130. Lodě se ale postupně zvětšovaly a název se změnil na MKS 180. Nakonec dospělo do stádia velikosti torpédoborce (německým námořnictvem je plavidlo označovaného jako fregata).

Geneze vývoje velikosti bojových lodí MKS 180 v návrhové fázi. / Independent Maritime Consulting

V letech 2011-2015 ve spolupráci s průmyslem probíhala definiční fáze podoby nových lodí. Definitivní koncept plavidel a požadavky námořnictva se potkaly v roce 2015. Projekt se tedy nakonec změnil na velkou a patřičně drahou víceúčelovou fregatu (127mm kanón + dálkově ovládané kanonové a kulometné stanice, minimálně 32 protiletadlových řízených střel RIM-162 ESSM Block 2 ve VLS Mk.41 a dva systémy RAM, osm protilodních řízených střel, protiponorkové senzory a výzbroj, atd.).

Počítá se s různými výměnnými specializovanými moduly pro mise různé povahy. Například ASW modul pro protiponorkové operace, modul pro protiminové operace. Moduly pro konflikty nízké intenzity mají být zdravotní modul, vězeňský modul, atd.

Protože z projektu korvet K131 se staly v podstatě torpédoborce MKS 180 s dlouhou dobou realizace, tak urgentní potřebu dalších menších lodí námořnictvo vyřešilo objednávkou druhé série raketových korvet třídy Braunschweig (K130).

Výběr dodavatele fregat MKS 180  - poučení z programu fregat F125?

Od roku 2015 probíhá v rámci programu MKS 180 příprava a realizace výběru dodavatele formou výběrového řízení. Na nejvyšší politické úrovni byl rozhodnuto, že soutěž nebyla uzavřená jen pro německé firmy, ale mohly se ho zúčastnit i evropské firmy. Kromě německých nabídek je známo, že byly předloženy i nabídky z Holandska, Itálie a Francie.

V současnosti běží už poslední fáze tendru. Do 18. července 2019 byly předloženy závěrečné nabídky obou konkurenčních společností, které úspěšně prošly všemi předchozími koly soutěže - holandské Damen Shipyards Group a německé German Naval Yards. Do konce roku 2019 by měl být znám vítěz. 

V souvislosti s programem fregat F125 stojí za pozornost, že německé ministerstvo obrany v březnu 2018 ze soutěže vyloučila nabídku výrobce lodí třídy F125, tedy společností Thyssenkrupp Marine Systems (TKMS) a Friedrich-Lürssen Werft (LRW). A to prý právě za špatné výkony a kvalitu práce na fregatách třídy F125. Jako malé utěchu může být, že v rámci této soutěže je propláceno uchazečům až 12 mil EUR za vypracování detailní nabídky.

Obě vyloučené německé společnosti jsou do programu MKS 180 připuštěny jen jako subdodavatel hlavního kontraktora. TKMS spolupracuje s German Naval Yards (obě z Kielu) a brémská Blohm+Voss (patřící pod Lürssen) pak s holandskou Damen Shipyards Group.

TKMS je sice součástí německého konsorcia ARGE K130 na dodávky druhé série korvet třídy K130, spolu s German Naval Yards (15 %) a LRW (hlavní dodavatel), ale jinak se TKMS se moc nedaří. Společnost je zapletena do korupčního skandálu v Izraeli ohledně prodeje ponorek tamějšímu námořnictvu. V megasoutěži na nové australské ponorky v roce 2016 byla poražena francouzskou společností DCNS. Problémy námořní divize TKMS jen umocňují špatnou kondici celého mateřského koncernu Thyssenkrupp, který je v krizi. V Německu dohromady propouští 4000 lidí, loděnice v Emdenu jsou před zavřením, a tak probleskují správy o možnosti prodeje TKMS konkurenci - francouzským státem kontrolované společnosti Naval Group (dříve DCNS).

Ceny moderních válečných lodí

Ceny moderních zbraňových systémů a jejich nárůst během vývoje je logicky jedno z nejdiskutovanějších témat, fregaty třídy F125 nevyjímaje.

Čtveřice „stabilizačních“ fregat třídy Baden-Württemberg (F125) o maximálním výtlaku 7200 tun byla objednána v červnu 2007 za cenu 2,6 miliardy EUR. Průměrná cena jedné jednotky tak vycházela na 656 mil EUR (v cenách z prosince 2006). Toto číslo je včetně vývojových nákladů pro výrobce, ale bez vývojových nákladů na straně námořnictva. Nyní je cena podle různých zdrojů v rozsahu 758 mil EUR (v cenách z prosince 2013) až 800 mil EUR podle časopisu Zeit. Pravděpodobně to je průměrná cena za všechny čtyři jednotky třídy.

Jsou tyto sumy za válečnou loď těchto schopností málo nebo hodně? Odpověď dá možná srovnání s cenami jiných moderních lodí:

Ceny německých lodí

Předchozí postavená třída německých fregat byly protiletadlové fregaty o výtlaku až 5800 tun (ostatní členové NATO by je označili jako protiletadlové torpédoborce) třídy Sachsen (F124). Byly objednané už v roce 1996 a trojice lodí se stavěla v letech 1999-2006. Tehdy všechny měly stát 2,1 miliardy EUR. Tedy průměrně 700 mil EUR za jednotku. Jenže to je v tehdejších cenách. 

Při přepočtu na dnešní hodnotu Eura (aplikaci indexu spotřebních cen na ceny vojenských lodí je nutno brát jen jako hodně hrubý odhad) by bylo potřeba přidat dalších + 24 % (1996-2007), respektive + 46 % (1996-2019). V dnešních cenách by jedna fregata třídy F124 vyšla na cca 870 mil EUR (2007), respektive 1 miliardu EUR (2019).

Jak už bylo dříve uvedeno, tak plánovaná cena pro nové F125 byla jen 650 mil EUR. Nižší plánovaná cena třídy F125 vůči F124 o cca 120-350 mil EUR za jednotku byla dána právě optimalizací třídy F125 pro asymetrické konflikty a stabilizační operace. Měly tedy být levnější než bojové lodě třídy F124 určené pro konflikty vysoké intenzity. Rozdíl cen ale naopak zmenšuje skutečnost, že třída F125 má výrazně větší výtlak a je použita řady nových technologií s drahým vývojem

Ještě lepší cenové srovnání asi poskytnou budoucí německé víceúčelové bojové fregaty Mehrzweckkampfschiff 180 (MKS 180) s výtlakem až 9000 tun. Rozpočet na prvních čtyři jednotky této třídy byl v roce 2019 stanovený na 5,27 miliardy EUR. To je 1,32 miliardy EUR za jednu jednotku. Letošní zveřejnění těchto čísel v Německu kritikům drahoty třídy F125 tak trochu sebral dech. Asi proto, že program fregat třídy F125 je v tomto srovnání pak ještě „levný“ program. Časem uvidíme, zda i program lodí MKS 180 bude označen jako předražený a kontroverzní, stejně jako jeho předchůdce. Zatím je potřeba počkat, až bude vybrán dodavatel, uzavřen kontrakt a pak zveřejněna jeho skutečná výše.

Navýšení ceny (v aktuálních cenách) za schopnost působení i v konfliktech vysoké intenzity (protiletadlová a protiponorková výzbroj a senzory) je ale názorné. Pro toto srovnání je důležité i to, že lodě MKS 180 budou technologicky vycházet z třídy F125 a čísla jsou v aktuálních cenových hladinách.

Menší moderní německé válečné lodě představují již zmíněné raketové korvety třídy Braunschweig (K130) o výtlaku až 1840 tun. Pět jednotek z první série bylo objednáno v roce 2001 a postavené byly v letech 2004-2013. Celkem měly stát 1,2 miliardu eur, tj. cca 240 miliónech EUR za jednotku. Podle údajů německého ministerstva obrany bylo navýšení nákladů necelých 120 mil EUR (tedy +23 milionů EUR v průměru na každou jednotku) a program měl celkové zpoždění 4,5 roku. Dalších pět jednotek z druhé, vylepšené série, bylo objednáno v roce 2017 už za celkem 2 miliardy EUR. Tedy cca po 400 milionech EUR za jednu korvetu.

Type 26; větší foto / BAE Systems

Ceny britiských lodí

Nové britské protiponorkové fregaty třídy City (Type 26) o výtlaku až 6900 tun by měly stát následovně. Výroba prvních třech lodí bude podle kontraktu z roku 2017 stát 3,9 miliardy britských liber, tj. v průměru 1,3 miliardy liber (1,46 miliardy EUR) za jednu jednotku. Opět je to bez nákladů námořnictva na zkoušky. Návrhové a konstrukční práce před udělením kontraktu na stavbu lodí byly hrazeny samostatně.

USS Cincinnati (LCS-20); větší foto / US Navy

Ceny amerických lodí

Americké lodě, které se vyrábějí v obrovských sériích desítek kusů, mají ceny zase někde jinde. Nejmodernější protiletadlový/protiraketový torpédoborec třídy Arleigh Burke (DDG-51) nejnovějšího provedení Flight III o výtlaku až 9650 tun stojí ve FY2019 1,76 miliardy USD (1,54 mld. EUR).

„Korvety“ LCS o výtlaku až 3100 – 3500 tun stojí ve FY 2019 v průměru 523 milionů USD bez bojových modulů. Základní společné moduly (13 mil USD za sadu) a moduly pro boj s hladinovými cíli (32 mil USD za sadu) navýší cenu lodě LCS v průměru na 568 mil USD (505 mil EUR). V tomto provedení se LCS nejvíce „blíží“ některým úkolům, pro které jsou navrženy lodě třídy F125.

Připravované víceúčelové fregaty FFG(X) mají plánovanou průměrnou cenu v rozmezí 800-950 mil USD (712 – 846 mil EUR), ale první jednotka bude stát 1,28 miliardy USD (1,14 miliardy EUR).

Žádná z amerických nákupních cen nemá v sobě rozpuštěné vývojové náklady. Ceny za vývoj jsou hrazeny samostatně, ale zveřejněné vývojové rozpočty zahrnují i náklady na námořnictva na zkoušky včetně munice. Proto je velmi obtížené až nemožné to srovnávat s evropskými rozpočty, které mají jinou strukturu.

V druhém a posledním díle si povíme o koncepci fregaty F125 a použitých zbraních a technologiích.

Zdroje:
Bundesministerin der Verteidigung, Deutche Marine, Thyssenkrupp Marine Systems, Lürssen Defence, ATLAS Elektronik, Raytheon Anschütz, Hensoldt, Leonardo, Diehl Defence, Kongsberg, Rolls-Royce Power Systems, GE Power, Renk, NHIndustries, Airbus Helicopters, Fassmer

Armádní noviny, Bundesweh-Journal, Y-Magazine, Hardthöhenkurier Das Magazin für Soldaten und Wehrtechnik, Military Technology, Naval Forces, MarineForum, Strategie und Technik 2005, Navy Recognition,Naval News, Naval Analysis, Jane's Defence Weekly, Welt, Zeit