Budoucnost německého námořnictva v detailech; část 2.

Budoucnost německého námořnictva v detailech; část 2.
F223 Nordrhein-Westfalen (Zvětšit)

Nové německé fregaty třídy Baden-Württemberg (F125) stejně jako další velké zbrojní programy budí řadu kontroverzí. Armádní noviny se touto třídou lodí zabývaly poprvé v článku „Budúcnosť nemeckého námorníctva zatiaľ pláva v problémoch“. Tato série článků se zaměří na některé další aspekty a informace související s těmito nejmodernějšími německými plavidly současnosti. Dnes uvádíme druhý a poslední díl.

Koncepce fregat třídy F125

Fregaty třídy F125 jsou technicky nejmodernější plavidla německého námořnictva. Jsou to první německá válečná plavidla, která byla koncipována a navržena v 21. století. I předchozí protiletadlové fregaty třídy F124 byly koncipovány už v první polovině 90. let a hodně ještě zohledňovaly požadavky z období konce Studené války.

Přestože lodě třídy F125 nejsou určeny pro konflikty vysoké intenzity, jejich konstrukce je skutečně high-tech a obsahuje to nejmodernější, co německé loděnice a jejich subdodavatelé v současnosti dokážou. Odhaduje se, že 90% všech systémů je zcela nově vyvinutých pro tuto třídu.  

Technologická náročnost a systémy nové generace nikoliv překvapivě způsobují časová zpoždění a nárůst nákladů. Je to ale investice do budoucnosti, protože uvedené nové technologie bude používat i šestice nových víceúčelových bojových fregat MKS 180.

Základní koncept nasazení

  • Konstrukce a vybavení fregat třídy F125 je dáno úkoly, pro které je německé námořnictvo objednalo:
  • Dlouhodobé operace nízké a střední intenzity jako jsou různé stabilizační operace různé povahy. 
  • Schopnost působit jako velitelská loď mezinárodních uskupení
  • Projekce síly v pobřežních vodách
  • Dělostřelecká podpora jednotek na souši
  • Kontrola námořních komunikací a námořní boj s asymetrickými hrozbami
  • Přeprava speciálních jednotek

Německé námořnictvo předpokládá, že lodě nasadí opět ve vzdálených jižních moří daleko od německých přístavů. Proto požadovalo maximalizaci času, kterou loď stráví na moři v operační zóně a minimalizují se prostoje jak v lokálních přístavech, tak zejména dlouhé přesuny z a do Německa a následně čas strávený velkou údržbou v domácích docích. 

Uvádí se lodě třídy F124 mohou působit na misi jen 9 měsíců a pak musí zpátky do Německa a na moři mohou strávit 2 500 hodin (cca 100 dní) ročně. Nové fregaty třídy F125 mají ale na misi působit až 2 roky bez nutnosti návratu zpátky do Německa a na moři mají být až 5 000 hodin ročně (cca 240 dní, 57% kalendářního roku), vše v tropickém klimatu. Lodě by měly působit až 21 dní bez nutnosti návrat do přístavu (s použitím doplňování zásob na moři i déle). Velká plánovaná hluboká údržba by měla být po pěti letech.

Fregaty jsou vybaveny vysokou mírou automatizace a systémy s minimem požadavků na složitou údržbu na moři. To by mělo umožnit snížit základní posádku fregaty na 120 osob (třída F124 má 235 osob). Navíc každá fregata bude mít dvě posádky, které by se měly střídat v zahraničních přístavech během 48 hodin každé čtyři měsíce. Celkem osm posádek bude mít označení pouze v angličtině podle fonetické NATO abecedy: „Alpha Crew“, „Bravo Crew“ až po „Hotel Crew“. Námořnictvo chce tímto novým konceptem a novými loděmi zatraktivnit službu pro mladé lidi a tedy pomoci náboru nových námořníků.

Dojde také k nárůstu komfortu. Kajuty pro posádku mají být maximálně se šesti lůžky. Každá kajuta by měla mít vlastní toaletu a sprchu.  Dnešní standart je jedna toaleta a sprcha na 20 námořníků. Tímto luxusním komfortem se také snadno řeší technická stránka odděleného ubytování gendrově smíšené posádky.

Posádka, která bude doma, se bude udržovat výcvikem na pozemním replikách-simulátorech. Celkem je v Německu šest různých pozemních středisek, které replikují hlavní systémy lodi.  

Je to velmi podobný koncept, který US NAVY v současnosti používá na lodích LCS. Předpokládá se, že je to jedno z možných řešení jak předejít přetížení, demotivaci, nenaplněnosti a nedocvičenosti/nezkušenosti posádek při nasazení lodí ve vysokém operačním tempu, kdy stráví málo času doma v přístavu. To bylo jednou z řady příčin, které měly za následek nedávné dvě srážky torpédoborců US NAVY s obchodními plavidly v Pacifiku. Stejně jako u lodí LCS, tak i lodě třídy F125 by měly umožnit uvolnit čistě bojové lodě pro mise, kde bude lépe využito jejich schopností. Tím dojde sekundárně k dalšímu snížení přetížení této techniky a jejich posádek.

Bojová odolnost a stealth

Lodě jsou stavěny jako válečné podle příslušných německých standardů na odolnost. Hlavní trupové přepážky a podélníky jsou odolné proti výbuchu. Loď je rozdělná do několika samostatných zón a klíčové systémy důležité pro přežití lodi jsou vícenásobně zálohovány. Kritická místa a systémy mají pancéřování proti střepinám.

Lodě jsou stavěné podle zásad multispektrální obtížné zjistitelnosti. Tvarováním trupu a nástaveb, materiály snižuje efektivní radiolokační plochu, lodě mají potlačené infračervené emise, jsou odhlučněné a za nízké rychlosti mohou být velmi tiché. Jsou vybaveny systémem DEG COMP MOD 2 (od německé společnosti s americkým vlastníkem  L-3 SAM Electronics) pro automatickou demagnetizaci na snížení svého demaskujícího magnetického pole.

Stejně jako u amerických stealth lodí ale platí, že pokud má loď nástavby a tvar trupu tvarovaný podle přísných zásad obtížené zjistitelnosti, tak její rozměry a tonáž lodi vychází větší než u lodi o stejném vnitřnímu objemu bez těchto opatření.  

Výsledkem je, že při maximálním výtlaku 7200 tun a označení fregata, lodě třídy F125 drží primát největší fregaty na světě.  A tento primát jim asi vydrží až do vzniku první fregaty MKS 180.


větší foto 

Nové technologie - elektronika

Elektronické systémy lodí třídy F125 jsou přehledně vyjmenovány v prvním článku. V této části jsou proto uvedeny zajímavosti k některým z nich.

Bojový infomační systém

Základem automatizace třídy F125 je velmi pokročilá elektronika lodi integrovaná do všech palubních systémů. 

„Mozkem“ lodi a palubní elektronky je bojový infomační systém (německy Führungs- und Waffeneinsatzsystem - FüWES), který jeho hlavní dodavatel označuje jako ANCS (ATLAS Naval Combat System). Ten řídí bojové systémy, senzory a výzbroj, ale také řídí další síťové podsystémy jako je komunikační podsystém ADLiS (ATLAS Data Link System) nebo podsystém pro monitorování stavu a automatické řízení lodních systému ILASST (Leit- und Automationssystem Schiffstechnik). Celkem by měla být loď prošpikována 20 tisíci (některé prameny uvádí 28 tisíci) senzory.  

Podobný princip byl aplikován například na amerických lodích LCS a torpédoborcích třídy Zumwalt (DDG-1000). Podle řady názorů je právě sofistikovaná elektronika, její hardware a software hlavní technickou příčin protahovaného vývoje. Lodě byly objednány v roce 2007, ale stavba vlastní lodě začala až v roce 2011. Další potíže se pak objevily během zkoušek, jak souhrnně popisuje předchozí článek o fregatách třídy F125 na Armádních novinách. 

Hlavní subdodavatelem bojového infomačního systému a komunikačního podsystému je zkušená firma ATLAS Elektronik. Společnost je od roku 2017 ve plném vlastnictví společnosti Thyssenkrupp Marine Systems (TKMS),  kdy odkoupili podíl EADS, se kterou společnost odkoupili od BAe Systems v roce 2005. Dodavatelem můstku a námořních navigačních systému je další zkušená německá firma (s americký vlastníkem) s Raytheon Anschutz.

Elektrooptické systémy

Lodě třídy F125 jsou jako novinkou vybaveny elektrooptickým systémem SIMONE (Ship Infrared Monitoring Observation and Navigation Equipment) s pevnými elktrooptickými čidly. Výrobcem je německá firma Diehl Defence (dříve Diehl BGT). Systém automaticky vyhledává a sleduje objekty (včetně třeba plavců) v nebližším okolí lodi a vydává automatické výstrahy. Něco podobného mají například také americké torpédoborce DDG-1000. 

Bližší vizuální identifikace cílů na střední a velké vzdálenosti (až 40 km) se pak provádí pomocí dvojice systémů  Rheinmettal Modular Sensor Platform MSP 600 s pohyblivými elektrooptickými hlavicemi. Další EO senzory mají také dálkově ovládané kanonové a kulometné zbraňové stanice. 

Víceúčelový radiolokátor 

Pro lodě třídy F125 byl vyvinuta nové verze víceúčelového radiolokátoru TRS-4D firmy Hensoldt. Výchozí verze měla jednu rotující anténu, ale pro fregaty F125 byly vyvinuty čtyři pevné AESA antény na bázi nejnovější GaN technologie. Nová verze se označuje jak o TRS-4D/NR, kde NR = Non rotating. Radiolokátor pracuje v pásmu C (NATO pásmo G). Antény radiolokátoru jsou záměrně separovány po dvou na dvou oddělených integrovaných stožárech, aby jeden nešťastný zásah nevyřadil všechny antény. 

Radar je víceúčelový – slouží k prohledávání vzdušného prostoru a hladiny, sledování a klasifikaci nalezených cílů, podporuje systém řízení palby a má řadu dalších funkcí. Jeho přístrojový dosah je okolo 250 km. Námořní hlídkový letoun prý zachytí na vzdálenost větší než 100 km, řízené střely letící u hladiny moře pak na svém radiovém horizontu. Radiolokátor by měl být schopen současně sledovat až 1 000 cílů. Je schopen podporovat i systém řízení palby při střelbě hlavního lodního kanónu na námořní cíle, protože kromě sledování cíle je schopen sledovat také sloupy vodní tříště, které způsobí dopadající granáty. 


větší foto / navalanalyses.com

Komunikační systém

Fregaty mají supermoderní datový komunikační systém, který výrobce označuje jako ADLiS (ATLAS Data Link System).  Lodě jsou totiž navrženy jako velitelské pro různá mezinárodní úkolová uskupení v dalekých mořích.

Systém v rozsáhlé míře používá NATO standardizované datalinky Link 11, 16, 22 a JREAP-C a různé vojenské komunikační protokoly pro automatické datové spojení s pozemními, námořními i leteckými jednotkami. Všechny výše uvedené datalinky pracují i v UHF pásmu, kde je jejich dosah omezen na přímou rádiovou viditelnost. Například spojení s loděmi je pak do cca 25 NM a s letouny až do vzdálenosti 150+ NM. 

Link 11 a Link 22 pracuje i v pásmu HF a lze je použití ke komunikaci s povrchovými objekty až na vzdálenost 300 NM (Link 11), respektive až 1 000 NM (Link 22). To například umožňuje lodi v Džibutském přístavu spojení s námořním aliančním velitelstvím v Bahrajnu. Nebo lodě hlídkující v Adenském zálivu u Jemenského pobřeží se mohou spojit se svazem hlídkujícím v Ománském zálivu před Hormuzským průlivem.

Na ještě větší vzdálenosti je tu pochopitelně možné spojení prostřednictvím komunikačních satelitů například pomocí datalinku JREAP-C (Link 16 přes satelit). Systém ADLiS je vybaven i datalinkem ADLiS Link A, který umožnuje komunikovat s různými národními sítěmi, mimo vyhrazené systémy NATO.


větší foto / navalanalyses.com

Nové technologie - pohon

Jako velkou novinkou jsou lodě třídy F125 poháněny hybridním pohonným systémem systému CODLAG (Combined diesel-electric and gas). Někdy se používá i zkratka CODELAG.  

Popis systému

Pohon typu CODLAG používá kombinovaný diesel-elektrický pohon a plynovou turbínu.  Za nižších a středních rychlostí se používá zpravidla jen diesel-elektrický pohon. Za vysokých rychlostí, kdy je potřeba enormní výkon se k diesel-elektrickému pohonu připojuje ještě plynová turbína. V případě nezbytné nutnosti může ale plynová turbína běžet i za nízkých a středních rychlostí, pokud by diesel-elektrický byl z nějakého důvodu nefunkční. 

Dodavatelem a spoluintegrátorem pohonného systému je německá firma s britským vlastníkem Rolls-Royce Power Systems AG (dříve se jmenovala Tognum Group a ještě předtím MTU Friedrichshafen).

Plynová turbína o mechanickém výkonu až 20MW je osvědčeného typu General Electric LM 2500. Je v činnosti současně s diesel-elektrickým pohonem pouze při vysokých rychlostech nad 20 uzlů (maximální rychlost třídy F125 se udává jako větší než 26 uzlů). Turbína s 3 600 otáčkami za minutu na mechanickém výstupu pohání přes mechanickou převodovku od firmy Renk dvojici lodních hřídelů.  Převodovka redukuje otáčky na rozsah 130 až 190 otáček hřídele za minutu. Firma MTU je také tradiční servisní centrum pro plynové turbíny LM 2500 německého námořnictva

Vizualizace pohonného systému CODLAG ve fregatách třídy F125. Hranatý objekt uprostřed je skříň s plynovou turbínou LM 2500. Převodovka RENK je skutečně ohromný objekt. Na začátků lodních hřídelů jsou elektromotory Siemens:


větší foto 

Novinkou pro německé fregaty je právě ta diesel-elektrická část. Pohon lodních hřídelů zajištuje přímo bez převodovky dvojice elektromotorů Siemens, každý o maximálním výkonu na hřídeli okolo 4,5 MW. Kombinace elektromotoru a lodních šroubů s nastavitelnými lopatkami umožnuje nastavovat optimální režim chodu.

Elektřinu k pohonu lodí a napájení lodních systémů pak vyrábí čtveřice elektrocentrál (diesel generátorů) s motory MTU 20V 4000 M53B, každý s maximálním výkonem na hřídeli cca 3 MW při 1 800 otáčkách za minutu. Stejné diesel generátory dostanou i nové britské fregaty třídy City (Type 26). A podobné řešení od MTU i britské torpédoborce třídy Daring (Type 45) během modernizace nespolehlivého pohonu.

Turbína a elektrocentrály jsou uloženy v odhlučněních a odpružených skříních, aby se minimalizoval hluk a vibrace vydávaný lodi.


větší foto 

Reklamní video k dieselovým motorům řady MTU 4000 provedením pro lokomotivy:

Výhody systému

Toto konstrukční řešení má řadu výhod. Loď nepotřebuje speciální elektrocentrály jen k výrobě elektřiny jako předchozí třídy německých fregat. Vlastní elektrocentrály, které nejsou nijak mechanicky spojeny s lodními hřídelemi, lze rozmístit lépe v podpalubí s ohledem na centráž lodi, servisní přístupy i na fyzickou separaci v případě bojového poškození. Pár těchto elektrocentrál je umístěn daleko před centrální strojovnou s turbínou a převodovkou. Druhý pár elektrocentrál je pak umístěn v zadní strojovně, hned za tou centrální. Další výhodou systému je, že pokud jede loď na elektrické motory napájené jen odhlučněnými diesel generátory, může být loď akusticky velmi tichá. 

Konstruktéři ale tento sofistikovaný a drahý pohon zvolili zejména s ohledem na provozní náklady a dobu po jakou loď může strávit na misi.  Například na fregatách třídy F124 s pohonem sytému CODAG, kromě plynové turbíny LM2500 která se připíná pro vysoké rychlosti, pohon za nižších a středních ychlostí zajištuje dvojice velkých dieselových motorů MTU 20V 1163 TB93. Motory, každý s výkonem až 7,4 MW, přes mechanické převodovky pohání dvojici lodních hřídelů. Čtyři samostatné menší elektrocentrály s motory MTU 12V 396, o výkonu 1 MW každý, pak zabezpečují nezbytnou elektřinu pro všechny palubní systémy.   

I v ekonomickém módu při rychlosti do 10 uzlů běží jeden velký výkonný diesel pohánějící přes převodovku obě hřídele a k tomu ještě dvě elektrocentrály. Celkem tedy je v chodu 44 válců. U fregat třídy F123 s pohonem typu CODOG, kde musí vždy běžet současně dva výkonné diesely, protože každý pohání jen jednu hřídel, to už je 72 současně běžících válců. U nových fregat třídy F125 ale při stejné nízké rychlosti poběží jen 20 válců jedné elektrocentrály. 

Na fregatách F125 jsou tedy dieselové motory záměrně standardizovány na jeden model o střední výkonosti.  V provozu stačí mít v chodu jen jeden elektrocentrálu (diesel generátor) pro dosažení ekonomické rychlostí do 10 uzlů a výrobu elektřiny. Při zvýšení rychlosti se automaticky připínají další elektrocentrály. V provozní praxi se počítá s tím, že jednotlivé elektrocentrály budou rovnoměrně používané, aby měly stejné opotřebení. Tím se výsledně výrazně prodlouží doba do velkých servisních prací a oddálí potřeba návratu lodi do Německa. Motory MTU 20V 4000 M53B mají stanoven interval do generální opravy na 24 000 motorových hodin.

Pohon lodi doplňuje do kormidlovací zařízení na přídi (bow thruster) o výkonu 1 MW pro manévrování u přístavního doku bez remorkérů.

Nové technologie – těžké zbraně

Výzbroj lodí třídy F125 je přehledně vyjmenována v prvním článku. V této kapitole jsou uvedeny novinky a zajímavosti k některým zbraňovým systémům.

Palubní kanón OTO 127/64 LW

Nejvýkonnější hlavňovou zbraní je výkonný palubní kanón OTO 127/64LW firmy Leonardo (dříve OTO Melara). Jedná se v současnosti o nejlepší sériově vyráběný palubní kanón této ráže na trhu. 

Tento kanón je součástí trendu instalace výkonných víceúčelových kanónů ráže 127 mm na velké fregaty s cílem zajistit lepší palebnou podporu jednotek na pobřeží. Větší palební síla není k zahození ani v asymetrickém námořním boji, kdy je neekonomické používat drahé řízené střely. 

Kanón OTO 127/64LW má maximální kadenci až 32 ran za minutu. Pro srovnání: dělostřelecká baterie AČR s osmi samohybnými kanonovými houfnicemi Vz.77 DANA má ustálenou bojovou rychlost střelby také 32 ran za minutu. V podpalubí má kanón pohotovostní zásobu 56 granátů ve čtyřech rotačních zásobních, které lze během střelby s pomocí mechanizovaných manipulátorů doplňovat z podpalubních skladů munice.

Jak už název zbraně napovídá, délka mořskou vodou chlazené hlavně ráže 127 mm je 64 ráží. S dálkovými podkaliberními šípově stabilizovanými granáty řady OTO VOLCANO 127 by měl dostřelit přes 100 km. S novou  dálkovou municí výrobce to bude výrazně méně, podle prezentací výrobce prý až 40 km. V praxi s běžnou municí to bude ještě méně. Nejčastěji se tedy uvádí hodnota maximálního dostřelu až 30 km.

Granáty VOLCANO jejich výrobce marketuje jak ve verzi bez navádění, tak i ve verzích s různými způsoby navedení (INS+GPS, INS+GPS + koncové poloaktivní laserové navedení SAL pro bodový zásah i pohybujícího se cíle). V roce 2012 italská společnost OTO Melara a německá společnost Diel BGT podepsaly dohodu o společném vývoji a výrobě granátů (verze s INS+GPS+SAL naváděním) v rážích 155 mm (PzH 2000) a 127 mm (127mm/64LW) pro italské a německé ozbrojené síly. Německé námořnictvo uvádí, že munice VOLCANO bude zavedena do výzbroje v roce 2020 před dosažením počáteční bojové připravenosti (IOC). 

Cena za pět systémů OTO 127/64 LW (čtyři pro fregaty a jeden pro výcvik) a jejich integraci byla 80 miliónů EUR (v cenách roku 2007).

Protilodní řízené střely NSM

Nevýkonnější raketovou výzbroj fregaty v současnosti představuje osm protilodních řízených střel Boeing RGM-84D Harpoon, které byly sejmuty včetně čtyřnásobných odpalovacích zařízení Mk-114 z nahrazovaných fregat třídy Bremen (F122).

Jak už bylo uvedeno v prvním článku, je to jen dočasné řešení. Ale oproti původním plánům, které jsou ještě uvedeny v prvním článku, je nenahradí švédské střely (s německou průmyslovou účastí) RBS-15 Mk.4 firem Saab a Diehl Defence (dříve Diehl BGT).  

Hlavní protilodní raketovou výzbrojí německého námořnictva se naopak stanou norské stealth protilodní řízené střely Naval Strike Missile (NSM), které vyrábí firma Kongsberg. Tyto střely se v poslední době staly prodejním hitem mezi západními námořnictvy. Kromě použití proti plavidlům je možné je použít i velmi přesně proti pozemním cílům. 

Střely NSM se stanou novou výzbroji všech tříd německých fregat F123, F124, F125 a MKS 180.  Výhodou těchto střel, je jejich nižší hmotnost, stealth charakteristiky, včetně zcela pasivního způsobu navedení (INS+GPS+IR koncové navedení), který nelze detekovat výstražnými přijímači. Díky koncovému elektrooptickému navedení se jejich přesnost pohybuje v jednotkách metrů i při útoku na pozemní cíle. 

Nákup těchto střel je offsetem v rámci širší kooperace Norska a Německa při společném nákupu německých ponorek U212 CD (Common Design, je to vylepšený model U212A, Norsko kupuje 4 jednotky, Německo 2 jednotky). Tato kooperační dohoda byla uzavřena v roce 2017 a první detaily o střelách NSM se dostaly na veřejnost v roce 2018.

Střely RBS-15 stávající verze Mk.3 budou v německé námořnictvu tvořit raketovou pouze výzbroj všech korvet třídy Braunschweig (K130), které mají jako hlavní operační oblast Baltské moře (působí ale i v operaci UNIFIL ve Středomoří). Střely RBS-15 Mk.3 mohou být použity proti pozemním cílům, ale navedení je hlavně s pomocí  GPS a tomu odpovídá přesnost. O nové verzi střely Mk.4 se už nemluví vůbec.

Protiraketové a protiletadlové řízené střely RIM-116 RAM

Jedinou raketovou protiletadlovou výzbroj lodí představuje americko-německý systém blízké obrany RAM, kde hlavním integrátorem je společnost Raytheon, německým partnerem Diehl Defence. Systém je oficiálně označovaný jako Mk-31 Guided Missile Weapon System (GMWS). Na fregatách třídy F125 má dvojici pohyblivých vypouštěcích zařízení Mk-114, každé s pohotovostní zásobou 21 střel řady RIM-116 Rolling Airframe Missile (RAM). 

Vyhledání cíle má na starosti víceúčelový lodní radiolokátor TRS-4D, systém prostředků radiotechnického průzkumu (R-ESM/C-ESM) a výstražného radiolokačního přijímače v jednom KORA-8 od firmy Rohde & Schwarz GEDIS a Rockwell-Collins, nebo elektrooptické systémy. Po zjištění přibližujícího se cíle se natočí odpalovací zařízení Mk-114 do směru hrozby. Střela RIM-116 se po dopalu zaměřuje sama (IČ čidlo a pasivní RF zaměřovač). Je to systém typu vystřel a zapomeň, kde teoreticky každé vypouštěcí zařízení může postřelovat až 21 různých cílů ve zhruba 3 sekundových intervalech.

Videa ze střeleb z fregaty třídy F125 ukazují nejmodernější provedení těchto střel Block 2, které mají prý 1,5 zvýšený efektivní dosah oproti Blocku 1. Efektivní dostřel Blocku 2 je údajně až 13 km.  Primárně je to sice protiraketový systém blízké obrany. Ostatně protilodní řízené střely odpalované z pobřeží nebo malých lodí jsou nejpravděpodobnější hrozbou i v konfliktech nízké intenzity. Systém je ale schopen působit i jako protiletadlový systém krátkého dosahu a střely s IČ navedením je možné použít i proti hladinovým cílům. 

Fregaty třídy F125 nejsou vybaveny žádným dalším protiletadlovým raketovým systémem. Spekuluje se, zda je loď navržena i na budoucí rozšíření o vypouštěcí šachty VLS pro protiletadlové řízené střely řady RIM-162 ESSM. Ty jsou na ostatních německých fregatách v nástavbě mezi můstkem a přídovým kanónem. Podle některých zpráv, které těmto spekulacím nahrávají, je tato nástavba na třídě F125 prázdná a je tam umístěna palubní tělocvična. Také radar TRS-4D by měl být schopen tyto střely navádět.  Nicméně to nebude ještě mnoho let určitě prioritou. Na rozdíl od vylepšení obrany proti torpédům.

Poznámka. Je trochu paradoxní, jak se postupně posouvají hranice a definice. Pokud dnešní moderní střely RIM-116 Block 2 systému blízké ochrany mají skutečně efektivní dostřel až 13 km, tak už překonávají například i ve své době velmi pokročilý námořní PVO systém krátkého dosahu 3K95 Kinžal (SA-N-9 Gauntlet) na bázi pozemního systému Tor. Ten je v roce 2019 stále hlavní protivzdušnou výzbrojí sloužících ruských torpédoborců a jediné ruské letadlové lodě. Tedy lodí navržených a stavěných ještě na sklonku existence Sovětského svazu.

Neletální zbraně 

Fregaty třídy F125 jsou vybaveny řadou neletálních zbraní. Do bojově řídicího systému je integrována čtveřice zneschopňujících akustických reproduktorů (tzv. zvukových děl) a čtveřice výkonných LED světel. Ty jsou umístěny na boku střechy můstku a komínu.  Tyto zbraně doplňují i výkonná vodní děla po stranách vrtulníkového hangáru, kde pochopitelně plní i svoji hlavní požární funkci - hašení vzletové a přistávací paluby v případě nehody vrtulníku.

Specialisté a vybavení pro stabilzační operace

Rozšířené ubytovací kapacity

Fregaty třídy F125 jsou navrženy pro ubytování základní posádky se 120 námořníky a k tomu ještě až 70 dalších osob, které představují často hlavní „bojovou“ lidskou sílu v stabilizačních operacích a asymetrických konfliktech. 

Extra vybavení, které tito specialisté mohou potřebovat pro svůj úkol, může být, kromě vnitřních prostor, umístěno i ve dvou standardních dvacetistopých ISO kontejnerech, které lze jeřábem jednoduše i s vybavením umístit na střechu nástavby uprostřed lodi.

Z těchto 70 osob čítá vrtulníkový odřad 20 lidí. Tento vrtulníkový tým není členem základní lodní posádky, ale je přidělen na loď od námořního letectva, konkrétně od Marinefliegergeschwader 5 z námořní základny Nordholz. Ta mimochodem vznikla pro námořní zepelíny za první světové války.   

O místu pro dalších 50 osob se často hovoří jako o místu pro speciální síly. Což je hodně široký pojem a nelze si to představovat jen jako přísně tajné speciální operace v hollywoodském střihu, ale spíše jako běžnou činnost prováděnou během stabilizačních operací různými specialisty, kteří nejsou nutně námořníky a jejich úkolem není obsluha lodi a jejich systémů.  

Fregaty třídy F125 jsou navržené i jako velitelské lodi pro umístění štábu mezinárodního úkolového uskupení. 

V případě operací na záchranu uprchlíků z moře je potřeba mít na palubě lodi mnohem více zdravotního a záchranného personálu ze zdravotní služby námořnictva (případně i dalších složek Bundeswehru), které zajištují i běžné zdravotní zásahy, které s válečnou medicínou nemají nic společného:

Německé fregaty mají kromě lodního lékaře a zdravotníků už v základu také svoji nemocnici s malým operačním sálem, rentgenem, laboratoří personálně obsazenou chirurgem a anesteziologem. Na fregatách je poskytována i dentální péče. Zásoby lodní nemocnice jsou pochopitelně omezené, takže se podle typu mise přidávají další zásoby. Německé námořnictvo standardně na všechny mise přiděluje i zdravotnický tým specializovaný na traumatologické ošetření tzv. Damage control surgery. 

Přítomnost potápěčů na palubě zase vyžaduje zdravotníky se znalostí hyperbarické medicíny a s rekompresní komorou pro zvládání dekompresní nemoci potápěčů.

Dále je pochopitelně do současných misí velice žádána specializace tlumočník.

Při protipirátských operacích nebo kontrole nákladu převáženého na kontrolovaných civilních lodích jsou nejčastěji vidět v akci vybrané jednotky německé námořní pěchoty (Seabattalion). Jsou organizačně součástí specializovaných rot, které jsou v němčině označovány jako Bordeinsatzkompanie (BEK). Na válečných plavidlech německého námořnictva jejich týmy tradičně zajištují ostrahu a bezpečnost, zajištují ozbrojenou záchranu osob nebo ozbrojené evakuační operace a podobně. Jak z názvu jejich roty vyplývá jejich hlavní specializací je naloďování, obsazování a kontrola/prohledávání plavidel. V případě těžkého ozbrojeného odporu při obsazování cizí lodi s možností přítomnosti rukojmích, budou ale asi jen podporovat operace speciálních sil Bundeswehru. Tedy lze tyto jednotky označit jako schopné speciálních operací. 

Námořní pěchota dále poskytuje do misí na paluby válečných lodí i další specialisty jako potápěče-pyrotechniky, zpravodajce a průzkumníky (s různými mobilními senzory a dálkově ovládané prostředky).

Bordeinsatzsoldaten des Seebataillons:

Německé námořnictvo má také, stejně jako další složky Bundeswehru, své skutečně speciální jednotky v pravém smyslu tohoto slova. Ty mají vlastní velení a nespadají pod námořní pěchotu. V  případě německého námořnictva se jedná o jednotku Kommando Spezialkräfte Marine (KSM), známější historicky jako bojoví plavci Kampfschwimmer. 

KSM v reklamním videu Bundeswehru:

Palubní vrtulníky 

Klíčovou schopností fregat třídy F125 v různých stabilizačních operacích je schopnost projekce přítomnosti a případně síly i mimo nejbližší okolí vlastního plavidla.

Klíčovým vzdušným prostředkem pro námořní operace je tedy palubní vrtulník. Hangár fregaty pojme až dva střední vrtulníky velikosti NH-90. V současnosti je ve službě menší víceúčelový typ Westland (nyní Leonardo) Sea Lynx Mk.88A, který je určen pro boj s ponorkami, boj s hladinovými cíli, hlídkování, transport, záchranu SAR, atd. Německé námořnictvo jich má 22 a poslední by měly sloužit až do roku 2025. Je ale pravděpodobné, že se jejich služba ještě o pár let protáhne.

Stávající Sea Lynx Mk.88A německého námořnictva:

Jejich náhrada se vybírala relativně pozdě. Dlouho byl favorizovaný domácí typ NH-90 ve verzi NFH (NATO Frigate Helicopter), který vyrábí evropské konsorcium NHIndustries. Německý podíl v programu NH90 je cca 32 % a nejvýznamnějším členem NHIndustries  je s 62+ % podílem „domácí“ francouzsko-německý Airbus.

Problémy programu NH90, vysoká cena a rizika s dosažením všech požadovaných schopností vedly k tomu, že v prvním pololetí roku 2019 byly zhodnoceny i nabídky na zahraniční alternativy. Jmenovitě pak ve světě rozšířený americký MH-60R Seahawk a menší britsko-italský AW159 Wildcat, který v této roli už používají dvě západní námořnictva. 

Nakonec bylo minulý týden, dne 1. srpna 2019 ale oznámeno, že Bundeswehr si nakonec přeci jen vybral favorizovaný typ NH90 NFH. A to v podverzi pro německé námořnictvo, která se označuje jako MRFH (Mehrrollenfähiger Fregattenhubschrauber / Multirole Frigate Helicopter). Tyto vrtulníky dostanou u německého námořního letectva jméno „Sea Tiger“.  Tato verze má být nejvíce podobná verzi NH90 NFH Caiman francouzského námořnictva.

NH90 NFH Caiman francouzského námořnictva:

Nákup vrtulníků musí ještě potvrdit německý parlament. Rozhodnutí se očekává až v roce 2020. Celkem bude nakoupeno 31 vrtulníků Sea Tiger. Jeden prototyp a 30 sériových strojů. První sériové stroje by měly být dodány v roce 2025. Nové vrtulníky budou víceúčelové. Měly by sloužit k následujícím úkolům: boj s hladinovými cíli (ASuW), protiponorkový boj (ASW), taktický průzkum, transport osob, materiálu a speciálních jednotek, záchrana (SAR), zdravotnický odsun (CASEVAC), námořní hlídkování a kontrola včetně vrtulníkových výsadků na paluby plavidel (MIO), vertikální doplňování zásob (VERTREP), výsadkové operace z lodě na pevninu. Námořní vrtulníky NH90 mohou operovat z palub lodí až do stavu moře 5.  

Nové vrtulníky se stanou organickou výzbrojí fregat tříd F124, F125 a MKS 180. U starší třídy F124 bude ale nutné upravit vrata vrtulníkového hangáru. Fregaty třídy F123 nemohou vrtulníky NH90 používat, protože byly navrženy pouze pro menší Sea Lynx. S plánovaným vyřazením poslední fregaty třídy F123 v roce 2027 lze předpokládat i definitivní konec vrtulníků Mk.88A Sea Lynx u německého námořnictva. 

Kromě podpory domácího průmyslu je důležitým argumentem i sjednocení vrtulníkové platformy námořnictva na typ NH90.  Nově vybrané vrtulníky NH90 NFH „Sea Tiger“ by měly mít 80% společných dílů s verzí NH90 NTH „Sea Lion“.

Německé námořnictvo si verzi NH90 NTH „Sea Lion“ už dříve vybralo jako náhradu za 21 starých vrtulníků Mk.41 Sea King, které plní záchranné (SAR) a transportní úkoly z pozemních základen a bojových zásobovacích lodí.  

Celkem si Bundeswehr objednal 18 kusů vrtulníků „Sea Lion“. To je zcela nová varianta v sortimentu variant NH90. Anglickou zkratkou označovaná je jako NTH (Naval Transport Helicopter). NTH pro německé námořnictvo vychází z verze NFH, ale nemá její zbraňové systémy a senzory. NTH je vrtulník nakonfigurovaný hlavně pro záchranné (služba SAR) a transportní úkoly.

První vzlet Sea Lionu se uskutečnil už prosinci 2016. Letos by měla být dokončena certifikace a německé námořnictvo převezme svůj první NH90 NTH „Sea Lion“ do konce letošního roku. Německé Sea Liony budou primárně provozovány z pozemních základen německého námořního letectva a z bojových zásobovacích lodí třídy Berlin (702). I tyto stroje budou moci z německých fregaty včetně F125 operovat, ale nebude se jednat o jejich organickou výzbroj. 

Čluny RHIB

Pro nasazení převážených specializovaných sil mimo vlastní plavidlo na moři je samozřejmě potřeba příslušně velká přepravní člunová kapacita. Fregaty třídy F125 jsou světově unikátní v tom, že umožnují převoz a spuštění/nalodění čtveřice velkých nafukovacích člunů s pevným trupem (tzv. RHIB). Takové množství velkých RHIB člunů žádná jiná západní fregata, torpédoborec nebo křižník nemá. 

Navíc jsou tyto čluny velké, v třídě RHIB 11 m. Ta se poslední dobou stává novým standardem při návrhu vojenských lodí. Na předchozích generaci válečných lodí byly standardem spíše menší čluny velikosti RHIB 7m. 

Německé námořnictvo tyto nové čluny RHIB označuje jako Buster. Jejich podoba pro lodě třídy F125 (a později MKS 180) je výsledkem důkladného vývoje. Postupně vznikalo řešení splňující všechny možné požadavky a operační scénáře. Čluny vyvinula podle požadavků námořnictva firma Fassmer a nyní je nabízí pod komerčním označením Special Operations Boat (SFB) 10.1. Prototyp vzniknul v letech 2012-2013 a německé námořnictvo objednalo celkem dvacet člunů. Šestnáct pro čtveřici fregat, dva do rezervy a dva pro výcvik ve školách. 

Čluny jsou na moře spouštěny s pomocí teleskopického jeřábu z pozic blízko středu lodi, kde jen nejmenší podélné houpání lodi. Čluny jsou dlouhé 10,1 metrů a bez posádky a nákladu váží 6,1 tuny. Pohání je dvojice vestavěných výkonných dieselových motorů. Každý motor má výkon okolo 325 kW a pohání vodomety (waterjet) bez lodních šroubů, které by mohly zranit osoby ve vodě. Objem palivových nádrží je 580 litrů nafty (stejné palivo jako mateřská loď). Maximální rychlost je minimálně 35 uzlů. 

Jsou to v podstatě malé námořní lodě s poměrně velkým dosahem daleko od mateřské lodi. Proto jsou špičkově vybaveny elektronikou do firmy Rohde & Schwarz. Tříčlenná posádka má k dispozici lodní navigaci s pohyblivou mapou a GPS, navigačním radarem, radiovými spojovacími prostředky včetně HF pásma a satelitního spojení, vojenskou identifikaci IFF i civilní systém identifikační systém AIS.

Čluny uvezou až 12 pasažérů (celkem tedy až 15 osob) na speciálních odpružených sedačkách. S tím se například počítá pro scénář přátelského nalodění bez odporu. Pro další scénáře a úkoly mohou být čluny vybaveny až 4 střelišti s kulomety až do ráže 12,7 mm.  


Kim Brakensiek/Bundeswehr

Na plavidlech třídy F125 by prý mělo být pravidlem, že dvojice člunů bude vyzbrojená a dvojice člunů bude bez výzbroje a bude plnit současně i roli rychlých záchranných člunů. Proto musí tyto čluny splňovat přísné civilní požadavky IMO/SOLAS na záchranné čluny. V případě převrácení člunu (čluny RHIB se při převrácení nepotopí) je v něm ručně aktivovaný obrovský airbag, který by měl člun převrátit zpátky do normální polohy.

Schopnostem a vybavení člunů Buster odpovídá i jejich cena. 16 člunů nakoupených pro fregaty F125 mělo prý stát 13 mil EUR. Pak by cena jednoho člunu vycházela na 810 tisíc EUR.

Zdroje:
Bundesministerin der Verteidigung, Deutche Marine, Thyssenkrupp Marine Systems, Lürssen Defence, ATLAS Elektronik, Raytheon Anschütz, Hensoldt, Leonardo, Diehl Defence, Kongsberg, Rolls-Royce Power Systems, GE Power, Renk, NHIndustries, Airbus Helicopters, Fassmer

Armádní noviny, Bundesweh-Journal, Y-Magazine, Hardthöhenkurier Das Magazin für Soldaten und Wehrtechnik, Military Technology, Naval Forces, MarineForum, Strategie und Technik 2005, Navy Recognition,Naval News, Naval Analysis, Jane's Defence Weekly, Welt, Zeit

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Šéf německého letectva odešel kvůli americké stíhačce F-35

Ještě v listopadu se jako o hlavním kandidátovi pro plánovanou generační výměnu bojových letadel ...

Zabrání nové korvety K130 úpadku německého námořnictva?

Německé námořnictvo získá dalších pět korvet K130. Loni v září BAAINBw (Spolkový úřad pro ...

Budúcnosť nemeckého námorníctva zatiaľ pláva v problémoch

Nemecké námorníctvo zaradilo 17.júna 2019 do služby prvú viacúčelovú fregatu triedy F125, typovou ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • danny
    16:29 08.08.2019
    Oblíbený příspěvek

    Super, díky za článek. A respekt!
    Jak mám občas k technickým novinkám a novým zázračným systémům dost podezřívavý vztah, po přečtení textu výše se můj postoj k typu F125 posunul k výrazně pozitivnějšímu.

  • semtam
    14:40 08.08.2019

    Opět musím pochválit pěkný článek.
    Ovšem jako u předchozího dílu má vadu na kráse a tu, že autor se z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu nechce uvádět konkrétní zdroje z kterých čerpá.
    Nechci aby tento můj poznatek vyzněl jen jako pouhá "kritika", ale hlavně jako prostor pro zlepšení.

    Je to škoda, protože pokud autor neuvádí zdroje (viz. série Iskander) či nyní již začne zdroje uvádět, ovšem jen na domovské stránky webů z kterých čerpal (mimo webu AN ...), tak se stále vymyká standartu AN a vzhledem k tomu, že je to již po několikáté, tak to budí podezření, že autor nechce aby čtenář věděl z kterých článků autor konkrétně čerpal. Samozřejmě x podružných informací třeba z Zaitu asi nemá cenu konkrétně uvádět, ale ty klíčové již ano.

    Aby nedošlo opět k nepochopení, protože již v minulosti jsem byl za tento podnět ostrakizován, tak to prosím (hlavně autor) opravdu berte jako podnět k zlepšení a nikoliv jako pouhou kritiku.

    • Clanek
      11:23 09.08.2019

      Prochazeni kvanta zdroju, patrani po primarnich zdrojich, vybirani kvalitne sekundarni zdroje, skladani ziskanych informaci jednu po druhe, odstavecek za odstaveckem... to samotne zabere spoustu casu, ktery ale autor obetuje neb za tim lezi kyzeny vysledky = clanek. Citace, ty samotne uz zadnou pridanou hodnotu neprinasi, ne autorovi. Ty slouzi jen jako overeni, ze v clanku podane informace si autor nevycucal z prstu.
      Samotne citace nejsou cilem autora diplomove prace, vedeckeho clanku ani publicistickeho clanku. Nikdo necituje proto ze se v tom vyziva, cituje se proto ze je to vyzadovano u oficialnich dokumentu treba i pravnim predpisem a obecnou normou. Nad ramec zakona ale neni nikdo, zadna instituce, nucen do vynucovani si te nebo one normy. Vse nad ramec toho je dobrovolne, vysledkem je ze ruzne organizace si vedou sve interni predpisy, procesy nebo postupy jak se stavi k citacim, ale znovu, je to ciste jejich dobrovolna vec. Jina uroven citaci je vyzadovana u vedeckych clanku, ktere se autor snazi publikovat ve vedeckych casopisech, v kterych hned po metodologii jsou prave citace to na cem stoji a pada reputace, a kde jen kvuli citacim byvaji i 3 ruzna kola revizi a overovani nez znamejsi vedecke casopisy clanku vybec umozni vydani pod svou hlavickou (a hlavickou autora), treba Elsevier nebo Emerald. Jina kultura kolem citaci bude vyzadovana treba na Novinkach, kde se nezvykne citovat vubec (a ani to neni treba, ucelu te organizace citovani nic neprinese). A ted konecne: k cemu je AN bliz?
      To je otazka kterou si musi polozit redakce AN, stanovit si sva pravidla a ty pak vyzadovat. Tomu a jen tomu se pak autori prispusobi, chteji-li mit zde svuj clanek. Dodrzovani nebo nedodrzovani toho a jen toho pak muzeme objektivne hazet na autora. Zbytek, zbytek jde za redakci a za nikym jinym.

      Muj osobni nazor:
      Vzhledem k tomu ze citovatovani zde probiha spise formou odkazovani se, bez nejake jasne formy (nebo alespon jsem nebyl schopen nic takove vypozorovat, casto co clanek/autor to unikat), jsou zde pravidla nejspis hodne benevolentni, nebo nejsou vubec zadna (cti rozhoduje se stylem "po uvaze redakce"). V takovem svete jdou ty citace pod timto clankem dokonce nad ramec toho co je tu bezne. Jsou tedy na pochvalu, ne na kritiku, i kdyz samozrejme u kazde jine instituce, ktera si nechava na citovani vice zalezat by okamzite pohorely. AN ale neni vedecky casopis, AN nejsou vysokou skolou... ta benevolence zde mi prijde proste primerena, netrapi me.

      • semtam
        17:17 10.08.2019

        Clanek

        Proč jsem to vůbec psal lze mezi řádky najít v mém prvním příspěvku. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti již poukázal na tehdy absentující odkazy. A reakce byla natolik ostrá, že bych nyní očekával, že zdroje autor již bude pečlivě uvádět, aby se nerozcházel ve svých tvrzeních.
        Kdyby se nebyl v hruď, že zdroje plně uvádí i když absentovali, tak bych si nyní tohoto nešvaru ani možná nevšimnul.

        Ale jak píšu, nechci tu nic rozmazávat a autor ať moji poznámku nebere jako kritiku, ale naopak jako prostor pro zlepšení. Chlácholením a plácáním po ramenou se nikdo nezlepší.

  • palo satko
    13:12 08.08.2019

    "Německé námořnictvo předpokládá, že lodě nasadí opět ve vzdálených jižních moří daleko od německých přístavů."

    Ak som dobre čital popis lod nema vybavenie a vyzbroj pre boj voči ponorkam a v severnych moriach. Takže nepriatelom nema byt Vojenno-morskoj flot RF. No a kedže teraz Nemci odmietli Američanom poskytnut pomoc pri operacii v Hormuzskom prielive, tak zostavaju už len ti pirati. To naozaj Nemci chcu stražit Činsku hodvabnu cestu?
    Nuž lod je to užasna, len neviem na čo.

    https://www.dw.com/en/germany-...

    • MeV6
      14:05 08.08.2019
      Oblíbený příspěvek

      Koncept nasazení je popsaný hned v první části článku, chce to jen pořádně číst.

      Na bojovější úkoly Němci mají a budou mít jiné lodě.

      • palo satko
        14:18 08.08.2019

        To poriadne čitanie plati viac pre Vas. Ta prva veta je citacia z članku.
        Ja sa naozaj čudujem, ake namorne cesty chce Nemecko chranit v južnych moriach v čase, ked si Čina buduje svoju One Belt, One Road na suši, na mori a v digitalnych sietach. Činania si ustražia svoj namorny export do Hamburgu južnych moriach.
        https://en.wikipedia.org/wiki/...

  • Takeda
    07:57 08.08.2019

    Díky za oba články!

  • Clanek
    16:15 07.08.2019

    Znovu diky za clanek.
    Nebudu resit preklepy, ty se v takhle dlouhem textu objevi vzdy, ale jedna fakticka otazka k schopnosti pusobit dlouho na mori, viz "...a na moři mají být až 5 000 hodin ročně (cca 240 dní, 57% kalendářního roku)".
    Tohle nevychazi. 240dni je priblizne 65% kalendarniho roku, a naopak 57% kalendarniho roku je cca 208 dni. Ktere z tech cisel je spravne? 57% nebo 240 dni?

    • vozik
      22:35 07.08.2019

      5000 hodin nieje 240 dni, ale prave tych cca 208, takze chybu by som hladal tam :)

  • PetrTechnik
    15:36 07.08.2019

    Moc dobrý a podrobný článek. Bude náročné pro takovou loď sestavit a vycvičit posádku. Zejména když plánují operační dobu až 2 roky mimo dok.

    • liberal shark
      17:29 07.08.2019

      Třeba budou měnit posádky během mise mimo domovský přístav.

      • PetrTechnik
        17:58 07.08.2019

        To asi budou muset, ostatně plánují mít 8 posádek a točit je po 4 měsících. To znamená mít skoro 1000 specialistů , kteří budou muset udržet loď v chodu. Na takto sofistikované lodi snad kromě kuchařů bude muset mít každý nějakou specializaci. Zase na druhou stranu musím říct, že Němci mají dost velkou šanci to , díky disciplíně, zvládnout. Být mi o 40let méně, moc bych si přál na takové lodi sloužit. :-)

        • Clanek
          07:55 08.08.2019

          Panove, vzdyt to mate napsano primo v tom clanku :)
          "Navíc každá fregata bude mít dvě posádky, které by se měly střídat v zahraničních přístavech během 48 hodin každé čtyři měsíce."

          • PetrTechnik
            15:38 08.08.2019

            To vím, ale jde o to ,že dát dohromady takové množství schopných lidí nebude jednoduché. A bude to stát další peníze. Vzhledem k nechuti vzdělaných a vzdělatelných mladých lidí v Německu k čemukoliv co jen zavání vojenstvím, to bude nelehké. I když nabídnou na německé poměry solidních 5000Eur za měsíc, tak to je ročně nějakých 60mil Eur a to jsou jen mzdové náklady, při 4 lodích. Na tohle se velmi často zapomíná , že s tím jak jsou zbraně sofistikovanější, rostou i nároky na obsluhu. A zde významně finančně konkuruje soukromý sektor.

          • Clanek
            16:05 08.08.2019
            Oblíbený příspěvek

            @PetrTechnik
            Bundeswehr jede naborove akce ve velkem, reklama kam se clovek podiva... Nakolik jsou uspesne netusim, ale snazi se. Ad mzdove naklady, ty jiste nejsou male, ale na druhou stranu ty by v nemecku nebyli male ani kdyby na lodi misto 120 specialistu operovalo 80-100 specialistu a 100 dalsich "co se vezou". Automatizace sice zveda jednotkove naklady na namornika, ale ve vysledku by mela naklady setrit.

            PS: ten nastrel 60mil Eur na 4 velke lodi fakticky permanente na mori, to mi jako prehnane, nebo nemeckou ekonomikou neutahnutelne, vubec neprijde. Spis mi to prijde jeste podstrelene.
            Pro predstavu jak se veci maji skutecne, tak Bundeswehr pracuje s rozpoctem pro letosni rok ve vysi 43,2mld Euro. Z toho nejvyssi polozkou jsou prave naklady na lidi, ty ukroji 18,8mld E. V dokumentu nize se clovek docte i spoustu detajlu, treba ze jen personalni naklady na operaci SEA GUARDIA (stredozemni more) jsou na rok 2019 planovany na 175mil Euro. Treba nemecka spoluucast na AWACS vychazi na 120mil Euro rocne.
            Nebo se tam clovek docte jakym spusobem Marine planuje porizovat v clanku zminovane MKS 180, ze proces jiz bezi a Nemci je budou mit zaplatene (5mld E) do roku 2028. Uz letos na to padne 185mil E.

            Jo, tam ta cisla skaci neskutecne :)

          • Clanek
            16:05 08.08.2019

            A jeste ten dokument
            https://www.bmvg.de/resource/b...

  • liberal shark
    14:59 07.08.2019

    Výborný článek. Je vidět, že to má německé námořnictvo dobře promyšlené.

  • MeV6
    14:30 07.08.2019

    Skvěle napsáno, za mě velký palec nahoru.