Budoucnost ruských raketových vojsk

Páteří raketových vojsk jsou rakety Topol-M

V ruské armádě jsou početně nejvíce zastoupené mezikontinentální rakety Topol-M. Téměř 150 z nich má být umístěno na mobilních odpalovacích zařízeních a dalších více než 50 v dobře chráněných raketových silech. Hlavní výhoda raket Topol-M spočívá právě v jejich mobilnosti a tudíž jsou v případě jaderného konfliktu prakticky nezasažitelné. Patří proto mezi největší strašáky pro případné protivníky.

Původní raketa RT-2PM Topol (v kódu NATO SS-25 Sinckle B) byla do výzbroje zařazená už na konci 80. let. V tehdejším světě byla zcela novou hrozbou, protože vysokou přesnost zásahu kombinovala s vysokou mobilitou. Všechny tři stupně rakety Topol jsou na tuhé pohonné látky. Před startem proto není nutné plnit nádrže palivem, což zkracuje dobu k vypuštění. Maximální rychlost posledního stupně s hlavicí činí 7 km/s a dolet 10 500 km!

V roce 1997 byla do služby zařazena modernizovaná varianta RT-2UTTKh známá jako Topol-M (v kódu NATO SS-27 Sickle B). Stejně jako její předchůdce je vypouštěna z mobilních odpalovacích stanovišť, ale nemalý počet je umístěn také v rakových silech.

Video: Topol-M na videu / YouTube

Hlavní předností nové střely je krom zvýšení doletu na 11 000 km zvýšená pravděpodobnost (přesnost) zásahu cíle. Topol-M totiž podporuje umístění manévrovatelných a pokročilých jaderných hlavic. A to buď jedné o síle 800 kt, čtyř 250 kt nebo až sedmi 150 kt!

UR-100N postupně nahrazována RS-24 Yars

Hlavním typem mezikontinentálních raket umístěných v silech má být UR-100N. Podle neoficiálních zdrojů to má být něco mezi 130 – 140 kusů. Tyto letité rakety však mají být v následujících letech nahrazeny moderní mezikontinentální raketou RS-24 Yars, kterou má být možno umístit také na mobilní odpalovací zařízení.

Foto: Původní UR-100 na vojenské přehlídce  / Wikipedia, U. S. government

UR-100N byla do výzbroje zařazena v roce 1982 jako modernizovaná varianta rakety UR-100, jež byla ve výzbroji sovětských raketových vojsk už od roku 1967. Vzhledem ke své velikosti a použití kapalného paliva se počítalo pouze s odpalováním z raketových sil. Při startu váží 105 t a na délku měří 27 m.

Technicky se jedná o dvoustupňovou raketu na kapalné pohonné látky - palivo se čerpá do rakety až těsně před odpalem. Na vzdálenost 10 000 km je schopná nést až šest jaderných hlavic.

Oproti tomu její nástupce, mezikontinentální střela RS-24 (v kódu NATO SS-29), je poháněna raketovými motory na tuhé pohonné látky. To jí dává možnost operovat z mobilních odpalovacích stanovišť, zkracuje dobu přípravy na start a zároveň zjednodušuje potřebné vybavení samotných raketových sil.

Je také podstatně menší. Váží při startu 49 tun a na výšku měří 20,9 m. I přesto dokáže vynést více než čtyři manévrující jaderné hlavice a je tím nejmodernějším, co má ruské raketové vojsko ve výzbroji.

Foto: Moderní mezikontinentální raketa RS-24  / Archiv autora, neznámý

Největší mezikontinentální raketou zůstává R-36 Satan

V roce 1967 Rusové do výzbroje zároveň zařadili doposud největší mezikontinentální raketu R-36 Satan (nepočítáme-li R-7 na konci padesátých let). Je mnohem větší, těžší a už i na první pohled „hrozivější“ (Satan je příhodné jméno), než ostatní obdobné rakety - prostě zbraň pro jadernou apokalypsu.

R-36 Satan (v kódu NATO SS-9 Scarp) patřil za Studené války ke skutečným strašákům. Raketová sila s raketami R-36 Satan měla být v případě války prvním cílem pro rakety Spojených států. V poslední verzi R-36M2 zařazené do výzbroje koncem 80. let dokázal nést deset jaderných hlavic a to při doletu 16 000 km a přesnosti zásahu pouhých 220 m! Na výšku měří Satan 32,2 m a startovací hmotnost obou stupňů včetně hlavic činí 209 t.

Foto: R-36M se používá i v civilním sektoru. R-36M Satan startuje jako kosmická raketa Dněpr / ISC Kosmotras

Satan ovšem zároveň padl za oběť odzbrojovacích dohod a od konce Studené války jeho počty klesají. I přesto mají mít Rusové v současné době 50 – 60 raket. Do roku 2016 má být R-36M definitivně vyškrtnuta z výzbroje ruských raketových vojsk. Na druhou stranu v současnou dobu má probíhat vývoj jejího nástupce – kapacitu deseti jaderných hlavic na jedinou výkonnou raketu menší RS-24 Yars nenahradí.