Československá Státní bezpečnost byla horlivou žačkou      

Československá Státní bezpečnost byla horlivou žačkou      
Průkazka člena StB (vydaná roku 1945) / Volné dílo (Zvětšit)

Touto dobou před 75 lety vznikla v bývalém Československu nechvalně proslulá Státní bezpečnost (StB), která byla pro totalitní komunistickou stranu nezbytnou pravou rukou k udržení vedoucí úlohy ve společnosti. Existence Státní bezpečnosti byla oficiálně utajena a v zákonech o Sboru národní bezpečnosti byla definována jen jako jeho součást. Nikde se také konkrétně neuvádělo, co je jejím posláním a z jakých složek se skládá. Byla řízena jen rozkazy a nařízeními ministra vnitra.

Postavení a úkoly Státní bezpečnosti vymezil zákon č. 149/1947 z 11. července 1947 o národní bezpečnosti, který mimo jiné stanovil jako její základní úkol zajistit Československou republiku před útoky na její svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu. Dále bylo v zákonu uvedeno, že její funkcí je zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů a také obrana státu před hospodářským vyzvědačstvím. Je logické, že hned po válce byla československá StB úzce napojena na sovětskou NKVD, která v podstatě československé „čekisty“, jak se s hrdostí pracovníci Státní bezpečnosti často sami nazývali, řídila.

Hlavní tváří sovětské tajné služby NKVD byl za Stalinovy hrůzovlády Lavrentij Berija. Tento maršál SSSR, náčelník státní bezpečnosti a šéf lidového komisariátu vnitra (ministerstvo vnitra), se v roce 1946 stal také členem politbyra sovětské komunistické strany, čímž vystoupil na pomyslný vrchol sovětské politické pyramidy.

Stalin označil Lavrentije Beriju za sovětského Himmlera

Berija byl nejdéle žijícím a nejvlivnějším ze Stalinových tajných policejních šéfů. Měl v průběhu druhé světové války a po ní velký vliv. Po sovětské invazi do Polska v roce 1939 byl zodpovědný za organizaci katyňského masakru. Společně se Stalinem se v roce 1945 zúčastnil  jaltské konference. Sovětský diktátor představil Lavrentije Beriju americkému prezidentovi Franklinu Rooseveltovi jako „našeho Himmlera“. Po skončení války organizoval Berija převzetí státních institucí ve střední a východní Evropě komunisty. Podílel se rovněž na organizování politických represí v těchto  državách, ovládaných Sovětským svazem. Smysl pro povinnost a schopnost dosahovat výsledků nabyly vrcholu, když byl pověřen dohledem nad projektem sovětské atomové bomby. Tento projekt byl pro Stalina prioritou a byl dokončen za méně než pět let.

Po Stalinově smrti v březnu 1953 se Berija pokusil vzít veškerou moc do svých rukou. Pud sebezáchovy některých sovětských představitelů, zejména Nikity Chruščova, však zafungoval a s přičiněním velení Sovětské armády byly Berijovy plány zmařeny. Za aktivní pomoci maršála Georgije Žukova byl Berija nakonec zbaven moci, zatčen a na základě obvinění z vlastizrady odsouzen k smrti. 23. prosince 1953  byl v přítomnosti dalších vojevůdců zastřelen generálem Pavlem Batickým. Armádní špičky si se zločincem tímto způsobem vyřídily své vlastní účty za Berijův podíl na decimaci sovětského důstojnického sboru z doby před druhou světovou válkou.

Český „Berija“ byl napojen na sovětskou NKVD

Mnohem velkorysejší byl osud k československému „Berijovi“, k jednomu ze symbolů zrůdnosti komunistického režimu u nás.  Bývalý vojenský prokurátor, vyšetřovatel a soudce Karel Vaš svým konáním poslal na smrt desítky lidí včetně válečného hrdiny generála Heliodora Píky. Zemřel přirozenou smrtí v roce 2012 ve věku 96 let. Vaš prošel v Sovětském svazu zpravodajským výcvikem a díky oční vadě byl místo na bojiště „uklizen“ v pohodlí kanceláře. Během získávání zpravodajských zkušeností v SSSR si rovněž získal kontakty na sovětskou tajnou policii NKVD, které udržoval až do roku 1951.

Na její rozkaz byl také v roce 1945 jmenován zástupcem Bedřicha Reicina a získal na starost tzv. vnější obranu. Jeho úkolem bylo podchytit skutečné i možné německé špiony, ale také vlastizrádce. Především však všechny ty, kteří představovali reálné nebo domnělé nebezpečí pro bolševický Sovětský svaz. Karel Vaš měl výsledky, a tak po osvobození logicky stoupal v hierarchii. Zastával vrcholné pozice, které mu umožňovaly podílet se na lovu banderovců a kolaborantů, ale měl také na svědomí zcela nevinné či nepohodlné osoby, které ve vykonstruovaných zprávách zdiskreditoval na celý život. Některé zničil zcela fatálně.

„Ničeho nelituji. Život, jaký jsem žil, je vzorem pro mladé, kteří nezažili nacismus a komunismus. Buďte poctiví, pracovití a čestní, jako jsem byl já.“ Slova Karla Vaše, jež byla zachycena v dokumentu historika Pavla Palečka, dokazují, jak démonickou osobou bývalý nástroj moci byl. Muž, který neváhal poslat nevinné na smrt, s chladnou tváří odříkává věty o svém vzorném životě bez sebemenšího záblesku svědomí. Lidská spravedlnost v jeho podání svědčí o jakémsi zvráceném smyslu pro humor. Prokurátor, vyšetřovatel a soudce měl krvavé ruce a ještě na ně byl pyšný až do úplného konce. Ten, který svým rozhodnutím ukončil několika lidem předčasně životy, se sám dožil bezmála sta let. Kromě toho, že se podílel na deportaci“ řady nepohodlných občanů Československa do sovětských gulagů, svůj nejslavnější“ okamžik si schoval na dobu po únoru 1948, kdy se jako vyšetřující soudce Státního soudu Praha zásadně podepsal pod popravu generála Heliodora Píky.

Již za svého působení v Sovětském svazu během druhé světové války byl generál Píka trnem v oku vrcholným představitelům československého komunismu. Gottwald a Kopecký dokonce výslovně žádali, aby Píka z Moskvy zmizel. O jeho likvidaci se o několik let později postarali prostřednictvím Karla Vaše. Heliodor Píka, muž, který Vaše po přepadení SSSR pomohl dostat z gulagu, se tak najednou ocitl pod tlakem nové totality a ve vykonstruovaném procesu byl souzen za špionáž ve prospěch Velké Británie. Karel Vaš, který vedl výslechy, falšoval jeho výpovědi, což činil na objednávku lidí z NKVD, kteří měli enormní zájem Píku zlikvidovat. To se jim také povedlo a žaloba v lednu 1949 zněla nekompromisně - Vaš jako prokurátor navrhl pro Heliodora Píku trest smrti.

Statisíce agentů a spolupracovníků StB  

Československá Státní bezpečnost se po smrti Josifa Stalina a Lavrentije Beriji v roce 1953 částečně zbavila svých nejbrutálnějších metod. Přesto i nadále zůstávala nekompromisní represivní složkou, úzce spolupracující se svými moskevskými protektory. V případě „nutnosti“ používala StB i nadále proti svým „klientům“ z řad odpůrců komunistického režimu velmi tvrdé metody, včetně fyzického a psychického teroru.  Na vlastní kůži se o tom v první polovině 70. let přesvědčil veterán ozbrojeného odboje Vladimír Hučín, kterého estébáci opakovaně během výslechů zbili. Zvláště otřesný případ z počátku 80. let se týká dvaadvacetiletého studenta architektury VUT v Brně. Katolický aktivista Pavel Švanda byl v říjnu 1981 nalezen mrtvý v propasti Macocha. Tento případ se nikdy nepodařilo uspokojivě objasnit. Rodina a přátelé jsou přesvědčeni, že se mladý student Švanda pro své protirežimní aktivity stal obětí Státní bezpečnosti.

Prakticky všemocná zločinná organizace byla v lednu 1990 rozkazem tehdejšího ministra vnitra Richarda Sachra rozpuštěna. Historik a poslanec Pavel Žáček se domnívá, že pravděpodobně i pod vlivem dojmu, že komunismus u nás zůstane na věčné časy, se počet spolupracovníků či agentů StB v různých letech měnil. V celkovém součtu se však jedná o statisíce lidí. Přesto ale sovětská KGB za vlády Michaila Gorbačova nakonec hodila svou učenlivou žačku přes palubu a nechtěla s ní mít nic společného. Perestrojka znamenala odklon od stalinismu a Státní bezpečnost byla od počátku až do konce příkladem příliš horlivého uvádění stalinistických metod do praxe.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Největší vojenská operace od skončení války a kolaborant Milouš Jakeš

Koncem minulého měsíce, přesně 21. června, uplynulo 29 let od okamžiku, kdy poslední železniční ...

KOMENTÁŘ: Komunistickou totalitu nelze zlehčovat

Opět se blíží výročí srpnového vpádu statisícových jednotek Sovětského svazu a jeho čtyř podřízených ...

Alexandr Lukašenko: Jak chutná moc

Novela s názvem Jak chutná moc před více než čtvrtstoletím zesnulého československého spisovatele ...

Úmyslně zapomenutý generál Jan Kratochvíl

Před čtyřmi lety, v pondělí 19. září 2016, byla ve foyer sídla Jihomoravského kraje v Brně na ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Christian
    10:18 05.11.2020

    Dobrý den!
    Souhlasím se značkou fotr, že paměť mnoha Čechů je krátká a v nedávné minulosti se nám to také velmi vymstilo. Zajímám se dlouhodobě o dějiny 20. století a nikdy ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Dobrý den!
    Souhlasím se značkou fotr, že paměť mnoha Čechů je krátká a v nedávné minulosti se nám to také velmi vymstilo. Zajímám se dlouhodobě o dějiny 20. století a nikdy nepochopím, proč v relativně svobodných volbách v roce 1946 dostali českoslovenští komunisté přibližně 40 procent hlasů. A co týče Stalinova smyslu pro humor, který zrůdného vraha Lavrentije Beriju představil prezidentovi USA Rooseveltovi jako "našeho Himmlera"...... Musím přiznat, že i já jsem byl tímto specifickým Stalinovým humorem dost překvapen.
    Kristián Chalupa
    Skrýt celý příspěvek

  • Kamil
    15:00 04.11.2020

    Je velmi zajímavé, že i krvavý zločinec J. V. Stalin měl určitý smysl pro humor, když podle autora článku představil americkému prezidentovi F. D. Rooseveltovi Lavrentije Beriju ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Je velmi zajímavé, že i krvavý zločinec J. V. Stalin měl určitý smysl pro humor, když podle autora článku představil americkému prezidentovi F. D. Rooseveltovi Lavrentije Beriju jako "našeho", tedy sovětského Himmlera. Zároveň i označení estébáckého zločince Karla Vaše za československého Beriju je velmi trefné. Vrah generála Heliodora Píky a mnoha dalších vlastenců byl i podle mého názoru takový malý český Berija.
    Skrýt celý příspěvek

  • Kostrín
    22:14 03.11.2020

    Odvolávať sa na protiruské výlevy K. H. Borovského z 50-tých rokov 19. storočia v roku 2020 je skutočne trefné. Asi by stačilo aby K. H.Borovský žil v 30-tých rokoch 20. storočia a ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Odvolávať sa na protiruské výlevy K. H. Borovského z 50-tých rokov 19. storočia v roku 2020 je skutočne trefné. Asi by stačilo aby K. H.Borovský žil v 30-tých rokoch 20. storočia a prečítal si aký osud chystal nemecký cisár- fuehrer českému národu a
    čiastočne aj uskutočnil /heydrichiáda atď./ a asi by ho to proti-ruské blúznenie prešlo. Nám slovákom stačilo drsné pomaďarčovanie koncom 19. a začiatkom 20. storočia.
    Skrýt celý příspěvek

    • fotr
      00:16 04.11.2020

      Mě nepřijde že by se dovolával, spíše jen připomíná co bylo řečeno před mnoha lety a co platí dodnes.

      Mě nepřijde že by se dovolával, spíše jen připomíná co bylo řečeno před mnoha lety a co platí dodnes.

  • fotr
    21:22 03.11.2020

    Paměť Čechů je krátká a morálka pokleslá, jak si jinak vysvětlit, že nám tu opět vládnou stejní lumpové jako před rokem 1989?
    Rusové se oháněli zvěrstvy Němců ale v krutosti si s ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Paměť Čechů je krátká a morálka pokleslá, jak si jinak vysvětlit, že nám tu opět vládnou stejní lumpové jako před rokem 1989?
    Rusové se oháněli zvěrstvy Němců ale v krutosti si s nimi nijak nezadali a na počet obětí dokonce vedou. Obě WW se počtem obětí ani zdaleka neblíží počtu těch co má na svědomí Rusko a jeho spojenci a vazalové po celém světě. Nejděsivější na tom je to, že navíc vraždili a vraždí vlastní lidi.
    Skrýt celý příspěvek

  • J.Vraja
    12:07 03.11.2020
    Oblíbený příspěvek

    Jak napsal K.H.Borovský na okraj chystaného setkání ruského cara, pruského krále a rakouského císaře v říjnu 1850 To se přesněji snad ani říci nedá, a je přitom jedno, zda se car ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Jak napsal K.H.Borovský na okraj chystaného setkání ruského cara, pruského krále a rakouského císaře v říjnu 1850 To se přesněji snad ani říci nedá, a je přitom jedno, zda se car jmenuje zrovna Nikolaj I, J.V.Stalin, Nikita Chruščov nebo Vladimír Putin.
    „Kdo chce o politice ruského cára dobré ponětí míti, musí si především jiným pomyslit, že ještě jak živ nikdo z ní nic dobrého nezakusil, že tato politika u sebe začíná a u sebe končí a při všem jen sebe na zřeteli má, a že komu pomáhá, o toho také již smýšlí.“
    Tak, tak: "Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. Jak směšno, jak neprakticky bylo by s tajným nepřítelem svým, který rouchem bratrským chtivost svou jen zakrývá, bratrovati se!! Přiznávám se, že mi Maďaři co zjevní nepřátelé Čechů a Ilyrů jsou milejší než Rusové, kteří s jidášským políbením přicházejí – nás strčit do kapsy. Čechové jsme, a Čechové zůstati hodláme navždy a nechceme se státi ani Maďary, ani Němci, ani Rusy, a proto buďme k Rusům chladni, nemáme-li je dokonce nenáviděti."
    Skrýt celý příspěvek