Cesta na konec naší civilizace: Šestikolka Taylor, pomoc bábušce Fedorovně a modlitba ve Valhalle

Ve čtvrtek 1. srpna vyrážíme opět z Kravař. Celkem tři auta a vlek. Dvě plně naložené dodávky, jedna s vlekem se šestikolkou Taylor a osobní auto. Trasa cesty: Kravaře, Lvov, Kijevská oblast, Kijev, Charkov, Izjum, Vernopilje, Konstantinyvka, Kramatorsk, Pokrovsk, Časiv Jar a zpět.

První velký cíl je dětská nemocnice a hospic v Kijevské oblasti, kam už potřetí vezeme pomoc: elektrocentrálu, jednorázové plenky, podložky, dámské vložky, drogerii a další materiál. V nemocnici přespíme a připojí se k nám reportéři CNN Prima News Matyáš Zrno a Petr Zídek. Večer navíc vyzvedneme jednoho nečekaného a zvláštního pasažéra. O něm ale až na konci článku.

Po budíčku vykládáme materiál a reportéři natáčí první reportáž. Současně vyzvedáváme dva vojáky Mezinárodní legie, Čecha a Američana, kteří se vrací domů. Stále se pohybujeme v Kijevské oblasti.

Přijíždíme na cvičiště mediků speciálních jednotek HUR MO (Hlavní ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny). Zde předáváme medikům z jednotky Bratrstvo šestikolku Taylor, pojmenovanou se souhlasem maminky po českém zdravotníkovi Martinovi Krejčímu, který padnul loni v bojích na Ukrajině. Šestikolka má speciální neprůstřelné pneumatiky a výplně kol za 120 000 Kč. Odolají značnému bojovému poškození. Má i další vylepšení, včetně lehátka na převoz raněných. Dále předáváme notebook, výpočetní techniku, zdravotnický materiál, drogerii atd. A speciální objednávku… české zavináče. Po předání vyřizujeme celní deklarace.

Potom odesíláme zpět do republiky jednu dodávku s vlekem, která navíc veze oba veterány a našeho speciálního pasažéra.

Vojáci jednotky Bratstvo, Matyáš Zrno a šestikolka Taylor; větší foto / archív autora

Operace šestikolka Taylor

V sobotu jsme byli svědky a hosty silného zážitku. Všichni účastnící výpravy a redaktoři CNN Prima News byli pozvaní na večerní rozkaz jedné skupiny operátorů jednotky Bratrstvo na již neexistující základně někde v Kijevské oblasti.

V jejich „Valhalle“, kde mají bojovníci za svými zády vlajky své jednotky a na čestném místě šestikolku Taylor (viz úvodní fotka), která vyrazí zachraňovat životy na místa nejtvrdších utajených bojů. Za zády jejich velícího praporčíka je čtrnáct velkých fotografií padlých spolubojovníků, a to i z ciziny. Celý večerní rozkaz jednotky je zakončen modlitbou (otčenášem), kterou nahlas pronesou všichni vojáci jednotky. Většina z nich jsou silně věřící křesťané.

Viděl jsem, a ještě uvidím hodně rozkazů naší armády a spojeneckých armád u nás i na misích, ale tohle místo a tahle atmosféra byla velmi silný zážitek pro nás všechny, i nás nevěřící.

Ámen.

Dobrovolnice Adéla a Marián Bizbu ze spolku Cesta naděje života; větší foto / archív autora

Po rozkazu a modlitbě jsme byli ještě v lese pozvání na opečené šašliky. Poté pokračujeme na místo našeho ubytování.

Ráno odjíždíme do Charkova. Míjíme benzinové pumpy opevněné pytli s písky, zničené nákupní centrum, shromaždiště zničené vojenské techniky, a za zvuku sirén leteckých poplachů dorážíme za českou dobrovolníci Adélou. Seznamujeme se, probíráme zkušenosti, zavzpomínáme na začátky a necháme ji část krabic s drogerii, čistícími potřebami a dalšími věci, aby je mohla darovat ve svých oblastech.

K večeru se vyrážíme ubytovat do jednoho města k technikům – ty čtenář zná z našeho předešlého článku. Po přespání reportéři natáčí další reportáže z oprav sanitní verze obrněného transportéru M113. Podle mechaniků jejich protivzdušná obrana před pár týdny během jedné noci za 40 minut zničila 12 íránských dronů Šáhid.

Opravovaný transportér M113; větší foto / archív autora

Po reportáži vyrážíme do vesnice na Donbasu a opět navštěvujeme naši „bábušku“ Ljubu Fedorovnu (79 let). Celý život pracovala a bere důchod 50 euro. O jednoho syna přišla ve válce, druhého studenta veterinární medicíny kdysi zavraždili. Vezeme ji pomoc, reportéři natočili reportáž a domlouváme na podzim pomoc s opravou domku. Po této návštěvě se zatím loučíme s oběma reportéry a pokračujeme směrem na Kramatorsk.

V podvečer dojíždíme do cíle naší cesty. Zde předáváme vybavení pro polní nemocnici, sonografy, sterilizátory a další zdravotnický materiál. Jde o vyřazený ale funkční materiál od MEDICON Praha. Určitě budeme vděční i dalším nemocnicím a poliklinikám za případnou pomoc. Jejich darovaný materiál a přístroje nemusí nutně odpovídat nejnovějším normám EU, ale je funkční a na Ukrajině zachraňuje mnoho dalších životů. Navíc se nemusí u nás nákladně likvidovat.

Ráno po přespání vyrážíme vyzvednout naší v březnu dodanou sanitku. Původní jednotka ji totiž moc nevyužívala. Vezmeme ji tedy zpět a později předáme ukrajinským speciálům. Po převzetí sanitky nás dojíždí oba redaktoři CNN Prima News. S částí naší výpravy čekají na ukrajinské mediky a operátory dronů. Ukrajinci je vezmou do svého dočasného postavení kvůli natáčení reportáže.

Po jejich návratu se znovu rozdělujeme a část výpravy přespí pod širákem u Pokrovsku a část jede zpět k Charkovu – zde druhý den si zpět bereme šestikolku Generál Vojcechovský dovezenou v březnu. U nás doma na ni čeká pravidelný servis a potom přidělení k nové jednotce. Jedna z výhod šestikolek při evakuaci zraněného je rychlost až 140 kilometrů za hodinu. V jednom případě díky vysoké rychlosti a použití dýmovnic unikla útočícím ruským FPV dronům.

Babuška Fedorovna; větší foto / archív autora

Sanitku (doručenou v březnu, a nyní opět v naších rukou) s velmi silným motorem jsme předali zdravotníkům Bratrstvo. V této jednotce slouží i jeden z jejich nejzkušenějších českých vojáků. Odsloužil si mimo jiné mnoho let ve francouzské cizinecké legii.

Má dva nádherné belgické vlčáky (Mallionoise). Více k němu zatím psát nebudeme, ale už brzy rozjedeme akci pro něj. Předem děkujeme za podporu tohoto BORCE. Nejdou vidět, ale operují tam, kde to jiní nedávají, často za liniemi nepřítele.

Po předání, rychlé a dobré snídaní se přesunujeme na místo nového ubytování a do hotelu Ukrajina. Zde nás čeká jednání v rámci konference (připrava na dny Ukrajiny v Košicích 15. až 24. září 2024.) o energetice. Řešily se lokální a komunitní energetické zdroje, aby Rusové nemohli snadno vyřadit většinu výroby a rozvodu elektrické energie, což se už děje. Ostatně i cestou jsme viděli přesuny listů rotorů větrných elektráren…

Na konferenci jsme probrali jejich i naše zkušenosti s Ukrajinou včetně nepříjemných témat, korupce apod. Sami mají s tímto problémem vlastní zkušenosti, a proto ocenili způsob fungování doručování pomoci naší organizace přímo jednotkám, zdravotníkům, nemocnicím a lidem přímo na místo i za cenu, že je to pár kilometrů od linie fronty.

Vlaječky padlých na náměsti Majdan; větší foto / archív autora

Po oficiální části jsme zašli i na Náměstí Nezávislosti, které je známé jako Majdan, uctít památku padlých v bojích za svobodnou Ukrajinu. Na památníku padlých jsme našli i naše vlajky, včetně Taylora. Život mu to nevrátí, ale aspoň jeho maminka ví, že díky penězům dárců a ochotě výrobce jeho jméno nezapadlo a nezapadne.

Potom už klasika. Přespání v hotelu. Ani sirény leteckého poplachu nás nerozhodí, teda kromě toho, že se člověk přikryje peřinou.

Návrat domů

Osmistý devadesátý první den plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu a desátý rok války na Ukrajině.

Budíček. Snídaně, poslední pohledy na pěkné holky a vyrážíme na nonstop 1500 kilometrů dlouhou cestu domů. Trasa je už klasika Kijev, Rivné, Lvov, Krakovec, Krakov, Ostrava, Kravaře a někteří ještě potom dál až do středu republiky.

Na přechodu ještě proběhlo zdržení kolem šestikolky Generál Vojcechovský, ale díky porozumění polských celníků vše vyřešeno. Šestikolka u nás projde servisem a vylepšením. Tenhle „generál“, pokud nebude zničen, se stejně jako další šestikolky a auta bude vracet na pravidelný servis domů.

Na Ukrajině se kromě běžných plodin hojně pěstují i miny | Pásy z betonových jehlanů; větší foto, větší foto / archív autora

Shrnutí cesty:

• Spolu, někdy i bez reportérů CNN Prima News, jsme projeli nemalý kus Ukrajiny, včetně frontových oblastí. Tři vozidla najela necelých 14 000 kilometrů v nejrůznějším terénu, kolem minových polí, to vše při celkové spotřebě 1306 litrů nafty. Převezli jsme 30 kubických metrů materiálu;
• Poškození vozidel: Výměna bočního zrcátka, porucha v ad blue systému, poškození elektrické kabeláže přívěsu, ztráta zástěrek na kola, poškození krytu motoru, vyvážení všech kol, díra na čelním skle;
• Spali jsme na utajených místech, v dětské nemocnici, na hotelu a Marian, Vojta a Mac dokonce i na zemi v Pokrovsku, kde jim na dobrou noc hráli muzikanti na drony za skupiny Baba Jaga. Jedli jsme u vojáků, v motorestech, na trzích. Viděli budování záložních linií s minovými poli. Občas se i vysprchovali, provedli výzkumy zahrnující evropské, turecké i suché záchody. Výsledky jsme radši vytěsnili z hlavy;
• Dovezli zásoby do dětské nemocnice a hospice (elektrocentrálu, jednorázové pleny, hygiena, vložky, drogerie atd.);
• Dali část zásob drogerie a čistících prostředků dobrovolníkům v Charkově z organizace Gromadska organizacija, Pjatichatki BaM, v čele s Češkou Adélou;
• Dovezli dva sonografy, čtyři sterilizátory a další věci, které sehnal Vasil Kapustej od společnosti MEDICON v Praze. K tomu přidali balíky jednorázových plen, drogerie a čistících prostředků do nově vzniklé polní nemocnice;
• Nakoupili potraviny a dali další pomoc babušce Fedorovně, která zazpívala a dala pusy pár hezounům z výpravy. Mě ne, já mám zase vlasy.
• Předali šestikolku Taylor a sanitku jednotce Batrstvo, plus elektroniku, zdravotnický batoh, drogerii a hygienu;
• Odebrali a stáhli na servis do republiky šestikolku Generál Vojcechovský, která se koncem září vrátí zpět i s další novou šestikolkou;
• Předali humanitární pomoc (drogerie a hygiena ve Vernopilje a jinde);
• Předali vojákům 24. a 92. brigády a Bratrstvu sladké balíčky;
• Předali jsme další elektrocentrálu nově cvičené jednotce na západě Ukrajiny přes Andreje, vojáka speciálních sil a jejich instruktora;
• Dovezli objednané pochutiny z republiky pro naše vojáky, včetně zavináčů;
• Stáhli zpět jednoho našeho vojáka z Mezinárodní legie a jednoho amerického z Detroitu, toho vysadili v Krakově na letišti;
• Navázali styky s Ukrajinskou veteránskou organizací;
• Zúčastnili se konference o bezpečnosti;
• Probrali Košické Ukrajinské dny.

A nakonec náš speciální pasažér. Po předchozí komunikaci se k nám připojuje kluk od Prahy. Vypadal na 18 roků. Nakonec na Ukrajině zjišťujeme pravdu. Má jen 16 let a jeho dvojče odjelo před pár dny zpět do republiky.

Byli tady už loňský rok, kdy jim bylo 15 let. A proč tady jsou? Dostali od nějakého Klubu vojenské historie 5600 Kč za relikvii ukrajinské války. Proto vozí do republiky válečné suvenýry z míst bojů a minových polí. Slušně se to nedá napsat. Pro pár korun a z nerozvážnosti riskují zdraví nebo život, plus plno jiných věcí, co se jim může stát v zemi ve válce. Po tomto zjištění jsme přes kontakty v republice sehnali telefon na jeho rodiče. Ti byli překvapení, kam jezdí a co dělají. S jejich souhlasem jsme ho hned odeslali s prvním autem v sobotu domů do republiky. Rodiče potvrdili, že je doma. A pokračování už je na jiných.

Zažili a zúčastnili jsme se mnoha dalších věcí, něco nelze zveřejňovat, něco jsme možná zapomněli.

Válka, ale nekončí, tak jedeme dál.