Cesta skupiny Mašínů za svobodou byla hodně drsná

Cesta skupiny Mašínů za svobodou byla hodně drsná
Obal knihy Nebojovali švestkovými knedlíky / Markéta Chalupová (Zvětšit)

Ozbrojené akce protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů z počátku 50. let, během nichž přišlo o život v Československu a na území někdejší NDR sedm osob, většinou policistů, budí dodnes vášnivé debaty (další tři východoněmečtí policisté zahynuli střelbou z vlastních řad). Nikdo z diskutujících nemůže ale popřít, že členové skupiny, kterým v době jejich ozbrojeného boje proti totalitě bylo až na jednu výjimku kolem dvaceti let, prokázali mimořádné odhodlání a odvahu.

O odvaze a vůli svědčí především jejich měsíční anabáze při přechodu přes území tehdejší NDR do západního Berlína, kdy prakticky po celou dobu měli v patách tisíce příslušníků východoněmecké Volkspolizei a rovněž vojáků Sovětské armády. Nakonec se třem z pěti mužů, z nichž jeden měl průstřel břicha, podařilo dostat se na svobodu. Podle vojenských odborníků se jednalo o neuvěřitelný úspěch mladíků a velkou blamáž komunistických pronásledovatelů.

Z dokumentů uložených v Bundesarchivu v Berlíně vyplývá, že pětičlenná skupina mladých mužů překročila státní hranici mezi Československem a NDR z 3. na 4. října 1953. Archivní materiály českého ministerstva vnitra tvrdí, že to bylo o den dříve. V každém případě ty nejhorší chvilky na československé odbojáře teprve čekaly a jejich průchod územím východního Německa se protáhl na celý měsíc namísto odhadovaných několika dnů. První dramatické momenty nastaly na nádraží obce Uckro, která leží asi 100 km jižně od Berlína, kam skupina přijela 10. října vlakem od Elsterwerdy.

Na nástupišti vystoupilo asi třicet lidí, všichni museli projít kolem příslušníků Volkspolizei rozestavěných na peróně, další policisté byli v nádražní hale. Z vlaku postupně vystoupila i pětice Čechů. Halou skoro až k východu prošli Josef a Ctirad Mašínové s Václavem Švédou, o kus za nimi Milan Paumer a Zbyněk Janata. Policie Čechy mířící z Československa do západního Berlína postupně shromáždila na jednom místě.

„Nepočítali jsme, že jich tam bude tolik. Vrhli se na nás, skončili jsme v takové slepé chodbě. Oni zatarasili jeden východ a šli na nás se zbraněmi. My jsme vytáhli pistole a vyhráli jsme to. Tři z nich tam padli na zem.“ Dva z policistů na následky střelby zemřeli. Během přestřelky panoval chaos, skupina se rozdělila, a když se muži znovu setkali, byli jenom čtyři, chyběl Janata. „On vyběhl z nádraží jiným směrem. My čtyři jsme se zase sešli a pak společně sledovali trasu na Berlín – po sluchu, podle železnice,“ vzpomínal později na dramatické okamžiky Josef Mašín.

„Podle mne nejhorší situace, ve které jsme se octli, nastala během obklíčení poblíže hájovny u vesnice Waldov v Braniborsku,“ uvedl v těchto dnech pro Armádní noviny Josef Mašín. Naopak obrovskou úlevu a velmi příjemné pocity prožíval při vstupu do osvětlené služební místnosti západoberlínské policejní stanice spolu s těžce zraněným Milanem. „V tuto chvíli jsme si však oba ještě mysleli, že Radek byl při poslední přestřelce dopaden.“

Nemohli jsme po nich házet švestkovými knedlíky   

Zatímco s Josefem Mašínem si čas od času posíláme maily, s Milanem Paumerem jsem se za jeho života opakovaně setkal v Poděbradech, kde po svém návratu z USA bydlel, v Praze i v Brně. Paumer měl specifický smysl pro humor a byl to svým způsobem lidový vypravěč.

V roce 2001 se zúčastnil v Brně promoce mé dcery, která jako první vystudovaná historička napsala o skupině bratří Mašínů knihu s názvem Nebojovali švestkovými knedlíky (Computer Press, Brno, 2011). Název byl inspirován Paumerovými výroky během slavnostního oběda v restauraci brněnského hotelu Slavia po promoci, kde vysvětloval, proč sáhl se svými přáteli počátkem 50. let po zbraních. Při této příležitosti nám rovněž osobitým způsobem líčil, jak ležel dlouhé hodiny s bratry Mašíny v lese pod hromadou větví a východoněmecký policajt jim v kožených holínkách šlapal kousek od hlavy, aby se přesvědčil, zda tam nikdo není. Pak se ozvalo spásné „alles in Ordnung“ a příslušníci Volkspolizei odklusali.  

Paumer nám také u oběda líčil, jak cítil, že mu kamsi dovnitř teče krev a těžkne břicho. „Cítil jsem se, jako bych byl hodně nasycen jídlem, přesto jsem šel dále. Pak jsme naskočili na vlak ve směru na Berlín.“ Jenže v poslední stanici před Berlínem vlak zastavil a Němci se sovětskými vojáky kontrolovali propustky do Západního Berlína. Takže zase museli po vlastních. Paumer a Josef Mašín utíkali, co jim stačily síly, a přitom ani pořádně nevěděli, kde jsou. Řídili se pouze světlem. Západní část Berlína byla již v té době podstatně více osvětlena než východní část města.

Doběhli jsme k ceduli „Americký sektor“ a vyhráli. Zraněný Paumer, který si krvácející břicho přidržoval rukou, skončil v nemocnici. A Josef Mašín se v Západním Berlíně potkal šťastně se svým bratrem Ctiradem. Pak se již o ně postarala americká tajná služba. Tři mladí muži zvítězili ve své malé bitvě během studené války.

„Než jsme odletěli z Berlína, naši hlídači od CIC nás vzali na letiště Tempelhof do americké vojenské kantýny, kde nám objednali strawberry sundae, což jsme jedli poprvé v životě. To bylo božské. Jinak jsme ale byli zklamáni, poněvadž nevyslyšeli naši žádost znovu nás vyzbrojit a nechat nás vrátit se pro Vaška do Cottbusu,“ vzpomíná zase Pepek Mašín. Tak ho vždy nazýval jeho druh ve zbrani Paumer. 

O neuvěřitelném příběhu odbojové skupin bratří Mašínů vyšla řada článků i knih. Nejvěrněji popisuje „putování“ nepřátelským územím Josef Mašína, Ctirada Mašína a Milana Paumera kniha Cesta na severozápad, kterou napsali sami účastníci této anabáze. Jeden z recenzentů této více než čtyřsetstránkové knihy na internetu konstatuje, že se jedná o velice čtivě popsaný útěk bratří Mašínů, Milana Paumera, Václava Švédy a Zbyňka Janaty z komunistického Československa do Západního Berlína.

Ten se pak proměnil v hon téměř celého bezpečnostního aparátu tehdejší NDR za pěticí „drzých“ Čechů, kteří se za každou cenu snažili probojovat do svobodného světa a rozhodli se nedat vlastní kůži zadarmo. Kniha Cesta na severozápad, která je doplněna řadou poznámek a bohatou fotografickou přílohou, se čte opravdu jedním dechem. Na obálce knihy je vyobrazen dobový plakát s vypsanou odměnou ve výši 1000 DM a s portréty prchajících i s jejich zkomolenými jmény.

Mirek Topolánek jako první projevil odvahu  

Česká veřejnost je v případě odbojové slupiny bratří Mašínů rozdělena. Paumer jednou s úsměvem vyprávěl: „Brzy po mém návratu z USA mne v Poděbradech potkal nějaký člověk a začal na ulici řvát, že jsem vrah. Tak jsem mu odpověděl: Hloupý dědku, na tebe kvér nevytáhnu, tebe jen přetáhnu touhle holí.“ Paumer sám nikoho nezabil, ale veškeré činy skupiny schvaloval. On i bratři Mašínové brali své poslání jako vyhlášenou válku režimu, který popravoval a vraždil nepohodlné. 

Čeští politici s výjimkou komunistů, kteří Mašíny nazývají vrahy, víceméně mlčí. Toto mlčení prolomil premiér Mirek Topolánek, který na půdě české ambasády ve Washingtonu předal v únoru 2008 tehdejší premiérskou medaili Josefu Mašínovi. Jeho bratr Ctirad byl zaneprázdněn a omluvil se. Topolánek byl tak vůbec prvním polistopadovým politikem, který některého z odbojové skupiny vyznamenal. Udělení plakety premiér podle svých slov s nikým nekonzultoval. Po návratu do Prahy pak předal zmíněné ocenění i Milanu Paumerovi.

„Myslím si, že moje nejbližší okolí je na mne hrdé. Potkávám spoustu lidí, politické vězně, kteří nebyli s odbojem bezprostředně spjati, ale berou to jako určitou odvahu otevřít problém nejen bratří Mašínů, ale vlastně celého třetího odboje,“ řekl mi během našeho setkání v roce 2008 premiér Topolánek. Zdůraznil, že to byl jeho původní úmysl a že na něm stále trvá. „Je to velmi příjemné překvapení, určitě to ve společnosti vzbudí velké vášně,“ komentovala informaci sestra bratrů Mašínových Zdena a zároveň ocenila premiéra, že se na rozdíl od prezidentů Havla a Klause nebál tohoto kroku. Josef Mašín v této souvislosti zase prohlásil, že si velmi váží udělení medaile od premiéra Mirka Topolánka.

Topolánek již  kvůli medaili pro bratry Mašíny čelil dokonce trestnímu oznámení.  Berounskému okresnímu státnímu zastupitelství ho podal jakýsi Jaroslav Brehovský. O tři roky později, v roce 2011, udělil ministr obrany Alexandr Vondra u příležitosti pohřbu Ctirada Mašína v Clevelandu naše nejvyšší vojenské vyznamenání Zlatá lípa. Toto vyznamenání uděluje ministr obrany Čechům i cizincům, kteří se „významně zasloužili o ochranu základních lidských práv a svobod“. Podobně jako v případě Topolánka bylo na Vondru podáno trestní oznámení. 

Počátkem července 2008 jsem v litevské metropoli Vilnius navštívil Muzeum obětí genocidy, které sídlí v budově bývalého velitelství KGB. S pracovníkem generální prokuratury Litevské republiky Kestutisem Wagnerisem, který mi návštěvu muzea doporučil, jsem pak dost dlouho diskutoval o svých dojmech z expozice. Řeč přišla logicky na rozsáhlý protikomunistický odboj, který na území Litvy probíhal od konce války až po celou první polovinu 50. let. Svého litevského známého jsem přitom seznámil s činností odbojové skupiny Ctirada a Josefa Mašínů, na kterou má ale velká část naší veřejnosti spíše záporný pohled.

Kestutis Wagneris k tomu poznamenal, že většina litevské společnosti si stále váží účastníků z doby protisovětského odboje, i s tím, že při něm často umírali lidé nezúčastnění či nevinní. Shodli jsme se pak, že za svobodu se musí bojovat a ne čekat, až nám ji někdo přinese na „zlatém tácu“. Z tohoto důvodu bratři Mašínové utíkali do USA, aby pak v americké armádě pomohli k návratu svobody do naší země. Jednoznačně neutíkali z nějakých ekonomických pohnutek.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Jiří REGI Schams – i Česko má své hrdiny

Sedím v  kanceláři sdružení REGI Base, soukromé nadace, která si klade za cíl starat se o novodobé ...

NÁZOR: Má voják vypadat jako komiksový hrdina?

Mnoho z nezasvěcených, ale i zasvěcených, má určité představy o tom, jak by měl vypadat, a co by měl ...

Ochrana obyvatelstva ve 21. století

Současná situace s virem COVID-19 vyvolává i otazníky v oblasti osobní ochrany osob v krizových ...

Korejská válka a její stále přítomné stopy

Nemine snad ani jeden den, aby se světová veřejnost nedozvěděla o nějakém novém excentrickém kousku ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • hb74
    12:19 23.04.2020

    Vybízí se otázka, jak by měl vypadat legitimní boj proti komunistům? Na jejich straně bylo vše - od policie, vojsko až po soudy, vše jištěné sovětskými poradci. HB

    Vybízí se otázka, jak by měl vypadat legitimní boj proti komunistům? Na jejich straně bylo vše - od policie, vojsko až po soudy, vše jištěné sovětskými poradci. HB

  • Radovan
    12:13 23.04.2020

    Tak tohle téma je už i tady.. Hrdinové versus vrazi pohledem roku 2020 od klávesy počítače, možná že už jsou diskutují po obědě a jdou mrknout co se děje ve světě, podiskutovat, ...Zobrazit celý příspěvek

    Tak tohle téma je už i tady.. Hrdinové versus vrazi pohledem roku 2020 od klávesy počítače, možná že už jsou diskutují po obědě a jdou mrknout co se děje ve světě, podiskutovat, zanadávat si..
    Realita počátku 50. let byla taková, že komunisti zde vládli ne díky vyhraným volbám (ani ve volbách roku 1946 neměli většinu) ale díky puči a nastolení diktatury. Velmi záhy se vypořádali se svými odpůrci z politických řad a z armády. Nepohodlné osoby zatkli, mlátili a mučili různými způsoby, zavřeli do lágrů a nebo rovnou popravili.
    Popravovalo se na tzv. krátkém špagátě, což znamenalo že si odsouzený nezlomil vaz, ale dlouhé minuty se v agónii dusil. V mnoha případech rodinám nebylo umožněno poslední rozloučení, dopisy popravených jim nedoručili, ostatky nevydali..
    Mstili se následně i celé rodině odsouzených. Nucené stěhování, vyhazovy z práce, nemožnost studovat.
    Začátkem 50.let se pustili i do likvidace nezávislých církví a kolektivizace vesnic (to přitom v poválečném programu vždy odmítali).
    Mašíni zvedli hozenou rukavici a šli proti režimu jejich zbraněmi. To že jejich boj nic nezměnil a ten režim tady byl další desítky let my teď víme, ale v té době to jasné zdaleka nebylo a miliony lidí v Československu doufalo v brzkou změnu.
    Pro mě jejich odboj naprosto legitimní, tak jako odbojové akce za protektorátu (je úplně jedno, že jednou byli cílem Němci a podruhé Češi, pokaždé to byli nepřátelé naší vlasti, kterou znásilnili) . Na dnešek velmi drsný boj, ale taková byla doba a oni ty hrůzy nezačali.Skrýt celý příspěvek

  • flanker.jirka
    11:09 23.04.2020

    Dané téma je zajímavě popsané v knize Oty Rambouska Jenom ne strach. ...našel jsem ji v pdf na ulozto

    Dané téma je zajímavě popsané v knize Oty Rambouska Jenom ne strach. ...našel jsem ji v pdf na ulozto

  • strikehawk
    10:38 23.04.2020

    V této věci mám úplně jasno. Mašíni a Paumer nejsou nic jiného než vrazi a zloději jak ostatně plyne z jejich neupravených výpovědí o jejich motivaci, která byla majetkově zištná ( ...Zobrazit celý příspěvek

    V této věci mám úplně jasno. Mašíni a Paumer nejsou nic jiného než vrazi a zloději jak ostatně plyne z jejich neupravených výpovědí o jejich motivaci, která byla majetkově zištná ( abych si mohl koupit motorku )
    Se skutečným odbojem, třebas pasivním, za který trpěli moji předci se to nedá srovnávat. Ti by se do jedné řady s Mašiny rozhodně nepostavili.
    Je to kriminální verbežSkrýt celý příspěvek

    • Radovan
      11:48 23.04.2020

      Lžeš. V každé výpovědi dost jasně mluví o svých pohnutkách a motivacích ke svým činům. Byl to tvrdý boj proti komunistům jejich zbraněmi. Nevím jak pasivně trpěli tvoji předci, ...Zobrazit celý příspěvek

      Lžeš. V každé výpovědi dost jasně mluví o svých pohnutkách a motivacích ke svým činům. Byl to tvrdý boj proti komunistům jejich zbraněmi. Nevím jak pasivně trpěli tvoji předci, jestli třeba odmítali mávat v prvomájovém průvodu. Moji předci v 50. letech seděli ve Valdicích a na Mírově, tak vím o té době dost.
      A můžu ti říct, že většina politických muklů v 50. letech s jejich činy souhlasila. Třeba Pravomil Raichl, Ota Rambouse nebo Karel Pecka. Rezervovaně a nebo odmítavě je většinou brali až disidenti ze 70. let. Ty už mučení a popravy nezažili..Skrýt celý příspěvek

      • Charlie
        12:14 23.04.2020

        Komunisti se neštítili zabavovat majetky, zavírat lidi do kriminálů, popravovat: na hrubej pytel hrubá záplata.

        Komunisti se neštítili zabavovat majetky, zavírat lidi do kriminálů, popravovat: na hrubej pytel hrubá záplata.

        • Miroslav
          14:31 23.04.2020

          Môjmu starému otcovi zobrali komunisti po prevrate obchod s textilom a obrovské rodinné pozemky na ktorých dnes stojí sídlisko. Pardón. Oni mu ich nezobrali ale zamenili za ...Zobrazit celý příspěvek

          Môjmu starému otcovi zobrali komunisti po prevrate obchod s textilom a obrovské rodinné pozemky na ktorých dnes stojí sídlisko. Pardón. Oni mu ich nezobrali ale zamenili za dvojizbový byt na periférií a Moskviča s pokazenou prevodovkou. Bomba kšeft.Skrýt celý příspěvek

    • Englbert
      15:28 23.04.2020

      Pri odboji masinu zemrel nevinny clovek. Smutne. Ale kolik uplne nevinnych odsoudili, zavreli a zavrazdili komousi jen u nas. Desetitisice, tisice a stovky. Pro me jsou masinove ...Zobrazit celý příspěvek

      Pri odboji masinu zemrel nevinny clovek. Smutne. Ale kolik uplne nevinnych odsoudili, zavreli a zavrazdili komousi jen u nas. Desetitisice, tisice a stovky. Pro me jsou masinove hrdinove, kteri bojovali proti jednomu ze dvou nejzrudnejsich rezimu, ktere kdy existovaly. Skoda, ze takovych nemame v nasi povalecne historii vice. Na komouse a nacky neplati nic jineho nez klacek do ruky a mlatit je mlatit je, dokud jim tu jejich propagandu nevymlatite z jejich dutych a vymydlenych hlav.Skrýt celý příspěvek

  • Echo
    09:58 23.04.2020

    Pre jedneho terorista, pre druheho bojovnik za slobodu. ....

    Pre jedneho terorista, pre druheho bojovnik za slobodu. ....

  • Tango23
    09:49 23.04.2020

    Litevcum a dalsim v Pobalti byla cesta komunismu vnucena. My si ji vybrali sami (uvahova zkratka samozrejme). V Pobalti byli "My a Oni", v Ceskoslovensku "My a My". Neni tedy ...Zobrazit celý příspěvek

    Litevcum a dalsim v Pobalti byla cesta komunismu vnucena. My si ji vybrali sami (uvahova zkratka samozrejme).
    V Pobalti byli "My a Oni", v Ceskoslovensku "My a My".

    Neni tedy divu, ze i dnes se nazory v CR tak lisi.Skrýt celý příspěvek

    • Miroslav
      11:33 23.04.2020

      To nie je úvahová skratka ale pekná sprostosť. To, že sme sa ocitli vo sfére vplyvu ZSSR sa rozhodlo bez nás na konferenciách o usporiadaní sveta po vojne. Existovala aj možnosť, ...Zobrazit celý příspěvek

      To nie je úvahová skratka ale pekná sprostosť. To, že sme sa ocitli vo sfére vplyvu ZSSR sa rozhodlo bez nás na konferenciách o usporiadaní sveta po vojne. Existovala aj možnosť, že by sme sa dokonca stali súčasťou ZSSR. Teda minimálne to hrozilo slovákom. Našťastie, k tomu nakoniec nedošlo a na žiadosť VB bolo obnovené Československo.Skrýt celý příspěvek

      • Tango23
        12:22 23.04.2020

        ...svata prostoto.... narvany Staromak i Vaclavske namesti ve 48 uz asi nikdo nepamatuje ...sublimovalo ve fantaziich soucasnych milenialu zrejme .... mate smulu, ale jednoduse i ...Zobrazit celý příspěvek

        ...svata prostoto.... narvany Staromak i Vaclavske namesti ve 48 uz asi nikdo nepamatuje ...sublimovalo ve fantaziich soucasnych milenialu zrejme .... mate smulu, ale jednoduse i spousta hodnovernych lidi skocila v te dobe na spek komunistum....a jestli se stale udivujete, tak se zamyslete, co tak asi trapi vetsinu populace dnes .... nemyslete si, ze ty uderne kometare na iDNES (napriklad) pisi jenom trollove z Petrohradu....Skrýt celý příspěvek

        • PavolR
          14:04 23.04.2020

          Vo voľbách v roku 1946 získali komunisti dovedna asi 38% hlasov, čo stačilo iba na 114 mandátov z 300. Na zaplnenie námestí to nesporne stačí, no stále to nie je viac, než silne ...Zobrazit celý příspěvek

          Vo voľbách v roku 1946 získali komunisti dovedna asi 38% hlasov, čo stačilo iba na 114 mandátov z 300. Na zaplnenie námestí to nesporne stačí, no stále to nie je viac, než silne motivovaná, organizovaná a dobre vyzbrojená menšina, ktorá by sa demokratickými voľbami k vláde sotva mohla dostať a keby aj, nedokázala by ju dlhodobo udržať.Skrýt celý příspěvek

        • Jura99
          14:15 23.04.2020

          narvaný Staromák je pár tisíc lidí, kromě toho narvaný nebyl. Co třeba průvod studentů na hrad, zastavený policií ? V únoru 48 selhala mlčící většina, pro vítězství totality stačí, ...Zobrazit celý příspěvek

          narvaný Staromák je pár tisíc lidí, kromě toho narvaný nebyl. Co třeba průvod studentů na hrad, zastavený policií ? V únoru 48 selhala mlčící většina, pro vítězství totality stačí, když mlčící většina neudělá nic.Skrýt celý příspěvek

        • Miroslav
          14:16 23.04.2020

          A preto, že mali komunisti takú "podporu" tak súdruh Zeman musí so samopaľom v ruke hrdinne pomáhať pri prevrate. A to bol ten sérial propagandou. Paradoxne v ňom samotní komunisti ...Zobrazit celý příspěvek

          A preto, že mali komunisti takú "podporu" tak súdruh Zeman musí so samopaľom v ruke hrdinne pomáhať pri prevrate. A to bol ten sérial propagandou. Paradoxne v ňom samotní komunisti ukazujú, že to nemali vôbec ľahké dostať sa k mociSkrýt celý příspěvek

        • Englbert
          15:33 23.04.2020

          V roce 1946, rok po valce, byli brani komousi a rusaci brani jako nasi zachranci. Zapad a kapitalismus bylo brano jako neco co nas zradilo. Nedivim se, ze jim hodne lidi uverilo a ...Zobrazit celý příspěvek

          V roce 1946, rok po valce, byli brani komousi a rusaci brani jako nasi zachranci. Zapad a kapitalismus bylo brano jako neco co nas zradilo. Nedivim se, ze jim hodne lidi uverilo a volilo je. Ti lide nemeli informace co se delo v SSSR ve tricatych letech, jak tam komunisti vrazdili sve oponenty.Skrýt celý příspěvek

      • dušanR
        12:29 23.04.2020

        Vaša pravda jeiba polopravda . Slovákom to nehrozili . Súdruh Husák ponúkol ako dar sudruhovi Stalinovi iba časť Slovenska , asi tak po Prešov ! Čo by bolo z dnešného pohľadu aj ...Zobrazit celý příspěvek

        Vaša pravda jeiba polopravda . Slovákom to nehrozili . Súdruh Husák ponúkol ako dar sudruhovi Stalinovi iba časť Slovenska , asi tak po Prešov ! Čo by bolo z dnešného pohľadu aj prijateľné !Skrýt celý příspěvek

        • Miroslav
          14:12 23.04.2020

          To nie je žiadna polopravda. Aké nechajme rozprávať samotného Gustáva Husáka... ,,Keby bola daná možnosť hlasovaním rozhodnúť, kde chcú Slováci štátoprávne patriť, aspoň 70 ...Zobrazit celý příspěvek

          To nie je žiadna polopravda. Aké nechajme rozprávať samotného Gustáva Husáka...

          ,,Keby bola daná možnosť hlasovaním rozhodnúť, kde chcú Slováci štátoprávne patriť, aspoň 70 percent hlasovalo by za pripojenie k ZSSR, azda 20 percent za novú ČSR, zbytok je v strachu zmätený,“ uvádza sa v dokumente ktorý pripravil v júni 1944 a zaslal do Moskvy na prerokovanie. A na záver sa v tomto dokumente píše, citujem:

          ,,Čo do budúceho štátoprávneho usporiadania: najradšej kombinácia so ZSSR, keď ČSR, tak národne federovaná a socialistická.“

          A čo by bolo prijateľné na odstúpení východného Slovenska ZSSR, to sa ani neodvažujem hádaťSkrýt celý příspěvek

    • Jura99
      14:13 23.04.2020

      My jsme si nevybrali sovětskou verzi socialismu. Sám Gottwald věřil na čs cestu k socialismu, například neuvažoval na likvidací živnostníků a zemědělců. Ovšem stal se obětí ...Zobrazit celý příspěvek

      My jsme si nevybrali sovětskou verzi socialismu. Sám Gottwald věřil na čs cestu k socialismu, například neuvažoval na likvidací živnostníků a zemědělců. Ovšem stal se obětí klasické ruské lsti, tak se raději uchlastal, což ho neomlouvá.Skrýt celý příspěvek

      • Miroslav
        14:27 23.04.2020

        To, že sme si vybrali po vojne socializmus a za spojenca ZSSR je rovnaká ,,capina" ako to, že sme zo sféry vplyvu ZSSR vymanili tzv. zamatovou revolúciou. ZSSR padol ekonomicky na ...Zobrazit celý příspěvek

        To, že sme si vybrali po vojne socializmus a za spojenca ZSSR je rovnaká ,,capina" ako to, že sme zo sféry vplyvu ZSSR vymanili tzv. zamatovou revolúciou. ZSSR padol ekonomicky na hubu, nebol schopný udržať Status quo a tak nás nechal ísť svojou cestou v snahe zachrániť aspoň seba. Čo sa tiež nepodarilo...Skrýt celý příspěvek

        • strela9m32
          15:23 23.04.2020

          Miro, poznáš košický vládny program pre armádu? "Komunisté v Košickém vládním programu prosadili téměř všechny své představy o obnově republiky po válce, a to včetně radikální ...Zobrazit celý příspěvek

          Miro, poznáš košický vládny program pre armádu?

          "Komunisté v Košickém vládním programu prosadili téměř všechny své představy o obnově republiky po válce, a to včetně radikální přestavby armády. Ta měla být vybudována nově, po sovětském vzoru."Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2