Čína otestovala orbitální bombardování

Na konci září tajemník amerického letectva Frank Kendall varoval před potenciálem Číny vyvinout systém pro jaderné orbitální bombardování po vzoru sovětského částečně orbitálního bombardovacího systému (Sistěma častično-orbital'nogo bombometanija) z 60. let minulého století. Američané pro systém používají zkratku FOBS (Fractional Orbital Bombardment System).

Před pár dny deník FT potvrdil obavy Kendalla – Peking údajně v srpnu otestoval FOBS s pomocí nosné rakety Long March 2C. Na rozdíl od původního sovětského konceptu ale Číňané na velmi nízkou oběžnou dráhu dopravili hypersonický kluzák.

Hypersonický kluzák nepadá k cíli po balistické dráze, ale dokáže aerodynamicky klouzat na obrovské vzdálenosti (tisíce kilometrů) a manévrovat. Dráha letu je záměrně velmi plochá, aby se kluzák vyhnul radarům dlouhého dosahu protiraketové obrany – kluzák se při letu dlouho pohybuje pod radarovým horizontem.

Čína pomocí orbitálního bombardování a hypersonického kluzáku může na Spojené státy teoreticky zaútočit z jakéhokoliv směru (například z jihu přes jižní pól) a obejít tak severní radarová pole amerického systému protiraketové obrany NORAD (North American Aerospace Defense Command). Jižní hranici USA naopak hlídá „pouze“ síť 3D radiolokátorů ARSR-4/FPS-130 s dosahem 400 km.

Jednoduše řečeno – orbitální bombardování dovoluje zaútočit na Spojené státy prakticky z jakéhokoliv směru a současná americká kontinentální protiraketová obrana je proti takovému útoku bezbranná.

Použití hypersonického kluzáku pro orbitální bombardování je unikátní. Dosavadní testy kluzáků byly vždy „balistické“ – nosná raketa nikdy kluzáku neudělila orbitální rychlost.

Pozice radarů systému NORAD z roku 1987; větší foto / Foto: Noclador, CC BY-SA 4.0

Čínský kluzák měl při testu jednou obletět Zemi a poté minout cíl pouze o 30 kilometrů. Na první pokus fenomenální výsledek a fantastický úspěch čínského vojensko-průmyslového komplexu a čínských inženýrů. Ostatně není se čemu divit. Podle článku deníku Politico z roku 2019 čínští vědci v roce 2017 vydali 716 vědecký prací o hypersonice, zatímco Američané 207, Rusové 76 a Indové 57. Mezi roky 2007 až 2017 se počet čínských vědeckých prací o hypersonice zvýšil pětinásobně.

„To ukazuje, že Čína musela investovat obrovské množství zdrojů, aby generovala tento enormní nárůst výzkumu,“ řekl Randolf Carr, spoluautor článku.

Čínské ministerstvo zahraničí, i přes dotazy zahraničních novinářů, na informace FT reagovalo se zpožděním několika dní. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien v odpovědi popřel testování zbraňového systému. Podle mluvčího test skutečně proběhl, ale šlo o zkoušku znovupoužitelné vesmírné lodi.

James Mayger (Bloomberg) a Stephen McDonell (BBC) ale následně oznámili, že podle čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien hovořil o červencovém testu vesmírného plavidla. Podle FT přitom demonstrace proběhla v srpnu.

Je ale zřejmě zbytečné chytat Číňany „za slovo“ – vesmírné zbrojní závody ve vesmíru již běží otevřeně několik let a je jen otázkou času, kdy dojde k otevřenému přiznání rozmísťování zbraní do vesmíru. Tomu sice zatím brání smlouvy, ale ty mohou být vypovězeny, stejně jako smlouvy o nešíření raket středního doletu nebo o nerozmísťování systémů protiraketové obrany.

Navíc jakýkoliv návrat tělesa z oběžné dráhy, i pilotované kosmické lodi, lze ze své podstaty chápat jako test orbitálního bombardování. To platí například i o americkém mini-raketoplánu X-37.

V současné době tedy neexistuje žádná obrana proti orbitálnímu bombardování, natož při použití hypersonických kluzáků.

Americký koncept obrany proti hypersonickým kluzákům

V červnu letošního roku americká agentura MDA (Missile Defense Agency) dále upřesnila koncept anti-hypersonické obrany. Systém kombinuje nové satelity HBTSS (od roku 2023), nové interceptory GPI (Glide Phase Interceptor) a standardní střely SM-6. Účinnost takového systému není jasná. Co však jasné zcela je, že půjde o neuvěřitelně drahý a složitý systém.

Čínský test pochopitelně neznamená, že orbitální bombardování je připraveno pro operační využití – je zásadní rozdíl mezi demonstrací a vojensky (a politicky) využitelnou schopností. Ostatně odpálit 42 metrů vysokou a 227 tun vážící raketu Long March 2C není jen tak – nejedná se o vojenskou raketu, kterou lze před americkými satelity ukrýt v silech. Pro porovnání, americká mezikontinentální balistická raketa LGM-30G Minuteman III měří na délku 18 metrů a váží 36 tun.

Číňané se ale ve svém vojensko-technologickém vývoji rozhodně nezastaví a Peking jistě neinvestoval obrovské finance do vývoje hypersoniky jen kvůli jediné demonstraci.

Navíc lze soudit, že FT se k informacím o testu nedostal náhodně – předání těchto informací bylo s největší pravděpodobností záměrné. Proč, z jakého důvodu, jaká je strategie zveřejnění, to lze jen hádat. Mělo to posílit strach z Číny (rychle, musíme něco dělat) nebo třeba ukázat Číně americké schopnosti takové testy zachytit (bez obav, máme to pod kontrolou)? Kdo ví…

Na celou věc se dá ale dívat i jinak. V předvčerejším rozhovoru pro The Guardian profesor jaderné bezpečnosti a politologie na MIT uvedl, že jedním z důvodů vývoje amerického protiraketového štítu je donutit potenciální oponenty hledat drahá opatření k jeho prolomení.

Start rakety Long March 2C; ilustrační video

„Jedním z důvodů, proč USA vyvíjejí schopnosti protiraketové obrany, je právě nutit protivníky investovat spoustu času a zdrojů do vývoje bláznivých experimentálních systémů. Toto je funkce, nikoli chyba americké strategie,“ uvedl Narang.

Jsou ale Číňané skutečně tak hloupí? Marek Budzisz, polský odborník na ruskou armádu v nedávné přednášce o polské Armádě nového vzoru uvedl, že uzbrojení Sovětského svazu pomocí Reaganových „hvězdných válek“ v 80. letech je mýtus. Sověti tehdy plně chápali, že se Američanům nemohou technologicky rovnat.

Proto v roce 1985 Sověti ustavili analytický vojensko-civilní tým, který měl připravit sovětskou odpověď na americkou vojensko-technologickou a zejména ekonomickou dominanci. Tým si položil základní otázku: „Co přesně znamená vyhrát válku?“ Právě v té době byl vymyšlen ruský asymetrický způsob boje nebo chceme-li „hybridní válka“.

Sověti nechtěli tvořit analogické zbraně (Tomahawky, přesnou munici, satelity, Aegis atd.), ale vytvořili nové koncepty zbraní schopné zasáhnout slabá místa Spojených států. Právě z této doby pocházejí návrhy současných ruských zbraní Avangard, Kinžál, Cirkon, Poseidon nebo bojových satelitů.

Také Čína zřejmě nemá v úmyslu Američany překonat v oblasti námořnictva. Američané v tomto mají obrovský náskok (nejen technický). Vypadá to, že Číňané jednoduše zkopírovali sovětský koncept asymetrického boje z 80. let minulého století a doplnili jej o nové unikátní schopnosti. Cíl je stejný – nekonkurovat, ale jednoduše vyhrát válku.

Zdroj: The Drive