Čínští „Wagnerovci“ jako vlivový nástroj Pekingu

Peking uplatňuje přísnou kontrolu nad bezpečnostním sektorem a jasně vymezuje rozsah vojenských a bezpečnostních služeb, které čínské soukromé společnosti mohou vykonávat na domácím území i v zahraničí. Kontinentální Čína výslovně zakazuje PMC (Private Military Companies), v září 2009 ovšem legalizovala PSC (Private Security Companies). Čínské PSC se výrazně odlišují od PMC ostatních států, včetně ruských, jež poskytují přímou podporu v bojových operacích. Čínské soukromé společnosti se podle veřejně přístupných zdrojů do obdobných aktivit naopak nezapojují.

Vývoj čínských soukromých bezpečnostních společností ovlivnily tragické události, do nichž se zapletli čínští státní příslušníci. První PSC se objevily již v 90. letech 20. století, jejich význam však vzrostl až po roce 2004, kdy Talibán v Afghánistánu zabil 11 čínských stavebních dělníků. Po řadě následných incidentů v Čadu, na Haiti, v Libanonu, na Šalamounových ostrovech, v Thajsku či Východním Timoru a později v Egyptě a v Libyi se nutnost chránit čínské státní příslušníky v zahraničí stala naléhavější. Tyto incidenty vedly k rychlému rozvoji čínských PSC.

Od legalizace v roce 2009 se čínské portfolio globálních bezpečnostních zakázek velmi rozrostlo. Zatímco většina čínských dodavatelů nabízí pasivní bezpečnostní služby, stále více jich hraje aktivnější roli ve shromažďování zpravodajských informací a sledováním potenciálních hrozeb. Čínské PSC také úzce spolupracují s místními vojenskými silami, kterým dodávají moderní bezpečnostní vybavení a příležitostně je doprovázejí v terénu. V roce 2012 Číňané například pomohli súdánské armádě zachránit dvacet devět unesených čínských ropných dělníků v provincii Jižní Kordofán. Čínští kontraktoři údajně nebyli ozbrojeni a pracovali jen jako poradci súdánských jednotek.