Co (ne)naznačují poslední konflikty o budoucnosti válčení

Co (ne)naznačují poslední konflikty o budoucnosti válčení
MQ-9 Reaper s kontejnerem pro vedení elektronického boje / Foto: GA-ASI (Zvětšit)

Think-tank Defense AI Observatory nedávno vydal publikaci věnující se konfliktům na Ukrajině, v Sýrii, Libyi a Náhorním Karabachu z pohledu nasazení dronů, prostředků elektronického boje (EB) a systémů protivzdušné obrany (PVO). Autoři publikace přichází se zajímavými závěry, jež leckoho překvapí a leckomu zboří jeho představy o budoucnosti válčení.

Prvním analyzovaným konfliktem je Ukrajina. Rusko tam nasadilo drony zejména pro průzkum a vedení dělostřelecké palby. Drony jako takové na Ukrajině nezpůsobily revoluci ani Rusko výrazně nepřiblížily k vítězství, nicméně dovolily ruským jednotkám podporovat separatisty a nevystavit se tak důraznější západní odpovědi. Co se týče oblasti EB, Rusko jasně ukázalo, že v konfliktu s hůře vybaveným protivníkem může EB hrát významnou roli a ve spojení s efektivní PVO mohou působit i vyspělejšímu protivníkovi významné problémy. Rusko využívalo EB zejména k rušení zastaralých ukrajinských radiostanic. Ukrajinská armáda poté využívala komerční telekomunikační síť, kterou ale ruské jednotky napadaly pomocí dronů Orlan-10. Kromě toho využívaly ruské jednotky elektronického rušení k napadání ukrajinských, v začátku konfliktu zejména komerčních dronů. Rusové rušili také průzkumné drony organizace OBSE, která konflikt monitoruje. Kvůli nasazení prostředků PVO se ukrajinské letectvo konfliktu na východu země v podstatě nemůže účastnit.

Druhým analyzovaným případem je Sýrie. Na tento konflikt lze nahlížet ze dvou pohledů – ruského a tureckého. Obě země využívají drony primárně k průzkumným účelům a k navádění palby. Ačkoliv je nasazení tureckých dronů v Sýrii a Libyi mediálně známé a mediálně rámované jako revoluční, nelze jejich nasazení považovat za něco nového a drony za nástroj, proti němuž není obrany. O tom svědčí také ztráty tureckých dronů v Sýrii, jež čítají 10-15 % strojů během tří týdnů operace Jarní štít.  PVO v Sýrii je doménou zejména Ruska a syrského režimu. Síť složená z převážně zastaralých systémů ruské výroby a čínských radarů bohužel nedokázala odvrátit turecké a izraelské letecké útoky, jejichž následky rozvinuly debatu zejména o účinnosti ruských systémů PVO Pancir-1. Prostředky EB využilo Turecko pro potlačení syrské PVO. Rusko se naopak spíše soustředilo na jejich využití proti hejnům dronů útočícím na ruskou leteckou základnu.

Třetím konfliktem je Libye. Autoři analyzují období konfliktu mezi Tureckem podporovanou a mezinárodně uznanou vládou a lybijskou národní armádou maršála Haftara podporovanou mj. Ruskem. Právě tento konflikt umožnil navázat na často i propagandistické články o neporazitelnosti tureckých dronů. Faktem je to, že turecké drony byly proti ruské PVO úspěšné, ale ve většina případů z důvodů nedostatečného výcviku nebo protože se radary systémů Pancir nacházely v pochodové poloze. Ke konci roku se číslo leteckých útoků provedených drony na obou stranách vyšplhalo na zhruba 1000. K selhání Pancirů přispělo také extenzivní nasazení tureckých prostředků EB.

Tento článek je součástí exkluzivního obsahu Armádních novin!
Chci PREMIUM účet

Související články

Drony pro Armádu ČR: Heron vs. Tactical Heron

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) hodlá v letech 2023 až 2027 získat taktické bojové drony za 1,5 ...

Náhorní Karabach: Temná budoucnost Arménie

Ruští vojenští odborníci Ruslan Puchov, šéf moskevského Centra pro analýzu strategií a technologií ...

Jak Rusko prohrálo ve druhé Karabašské válce

Konstantin Makijenko, zástupce ředitele moskevského Centra pro analýzu strategií a technologií ...

Náhorní Karabach: Izraelský Barak 8 eliminoval ruské střely Iskander

Podle londýnského zpravodajského portálu Middle East Eye (MEE) Ázerbájdžán během podzimní války na ...

Do diskuze PREMIUM článku mohou přispívat jen uživatelé s premium účtem.