REPORTÁŽ: Cvičení Saber Junction II v Hohenfelsu

Saber Junction II je zaměřeno na vedení konvenčního boje a vojáci zde procvičí všechny druhy bojové činnosti. Pro Armádu ČR je to počtem vyslaných vojáků a vojenské techniky největší a nejvýznamnější zahraniční cvičení.

České úkolové uskupení s označením TF 72 (jádro tvoří příslušníci 72. mechanizovaného praporu Přáslavice, jež je součástí 7. mechanizované brigády) tvoří v tomto cvičení hlavní bojovou sílu mezinárodní brigády řízené velitelem a štábem 173rd Airborne Brigade Combat Team (výsadkové brigády armády USA). Vše běží podle připravených schémat a vojáci jsou již v režimu, který připomíná reálný vojenský konflikt. 

Foto: Saber Junction II / Autor

Již příjezd na základnu dává tušit, že se nenacházíme jen tak někde. Na bráně je vesměs německý personál, náš příjezd byl již očekáván a zajištěn paní kapitánkou Štěpánkovou - informační a tiskovou důstojnicí z 7. mechanizované brigády, které patří veliký dík za veškerou organizaci a nasazení, se kterým nám pomáhala.

Po vjezdu nás očekává vojenská fábie (která se stane později našim dopravním prostředkem po základně a cílem nejapných žertů). Následujeme jí až k naší ubikaci. Tou se stává budova obvazárny. Ta a ošetřovna je oddělena plentou od ubytovacích prostor, které sdílíme ještě s několika novináři.

Foto: Saber Junction II / Autor

První den se seznamujeme s chodem základny, programem následujícího dne a odebíráme se na večeři. Všichni naši vojáci večeří společně, bez rozdílu hodnosti.  Polévka je výtečná a UHO s masem a houbami chutná též dobře, pochvala kuchyni.  Krátce po večeři se vydáváme na naší první cestu po základně, která nás zavede na Hlavní místo velení. Zde nám pan podplukovník Martin Botík ze 72.mrp ukazuje na mapě naše pozice, popisuje postup nepřítele a úkoly následujícího dne.

Celkově nás seznamuje s průběhem cvičení a dozvídáme se i více o systému MILES (Multiple integrated laser engagement system). Je to vojenský simulátor střelby používaný při výcviku vojáků pozemních sil. Umožňuje přesně simulovat bojové podmínky bez nebezpečí zranění.

Foto: Saber Junction II / Autor

Systém tvoří laserový vysílač umístěný na hlavni zbraně, který reaguje na stisk spouště a výstřel cvičného náboje. Každý voják má na sobě senzory snímající laserové paprsky. Pokud je voják zasažen, senzory ihned odešlou informaci do dekodéru a ten vyhodnotí, zda byl voják "zabit" či jen "zraněn". Dekodér ukládá všechny informace pro pozdější vyhodnocení.

Video: MILES / Jakub Horníček

Vysílače lze naprogramovat tak, aby měly stejný dostřel a účinky jako skutečné zbraně. U techniky (tanky atp.) je to obdobné s tím rozdílem, že je na nich umístěn oranžový maják. Po zásahu a jeho vyhodnocení se rozbliká oranžový maják a technika s osádkou je vyřazena z boje. Systém samozřejmě zohledňuje, zda-li zásah přišel z těžké techniky, či byl zásah pěchotní puškou.

Bohužel, stejně jako každý systém, ani MILES není bezchybný. Pár vojáků si stěžovalo na nezaznamenané zásahy, ale to k tomu patří, je to stále jen technika. Nicméně i tak se jedná o skvělé zařízení, které dokáže vojákům výrazně pomoci. O finančních úsporách ani nemluvě...

Když jsme u financí, tento ročník Saber Junction byl pro nás prémiový, kdy jsme plnohodnotným partnerem, tedy platící. Dřívější cvičení bylo "bezplatné". Nicméně stále jde o zanedbatelnou částku v poměru s nabytými zkušenostmi našich vojáků.

Foto: Saber Junction II / Autor

Díky organizaci, která byla na jedničku nás čekala řada „dobrodružství“, ale hlavně poznání… Všem patří veliký dík a uznání. Mnozí si myslí, že vojáci ,,v boji“ jsou tou údernou silou. Ano, je tomu tak, ale jako u všeho, pokud není skvělá spolupráce a propracovanost, můžou být sebelepší, ale neuspějí.

Díky perfektní práci techniků, zásobovačů a kuchyně byl vždy dostatek jídla, pohonných hmot a všeho potřebného. Tatrovky vyráží do terénu minimálně dvakrát denně, ráno, někdy i přes den a v noci. Vše se musí nachystat, navařit, odměřit a odpočítat. Neexistuje, že by některý voják strádal, kromě zimy a občasných drobných poranění.

Video: Výsadek, Saber Junction II / Jakub Horníček 

Dvě taková poměrně nepříjemná zranění se udála při prolézání křoví. Došlo k zamlžení brýlí a v tu chvíli vpíchnutí větve do oka. Nicméně oba „marody“ vojenský lékař major Jiří Lupták ošetřil, vzal je do místní nemocnice k důkladnější prohlídce.

Když jde o oči, není radno si zahrávat, zrak máme jen jeden. Dobrou zprávou je, že nešlo o nic vážného a tak se chlapi dají brzo do kupy. Doktor Lupták je opravdový profík, patřil k nejlepším diagnostikům v Afghánistánu a kam přijde, tam se ihned nálada zlepší. Neskutečně příjemný a pozitivní člověk.

Foto: Saber Junction II / Autor

Poslední den pro nás paní kapitánka nachystala opravdovou lahůdku – let vrtulníkem UH-72 Lakota (Eurocopter EC 145). Díky přeletům bylo možné zachytit pohyby jednotek, prohlédnout si „umělé“ vesničky a vidět základny z ptačí perspektivy. Je to neskutečný pohled, nevědět, že jde o umělé výcvikové centrum, věříme, že létáme nad opravdovou vesnicí.

Je zde vše, lampy, domy, obchody, pošta… Prohlídku nám ještě před letem umožnila naše patrola předešlý den. Řada najatých ,,komparzistů“ hrála místní obyvatele a naši vojáci simulovali činnost shodnou s PRT (Provinční rekonstrukční tým), tedy zjištění stavu, potřeb místních…

Foto: Saber Junction II / Autor 

Cvičení v Hohenfelsu bylo velice poučné, dalo by se o něm napsat mnohem více, ale myslím si, že dlouhé články nejsou z nejoblíbenějších, již tento je na hraně. V příštím článku Vám přineseme informace o „výsledcích“ a celkovém hodnocení cvičení a rozebereme si zvládnutí jednotlivých úkolů.