Dalibor Dědek: V pomoci Ukrajině jde Česká republika příkladem, Češi přispěli na zbraně pro Ukrajinu přes miliardu korun.

Když jste se dozvěděl, že začala válka na Ukrajině, co Vám v tu chvíli jako první přišlo na mysl?
Na počátku této války jsem se domníval, že se bude jednat pouze o ukrajinské území, kterému Rusové uznali nezávislost. Takže jsem si říkal, že Rusové chtějí posvětit to, co už se tam odehrálo v minulosti. Ale když jsem pochopil, že se jedná o daleko větší a bezohlednější agresi, tak moje první myšlenka byla, že něco takového snad ani není v 21. století možné.

A když jste zjistil, že něco takového bohužel opravdu možné je, jaká byla Vaše reakce?
Reagoval jsem obratem. Napsal jsem provokativní článek na Seznam.cz, ve kterém jsem se ptal, zda je Západ složen ze zbabělců, kteří se budou pouze dívat a nechají Ukrajinu v boji osamocenou. Článek měl velkou odezvu, během několika hodin reagovalo zhruba přes 70 tisíc lidí. Proběhlo hlasování, kdy více než 64% hlasujících vyjádřilo názor, že bychom měli zasáhnout a Ukrajině pomoci. V té době jsem zároveň se svým týmem začal připravovat petiční výzvu „We Must Act“, která vyzývala k vojenské pomoci Ukrajině. Víte, já bych se s chutí k někomu připojil, protože jsem očekával, že různí hlasatelé demokracie z billboardů se podobné petiční výzvy uchopí, ale když jsem viděl, že se k tomu nikdo nemá, tak jsem začal jednat sám. V prvopočátku se mi začali ozývat osobnosti jako paní Dana Drábová, pan Petr Kolář a jiní, což mi dodalo energii k tomu, abych se do toho naplno pustil. Vnímal jsem to tak, že začneme oslovovat politiky a že je při určitém počtu nashromážděných podpisů dokážeme přesvědčit k akci. Ale když jsme naši petici vydali, tak se na nás obrátili jiní organizátoři podobných petic z Německa, z Velké Británie a dalších zemí s tím, že už tam několik milionů lidí podepsalo podobné prohlášení a žádají to samé co my. A najednou jsme zjistili, že bohužel nejsou politici, kteří by na požadavky z těch petic zareagovali, že není politická vůle. Tak jsem usoudil, že tudy cesta nevede. Proto jsem se svým týmem začal vymýšlet další projekt.

Ruští vojáci na Ukrajině už tři měsíce masakrují nevinné oběti, ničí infrastrukturu i životní prostředí. Sami Ukrajinci se dokonce vyjádřili v tom smyslu, že se rašisti na Ukrajině chovají jako nacisté za druhé světové války. Dělá aktuálně Západ pro pomoc Ukrajině dle Vašeho názoru hodně nebo málo?
Západ dělá velmi málo. Vnímám to jako alibismus Západu. Koukat na to, jak gauner Putin nechává surovým způsobem vraždit civilisty, děti, ženy a úmyslně střílet do obytných domů a do nemocnic, je nemorální. Bohužel zde demokratický Západ selhal, nemohu to hodnotit jinak. Čekal bych, že třeba Německo, které má k Evropě velký historický dluh, bude v čele pomoci Ukrajině dominovat, ale ono se chová opravdu zbaběle. Z mého pohledu Putin nyní na Ukrajině zkouší, co mu Západ dovolí, je to čistá provokace. Kdyby chtěl dobýt Ukrajinu, tak na to půjde úplně jinak. I já, jako nevoják, bych neútočil na obytné domy a nemocnice, ale soustředil bych se na kritickou infastrukturu atd.

Snímek z portálu „Dárek pro Putina“; větší foto / archív autora

A jak vnímáte roli České republiky v kontextu s válkou na Ukrajině?
Česká republika jde v pomoci Ukrajině příkladem, v dnešní době by se Česká republika mohla dávat ostatním státům za vzor. Od počátku konfliktu Česká republika začala Ukrajině pomáhat s vyzbrojováním. Když se podívám na to, že Češi přispěli přes miliardu korun na zbraně pro Ukrajinu, a oproti tomu velké národy vybraly minimum, tak cítím zklamání z velkých západních států. Velmi oceňuji aktivní přístup stávající české vlády, která vyčlenila lidi na Ministerstvu obrany, kteří pro Ukrajince nakupovali a nakupují zbraně. Nicméně nadále zastávám názor, že jsme na ruské jednotky, které se soustřeďovaly k napadení Ukrajiny, měli už v počínající fázi konfliktu v soudržnosti s ostatními státy poslat stíhačky a bylo by to vyřešeno ihned v počátku. Takto se z té války může stát výrazný problém, kdy to postupem času bude mít citelné dopady i na nás v České republice. Například nebude dost obilí, takže se zdraží jídlo a samozřejmě i ostatní komodity.

Jak by se podle Vašeho názoru zachovaly západní mocnosti, pokud by došlo ze strany Ruska k případnému napadení některé menší členské země NATO?
Domnívám se, že kdyby došlo k napadení některé menší členské země – například Litvy, Lotyšska, Estonska, Slovenska či České republiky, tak velké západní země nehnou prstem. Říkaly by, nezlobte se, my nechceme jít do konfrontace, a vytahovaly by takové věci, jako že jsme neplnili podmínky smluv, neodváděli na zbrojení dostatečnou částku apod. Úplně to slyším. Jejich přístup k pomoci Ukrajině na mne prostě působí tak, že by se nás nezastaly.

V této souvislosti mne napadá Budapešťské memorandum.
Ano, přesně tak. Prohlášení západních mocností ohledně Budapešťského memoranda že je právně nevymahatelné, je prostě „srabovina“, je to naprosto nemorální. Jak se západní mocnosti s ohledem na dané memorandum zachovaly, je výsměch morálce.

Čím si vysvětlujete, že jsou západní politici v pomoci Ukrajině zdrženliví až opatrní? Přičemž tento přístup se týká i části západní veřejnosti.
Není to nic jiného než pohodlnost a zbabělost. Připadá mi to tak, že většina západních politiků i část západní veřejnosti tančí stále na horní palubě a mají pocit, že voda do lodi neteče. Ale ona teče. Chápu, že veřejnost je válkou již unavena, ale opravdu je problém, když někteří lidé žijí v křehké bublině a domnívají se, že se jich to netýká. Já mám doma ubytovanou paní s dcerou z Charkova a ty mi říkaly, že chodily po začátku války normálně dále do restaurací, do fitka apod. Pak přišel den, kdy z ničeho nic ucítily silný „vítr“. A to byla raketa, která vletěla do vedlejšího domu. Rozhodly se proto svůj domov opustit. Když dojely k mostu přes řeku, přes který se musely dostat, aby mohly v cestě pokračovat, tak jim ukrajinští vojáci říkali, že je to tak padesát na padesát, že se jim to podaří, protože Rusové ten most odstřelovali. Nakonec se jim to podařilo, a když přijely na druhou stranu řeky, tak tam místní lidé stále chodili do těch restaurací a fitek a neuvědomovali si, že „je to tady“. A to je přesně ten efekt, který je nyní na Západě. Lidé se domnívají, že se nás ta válka netýká, že máme svobodu a demokracii garantovanou, ale nemáme. Kdyby Ukrajinci Rusy nezastavili, tak Rusové prahnou po tom, aby získali impérium, které měli před pádem železné opony.

Rozumím, ale bohužel zřejmě svou výraznou roli v takovém přístupu části západní společnosti hraje strach z třetí světové války a z případného použití jaderných zbraní ze strany Ruska.
Víte, když se někdo bojí třetí světové války, tak ta už byla v podstatě rozpoutána. Agresor rozpoutal de facto válku proti demokratickému světu, akorát ten demokratický svět v tom ty Ukrajince nechal, a říká jim: „Bojujte, nedejte se“. Já jsem si vždy říkal, že rčení „historie se opakuje“ je pouze fráze, ale byť je to smutné, tak je to pravda. Co se děje nyní na Ukrajině mi připadá jako historická zkušenost se Sudety. A nejhorší je, když politici straší své občany. Vždyť je to nesmysl říkat, že bychom vojenskou pomocí Ukrajině rozpoutali třetí světovou válku, vždyť ta už tady v podstatě je. A bát se jaderných zbraní? Ukrajinci také vědí, že Putin má jaderné zbraně, ale bojují a nebojí se. Paradoxně výhoda jaderných zbraní je jejich ničivá síla, která sama o sobě odstrašuje. A pouze sám Putin nemá ani možnost takovou věc spustit.

Nedávno jste rozjel projekt na podporu ukrajinské armády s názvem „Dárek pro Putina“ na www.zbraneproukrajinu.cz – jak tento nápad vznikl a co je jeho cílem?
V počátku konfliktu na Ukrajině jsem měl problém darovat peníze na zbraně. Ale pak mi jeden kolega natvrdo řekl, že Ukrajincům nikdo nepomůže, a že jediný, kdo může pomoci bezbranným civilistům, dětem a ženám, je ukrajinská armáda. Nicméně k tomuto poznání jsem ale zároveň došel i v souvislosti s politickou neodezvou na petiční výzvu „We must act“. Proto jsem si řekl, že Ukrajincům musíme v této oblasti pomoci, a to přímo konkrétním nákupem zbraní. Hodně mi v tomto otevřel oči i Šimon Pánek z organizace Člověk v tísni, který říkal, že vybrali tolik peněz na humanitární pomoc, že to bude stačit na léta dopředu, ale že není možné tu pomoc doručit těm, kteří ji nejvíce potřebují. A já si uvědomil, že musíme přispět Ukrajincům na zbraně, protože nikdo jiný než jejich armáda jim tam nepomůže. Proto jsem zavolal přímo panu ukrajinskému velvyslanci Jevhenovi Perebyjnisovi, řekl jsem mu, že bych chtěl přispět větší finanční částkou na nákup zbraní pro ukrajinskou armádu a požádal jsem ho o vysvětlení, jak to funguje. Pan velvyslanec se se mnou setkal a osobně mi vše vysvětlil. Já dám hodně na první dojem a pan velvyslanec na mne zapůsobil jako velmi odvážný a čestný člověk. A následně, když jsem se potkal i s lidmi z Ministerstva obrany, kteří ty zbraně nakupují, jsem darovanou částku dorovnal na 50 miliónů korun. Je úžasné, že za tu dobu, co jsem se v této oblasti začal angažovat, tak se připojilo mnoho lidí, novinářů, politiků, různých odborníků, lidí z bankovního sektoru, prostě se shromáždilo neuvěřitelné množství různých kontaktů. Já sám jsem osobně kontaktoval nejbohatší Čechy a podařilo se mi je přesvědčit, aby řada z nich přispěla. Tohle vše proběhlo před spuštěním samotného webu zbraneproukrajinu.cz. S týmem jsme poté přemýšleli, jak tuto zbraňovou pomoc vylepšit. A přišel nápad, že když jsme mohli zvolit jako největšího Čecha fiktivní osobu Járu Cimrmana, tak proč neudělat fiktivní e-shop na zbraně.

Na portálu „Dárek pro Putina“ můžete fiktivně nakoupit zbraně pro ukrajinskou armádu; větší foto / archív autora

Vytvořit e-shop na zbraně, byť fiktivní, kde se k nákupu nabízí například tank nebo protitankový systém Javelin, je opravdu velmi netradiční a odvážné rozhodnutí.
Já sám jsem vytvoření zbraňového e-shopu ze začátku považoval za trošku absurdní plán, ale nyní musím uznat, že to prostě funguje. Nemám rád, když se věci nazývají nepravými jmény. Proto transparentně uvádíme, že se v tomto e-shopu vybírají peníze na nákup zbraní. Když tento nápad vznikl, tak nám někteří radili, abychom na e-shop umístili i neutrální položky jako bojové lékárničky nebo přilby. Že prý když lidé začnou přispívat, tak budou přispívat hlavně na tyto neutrální věci. Ale není to pravda. Přispívá se nejvíce na zbraně – na bojová vozidla, tanky, Javeliny a munici. Každopádně jednotlivé nabízené položky stále modifikujeme. Konkrétně do Polska se nyní dělají národní modifikace, protože v e-shopu chtějí mít Poláci jejich oblíbené zbraně. A připravujeme také další jazykové mutace například v čínštině či korejštině. Doporučuji, aby se každý na tento e-shop podíval, aby věděl, jaké jsou ceny reálných zbraní. Uvedené ceny jsou totiž dodané od vojenských expertů a tolik peněz ty konkrétní zbraně opravdu stojí. Takto nesmyslně draze se utrácejí peníze za takovou věc, jako je svoboda. A zajímavým momentem je i to, že lidé při svém nákupu mohou u jednotlivých zbraní psát vzkazy. Nechali jsme se inspirovat tím, co dělali Britové za druhé světové války, kdy psali Hitlerovi vzkazy na bomby. A lidé tuto možnost hojně využívají. Chceme tam proto nově vytvořit nástěnku, protože se tam objevuje mnoho věcí, které by se měly publikovat.

A jaký vzkaz Vás nejvíce zaujal?
Zajímavých vzkazů je tam mnoho. Mne osobně zaujal například vzkaz ve znění: „Vladimíre, preferuješ Haag nebo Norimberk?“.

Potýkali jste se s nějakým větším problémem při spuštění webu?
Ano, s platební bránou. Pravidla, která jsou stanovena, nedovolují tímto způsobem platit za zbraně nebo platit válečné aktivity. Když už to vypadalo beznadějně, tak jsme oslovili Československou obchodní banku, u které máme jako firma firemní účet. Tam ale také nejprve říkali, že nám v tomto nemohou vyhovět. Pak mi ovšem zavolala vysoce postavená manažerka banky a sdělila, že tu situaci chápe, že svolá bankovní radu a že to proberou. Uvedla, že si i oni uvědomují, že situace je opravdu výjimečná. Já jsem si říkal, že paní je odvážná, ale nevěřil jsem tomu, že to projde. A oni nakonec tu platební bránu zprovoznili během několika hodin. A mne velmi potěšilo, že se na každé straně najde někdo odvážný. Veškeré finance z celého světa se tak shromažďují na účtu v České republice. Nicméně nejvíce peněz zatím přišlo přímo z České republiky, byť přispívají i lidé ze zemí jako je Taiwan či Korea. Také nadále ladíme mediální podporu. Sociální sítě jako Facebook nebo Twitter propagaci e-shopu nedovolily, proto se musí šířit virálně. Do snahy aktivně pomoci Ukrajině se také velmi výrazně zapojují někteří politici a různé osobnosti, například paní europoslankyně Michaela Šojdrová, pan senátor Marek Hilšer, bývalý velvyslanec v Moskvě pan Petr Kolář, pan generál Petr Pavel. Těch lidí se připojilo opravdu velmi mnoho.

Tedy odezva dárců na tento projekt splnila Vaše očekávání?
Určitě splnila. Na účet lidé přispívají opakovaně. A já jsem skálopevně přesvědčen, že to vše funguje správně. Pan ukrajinský velvyslanec sezval nejvýznamnější dárce a seznámil je s konkrétními lidmi, kteří zbraně nakupují jak od českých zbrojních firem, tak i ve světě, a poté zajišťují logistiku toho všeho na Ukrajinu. Zároveň máme zpětnou vazbu, kdy nám z Ukrajiny posílají fotky, když jim zbraně dorazí, a děkují České republice. A odezva je i taková, že se začaly ozývat samy české firmy, například firma vyrábějící drony nebo firmy vyrábějící modifikace civilních výrobků, a nabízejí nám součinnost. Je to aktivita, která jde přímo zezdola od konkrétních výrobců. A díky tomu propojujeme výrobce přímo s ukrajinskými armádními jednotkami na frontě a oni si takto napřímo domluví konkrétní spolupráci. Jinak samozřejmě že tu a tam se objevily i negativní reakce, ale nebylo jich mnoho. Myslel jsem si, že to bude horší. Vždy se holt najdou nějací jedinci, kteří mají pocit, že se jich to netýká, prohlašují, že bůhví jak to na Ukrajině vlastně probíhá a podobné nesmysly. Tito lidé by si však měli uvědomit, že jednoho dne mohou přijít z hospody domů a tam jim bude sedět Ivan se samopalem a řekne jim: „Jakýpak Tvůj dům, teď je to můj dům!“.

Zaznamenali jste nějaké pokusy o napadení webu s e-shopem ze strany hackerů?
Nějaké pokusy o napadení byly, ale dali jsme si záležet, aby nám web jen tak někdo nezbořil. My jsme bezpečnostní firma a experti, kteří web vytvořili a spravují, dobře vědí, co dělají. Ty útoky nebyly nic sofistikovaného, nic fatálního. Přičemž u některých bylo vysledovatelné, že pocházely z Ruska. Jinak zajímavé je, že Rusko v přístupech na e-shop není na posledním místě. Návštěvníci z Ruska si e-shop průběžně prohlížejí, tedy evidentně našli odvahu aspoň k tomu, se tam podívat. Nákup ale zatím žádný neprovedli.

V propagační kampani na e-shop vystupuje i ukrajinská lékařka Alina Vorotyntseva. Můžete jí více přiblížit?
Alina je lékařka, která uprchla z Ukrajiny a nyní pracuje v jablonecké nemocnici. Naše firma v rámci pomoci uprchlíkům změnila své rekreační objekty na byty a uprchlíkům pomáháme s bydlením, hledáním práce, zajištěním školek a škol pro jejich děti. Tak jsem se seznámil s Alinou. A ta mi vyprávěla svůj příběh, kdy Rusové přepadli nemocnici, ve které pracovala, a ona a její kolegové nedokázali těm pacientům pomoci, měli tam raněné, bylo to pro ně hrozné.

Vzkaz Aliny Vorotyntsevé

V reakci na válku jste nařídil odpojit ruské klienty od Vašich bezpečnostních systémů s tím, že jim produkty opět zapojíte, pokud se postaví proti válce. Jak zareagovali?
Odpojili jsme 10 tisíc ruských klientů, ke kterým jsme se dostali v komunikaci napřímo. Další část klientů máme přes centrální pult, ale ty jsme kontaktovat napřímo nemohli. Klienti, které jsme odpojili, na to reagovali pobouřeně, stěžovali si, co si to dovolujeme, vytýkali nám, že porušujeme obchodní právo apod. Ale nikdo z nich se proti válce nepostavil, všichni tu válku podporují. Aktuálně jsme proto s těmito ruskými klienty skončili, naše služby jim neobnovíme.

Válečný konflikt na Ukrajině ukazuje, jak je důležité mít i v době míru k dispozici dobře vycvičenou profesionální armádu a odpovídající vojenské vybavení, včetně dostatečného počtu různých druhů zbraní. Uvažoval jste někdy i o tom, že byste finančně podpořil nákup zbraní či poskytl jinou výraznou podporu Armádě České republiky?
Naše firma už v této oblasti pomáhala. V minulosti jsme poskytli speciální edice alarmů určených k použití ve vojenství, které jsme vyrobili přímo pro NATO. Nicméně nejpodstatnější z mého pohledu je, že jsem vždy byl zastánce toho, že jestli má Česká republika fungovat, a to nejen v oblasti obrany, ale například i v oblasti zdravotnictví či školství, tak české firmy zde musí poctivě platit daně. Naše firma daně v České republice vždy poctivě platila, nehledali jsme nikdy žádné daňové optimalizace. Když se správně platí daně, tak se zajistí, že ve státním rozpočtu budou peníze na to, aby se mohlo koupit vše potřebné nejen pro armádu, ale i pro zdravotnictví, školství nebo infastrukturu. Každopádně armáda má své důležité opodstatnění, proto bychom se měli odpovědně podívat na to, jakým způsobem se nakládá se státním rozpočtem, a nedělat z armády chudou popelku.

Jako výrazný český zaměstnavatel máte možnost motivovat své zaměstnance ke vstupu do aktivních záloh Armády České republiky. Zvažujete nějakou možnost motivace Vašich zaměstnanců tímto směrem?
Nikomu ze zaměstnanců ve vstupu do aktivních záloh nebráníme. Vím o jednom zaměstnanci, který se v této oblasti našel a pravidelně chodí na výcviky. Ale domnívám se, že armáda by měla být profesionální. Měli by tam být lidé, kteří tam chtějí být, kteří to chápou jako své poslání, svojí misi. A nemyslím si, že je to o jejich počtu, ale o tom, aby byli dobře vyzbrojení a vycvičení. Nicméně když bude opravdu třeba, tak se do zbraně můžete postavit i bez předchozího aktivního výcviku. Například spolupracovníci naší distribuční sítě na Ukrajině nikdy nechodili do žádných aktivních záloh, před touto válkou „bojovali“ šroubovákem, ale když bylo nutno jít bránit svou rodnou zemi a své rodiny, tak se chopili zbraní bez problémů. Byl jsem velmi překvapen, jak se naši kolegové z Ukrajiny rychle začlenili a vycvičili. Dostali sice povolávací rozkazy a jít bojovat museli, ale oni jít bojovat i sami chtěli. Chtěli jít bránit rodiny, nemohli nečinně přihlížet tomu, jak jim Rusové vraždí ženy a děti. A někteří z nich získali dokonce nejvyšší státní vyznamenání Hrdina Ukrajiny.

Dalibor Dědek, nar. 21. června 1957, je český miliardář, podnikatel, vlastník firmy Jablotron, která se specializuje na zabezpečovací a komunikační systémy. Zároveň je výrazným českým filantropem. V podpoře Ukrajiny, která byla válečně napadena Ruskem v únoru letošního roku, patří mezi nejaktivnější české podnikatele.