DAVID SVOBODA: Putin rozpoutal válku vůči Ukrajině kvůli svému svéráznému chápání historie
-
13. 2. 2023
-
39 komentářů
-
Zdeňka Kovaříková
„Příklon Ukrajiny k Západu v Moskvě vyhodnotili jako historické kacířství: Ukrajinu si totiž Rusko privatizuje coby „kolébku ruské státnosti“. Když Rusové vtrhli na Ukrajinu, napřed se snažili světu prodat příběh o neexistujícím národu a neexistující zemi, pak se vrátili k osvědčenému tvrzení, že Ukrajinci nejsou žádní svatoušci, že za války zabíjeli Poláky a měli přeci „toho Banderu“. Tomuto se říká weaponizace historie. Weaponizace historie se dá shrnout do poučky, že děláte-li svinstvo, odveďte pozornost poukazem na dávno nepodstatné minulé děje. Bandera byl terorista a bojovník za svobodnou Ukrajinu v jednom, žádný demokrat, avšak ke konci soupeř toho nejhoršího, co 20. století přineslo – nacismu a komunismu. Banderu nelze pochopit, pokud nechápeme dobu, v níž působil“, říká v exkluzivním rozhovoru pro Armádní noviny ukrajinista a historik David Svoboda.
Pane doktore, nedávno jste v rozhovoru s moderátorem Čestmírem Strakatým řekl, že Putin nás praštil po hlavě učebnicí dějepisu. Že současní lidé se rádi pasují do role soudců nad ukrajinskými dějinami, hodnotí tehdejší jevy dnešníma očima a vyčítají Ukrajincům dějinné reálie bez znalosti celkového kontextu. Vzdělávání veřejnosti v historii chybí a i díky tomu lež kráčí světem po svých, kdy lháři sice lžou, neb je to často jejich profese, ale následný blb naškodí mnohem víc. A i díky blbům se ujal historický výklad šířený ruskými a proruskými kanály, jemuž se v odborných kruzích říká weaponizace historie – tedy že se z historie dělá zbraň. Můžete toto své tvrzení pro čtenáře Armádních novin více rozvést?
Weaponizaci historie mohu shrnout do poučky „Děláte-li svinstvo, odveďte pozornost poukazem na dávno nepodstatné minulé děje“. Příklad: paní XY se vrací z večírku domů, je přepadena, znásilněna a oloupena. Jelikož je pachatelem starostův syn, začnou místní noviny na starostův pokyn pouštět do oběhu zprávy, že paní XY v minulosti několikrát vystřídala partnera, je tudíž něco jako děvka. Současně se upozorní na to, že změnila několik zaměstnání – rozuměj máme co do činění s fluktuantkou. Navíc v minulých volbách podpořila pravici/levici – je tudíž politicky nespolehlivá. Upozorňuji vás, že za chvíli bude každý řešit historii paní XY a z jejího neštěstí bude jen záležitost pro šťouraly.
Na úrovni hybridní války vedené Ruskem jde o shodný postup. Člověk je bytost trojrozměrná a nežije pouze přítomností a budoucností, nýbrž se vztahuje k tomu, co bylo. A tak je ovlivňování jeho představ o minulosti účinným prostředkem, jak ho zmást, zbavit jistoty v jeho konání, jak zkreslit jeho představu o sobě samém. My všichni, jako národy i jako jedinci, potřebujeme krom toho, kam jdeme, vědět také odkud. Protože na tom „odkud“ stavíme svůj příběh – příběh historický. Člověk bez příběhu je protimluv, naše psychika se bez něj neobejde. A tohle „odkud“ Rusové brutálně znásilňují přívalem lží a manipulací, abychom na té cestě vpřed zakopli. Když se Rusové vrhli na Ukrajinu, napřed se snažili světu prodat příběh o neexistujícím národu a neexistující zemi, pak se vrátili k osvědčenému: „Ukrajinci nejsou žádní svatoušci, za války zabíjeli Poláky a měli toho Banderu“. Výsledkem je, že ukrajinista je zahlcen dotazy, „jak to s těmi banderovci tedy bylo“, než aby se bouchlo do stolu a řeklo „Jak to sakra souvisí s dnešní ruskou genocidou na Ukrajině?“
Dá se tedy konstatovat, že ruská zpravodajská centra využívají jevu, jako jsou identitární záchvaty materiálně saturované západní společnosti, kdy s tímto jevem souvisí například i odstraňování různých pomníků a soch? Tedy že Rusové s historií zacházejí účelově způsobem, který následně otupuje zájem současné společnosti o dějiny, protože se dějiny zjednodušeně řečeno primitivizují? Nebo spíše dezinterpretují?
Podstatou weaponizace historie je vytrhování věcí z kontextu. Historie je složitá věc s mnoha „ale“ a mnoha „přesto“. Weaponizace mezitím její otazníky nahrazuje vykřičníkem, má ve všem jakoby jasno, historickou látku redukuje na křiklavé úseky a ty pak předkládá cílovému publiku, aby mu vnukla jasný názor sloužící politickému záměru. Moskva tato překroucená historická poselství šije na míru konkrétním zemím na základě dobré znalosti jejich historických komplexů a předsudků. Například dobře ví, že mezi Poláky a Ukrajinci je nezhojená rána dávné etnické nenávisti, a tak vrhá do placu připomínku „banderovských“ zločinů, protože správně kalkuluje s tím, že současná polská nacionalistická vláda toto téma převezme. Tak se daří rozeštvávat jednotlivé národy a tím pracovat na jejich morální dezorientaci.
David Svoboda na přednášce na Letní škole žurnalistiky / archiv autora
Byla někdy ta weaponizace uplatněna i proti nám?
Jistě, se speciální operací v tomto směru jsme měli tu čest i my, když Rusko před čtyřmi lety spustilo agresivní kanonádu v reakci na odstranění sochy maršála Koněva a řeporyjský pomník vlasovců. Češi si prošli brutálním rychlokurzem dějin „made in Russia“, v němž se jim důrazně připomínalo, kdo že je to v květnu 1945 osvobodil. Vzhledem k tomu, že jsme národem, který sice rád píše dějiny Ukrajincům, ale nezná pořádně ty vlastní, jsme náchylní podlehnout tomuto citovému vydírání, které z nás dělá nevděčníky. Utápíme se v debatě „kdo nás osvobodil“, aniž by si někdo položil otázku, proč museli českoslovenští občané uprchlí do Sovětského svazu mezi podzimem 1939 a 22. červnem 1941 trpět v sovětských lágrech, zatímco se Stalin paktoval s Hitlerem, než jim konečně proti Němcům dovolil bojovat. Nemám o zmužilosti českého člověka iluze, ale sugesce, jako bychom trpně čekali, než nás od nacistů osvobodí ti druzí, je nebezpečně sprostá. Rusům se ale k morálnímu nátlaku hodí.
A abych se vrátil k Vámi zmiňovaným materiálně saturovaným společnostem, tak ano – v USA a Velké Británii probíhala ta známá válka s různými pomníky, jejíž pozadí bych nehledal v Moskvě. Jsme-li ale u Moskvy, je nabíledni, že jednou zas nějaký Mitrochinův archiv vydá svědectví o tom, jak Rusko tyto identitární příkopy a kulturní války zejména v Americe pomáhalo hloubit a rozněcovalo dotyčné vášně.
Existuje proti weaponizaci historie nějaká obrana?
Odborné manuály jich uvádějí několik, předně se ale ode mě dozvíte něco paradoxního: nenechat se zatáhnout do historických polemik, nesnažit se ty historické nepravdy fundovaně vyvracet, ale poukázat na účelovost těch historizujících demagogií. Demaskovat, komu se hodí říkat o Banderovi aj. právě to a to. Jinými slovy: já jako historik bych měl klidně odjet na dovolenou.
No dobrá, ale pro zájemce: jako příklad weaponizace jste uvedl i tvrzení, že Ukrajinská povstalecká armáda (UPA nebo tzv. banderovci) chtěla krom Poláků z Ukrajiny vypudit i volyňské Čechy. Nechtěla?
Vidíte, a zas musím porušit zásadu, že není radno nechat se zatáhnout do historických debat. Už proto, že podle některých kritiků jsem tady něco nakousl a nevysvětlil (předně jsem jim asi nedostatečně vysvětlil onu zásadu). Nuže: kdykoli se od února 2014 česká média dotkla „banderovských“ zločinů, nikdy krom Poláků neopomenula ani volyňské Čechy. To je novinka, protože do té doby se o válečných tragédiích Volyňáků v českém tisku referovalo jen v zasvěcenějších článcích či rozhovorech. Tuto věc jsem podrobil monitoringu počínaje druhou polovinou 90. let, takže nemluvím do větru. Od února 2014 – to je náhoda, že? „Kdosi“ české veřejnosti podsunul představu, že UPA chtěla mít etnicky čistou Ukrajinu, tudíž i Ukrajinu bez Čechů. V prvé řadě je nesmysl, že UPA usilovala o etnicky čistou Ukrajinu. Chtěla Ukrajinu bez polského živlu a menšin, které vnímala jako ohrožující. Již jednou Poláci zmařili ukrajinský pokus o státnost, a sice po první světové válce. Na banderovské konferenci na podzim 1942 byli naopak volyňští Češi přiřazeni k národům, v nichž ukrajinské osvobozenecké hnutí nespatřovalo žádnou překážku svých plánů, a ve svobodné Ukrajině směly zůstat. Na rozdíl od Poláků, kteří byli podrobeni kolektivní a kruté mstě. Prameny, jež máme k dispozici, tento poměr k Čechům jednoznačně potvrzují. Dochovaly se letáky a výzvy UPA směřované k české populaci, aby se připojila k boji s hitlerovskými a rudými okupanty Ukrajiny. Například v případě tragédie Českého Malína, vypáleného nacisty v červenci 1943, vzdala UPA českým obětem upřímný hold. V listopadu 1943 byla česko-ukrajinská vesnice Buderaž svědkem První konference nesvobodných národů východní Evropy a Asie, kde se ukrajinský nacionalistický odboj pod egidou Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) ujal úkolu vybudovat společnou frontu národů znevolněných Moskvou. Vůbec nepopírám, že se násilí UPA obracelo taky vůči Čechům, ale šlo o akty situační a individuální.
Přibližná pozice Volyňe na dnešní Ukrajině / Alex Tora, CC BY-SA 3.0
O jaké?
V našem kontextu se stal pojmem Kupičov, česká vesnice, která v listopadu 1943 úspěšně čelila dvěma nájezdům UPA, ačkoli měsíc předtím v Dermani uzavřela česká odbojová skupina Blaník s upisty dohodu o vzájemné neutralitě. V Kupičově měla totiž svou bázi 27. pěší divize polské Armii krajowej, což byl pravděpodobně důvod nelibosti místních struktur UPA. Ze vzpomínek se ale dozvíme, že Kupičov se opevňoval i proti návštěvám sovětských partyzánů. Stejným případem jako Kupičov byla Huleč Česká; několik dalších vesnic organizovalo domobranu, ale v celkovém kontextu byly plošné „banderovské“ útoky na Čechy zcela okrajovým fenoménem. Ve vesnici Nesvič oddíl UPA zachránil Čechy před kárnou výpravou Poláků, postupujících s nacisty za zády proti domnělým pomahačům UPA.
Víme, kolik Čechů bylo zabito?
Celkově je zaznamenáno 376 případů českých obětí přičítaných UPA (Čechů bylo na Volyni 30 tisíc). Jde o záznamy často sporné, plné protimluvů. Mnoho obětí připadá na období, kdy se do oblasti už vrátili Sověti. Proč by ale UPA v letech 1944–1946, kdy sama čelila návratu stalinské moci, měla zájem potlačovat tradičně přátelskou a loajální menšinu? Někdy uváděná datace může nasvědčovat spíš pachatelství kriminálních band. V onom nepřehledném terénu se různé elementy za UPA vydávaly, protože „banderovci“ měli tehdy autoritu. Jinou podskupinou protičeského násilí UPA byly zřejmě útoky na sovětské struktury, do nichž se mnozí Češi po válce zapojili. Tehdy nezřídka stanuli upisté a Češi se zbraní proti sobě, protože Sověti verbovali příslušníky národnostních menšin do zvláštních úderných bataliónů zaměřených na likvidaci UPA. Nicméně pokud jde o prameny subjektivní povahy, vzpomínky a výpovědi, vysvítá z nich, že ukrajinský odboj se choval k civilní české populaci místy naprosto bezohledně – když se potřeboval zmocnit potravin nebo hledal zbraně. Se stejnou neurvalostí si i vůči samotným Ukrajincům počínalo sovětské partyzánské hnutí, které rovněž necouvlo ani před zločiny proti lidskosti.
Šlo tedy o protičeskou etnickou čistku?
Ne. Jednalo se o individuální tragédie a všechny jejich české oběti si samozřejmě zaslouží důstojnou připomínku. My si ale musíme povšimnout něčeho jiného. Násobně více ukrajinských Čechů povraždil Stalin. Bolševici největší hromadnou vraždu občanů české národnosti se vkusem sobě vlastním spáchali ve dnech mnichovské krize, v září 1938. Všimla jste si, že by u nás tohle někdo Rusům vyčítal? Poté sovětský režim dolehl na zbylé volyňské Čechy, když v září 1939 připojil k SSSR západoukrajinské oblasti ukořistěné Polsku. Nakonec se Češi ocitali v roli potravy pro děla, když je Rudá armáda, jíž byl Ludvík Svoboda bezvýhradně poslušen, hnala do bezohledných operací na Dukle aj. Když nakonec naši krajané z Volyně přesídlili po válce do Československa, naráželi pro změnu na nelibost českých sousedů, kteří se s nimi handrkovali o majetek po Němcích. Komunistické orgány viděly ve volyňských Češích nespolehlivý živel, který toho ví nepříjemně mnoho o sovětské realitě. Život Volyňáků u nás byl pak až do pádu komunismu často ponurý a plný napětí; v hledáčku StB se ocitali stejně jako ukrajinská národnostní menšina. Na svých krajanech jsme se tedy provinili i sami, ale proč se kát, když na to máme „banderovce“?
Národnostní složení Polska v roce 1937 / Mariusz Paździora, CC BY 3.0
Co se teď vlastně na Ukrajině z Vašeho vědeckého pohledu odehrává?
Abych tady uplatnil vědeckost historika, budete se mě muset zeptat tak za třicet let. Už rok jsme svědky brutálního ruského pokusu o zvrat vývoje a zachování jaltského systému, tedy takového uspořádání, které neruské národy ponechávalo v ruské sféře vlivu. Vím, že oproti rozšířenému mýtu v Jaltě v únoru 1945 nedošlo k porcování světa, nicméně toto rokování mocností v morálním smyslu ponechalo Sovětům na pospas miliony Východoevropanů včetně antikomunistických Rusů. Ani po skončení studené války se oslabené Rusko nezřeklo ambice ovládat tyto země. Pobaltí se mu díky integraci do západních struktur vymklo, příklon Ukrajiny k Západu v Moskvě však vyhodnocovali přímo jako historické kacířství: Ukrajinu si Rusko privatizuje coby „kolébku ruské státnosti“. Kladu důraz na jednu pozoruhodnost: tuhle válku rozpoutali špatní studenti dějepisu. Nemá územní nebo energetické pohnutky – veškerá hmotná kořist je druhořadá. Vznikla kvůli svéráznému Putinovu chápání historie.
Dalo by se to s jistou nadsázkou označit tak, že jsme svědky začátku třetí světové války?
Je to největší válečná agrese v Evropě za posledních 75 let. Vede ji největší země světa, jaderná mocnost a člen Rady bezpečnosti OSN, přičemž její ambicí je změnit globální pořádek. Když Japonsko ve 30. letech 20. století realizovalo své výboje v Číně, byl to, zpětně viděno, podle mnoha historiků faktický počátek druhé světové války – dlouho před 1. zářím 1939. Války někdy získávají jména až dodatečně. Připočtěte ambice Číny a Íránu, známky neklidu v západních společnostech, nenávistné politické polemiky. Taková nálada byla naposled v předvečer druhé světové války. Suma sumárum, já si vsadil na třetí světovou, velmi mě však zaujal nedávný názor Leonida Gozmana, že máme co dělat s koncem druhé světové války. Ale že jde o něco „světového“ prozrazuje i množství linií, po nichž se útočí. Rusové využívají sociální sítě, dobře seřízené trolly, hrají to přes energetiku či korupci. Byly tu i ojedinělé teroristické útoky. Nejde o osamělý problém Ukrajinců.
Domníváte se, že Západ i NATO nepomáhají Ukrajině adekvátně. Zastáváte názor, že Rusy bychom měli – řečeno sportovní terminologií – vypnout. Co by poté nastalo a je vůbec možné „Rusy vypnout“?
Ke zdánlivě siláckým řečem mě nevede pozérství, ale strach. Strach z vědomí toho, že není třetí cesty: Rusové budou buď poraženi na hlavu, nebo bude nad našimi hlavami trvale zataženo. Loňská invaze je jen kapitolou války, z níž Kreml už léta neslevuje a v níž hodlá pokračovat. To je neoddiskutovatelná pravda. Tou druhou je, že do Rusů stačí strčit, aby se vojensky rozsypali, jejich síla nicméně spočívá v našem strachu. Na světě není jediná dobrá věc, která se obejde bez rizika. Kult zženštilosti a hodnotový rozklad dělá ze západního bloku soupeře liknavého, který se předem vzdává silných karet, jimiž disponuje. Proboha, když už se někdo nesmyslně bojí jaderné války, ať to alespoň neroztrubuje do světa! Prozrazovat nepříteli, že máme hranice, které se bojíme překročit, znamená jedno: více padlých ukrajinských hrdinů, více rozbombardovaných domů, Ukrajinu stále deptanější. Důsledkem bude katastrofa celé Evropy, protože ta země nám spadne na bedra tak jako tak. Co zbývá? Lifrovat na Ukrajinu vše, co máme, a přejít na válečnou ekonomiku. Obojí se propáslo, a tak je pravděpodobnost toho, že budeme do války nakonec zataženi bezprostředněji, než chceme, o něco větší.
V roce 2021 jste vydal knihu „Jablko z oceli“, kterou jste tvořil zhruba šest let a která se věnuje historii ukrajinského radikálního nacionalismu v letech 1920–1939. Proč jste si vybral toto téma?
Nějak instinktivně tíhnu k práci nesnadné a nevděčné, jak já říkám „průserotvorné“. Napadá vás tady lepší téma než ukrajinský radikální nacionalismus? Byla to síla, která sehrála svou roli v nejdramatičtější éře evropských dějin a tahle éra se na Ukrajině podepsala nejkrvavěji. Kdo studuje ukrajinský nacionalismus, studuje vlastně Evropu od Irska po Ural. Protože není jediné téma a jediná velká tendence evropských dějin, které by se neprojevily v zesílené, neředěné podobě právě na Ukrajině. Nacismus ani komunismus se tu nezrodily, přesto Ukrajinu postihly ze všech zemí nejfatálněji. „Kolaborace“ jako okřídlený pojem se váže k válečné Francii, přesto se o ní bavíme pořád v souvislosti s Ukrajinou. Totéž platí o antisemitismu: byl všude, ovšem všichni se tváří, že na něj mají historicky patent Ukrajinci. A ostatně kdy do našich životů vstoupila slova jako informační válka, trollové a kremlboti? V souvislosti s ukrajinskou revolucí 2014. Vyhýbám se ale nějakým esoterickým řečem o „prokleté“ nebo „nešťastné“ zemi. Ukrajina jsme my. Je to kus nás samotných, posunutý na východ, kde se kříží kultury a s nimi velmocenské zájmy. A to plodí konflikt.
JABLKO Z OCELI v knihovně autora. Knihu si můžete například koupit na stránkách knihkupectví Kosmas.cz. /Adam Svoboda
Podařilo se Vám splnit cíle, se kterými jste se do tvorby této knihy pustil?
Nepodařilo a nepodaří, ani kdybych časem vydal „Hrušku“ nebo „Třešeň“. Teď už vím, že se proti té záplavě lží a amatérismu, které zkreslují naše povědomí o Ukrajině a jimž se u nás tak daří, neprosadím. Neboť ukrajinistika je jediný obor, vyžadující krom odborných znalostí i vědomí, že cokoli k tomu při nejlepším odborném svědomí řeknete, bude do 24 hodin zpochybněno dalším nesmyslem psaným horkou redaktorskou jehlou nebo ze zlé vůle. Je to jako s antisemitismem: odolá všem rozumným námitkám a je věčný.
Proč panují vůči Ukrajině podle Vás takové předsudky?
Protože Západ si ono „Ukrajina jsme my“ nedokáže racionálně přebrat a raději pěstuje mýty, které tu zemi démonizují. Západ do Ukrajinců promítá své špatné svědomí a Ukrajina funguje jako odpadní jímka jeho (našich) neřešených problémů s historií. To je usnadněno tím, že podvědomě vidíme v Ukrajině pořád stát a národ nesamozřejmý, nedotvořený. Tu nesamozřejmost nám stále vnukají ruské tlampače a bohužel to někdy odráží i polská historická rétorika. S oběma státy přitom Ukrajinci v minulosti museli svádět nerovný boj. Příklad, který tu zavadí o vaši původní otázku: krvavá etnická čistka, kterou za války na Polácích spáchala UPA, má zejména u nás mnoho vášnivých soudců. Dokud se nezačneme ptát, kam zmizely tři miliony našich německých spoluobčanů, po dlouhé generace obývajících české země. Já proto vždycky říkám, že Češi (Rusové i Poláci) nikdy neodpustí Ukrajincům svoje vlastní hříchy. Se studiem ukrajinského radikálního nacionalismu je to tedy jako s neurologickým kladívkem: udeříte do jednoho místa a vyvoláte reflexní reakci.
Co byl Stepan Bandera z pohledu ukrajinisty a historika vlastně za člověka? Byl to hrdina, kolaborant nebo prostě jen zoufalý člověk, „který se pokusil chytit stébla“?
Pokaždé, když čelím tázání po „homo Bandera“, dostaví se divný pocit: proč se stále bavíme o někom, koho většina těch ukrajinských hrdinů umírajících dnes na bojišti, ani nezná? Kdo ani v jedné etapě svého života neměl diktátorskou moc, naopak byl velkou část života vězněn a ještě déle žil jako štvanec v exilu? Čím tak fascinuje? A vidíte: zase nás weaponizace dohnala a potvrzuje svou účinnost. Nelze pochopit Banderu, pokud nechápeme dobu, v níž působil. Když mu bylo dvanáct, v roce 1921, stali se Ukrajinci největším evropským národem bez vlastního státu, rozděleným mezi čtyři mocnosti. Z nich Polsko a Rumunsko byly povýšenecky utlačitelské a Sovětský svaz časem genocidní (českoslovenští Ukrajinci/Rusíni to ještě vyhráli). Připomeňme, že Ukrajinci od roku 1918 sváděli o svou státnost hrdinné boje s bolševiky, pak Poláky, ruskými bělogvardějci, Rumuny, a že jejich krátkodechá státnost se opírala o právo a humanitní ideály s příchutí socialismu. Porážka Ukrajiny v roce 1921 připravila Evropu o demokratickou bariéru proti rudé Moskvě. Zrodila se generace Ukrajinců, která právě tu demokratičnost vinila z neúspěchu války za nezávislost. Z ní vzešel Bandera – terorista i bojovník za svobodnou Ukrajinu v jednom. Žádný demokrat, avšak ke konci soupeř toho nejhoršího, co 20. století přineslo – nacismu a komunismu.
A jak je to tedy s tím „hrdinstvím“ Bandery?
Pojem hrdinství nelze změřit a definovat. Byl hrdinou pro ty, kdo souzněli s jeho poselstvím. Obstál ve zkouškách, které naši generaci naštěstí minuly. Teroristé bývají často hrdinští: napadají mě tu jako jedni z mnoha hladovkáři z Irské republikánské armády v roce 1981. Lidské dějiny, zejména ty ukrajinské, jsou ale plné hrdinů, kteří teroristy nebyli. Myslím, že tito lidé mají morální převahu.
Dovolte mi ale ještě zdůvodnit, proč Banderu dnes 74 procent Ukrajinců vnímá pozitivně. Neboť Stepan Andrijovyč byl protagonistou toho ukrajinského proudu, který ani po skončení druhé světové války neskládal zbraně. Ukrajinský exil a odboj se vedle těch pobaltských a běloruského marně dovolávaly u Západu pochopení. Pro ně to nebyl konec války, jen její pokračování se staronovým nepřítelem – ruským imperialismem. Bandera psal, že Rusko je bude dusit bez ohledu na to, zda mu povládnou bolševici či kdokoli jiný. Marná sláva, to bylo jasnozřivé.
Stepan Bandera / depositphotos.com
Co Banderu primárně formovalo?
Bandera se narodil na západní Ukrajině, kdy toto prostředí bylo už od dob Rakouska-Uherska arénou národnostního konfliktu mezi Ukrajinci a Poláky. Poláci se nyní na rozdíl od Ukrajinců svého státu dočkali, ale vzhledem k neklidné meziválečné éře se tam demokracii příliš nedařilo a menšiny, tvořící třetinu jeho populace, neměly na růžích ustláno. Ukrajinci se uchýlili k terorismu, ale to dělali už před Banderou a nezávisle na něm. Násilí v Polsku pěstovali i komunisté a polští krajní nacionalisté, společnost byla radikalizovaná a nestabilní. Bandera nebyl vlastně ničím odlišný od své generace, byl mimořádný jen organizační obratností, železnými nervy a uměním získávat si důvěru. Když v polovině 30. let stanul za podíl na vraždě polského ministra vnitra před soudem, zapůsobil na mnohé svou odvahou a řečnickým uměním. Zajímavé je, že tehdy byl sovětskému tisku docela ukradený. Ukrajinci pod nadvládou komunismu byli tehdy zdecimováni šílenou stalinskou kolektivizací a hladomorem, který z ní vzešel. Demokratický svět se však k jejich utrpení obracel zády. Když společným dílem Hitlera a Stalina padlo na podzim 1939 Polsko, skončilo Banderovo věznění a ukrajinští nacionalisté sázeli na Německo.
Ovšem tvrzení, že kolaborovali s nacisty, pokládáte za zavádějící a účelové.
„Kolaboraci“ jeho hnutí vyčítají ti, kdo okupaci zažili až s příchodem Hitlera. Ale Ukrajina svou „druhou světovou válku“ prožívala už dvacet let. I ona byla okupována sousedy, i tady se umíralo po milionech. Nehledě na to, že principem „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ se řídily všechny nesvobodné národy Evropy odpradávna. Slovák L’udovít Štúr v roce 1849 „kolaboroval“ s Rusy, kteří přišli potlačit revoluci Maďarů, Masaryk „zradil“ Rakousko, aby vzniklo Československo, velmoci v Mnichově si třásly rukou s Hitlerem, jen aby byl zachován mír. O jaké kolaboraci tu chceme v Banderově případě mluvit, jestliže nepřísahal věrnost ani Moskvě, ani Varšavě a nakonec ani Němcům? Ti poslední jej za neposlušnost vsadili do koncentráku a tři jeho bratry usmrtili, z toho dva v Osvětimi. Kolaborant je člověk, jehož zájmy splývají se zájmy okupanta. To pro ukrajinské nacionalisty neplatí. Znali význam Ukrajiny pro evropskou rovnováhu a dávali nacistům najevo, že hodlají vystupovat jako jejich rovnocenní partneři v boji se Stalinem. Pokládám ale za nutné tady vypíchnout jeden hrozně nebezpečný fakt: ta naše fascinace ukrajinskou „kolaborací s nacisty“ se rýmuje s legendou, kterou Putin zdůvodnil svou genocidní agresi: Ukrajinci jsou nacisté a je třeba je odvšivit. Rusové to dělají válečnými zločiny, polští nacionalisté a jejich čeští sekundanti chtějí pro změnu „denacifikovat“ jejich výběr hrdinů. Ruští zpravodajci, kteří na nás cílí svá opracovaná historická falza, dobře vědí, že na adrese příjemců se najde dost polovzdělanců či ješitných moulů, kteří tu práci dotáhnou do konce.
U moderátora Strakatého jste ovšem zmínil, že s nacisty „kolaborovali“ i Poláci.
V roce 1934 to byla Varšava, kdo vyprostil Hitlerovo Německo z mezinárodní izolace a navázal s ním vřelé styky. Německý režim byl v Polsku po jistý čas vroucně obdivován, na státní návštěvu přijel Joseph Goebbels, na lov sem přijel i Hermann Göring, polská bezpečnost spolupracovala s gestapem na potírání ukrajinského podzemí. Jak se chovalo Polsko za mnichovské krize, netřeba připomínat. Zdůrazňuji, že se vyhýbám moralistním slovům o „kolaboraci“, nechci soudit minulost pouze dnešníma očima, nepodceňuju vlčí mrav doby, v níž státy jako Polsko musely nějak taktizovat. Je mi také jasný vklad, jaký Poláci později vnesli do boje s nacismem. Jen trvám na jednom: nesmějí být pokrytci. Pokrytectví je necitelnost ke zkušenosti bližního. Ukrajinci jsou naši bližní, kteří nás navíc brání před smrtelnou hrozbou. Pochopit to je známkou jakési bazální inteligence. A ještě něco: je mi jasné, že část ukrajinských nacionalistů, kteří se zakonspirovali tak, že vstupovali do okupační administrativy, aby měli přístup ke zbraním a chystali protiněmecké povstání pro vhodnou chvíli, se podílela na vraždách ukrajinských Židů. Podobně tomu bylo s částí pozdějšího litevského a lotyšského odboje, ostatně i mezi polskými odbojáři byli lidé ostrých antisemitských pohledů. O tom je třeba věcně debatovat a dál na tom bádat, aniž bychom lezli Rusům na lopatu.
Pomník Stepana Bandery ve Lvově (2013) / depositphotos.com
Co se týká trollení „nepohodlných“ osob, jejichž názory se ruské propagandě nehodí, tak v současné době je tato aktivita na výrazném vzestupu – jak to s těmito trolly máte Vy? Také Vás trollí?
Nikdy jsem nebyl paranoik, ale už jsem se vyléčil. Od konce loňského roku zaznamenávám na sociálních sítích soustředěné útoky, které se docela nově věnují mému přednesu, mé mimice, věnují se zkrátka panu Svobodovi osobně, místo aby se zabývaly tím, co říká. Jen minimum hlasů se snaží reagovat na řečené, byť třeba polemicky. Podotýkám, že i v předešlých letech byli trollové hojní, ale zdaleka ne tak vynalézaví. Metoda této řízené diskreditace je už popsána zpravodajskými manuály, jelikož jak už bylo řečeno, válku Rusové vedou na různých bojištích. Je to ale i užitečné: trollové totiž mohou být barometr nálad, jako mouchy před bouří, které taky bývají dotěrnější. A já v jejich zostřené aktivitě tuším souvislost s brzkou ruskou ofenzivou, o níž se teď mluví. Také už díky nim s jistotou vím, kdo na Slovensku vyhraje volby. Celkově vzato je tohle ale naprosto podružné. Nás musí pálit pro změnu vynalézavost, s níž český stát likviduje humanitní a společenskovědní obory. Já osobně nejsem stálý zaměstnanec univerzitního pracoviště, ale ta debilizace společnosti prostřednictvím žebráckých platů, které tito mí kolegové pobírají, vydá za celou trollí továrnu.
A kdo podle Vás na Slovensku vyhraje volby?
Vyhraje Fico a „proruské“ síly.
Ředitel Bezpečnostní informační služby plukovník Michal Koudelka v roce 2019 ve vztahu k českým školám konstatoval, že Bezpečnostní informační služba ve shodě s velkou částí odborné veřejnosti považuje za stěžejní, aby mladí lidé opouštěli školní systém s mnohem širšími znalostmi moderních dějin, včetně důležitých a mnohdy ne příliš známých souvislostí. Protože jen občan, který bude chápat historii ve všech souvislostech, bude schopen čelit stále většímu informačnímu chaosu a zvládne rozlišit dezinformace od reality. Souhlasíte s tímto tvrzením?
Podepsal bych ho dvakrát po sobě. A jestli někdo názor pana Koudelky dokonale potvrzuje, jsou to čeští protagonisté „ruského světa“ – ti druhdy na Hradě i ti na sociálních sítích. Všimněte si, jakou nenávist u nich sklízí humanitní a sociálně vědní obory. Jak stereotypně opakují, že „máme málo techniků a příliš mnoho filosofů“. To by ovšem podepsali všichni diktátoři i populisté, co jich kdy bylo: technika a matematika přežije všechno, protože čísla neprovokují, čísla slouží. Ve skutečnosti jsme na tom s historickou gramotností přežalostně. Rétorické výkony našich politiků v tomto ohledu připomínají rekonvalescenty po těžkých autonehodách a naše mediální scéna se uchopením historických témat nebezpečně blíží pásmu lehké retardace. Znalost dějin totiž vyžaduje jak memorizaci (nechápu, proč se do ní každý strefuje), tak logické zacházení s nabytými vědomostmi. Přičemž historická výpověď zároveň prověřuje i naši občanskou odvahu, ochotu k nekonformitě, která se však musí zastavit před hranicí planého provokatérství. Takže znovu: sklízíme, co jsme zaseli, a bohužel co hůře – sejeme zvesela dál.
Před začátkem našeho rozhovoru jste zdůraznil, že nejste žádný přítel Ukrajiny, ale jste vědec. Závěrem rozhovoru Vám proto položím osobnější dotaz – jak jste se dostal ke studiu ukrajinistiky a historie, co Vás motivovalo a proč? A litoval jste někdy, že jste si vybral zrovna tyto obory? Přeci jen nejsou to zrovna obory lukrativní.
Člověk je v pokušení říct něco pikantně nevšedního, něco jako „Měl jsem v dětství úraz a anděl mi pak ve snu přikázal stát se ukrajinistou“. To už ani nezkouším a rovnou řeknu, že se mi ten obor tak nějak přihodil. Byly tu nějaké přísady, které mě nasměrovaly. Někdy v šesté třídě, ještě před rokem 1989, mě začala o přestávkách hypnotizovat mapa „SSSR“ a rozsáhlé prostory, které se na ní naskýtaly. Z nich „Ukrajinská SSR“, jak se to tehdy jmenovalo a psalo, mě upoutala jako jiné, bližší a šťavnatější „Rusko“. Že jde o „Rusy“ jsem tehdy nepochyboval, stejně jako nebylo pochyb, že „banderovci“ byli synonymem hrdlořezů: to ke mně putovalo nejen režimními kanály, ale myslím, že to sugerovala i literatura Svazu protifašistických bojovníků z knihovny mého dědy – za války účastníka odboje ve Francii. A psanci tohoto typu mě vždycky lákali ke zkoumání. Své volby jsem litoval bezpočtukrát, nikoli však z důvodu malé lukrativnosti, ale chyběla mi jistota, že to má smysl. Smysl mé práci dal bezpečně až Vladimir Putin a jeho souputníci – protiukrajinští publicisté, civilisté, trollové… Můj obor se stal zajímavě dramatickým, ale taky mi ukázal limity lidské chápavosti v humanitní sféře. Narodit se podruhé, rád bych byl psychiatrem nebo kriminalistou. Historikem už sotva.
Děkuji Vám za rozhovor.
Mgr. David Svoboda, Ph.D., nar. 1977, ukrajinista a historik. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy externě vyučuje dějiny Ukrajiny. Od roku 2012 působí v Ústavu pro studium totalitních režimů, je redaktorem periodika Slovanský přehled a počínaje rokem 2020 působí také jako redaktor v Muzeu paměti XX. století. Ve volném čase studuje cizí jazyky, hraje na bicí, trénuje box a relaxuje při túrách v přírodě.
Související články
Martin Svárovský: Obnažila se zbabělost Západu, Ukrajinci válku vyhrají
Martin Svárovský je dlouholetý diplomat, necelá dvě desetiletí pracoval v rámci resortu českého ...
-
04.05.2022
-
30 komentářů
-
Zdeňka Kovaříková
Petr Pojman: Rusko je fašistický stát
„Brutalita ruských vojáků na Ukrajině mne nepřekvapila, brutální represe jsou součástí každé ruské ...
-
09.11.2022
-
101 komentářů
-
Zdeňka Kovaříková
Geopolitik Vladimír Baar: Mír je nutné si vynutit silou, Rusku se musí dát ultimátum
„Zlu je třeba se postavit a zastavit ho, dokud je čas. Jestli chce Západ uchránit svoje hodnoty, tak ...
-
01.12.2022
-
77 komentářů
-
Zdeňka Kovaříková
Ředitel Ústavu zpravodajských studií Univerzity obrany Libor Kutěj: České zpravodajské služby ruskou hrozbu nikdy nepodceňovaly
„Zájem o službu u Vojenského zpravodajství i u zpravodajských štábů Armády České republiky je v ...
-
13.12.2022
-
3 komentářů
-
Zdeňka Kovaříková
Celé roky si říkám, jak je možné, že v relativně moderní době svět dopustil, aby Hitler rozpoutal něco tak otřesného a drzého a nikdy by mne nenapadlo, že k tomu dojde o osmdesát ...Zobrazit celý příspěvek
Celé roky si říkám, jak je možné, že v relativně moderní době svět dopustil, aby Hitler rozpoutal něco tak otřesného a drzého a nikdy by mne nenapadlo, že k tomu dojde o osmdesát let později znovu. Cizí armáda si opět drze přijde do jiné země, aby tam vraždila a ničila vše, co jí přijde pod ruku. A to vše kvůli komplexu jedné zrůdy! Myslel jsem, že tohle už je dávno zakonzervováno v minulosti.Raději budu závislý na vyspělém západu, než na zaostalém středověkém východu.Skrýt celý příspěvek
Dnešní citace z médií: "Ukrajina nebude poslední zastávkou invaze ruského prezidenta Vladimira Putina. Tvrdí to jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj. "Bude pokračovat ...Zobrazit celý příspěvek
Dnešní citace z médií:
"Ukrajina nebude poslední zastávkou invaze ruského prezidenta Vladimira Putina. Tvrdí to jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj. "Bude pokračovat ve svém tažení do všech ostatních států, které byly v určitém okamžiku součástí sovětského bloku," řekl podle listu Al Džazíra Zelenskyj politickým lídrům na bezpečnostní konferenci v Mnichově."
Tedy další zprávy o tom, že to russácké tažení bude postupně směřovat k "OBNOVĚ SOVĚTSKÉHO IMPÉRIA".Skrýt celý příspěvekZákladní otázka zní: "kdo rozpoutal válku v 21 století?" Proč? Ok můžeme hledat třeba tisíce důvodů, ale žádný neobstojí... Proč? Protože umírají lidé a to jedni za svou vlast za ...Zobrazit celý příspěvek
Základní otázka zní: "kdo rozpoutal válku v 21 století?" Proč? Ok můžeme hledat třeba tisíce důvodů, ale žádný neobstojí... Proč? Protože umírají lidé a to jedni za svou vlast za Ukrajinu a druzí za propagandu z Kremlu. David Svoboda je jediný, kdo se snaží vysvětlit a hlavně doložit, že to Putinovo blábolení není založeno na pravdě.
Musíme být šťastný, že ČR má takovou kapacitu jako je David Svoboda! Bez něj bychom mohli věřit i tomu, že ve dne je tma a v noci světlo, což by asi Putina velice potěšilo...Skrýt celý příspěvekVojna na UA je pokracovanim vojen Gruzínska, Moldavska, Čečenska....
Obnova imperia SSSRVojna na UA je pokracovanim vojen Gruzínska, Moldavska, Čečenska....
Obnova imperia SSSRA není to pokračování Srbska,Iráku, Afghánistánu, Libye...
Kdo organizoval a platil puč na Majdanu ?A není to pokračování Srbska,Iráku, Afghánistánu, Libye...
Kdo organizoval a platil puč na Majdanu ?
Upřímně se přiznám, že to moc nechápu.Rusové určitě měli nějaký pádný důvod k rozpoutání konfliktu.Ale rozhodně to nebylo svérázné chápání historie.Tedy té vzdálené.Mám na mysli ...Zobrazit celý příspěvek
Upřímně se přiznám, že to moc nechápu.Rusové určitě měli nějaký pádný důvod k rozpoutání konfliktu.Ale rozhodně to nebylo svérázné chápání historie.Tedy té vzdálené.Mám na mysli OUN,UPA,Bandera.Spíše jim vadilo současné směřování Ukrajiny.Což asi vyhodnotili jako potencionální nebezpečí.Skrýt celý příspěvek
Pokud jde o "nebezpečí" (po vojenské stránce), nebo nějaký "oprávněný" strach Ruska, třeba z NATO - to mi přijde jako úplný nesmysl. Země s šesti tisíci jadernými hlavicemi se ...Zobrazit celý příspěvek
Pokud jde o "nebezpečí" (po vojenské stránce), nebo nějaký "oprávněný" strach Ruska, třeba z NATO - to mi přijde jako úplný nesmysl. Země s šesti tisíci jadernými hlavicemi se přece vůbec nemusí obávat nějakého vnějšího nebezpečí. Nebo napadení ...
Tyhle "strachy" jsou dobré leda tak pro domácí obyvatelstvo k udržování poslušnosti.
A třeba ekonomicky, by rozvíjející se sousední stát byl spíš výhodný, než aby byl nebezpečím. Rusku ale o ekonomiku a vzájemnou výhodné obchody nejde, po desetiletí okolo sebe vytváří a udržuje "bordelistány".
Jediné "nebezpečí" je ze ztráty vlivu Ruska na okolí, tedy snížení významu a důležitosti "říše". Mě to celé přijde jako středověká válka za zvětšení sféry vlivu (ale "lebensraumu" mají přitom doma dost a nevyužitého), rozšíření impéria a věčnou slávu imperátora. Možná ještě nějaké ty ložiska nerostných surovin, ale těch mají na svém taky dost ...Skrýt celý příspěvekI když to je iracionální nesmysl, není sebemenší problém se stím ztotožnit a konat podle toho. Nepoužívejme naše vzorce uvažování na Rusko. Je to jiný Matrix. Vynikající ...Zobrazit celý příspěvek
I když to je iracionální nesmysl, není sebemenší problém se stím ztotožnit a konat podle toho.
Nepoužívejme naše vzorce uvažování na Rusko. Je to jiný Matrix.
Vynikající rozhovor.
https://youtu.be/wyr8v8GIOcs...
"Ruský národ je přesvědčen, že jeho posláním je trpět."Skrýt celý příspěvekOpet Historia Realna. Sem rad ze se shodnem na kvalitach. Zichoviczowo tempo ,aktualnost a vyber hostu je 5****. Jinak imho ten duvod byl opravdu ze ukrajina se zacala zvedat a ...Zobrazit celý příspěvek
Opet Historia Realna. Sem rad ze se shodnem na kvalitach. Zichoviczowo tempo ,aktualnost a vyber hostu je 5****. Jinak imho ten duvod byl opravdu ze ukrajina se zacala zvedat a rusko upada. A jednou by tohle doslo i k Tuvincum. Proto bylo napsano UA krvi na stene nekde hned na zacatku invazu ( nevim kde ale ta fotka byla desiva ) - Vy chateli zit lucse? .Skrýt celý příspěvek
Tak jistě Rusko bere Ukrajinu jako nárazníkové pásmo. Na tom není nic nepochopitelného.Vlastnictví JZ v tom nehraje roli. Ale vše je jinak,níže jsem se dočetl, že Putin válku ...Zobrazit celý příspěvek
Tak jistě Rusko bere Ukrajinu jako nárazníkové pásmo.
Na tom není nic nepochopitelného.Vlastnictví JZ v tom nehraje roli.
Ale vše je jinak,níže jsem se dočetl, že Putin válku rozpoutal vlastně proto, že je starý, nemocný a chce si posílit ego.Tímto je proces vymývání mozků zdárně ukončen.Skrýt celý příspěvekKrásná ukázka "trollingu" v praxi. To co zde "parafrázujete", že je v tom příspěvku "níže", tak to tam tak ve Vámi podávané podobě uvedeno není a ani zamýšleno to tak nebylo. Stačí ...Zobrazit celý příspěvek
Krásná ukázka "trollingu" v praxi. To co zde "parafrázujete", že je v tom příspěvku "níže", tak to tam tak ve Vámi podávané podobě uvedeno není a ani zamýšleno to tak nebylo. Stačí málo a vše se hezky překroutí... A takhle je to se vším, že? ;-)Skrýt celý příspěvek
Zatím vidím překrucování z tvojí strany.
A pochopitelně,kdo nejede na vlně proukrajinské propagandy je logicky troll.
Trochu jednoduché a ubohé,ne.Zatím vidím překrucování z tvojí strany.
A pochopitelně,kdo nejede na vlně proukrajinské propagandy je logicky troll.
Trochu jednoduché a ubohé,ne.
Jaké překrucování???
No nic.
Evidentně je to marný. Je to marný. Je to marný.Jaké překrucování???
No nic.
Evidentně je to marný. Je to marný. Je to marný.K čemu "nárazníkové pásmo"? Vždyť na Rusko nikdo neútočí, žádné hordy se tam nevalí, ani uprchlíci do Ruska tudy neproudí ... Západ po celou dobu chtěl s Ruskem mírově koexistovat ...Zobrazit celý příspěvek
K čemu "nárazníkové pásmo"? Vždyť na Rusko nikdo neútočí, žádné hordy se tam nevalí, ani uprchlíci do Ruska tudy neproudí ...
Západ po celou dobu chtěl s Ruskem mírově koexistovat (partnerství pro mír ...), když bylo v největší nouzi, tak místo napadení jsme mu humanitárně pomáhali. My, na rozdíl od nich (a pár skutečně vymytých mozků u nás) vyznáváme spolupráci a win-win řešení.Skrýt celý příspěvekJistě,proč nárazníkové pásmo.Chápu. Prostě Rusové nějak vyhodnotili dění na Ukrajině a nějak se rozhodli se všemi důsledky.Nic s tím neuděláš i když tě to štve. Jedině můžete ...Zobrazit celý příspěvek
Jistě,proč nárazníkové pásmo.Chápu.
Prostě Rusové nějak vyhodnotili dění na Ukrajině a nějak se rozhodli se všemi důsledky.Nic s tím neuděláš i když tě to štve.
Jedině můžete mínusovat.
Mimochodem Merklová prohlásila, že Minské dohody tu byly jen proto aby poskytly Ukrajině čas na přípravu k válce.Nevím přesně jakou válku měla na mysli.Skrýt celý příspěvek
To Tesil: Velmi urputná obhajoba ruského genocidního režimu. Na skoro každý argument, který "odsuzuje vražedné chovaní ruska", dorazí "prorussácká" odpověď, která nemorální jednání ...Zobrazit celý příspěvek
To Tesil: Velmi urputná obhajoba ruského genocidního režimu. Na skoro každý argument, který "odsuzuje vražedné chovaní ruska", dorazí "prorussácká" odpověď, která nemorální jednání a chovaní ruska "obhajuje". Velmi zajímavý jev toto...nebo naopak nezajímavý a očekávaný...? ;-)Skrýt celý příspěvek
Pádný důvod byla a je právě ta historie neboť vládce se rozhodl, že se do ní zapíše (což se mu již povedlo sice né jak chtěl) jako sjednotitel velké Rusi. A tím se postaví vedle ...Zobrazit celý příspěvek
Pádný důvod byla a je právě ta historie neboť vládce se rozhodl, že se do ní zapíše (což se mu již povedlo sice né jak chtěl) jako sjednotitel velké Rusi. A tím se postaví vedle Ivana hrozného ; Kateřiny; Petra ; Lenina.... a vymaže Mikolaše; Gorbačova atd. A nerostné bohatství+ průmysl a zemědělství budou jen třešničkou na dortu. Dokud on bude jen trochu věřit že vyhraje není tomuto utrpení konce.
A strach z bezpečnosti Ruska ? Žádný.
Kdyby se UA zapojila do EU nebo i NATO ,tak se mu to již nikdy nepodaří a na hledání jiného způsobu jak do historie už nemá žádný čas. Takže je to válka jednoho muže jak se o něm bude mluvit v historii Ruska.Skrýt celý příspěvekGorbačov se vymazal sám. A zajisté Rusko nemá dost svého nerostného bohatství. Jinak píšeš o jiné historii než pan Svoboda. A podle tebe Rusko nemůže mít obavy o svou bezpečnost na ...Zobrazit celý příspěvek
Gorbačov se vymazal sám.
A zajisté Rusko nemá dost svého nerostného bohatství.
Jinak píšeš o jiné historii než pan Svoboda.
A podle tebe Rusko nemůže mít obavy o svou bezpečnost na rozdíl od jiných států?Skrýt celý příspěvek
"U moderátora Strakatého jste ovšem zmínil, že s nacisty „kolaborovali“ i Poláci. V roce 1934 to byla Varšava, kdo vyprostil Hitlerovo Německo z mezinárodní izolace a navázal s ...Zobrazit celý příspěvek
"U moderátora Strakatého jste ovšem zmínil, že s nacisty „kolaborovali“ i Poláci.
V roce 1934 to byla Varšava, kdo vyprostil Hitlerovo Německo z mezinárodní izolace a navázal s ním vřelé styky. Německý režim byl v Polsku po jistý čas vroucně obdivován, na státní návštěvu přijel Joseph Goebbels, na lov sem přijel i Hermann Göring, polská bezpečnost spolupracovala s gestapem na potírání ukrajinského podzemí. Jak se chovalo Polsko za mnichovské krize, netřeba připomínat. Zdůrazňuji, že se vyhýbám moralistním slovům o „kolaboraci“, nechci soudit minulost pouze dnešníma očima, nepodceňuju vlčí mrav doby, v níž státy jako Polsko musely nějak taktizovat. "
Tiaaa i w takich fragmentach wychodzi homo-sovietikus "historyków" z Rosji i byłego ZSRR...
Czyli to co "wtłaczano" przez kilka pokoleń.
Relatywizm...
Tak próba nawiązania lepszych kontaktów z nowymi władzami z Berlinie (słowo klucz - nowymi -> nowe władze to nowe szanse, na rozwiązanie starych problemów - których było mnóstwo) to to samo co jawne i ciągła współpraca UPA z niemieckim wywiadem.
W tym samym 1934 UPA zamordowało polskiego polityka - ministra Bronisława Pierackiego. Człowieka który był stronnikiem bardzie ugodowej i łagodnej polityki wobec mniejszości (Stąd o zamach podejrzewano w pierwszej kolejności skrajnych nacjonalistów)
Mówiąc najogólniej ukraiński "ruch niepodległościowy" był instrumentalnie wykorzystywany przez Niemców w celu destabilizacji Polski. W trakcie wojny próbowano wykorzystać go do walki z sowietami.
To nie pierwszy i nie ostatni przypadek gdy gdzieś ruchy "separatystyczne" czy "niepodległościowe" są używane do gry operacyjnej służb specjalnych.Skrýt celý příspěvekS Hitlerem nakonec kolaborovala půlka Evropy, SSSR i US korporace.
S Hitlerem nakonec kolaborovala půlka Evropy, SSSR i US korporace.
Amerykańskie (i nie tylko) korporacje także zbudowały przemysł ZSRR - więc co też kolaborowały? Właśnie - to jest ten "relatywizm". Rosjanie także próbują "relatywizować" - ...Zobrazit celý příspěvek
Amerykańskie (i nie tylko) korporacje także zbudowały przemysł ZSRR - więc co też kolaborowały?
Właśnie - to jest ten "relatywizm".
Rosjanie także próbują "relatywizować" - twierdząc że PL miała "sojusz" z III rzeszą - bo podpisaliśmy pakt o nieagresji. (podpisany właśnie w 1934)
A to, że taki sam pakt mieliśmy z ZSRR (1932) jakoś "zapominają"Skrýt celý příspěvek
Zásadná poznámka... História v tomto konflikte nehraje úlohu. Históriu sa len odôvodňuje vojenská agresia. Rusko rozohralo spravodajskú hru v roku 2008 odkedy Putin začal ...Zobrazit celý příspěvek
Zásadná poznámka... História v tomto konflikte nehraje úlohu. Históriu sa len odôvodňuje vojenská agresia. Rusko rozohralo spravodajskú hru v roku 2008 odkedy Putin začal vyhlasovať, že Rusko je baštou tradičných kresťanských, kultúrnych a spoločenských hodnôt. Zároveň začali šíriť, že NATO a západ má záujem na zničení Ruska. Dovtedy tomu tak nebolo?Skrýt celý příspěvek
Dobře, že se pan Svoboda nebojí vynést na světlo i nepříjemné skutečnosti. Je třeba věci s co nejmenší dávkou předsudků a vlastních přání. Jsem zvědav do jaké roviny se přenese ...Zobrazit celý příspěvek
Dobře, že se pan Svoboda nebojí vynést na světlo i nepříjemné skutečnosti. Je třeba věci s co nejmenší dávkou předsudků a vlastních přání.
Jsem zvědav do jaké roviny se přenese tento konflikt v případě, že čistě hypoteticky dojdou ukrajinci ochotni válčit, nebo jim dojdou "klacky." Půjde někdo do přímého střetu NATO Rusko?Skrýt celý příspěvekVýborný článek ! Jenom si nemyslím, že Putin rozpoutal potenciálně sebezničující válku kvůli historii. Bude za tím jako obvykle moc a peníze. Historie mu slouží jen jako zástěrka.
Výborný článek ! Jenom si nemyslím, že Putin rozpoutal potenciálně sebezničující válku kvůli historii. Bude za tím jako obvykle moc a peníze. Historie mu slouží jen jako zástěrka.
Spíš jenom ta moc a komplex velikášství. S8m se přirovnal k Petrovi Velikému.
Spíš jenom ta moc a komplex velikášství. S8m se přirovnal k Petrovi Velikému.
Však právě. Chce "obnovit historii", chce být "car obnovitel". Moc a peníze už dávno má. Je starej, nemocnej, kolik času mu zbývá...? - proč by hromadil další peníze, když už teď ...Zobrazit celý příspěvek
Však právě. Chce "obnovit historii", chce být "car obnovitel". Moc a peníze už dávno má. Je starej, nemocnej, kolik času mu zbývá...? - proč by hromadil další peníze, když už teď je jeden z nejbohatších lidí na planetě? K čemu??? A moc? Zas toliko oproti současnému stavu by si svou stávající moc Ukrajinou nerozšířil. Ale získat dějinnou slávu a vrýt se do historie jako "novodobý CAR" - tak to už je echt jiný ego adrenalin.Skrýt celý příspěvek
Stačí se podívat na to, kdy západní firmy, včetně českých MND, dostaly koncese na těžbu plynu na Ukrajině a podívat se na velikost ložisek plynu na východní Ukrajině. Ukrajina má ...Zobrazit celý příspěvek
Stačí se podívat na to, kdy západní firmy, včetně českých MND, dostaly koncese na těžbu plynu na Ukrajině a podívat se na velikost ložisek plynu na východní Ukrajině.
Ukrajina má takové množství zasob plynu, že Evropa by už nepotřebovala časem ani kubík russackeho plynu.
Tím by samozřejmě největší země světa s HDP velikosti +- Itálie přišla o mocnou geopolitickou páku, kterou spíše chtěla používat jako středověký palcát.
Teplá zima jim s palcátu udělala spíš spíš LARPovou atrapu a křečky a krtky budou časem žrát sami :-)Skrýt celý příspěvek
Načítám diskuzi...