Dějiny Ukrajiny III - Kyjevská Rus

Rurikovci Oleg a Igor I.

Rurik nebyl prvním vládcem tohoto územního celku. Nicméně slovanské kmeny, které zde působili dříve, nebyly dostatečně početné k založení státního útvaru.

Podle dostupných historických pramenů Kyjevskou Rus skutečně uspořádali do státního celku až švédští Varjagové. Mimochodem, DNA Rurikovců náleží haploskupině N (přesněji N1c1 typickou pro Švédsko).

Po smrti Rurika se vlády ujal jeho údajný syn Oleg. Není jisté, zda byl Oleg († 912) skutečně přímým potomkem Rurika († 879). Podle některých pramenů byl poručníkem rurikova syna Igora, který byl v době úmrtí svého otce malý a nemohl převzít moc.

Nicméně Oleg byl v době své vlády úspěšný. V roce 882 si podmanil Kyjev a spojili ji z Novgrodem. Okamžik spojení dvou nejvýznamnějších slovanských středisek pod jedinou vládou bývá tradičně označován jako založení starého ruského státu, Kyjevské Rusi.

Potřeba upevnit moc Kyjeva ale vedla ke konfliktům s byzantskou říší. Nejdříve se Oelg dostal do konfliktu s Chazary, které porazil u Kaspického moře. Jeho nejvýraznějším tažením bylo ale bezpochyby vyplenění Konstantinopole v roce 911.

Oleg přibíjí na vstupní bránu do Konstantinopole svůj erb. / Volné dílo

Rurikův syn Igor I. († 945) nastoupil po smrti Olega a vládl do roku 945. Nebyl ale tak úspěšný jako Oleg. V roce 941 skončila třicetiletá mírová smlouva s Konstantinopoli. Po prohrané bitvě v témže roce o město Igor I. musel uprchnout.

Jeho vládu ukončilo povstání východoslovanského kmene Drevljanů. Roku 945 byl Igor I. zabit při vybírání daní u Drevljanů.

Žena na kyjevském trůně a nástup křesťanství

Mnohem úspěšnější panovnicí se ukázala Igorova žena Olga († 969), regentka jejich syna Svatosljava. V roce 955 přijala jako první panovnice Kyjevské Rusi křesťanství a křesťanské jméno Helena.

Její syn Svjatoslav († 972) nastoupil na trůn v roce 962 a byl nucen válčit s Bulhary. Byl však zavražděn a moci se postupně ujali jeho synové, kteří vládli ze sídelního paláce.

Jako poslední vládl jeden z nejvýznamnějších vládců Kyjevské Rusi Vladimír († 1012), který se zasadil o zcivilizování Kyjevské Rusi a její stabilitu a bezpečnost. Za jeho vlády také země dosáhla největší rozlohy.  

Křtění Vladimíra. / Volné dílo

Poté, co pomohl byzantskému císaři potlačit povstání, dostal jeho ženu za manželku. Ovšem pod podmínkou, že Svjatoslav přestoupí na křesťanství. Obyvatelé Kyjeva byli hromadně pokřtěni u řeky Dněpr.

Vladimír pochopil, že pohanské etapa východního bloku se přežila. Postupně došli ke křesťanství všichni východní Slované a Vladimír byl po své smrti prohlášen za svatého. Díky němu už byla Kyjevská Rus spojována s křesťanským světem a nikoli s islámským východem.

Jaroslav I. Moudrý

Po smrti Vladimíra vypukla bratrovražedná válka Rurikovců. Poláci podpořili jeho staršího syna Svjatopolka († 1019) k vraždě mladších bratrů Borise a Gleba. V roce 1019 další Vladimírův syn, Jaroslav I. Moudrý († 1054) z Novgorodu, pomocí velkého vojska švédských Varjagů, porazil Svjatopolkova vojska.

Svjatopolk se ho pokusil znovu napadnout, ale byl znovu poražen. Vláda Jaroslava byla obdobím vrcholného politického i kulturního rozkvětu Kyjevské Rusi. Svrchovanost kyjevského vládce nyní uznávali všichni východní Slované, hranice raného ruského státu byly stabilizovány.

Období rozpadu Kyjevské Rusi

Po smrti Jaroslava nastalo však období častých výměn knížat na panovnickém trůnu. Nakonec se ujal vlády Vladimír II. Monomach († 1125). Ještě předtím se pokusil uvést nový systém následnictví trůnu, aby zamezil třenicím mezi bratry. To se mu však nepodařilo, což se projevilo po jeho smrti.

Vladimír II. vynikal obrovskou autoritou, která mu dovolila spojit většinu ztraceného ruského území do jednoho celku.  Provedl také některé změny v sociální oblasti, aby uspokojil nedostatky svých poddaných.

Známý je jeho výrok svým synům na smrtelné posteli: "Nejvíce ze všeho nezapomínejte na chudé... a nedávejte šanci silným, aby zvítězili nad člověkem bídným a ubohou vdovou."

Knížectví Kyjevské Rusi 1054-1132. / Volné dílo

Po jeho smrti ale vzala jednota zasvé. Princip přechodu následnictví na prvorozeného syna způsobil, že knížata cítila větší vazbu na svá knížectví. Ukrajina se rozpadla na malá knížectví a Kyjev byl v roce 1169 vypleněn a částečně padl. Přesto neztrácel na své kráse a byl právem nazýván Matkou ruských měst.

Úpadek Kyjeva a konec Kyjevské Rusi

Podnikatelsky ale začal Kyjev upadat. Italští kupci ho začali při svých cestách do Byzantské říše, Malé Asie, zemí Blízkého východu a do západních zemí, objíždět. Poslední období dějin Kyjevské Rusi představuje také neustálý boj mezi knížaty o trůn staroruského státu. K tomu se z výchdou blížila mongolská Zlatá horda.

Mongolové zaútočili již v roce 1123 na řece Kalka o deset let později ze severu. V roce 1240 vnikl do Kyjeva vnuk velkého Čingischána, zcela jej vyplenil, zničil a podrobil si obyvatele. Není nutné snad ani dodávat, že nájezd Mongolů usnadnila řevnivost mezi jednotlivými knížectvími.

Mongolové ale neobsadili celé území a přiměřeně respektovali místní kulturu a křesťanské náboženství. Na Ukrajině se zdrželi až téměř do konce 13. století. Padesátiletá přítomnost Mongolů definitivně ukončila trvání Kyjevské Rusi.

Po odchodu Monologů se začalo o ukrajinské území na začátku 14. století zajímat Polsko a Litva...

Prameny:

<sup>Povest vremennych let [1]; česky: Nestorův letopis ruský, ed. Erben, K.J. Praha 1940

PICKOVÁ, Dana. O počátcích státu Rusů. Historický obzor, 2007, 18 (11/12), s. 253-261. ISSN 1210-6097.</sup>