Dodávky bojových letadel do ruského letectva v roce 2017

Su-30SM; větší foto / Korporace IRKUT

V roce 2017 ruský průmysl pokračoval v dodávkách bojových a cvičných letounů do ozbrojených sil Ruské federace. V roce 2017 pro ruské letectvo a leteckou složku ruského námořnictva bylo vyrobeno 43 bojových a šest cvičných proudových letounů.

Proudová bojová letadla

Ruské letectvo v roce 2017 převzalo 17 víceúčelových stíhaček Su-30SM, deset Su-35S a 16 taktických bombardérů Su-34. Mezi bojové letouny lze počítat i šest cvičně-bojových Jak-130. Su-30SM, Su-34 a Su-35S tvoří, a minimálně v následujícím desetiletí budou tvořit, páteř ruského letectva.

 

 

Irkutský letecký závod patřící pod Korporaci IRKUT dodal v roce 2017 ruskému letectvu 12 a letecké složce ruského námořnictva pět víceúčelových stíhaček Su-30SM. Irkutský závod, kromě všech verzí Su-30 (včetně verze “MKI” pro Indii), vyrábí civilní dopravní letadla Irkut MS-21, cvičně-bojový Jak-130 a vyvíjí vrtulový Jak-152.

 

Ruské letectvo Su-30SM přiřadilo k 14. gardovému stíhacímu leteckému pluku, 105. kombinované letecké divize, 6. letecké armády v Západním vojenském okruhu na základně Kursk — Vostočnyj.

 

Pět “námořních” Su-30SM dorazilo k 72. letecké základně baltského loďstva v Čerňachovsku (Kaliningrad). Na základně v Čerňachovsku již slouží šest Su-30SM.

 

Ruské letectvo v roce 2012 objednalo 88 a ruské námořnictvo 28 Su-30SM. Letectvo již provozuje 80 a námořnictvo 20 letounů. Su-30SM je proto nejpočetnější klasická víceúčelová stíhačka v ruském letectvu. Dalších šest Su-30SM bylo mezi roky 2015 až 2016 dodáno do Kazachstánu.

 

Taktický bombardér Su-34 vyrábí Novosibirský letecký závod V. P. Čkalova (NAPO). Kromě Su-34 NAPO vyrábí malé dopravní letouny An-38-100, provádí úpravy a modernizace taktických bombardérů Su-24 a dodává díly a sestavy pro civilní dopravní letoun Suchoj Superjet 100, který je sestavován v Komsomolskoamurském leteckém výrobním sdružení (KnAAZ; dříve KnAAPO).
 

Su-34; větší foto / Oleg V. Beljakov; CC BY-SA 3.0

 

V letošním roce deset vyrobených Su-34 obdržel 277. bombardovací letecký pluk, 303. kombinované letecké divize, 11. letecké armády na základně Churbá u města Komsomolsk na Amuru ve Východním vojenském okruhu. Pluk v roce 2016 získal 16 Su-34. S letošní dodávkou Su-34 tak pluk již kompletně dokončil přezbrojení z taktických bombardérů Su-24M2.

 

Dalších šest Su-34 převzal 2. gardový bombardovací pluk, 21. kombinované letecké divize, 14. letecké a protivzdušné armády na letišti Šagól (Čeljabinsk) v Centrálním vojenském okruhu. Su-34 na základně Šagól prozatím slouží vedle taktických bombardérů Su-24M2. Všechny Su-24M2 mají být ale do roku 2020 vyřazeny ze služby (možná později) a nahrazeny Su-34 a bitevníky Su-25M/M3.

 

Všech letos dodaných 16 Su-34 bylo součástí objednávky na 92 letadel z roku 2012 (zatím bylo dodáno 70 letadel z této objednávky). Na konci roku 2017 dosáhl celkový počet Su-34 v ruském letectvu (včetně sedmi předvýrobních modelů) 114 kusů. Su-34 se tak stala prvním post-sovětským bojovým letadlem vyrobeným pro domácího zákazníka, který překonal 100 vyrobených kusů.

 

Su-35; větší foto / KnAAPO

 

KnAAZ v minulém roce dodalo ruskému letectvu také deset víceúčelových stíhacích letadel Su-35S. Letouny jsou dodávány v rámci pětileté smlouvy (z roku 2015) na 50 Su-35S.

 

Deset Su-35S dodaných v roce 2017 (a deset z roku 2016) bylo přiřazeno k 159. gardovému stíhacímu leteckému pluku, 105. letecké kombinované divize, 6. letecké armády na letišti Besovec (Karélie) v Západním vojenském okruhu. Na základně Su-35S slouží vedle stíhaček Su-27 a Su-27SM.

 

První objednávku 48 stíhaček Su-35S z roku 2009 firma Suchoj realizovala mezi roky 2012 až 2016. Celkový počet Su-35S v ruském letectvu na konci roku 2017 dosáhl 68 letadel.

 

Irkutský letecký závod v roce 2017 předal ruskému letectvu šest cvičně-bojových proudových letadel Jak-130. Objednávku na 30 Jaků-130 podepsalo ruské ministerstvo obrany s korporací IRKUT v dubnu 2016 a všechny letouny mají být (podle zatím platných plánů) dodány do konce letošního roku.

 

Jak-130; větší foto / Korporace IRKUT

 

Na základě smlouvy z roku 2016 bylo dodáno 16 Jaků-130, které slouží na 200. letecké výcvikové základně nedaleko města Armavir v Krasnodarském kraji u pobřeží Černého moře. Dodávky Jaků-130 k ruskému letectvu se však dočasně zastavily (to vysvětluje pouze šest dodaných letounů v roce 2017). Podle blogu BMPD to je pravděpodobně způsobeno probíhajícími úpravami na letounu v souvislosti s dvěma leteckými nehodami Jak-130 v jediném dni (21. června 2017). Ruské letectvo k dnešnímu dni provozuje 95 Jaků-130.

 

V roce 2017 ruský letecký průmysl předal letectvu i další letouny, mimo jiné tři prototypy (ve finální konfiguraci - mimo motorů) stíhačky páté generace Su-57. Výrobní závod KnAAZ již vyrobil deset Su-57, resp. T-50. 

Co se týče exportu, v roce 2017 ruský průmysl dodal do zahraničí 33 bojových letounů – Egypt získal 15 MiGů-29M/M2, Alžírsko šest Su-30MKI(A), Kazachstán dvě Su-30SM, Čína deset Su-35 a Barma tři Jaky-130.

 

Dodávky bojových letadel ruským ozbrojeným silám v letech 2008 až 2017:

 

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

2016

2017

MiG-29SMT

-

28

-

-

-

-

-

3

11

-

MiG-29UB

-

6

-

-

-

-

-

2

-

-

MiG-29KR

-

-

-

-

-

2

8

10

-

-

MiG-29KUBR

-

-

-

-

-

2

2

-

-

-

Su-27SM(3)

-

-

4

8

-

-

-

-

-

-

Su-30M2

-

-

2

2

-

3

8

3

2

-

Su-30SM

-

-

-

-

2

14

21

27

19

17

Su-34

1

2

4

6

10

14

18

18

16

16

Su-35S

-

-

-

-

2

8

24

12

12

10

Jak-130

-

3

6

3

15

18

20

14

10

6

 

1

39

16

19

29

61

101

89

70

49

 

An-148-100E
 

Dopravní letadla

Pokud jde o dodávky nebojových letadel, v roce 2017 ruské letectvo převzalo od Voroněžské akciové letecké společnosti (VASO) pouze dva AN-148-100E a tři lehká výcviková letadla DA42T, které vyrábí Uralský závod civilního letectví (UZGA) podle licence od rakouské firmy Diamond Aircraft Industries. DA42T slouží k výcviku ruských pilotů dopravních letadel a ruské ministerstvo obrany u UZGA objednalo 35 letounů tohoto typu. V případě AN-148-100E ruské letectvo v roce 2013 objednalo 15 letadel, zatím bylo dodáno 12 letadel.

 

Na rozdíl od bojových letounů prakticky u všech projektů dopravních letadel pro ruské letectvo jsou problémy s vývojem a výrobou (Il-76MD-90A, An-148-100E, An-140-100).

 

Nejvíce letectvo tíží problémy s projektem transportních letadel IL-76MD-90A, které mají v budoucnu tvořit páteř ruského strategického letectva. V letech 2016 až 2017 firma  Aviastar-SP nedodala žádný IL-76MD-90A. V roce 2012 ruské letectvo objednalo 39 letounů IL-76MD-90A, ale prozatím v letech 2014 až 2015 získalo tři letouny úvodní výrobní šarže a jeden letoun ve finální konfiguraci. Vývoj IL-76MD-90A si Kreml objednal v roce 2006.

 

IL-76MD-90A

 

Současný výrobní plán počítá s výrobou všech 39 IL-76MD-90A do konce roku 2021 (o čtyři roky později, než bylo plánováno). Podle IHS Janes zpoždění způsobilo kompletní převedení výroby z uzavřeného Taškentského mechanického závodu v Uzbekistánu, který v roce 2010 vyhlásil úpadek, do leteckého závodu v Uljanovsku. Podle IHS Janes tak Aviastar-SP musel kvůli přesunu vyvinout “nové procedury statických testů” IL-76MD-90A.

 

Nicméně ruské letectvo IL-76MD-90A věří – Vladimir Benediktov, šéf ruského dopravního letectva, při návštěvě leteckého závodu v Uljanovsku oznámil, že ruské letectvo potřebuje do konce roku 150 až 200 dopravních letadel Il-76MD-90A.

 

Samarský závod Aviakor v roce 2017 nedodal žádné turbovrtulové letouny An-140-100 a nezdá se, že ruské ministerstvo obrany objedná další tyto letouny. Celkově Aviakor ruskému letectvu a letecké složce námořnictva v letech 2009-2016 dodal devět letadel tohoto typu.

 

A konečně Kazaňské letecké výrobní sdružení S. P. Gorbunova v roce 2017 dokončilo stavbu dvou dopravních letadel Tu-214PU-SBUS určených pro přepravu ústavních činitelů. V současné době jsou oba letouny v testovací fázi.

Zdroj: IHS JanesBMPD

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Ruská vojenská politika v roce 2018

Ruský politolog Pavel Luzin v článku Limity výkonnostních schopností představil svou prognózu ruské vojenské politiky pro rok 2018. Luzin ve svém silně kritickém článku mimo jiné popisuje, jakým ...

Stíhačky F-35B Lightning II pro japonské a jihokorejské námořnictvo

Japonské a jihokorejské námořnictvo se zajímá o víceúčelové stíhačky F-35B Lightning II s krátkým vzletem a kolmým přistáním STOVL (Short Take-Off and Vertical-Landing). Letouny mají operovat z ...

Ruský Rostech – současnost a plány zbrojního giganta

Ruský státní technologický holding Rostech je obří společnost sdružující nejvýznamnější ruské podniky se strategickou zbrojní výrobou. Díky rozhovoru Sergeje Čamezova, šéfa Rostechu, pro ruský deník ...

Životní příběh ruské stíhačky Su-35

Francouzský časopis Air & Cosmos zveřejnil článek Tout sur le Su-35 popisující “životní příběh” ruské víceúčelové stíhačky Su-35. Náš článek vychází ze zkráceného přepisu, který vyšel na ruském ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Stránka 1 z 8
  • pjek
    11:28 17.01.2018

    Z článku (nejen) je nabíledni, že v RF jde navzdory sankcím a nutnosti řízení na vyšších prioritách o vojenskou produkci běžící jen mírně za plánem, zatímco civil trpí více a dopravní letadla i díky neschopnosti Rogozina a jemu podobných mají značné zpoždění. Ohledně toho, že ČR se podílela na vývoji KC-390, nechápu, že nespolupracuje účinně na zkouškách, při nichž se projevil problém se ztrátou tlaku kvůli námraze. Tohle je jako ložisko TBC poté, co byla prakticky vymýcena a téměř všichni jsou imunní. Přitom právě zdůraznění významu IL-76 MD-90A je zřejmé, že CASA bylo šlápnutí do trusu a Embraery, pokud se vyřeší problém se vztlakem za mrazu, jsou logickým a jistě i dostupným řešením, navíc s potenciálním hybridním vojenskocivilním využitím. Totéž se týká i vrtulníků, u nichž se opět potvrdilo politické diletantství, takže Šlechtová musí hasit požáry, které nezaložila. A takových je...

  • flanker.jirka
    19:25 15.01.2018

    Larry: to byla svatokrádež za bílého dne, pokud by AČR nyní potřebovala nový motor do Alcy, tak jej bude muset koupit dráž než za kolik to éro do USA prodala :-(

  • Larry
    10:19 15.01.2018

    To flanker.jirka
    "..... když se toho někdo zbaví tupě pod cenou, tak se to bere. "

    A nemusíme chodit daleko. Taková L-159 Alca pro Draken, to byl také "deal" :-(
    Holdt když se toho někdo zbaví tupě pod cenou, tak se to bere.....

  • flanker.jirka
    20:34 14.01.2018

    logik: obecně by byl mig výhodný pouze pro státy, které buď nemají na dražší mašiny nebo k nim nemají přístup na trzích.
    Výhodnost používání v Polsku je jasná, když se toho někdo zbaví tupě pod cenou, tak se to bere.
    Další hledisko výhodnosti by se dalo najít v tom, že 29 je stavěna jako jedna z komponent PVOS, na to ty mašiny stačí, prostě jednoúčelový stíhač, pokud s tím člověk nemá v úmyslu lítat na křížové tažení přes půl planety, kdyby to byl nepřekonatelný problém, tak by ty Migy nedávali na airpolicing v Litvě v době, kdy už měli bojovou připravenost F 16.
    Ohledně neustálého prodlužování životnosti bych si dovolil nesouhlasit, draky budou olétané a díly na ně prostě mít nebudou, tam to opravdu už končí, v roce 2030 budou ty mašiny přes 40 let staré, to je na dogfighter dost, museli by volit provoz se značným omezením na počet manevrů s vyšším přetížením.
    Typickým příkladem opačného používání techniky zvolili na slovensku, tam nějaká pomazaná hlava za ruské dluhy vzala Migy 29 a náhradní díly na tehdy používané migy 21, výsledek byl takový, že 21 vyřadili a zbyly jim plné sklady, místo aby si vzali do skladů díly na 29. Ale to je už z jiného soudku.

  • logik
    17:08 14.01.2018

    Flanker: jasně, v podstatě se vším bych souhlasil. Akorát právě to, že Němcům stálo za to 29 vyřadit, a naopak to, že Poláci všechny migy, co měli dostali výhodně, podle mně nijak neukazuje na výhodnost Migu obecně; to, že je Polsko používalo dlouho bylo právě proto, že jakákoli jiná letala by darem nedostali.

    A k výměně 29 společně s 22 to právě spěje - a to před dolétáním 29. Ty by měli životnost až cca do roku 30 (nehledě na to, že když se chce, tak životnost jde prodloužit, že...).

    Takže právě na Německopolských mizích nějak nevidím tu výhodnost provozu Migu29 (pokud teda - (pozor nadsázka :-)) - nebereš jako výhodnost to, že je to takovej klumpr, že Ti ho každej dá zadarmo či za hubičku... anebo za sokola :-)).

  • flanker.jirka
    14:36 14.01.2018

    logik: Poláci byli spokojeni jak želvy, za minimum získali stroje s dobrým resursem, na které už měli zázemí, protože je používali, měli vycvičený personál. Němci je měli po zařazení Typhoonu do služby jen do počtu, porovnávat pak provozní náklady je zbytečné. Pro ně je otázka prestiže mít své stíhačky.
    Tornáda nepočítám, nemaji stíhací verze, na rozdíl od Britů.
    Co stojí hubičku a co majlant pak vědí asi sami lépe, provoz Typhoonu asi levný moc nebude, Rakousko se jich chce zbavit.

    Případ Polska je takový, že na airpolicing je mig postačující, přišly u nich upgrady. Mají zázemí, vycvičený personál, zbraně. Jediné co by možná bylo levnější je pouze nahrazeni za F 16 stejné verze jaké už mají, vše ostatní bude náročnější. Osobně si myslím,cze 29 se jim vyplatí nahradit až za náhradu společně s nahrazením i SU 22, tam už by to mohla být F 35. Tak že než na krátké mezidobí nahrazovat 29 za F 16, to vyjde lépe počkat a využít zbývajícího resursem 29.

  • logik
    13:33 14.01.2018

    flanker: Ale já jsem se neptal na výhodnost pro Německo, ale pro výhodnost pro Polsko, což jsou dvě naprosto nesouvisející věci. Může být obchod, který je výhodný pro obě strany, stejně jako obchod, který není výhodný ani pro jednoho.
    (btw. tebou ražená nevýhodnost pro Německo je naopak argument, který mluví proti Migu - zbavovat se za nevýhodných podmínek budu daleko spíše letadla, které stojí na provozu majlant, než letadla, která bych mohl dál provozovat za hubičku).

    V době darování 29tek do Polska pak není pravda, že Německo mělo jen F4. Kromě Tornád (což jsou pravda letadla, která si příliš nekonkurují) už dostávali první Eurofightery (dodávky začaly 2003), takže šlo o nahrazení za pokročilejší letoun, nikoli o vyřazení bez náhrady (byť celkové počty letadel v Luftwafe v tu dobu šli dosti dolů).

    To, že Mig-29 je lepší než nic, to je snad jasné. Takže argument, že ho Poláci nevyřadí bez náhrady nic nedokazuje. Otázka, kterou řešíme je: Je Mig-29 lepší než konkurence (alespoň pro některé okolnosti)? A vyplatí se provozovat Mig-29, nebo se spíše státům vyplatí jiný letoun?

    To, že jak Německo se 29tek zbavilo předčasně a Polsko plánuje totéž, o nějaké výhodnosti Mig-29 příliš nesvědčí.

  • flanker.jirka
    00:39 14.01.2018

    logik: názor na výhodnost nebo nevýhodnost z mé strany byl odpovědi na váš dotaz ;-)
    Pokud zminujete mig 35 tak to nemá smysl pro nikoho kdo má přístup k západnímu trhu.

    Údržbu a provoz 20 zavedených letadel se vyplácel, měli pouze poslední verze F4. Migy měli zavedené a westrenizovane, je jasné, že pokud zavadeli nový typ tak starší nahradí, pokud je nutně nepotřebuji. Na trhu to mělo rozhodně větší cenu než jedno euro. I cena šrotu nebo do muzeji by byla větší. Nemoznost další modernizace a limitovaný dolet je jen to co jsem psal o tom, že to byla prapůvodní verze, kterou ani rusové nepoužívali dlouho.

    Polaci evidentně potřebu stíhačů na airpolicing vítají i dnes, nebo jim snad vysvětlíte, že se toho mají zbavit, nejlépe už včera?

  • logik
    22:47 13.01.2018

    flanker: Zaprve (ne)výhodnost pro německo je tady jaksi offtopic -.i kdyby to bylo nakrásně nevýhodné, tak to o výhodnosti koupě 29/35 neříká nic.

    Zadruhé - němci nakupovali přest sto eurofighterů, které avionikou byly o dost jinde, než 29. Proč by měli držet dvacet dalších stíhacích letadel, v mnoha ohledech horších než EFT (byť manévrovatelností se mu vyrovnali), a tedy držet celou logistiku pro tento typ? 29 Luftawfe byly rané verze 29 a jejich schopnosti bez modernizace byly poměrně omezené, především co se týče avioniky (navigace, radar, situation awareness) a především doletu (combat range byla i s centerline droptankem 100-150nm)?

    V okamžiku, kdy měli Eurofighter, tak by buďto museli do 29 narvat mraky peněz - a živit další typ letadla - anebo se ho zbavit, což bylo ve výsledku daleko rozumnější. Obzvlášť, když koupí EFT podporovali i domácí průmysl.

    Poláci pak nezačínají s úvahami. Poláci se jich chystají zbavit, a to v kratším horizontu, než kdy jim vyprší životnost. Svědčí to nějak o spokojenosti Poláků s těmito letadly?

  • flanker.jirka
    17:49 13.01.2018

    logik: nevýhodné to bylo pro Němce. Poláci dělají dobře, že už začínají s úvahami o výměně již teď.

Stránka 1 z 8