NÁZOR: Emigrace v Evropě a její bezpečnostní rizika, část 1.

Foto: Imigranti ze severní Afriky zadrženi o břehů Sicílie. /  Vito Manzari, CC BY 2.0
Imigranti ze severní Afriky zadrženi o břehů Sicílie. / Vito Manzari, CC BY 2.0

Hlavním motivem tohoto sdělení je přesvědčení, že emigrace z cizích států (pod pojmem cizí stát zde rozumím mimoevropský) již dnes vede k destabilizaci některých evropských měst a oblastí a do budoucnosti bude představovat jedno z velkých vnitřních evropských rizik. Výňatek z tohoto sdělení si můžete přečíst v aktuálním vydání magazínu ECHO 24.

Imigrace jako zdroj potíží

Množství emigrantů se v posledních několika letech zvyšuje a k jejich proudu přispívá syrský, libyjský a irácký konflikt.

Velkým hráčem jsou také klimatické změny, zejména pozorované i očekávané vysychání východozápadního pásma mezi Indií, Íránem, Irákem a Severní Afrikou a obecně kolem Středozemního moře, a méně postiženého severojižního pásma mezi Řeckem, Rumunskem, Bulharskem a východní Ukrajinou.

Stačí dva suché roky a na pochod se mohou dát miliony lidí. Zvýšení průměrné teploty o 1 °C má vést k přesunům zhruba půl miliardy lidí, ale na tomto místě bych raději uvažoval o dalších deseti až dvaceti letech a pravděpodobných, spíš minimalistických scénářích.

Zcela opomíjím teroristickou problematiku, protože jí jednak nerozumím, jednak se domnívám, že je jí věnováno až příliš mnoho pozornosti na úkor velkých, chronických a dlouhodobě destabilizujících civilizačních procesů. Konec konců při teroristickém útoku zahyne dejme tomu 50 lidí, ale společnost se s tím naučí žít.

Naproti tomu již dnes je v migračním pohybu 200 milionů lidí, což představuje 3 % obyvatel planety. Kdyby ročně zahynulo 1 % z migrantů např. nemocemi, hladem či neposkytnutím lékařské péče, tak se dostáváme k číslu 2 miliony.

Základem této práce jsou monografie (např. Zimmermanova obsáhlá monografie "Evropská migrace, co o ní víme") jednak studie Evropské komise o evropském přistěhovalectví (viz např. poslední COM(2014) 288 final), ale komentář vychází z vlastní zkušenosti zejména islámského světa a evropských měst.

Při čtení zpráv EU o migraci má člověk dojem, že se tyto zprávy zcela míjí s bolestivou realitou a nezabývají se migrací, ale hovoří o "pokroku při naplňování jiných směrnic EU". Snaží se nikoho nedotknout a působí proto naprosto mlhavě. Vychází mi z toho nutnost národní strategie, protože podle mého názoru a podle bruselských dokumentů se na EU v této věci nelze spolehnout.

Nebudu se zde zabývat migrací v rámci EU, která je zřejmě až na výjimky jakou jsou rumunští Romové v Itálii - zvládnutelná. Mezi další velké vnitroevropské migrace patří 0,8-1,0 milionu Britů, kteří se přesunuli do lacinějšího a slunného Španělska či migrace bulharských Turků s kdysi násilně přijatými slovanskými jmény do Holandska a dalších států.

Pokud však bude pokračovat vysychání středozemního pobřeží, tak samotní Italové z území mezi Sicílií a Římem budou migrovat na sever, kde mnoho pracovních míst bude již obsazeno severoafrickými utečenci.

Zajímavý multi-etnický charakter má nejenom Londýn a Paříž, ale také Moskva, kde se počet muslimů odhaduje na víc jak milion, ale nevíme, zda se dá těmto údajům bezezbytku věřit. Nemusí se totiž jednat o muslimy, ale o přistěhovalce z muslimských států.

Nedivme se ruskému nacionalismu, který tady u nás vnímáme hlavně jako protizápadní tažení. Rusové jsou doopravdy z více stran ohrožený národ a určitě nezapomněli na dvě století tatarské, tedy víceméně islámské nadvlády. Tataři však přijali islám až poměrně pozdě a po svém, takže v tomto historickém případě se víc jedná o etnickou než náboženskou křivdu.

Rozdíl ve vnímání českých Romů a českých Vietnamců

Při posuzování imigrace do Evropy se nemůžeme vyhnout tomu, abychom nevnímali něco tak neurčitého jako jsou národní vlastnosti. Slovák z Košic se určitě lépe začlení do českého prostředí než Arab z Maghrebu.

Ale existují i velké rozdíly mezi jednotlivými skupinami ze stejné země. Například Berbeři z alžírské Kabylie celá staletí vzdorovali islamizaci a bojovali s Araby, ale teprve v posledních letech tento nerovný zápas prohrávají. Egyptští křesťané - Koptové - jsou skvělí doktoři, právníci a ekonomové. Problém nedostatku českých doktorů bych řešil nabídnutím těchto míst koptským Egypťanům.

Problém je zde spíš byrokratický - většina států EU neregistruje náboženství, jež je v Evropě soukromou záležitostí, ale mimo Evropu rovněž politickou silou, takže má představu o množství imigrantů, ale ne o jejich názorech.

Nemusíme mít rádi současného syrského prezidenta, ale v rámci udržování klidu v zemi se snažil chránit těžce zkoušené syrské křesťany. Je zvláštní, že máme tendenci zastávat se mnichů v Tibetu, ale ne pozoruhodných a nám blízkých orientálních křesťanských komunit v Egyptě a Sýrii.

Druhá světová válka a nacistické rasové teorie způsobily, že dnes bereme každou lidskou bytost jako rovnocennou, což je sice nepochybná pravda, ale také máme zkušenost, že některé skupiny se lépe začleňují do většinové společnosti a jsou k hostitelskému státu více loajální než jiné skupiny. Pokud se vůbec odvážíme rozlišovat mezi různými etnickými a náboženskými skupinami, tak to zavání diskriminací nebo rasismem, ale myslím, že není jiný způsob, jak přistěhovalectví zvládnout.

V České republice mně vždy zaujal odlišný způsob, jak se stavíme k domácím Romům a donedávna cizím Vietnamcům. Myslím, že Romy častěji odmítáme z obav, že v okamžiku nějaké krize půjdou proti většinové společnosti, zatímco u pracovitých, nehlučících a v druhé generaci skvěle česky hovořících Vietnamců cítíme spíš podporu.

Paradoxně je u mnoha Čechů vztah ke vzdáleným Vietnamcům lepší než k domácím Romům. Pokud se nechceme dostat do problémů, jaké dnes ničí Brusel, Rotterdam, Oslo či Marseille, tak se nevyhneme tomuto zatím politicky nesprávnému rozlišování skupin. Určitě to však nemůžeme udělat na základě "rasy", ale na základě schopnosti začlenit se do většinové společnosti.

Síla cizinců se odvíjí od slabosti domácích

Je rovněž nezbytné říct, že síla imigrantů přímo závisí na síle a identitě domácí společnosti. Vnitřně silná Evropa bude určitě lépe odolávat cizím vlivům a vyvine si ochranné mechanismy vzájemného soužití, jako tomu bylo u židovských či arménských čtvrtí třeba v Budapešti, či v úzkostlivě křesťanských Benátkách v tureckém ghettu.

V Amsterdamu měli turečtí kupci své dvě vlastní mešity již v 17. století! Většina těchto historických modelů soužití se dá popsat dalším v této souvislosti "zakázaným" slovem - dobrovolný apartheid.

Znamená to, že vezmete do úvahy jinakost jiných skupin, nesnažíte se je smísit, ale dát jasný právní rámec tomu, jak spolu můžeme žít a vycházet. Mimochodem větší část české vietnamské komunity na základě vlastní úvahy zvolila strategii loajálního a spolupracujícího "apartheidu".

Myslím si, že na rozdíl od některých Romů to funguje docela dobře. Evropa má v tomto směru velkou historickou zkušenost. I některá povolání jako třeba středověcí horníci, měli svá vlastní práva a dokonce soudy, kterým podléhali.

Jedna ze strategií, jak se v Evropě cítit doma, je posilovat domácí hodnoty. Největší vlna imigrantů však přichází v době, kdy Evropa se víc stará o nakupování a drobné politické spory, což ji vnitřně oslabuje. Příchozí to citlivě rozeznávají.

Hispánci v USA nám se zlomyslným úsměvem řekli: "Amerika je prostě úžasná země. Nikde jinde na světě vám nepřivezou pizzu tak rychle jako tady." Zajímavý je příklad Británie, kterou opustilo milion Britů (většinou do Španělska) jednak kvůli nižším cenám, lepšímu počasí, ale i pocitu, že v Británii se už nedá žít.

Rychle jsou nahrazováni nově přicházejícími Pákistánci a dalšími národy a problémy Británie se tak rok od roku prohlubují. Ale ani nezaměstnaní Španělé z Britů v některých lokalitách nemají velkou radost.

Teritorialita

Teritorialita je způsob, jakým vymezujeme, kontrolujeme a bráníme svoje území. V případě imigrantů se často setkáváme s jiným chápáním "svého" prostoru. Byla doba, kdy se i pražský Žižkov vymezoval proti Pražákům ze středu města, anebo kdy se mezi sebou prali chlapci z horního a dolního konce stejné vesnice. Globalizace toto pojetí chráněné teritoriality víceméně odvála.

V arabském a obecně muslimském prostředí je historicky zakotven zvyk, že širší rodina či klan víceméně kontroluje svoji oblast a obchodní aktivity, které v ní probíhají. Tento zvyk či spíš hluboký kulturní vtisk se v prostředí evropských měst oživuje a zesiluje.

Začíná tím, že v kurdské čtvrti v Německu, kterou si zkracujete cestu, se na vás muži dívají nepřátelsky: "Co ten tu chce?" Dalším stupněm je, že v Paříži přijdete do arabského baru a než se stačíte zeptat na cestu, tak na vás začnou místní mladí Arabové ječet, ať se pakujete pryč. Do rvačky není daleko.

Další fázi můžete zažít třeba v Marseille, ve městě, kde počet muslimů dosahuje asi 40 %. Jsou čtvrtě, kam se bojí policie vstoupit a kde i ve dne vás mohou na samozvaných kontrolních stanovištích zastavit muslimští "jeunes" a prohledat váš automobil. Tady se už nejedná o pouhé nepřátelství, ale o kontrolu vlastního prostoru, o vytvoření paralelní sféry vlivu a nezávislosti.

Ve Francii dnes žije kolem 12 milionů cizinců, což odpovídá zhruba 20 % populace. Porodnost je tak velká, že pokud by se udržela na stejné výši, tak během dalších třiceti let může ve Francii žít víc jak 40 % cizinců, ale "jen" asi dvě třetiny budou muslimové. Prakticky by to znamenalo, že některá města či celé oblasti budou čistě muslimské.

Podle zkušeností z Marseille se dá čekat, že místní klany se budou snažit převzít kontrolu nad velkými územími. Bude zde víc násilí, drog, nezaměstnanosti a beznaděje. Francouzský státní dluh je obrovský, takže země s potížemi hledá způsob, jak omezit sociální dávky a přitom ví, že v rozrůstajících se arabských čtvrtích není nikdy daleko k zapalování automobilů a násilné revoltě.

Navíc když nepokoje vypuknou v jednom městě, tak se snadno rozšíří do dalších míst. Kolik policistů je zapotřebí, aby zvládlo revoltu dejme tomu 30 tisíc mladých, nespokojených a částečně ozbrojených muslimů, která vypukne na dvaceti místech zároveň? A to je riziko, které s novým úspornějším ekonomickým modelem začíná přicházet.

Mnoho zejména starších muslimů si však přeje mír a klid. Průzkumy ukazují, že velká část cizinců by si přála naučit se místní jazyk a celkově lepší integraci, ale často tomu brání muži a vůdci klanů.

Muži se bojí, že by ztratili část tradiční kontroly nad svými rodinami a zejména ženami a vůdci by přišli o "svůj kmen" a s ním o moc a peníze. Vyhovuje jim, když mládež nechodí do školy a ženy neznají místní jazyk. Co kdyby odešly?

Ve Francii v letech 2006-2008 mělo 40 % nově narozených dětí alespoň jednoho dědečka či babičku z jiné země. Čísla jsou celkem jednoznačná - velice brzy bude víc jak polovina francouzských dětí potomky přistěhovalců v druhé až třetí generaci.

Kdybych čekal ekonomický růst a naději na dobrý život pro všechny, věřil bych tomu, že evropské a mimoevropské kultury se ve Francii budou obohacovat. Ale protože očekávám další stagnační dekádou, tak věřím, že skupiny budou spolu zápolit. Lidé mají v krizových dobách tendenci hledat obětní beránky a obětní beránci to dobře vědí a tak se organizují a brání.

V dalším a posledním pokračování si nastíníme situaci v ČR a výhled do budoucna.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Kolapsy společností a bezpečnost ČR

Dne 24. září 2014 pořádalo Společné operační centrum Ministerstva obrany celodenní konferenci na ...

Vztah k armádě

Redakce Armádních novin mně požádala, abych jednak ze svého osobního hlediska, jednak z analytického ...

Klíč k úspěchu Islámského státu – část. 1

Článek IS - Islámský stát, který byl minulý týden zveřejněný zde na Armádních novinách, ve ...

Klíč k úspěchu Islámského státu – část. 2

Dnes navážeme na první část článku o tom, jak funguje Islámský stát (IS) na bezpečnostním a ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • GAVL
    12:06 25.11.2014

    Byla naprostá hloupost rušit dráty kolem našich hranic, naopak se mělo přidat a pak sem žádnou pakáž nepouštět. Plošné zavedení vízové povinnosti je naprosto zásadní krok , pro ...Zobrazit celý příspěvek

    Byla naprostá hloupost rušit dráty kolem našich hranic, naopak se mělo přidat a pak sem žádnou pakáž nepouštět.

    Plošné zavedení vízové povinnosti je naprosto zásadní krok , pro zajištění bezpečnosti občanů ČR.
    Omezení vstupu cizích pracovních sil je též potřebný krok pro občany ČR.
    Zamezení vstupu uprchlíků ať už odkudkoli.

    Nesouhlasím však s rozdělováním lidí , dle náboženství a etnického původu a tak dále. Uznávám pouze dělení dle občanského principu.
    Podmínky pro vstup na naše území mají platit pro všechny stejné.
    Nakonec z Článku jasně vyplývá , že průměrný francouzský občan se stává bezpečnostním rizikem.Skrýt celý příspěvek

  • Vrata
    10:10 25.11.2014

    Diky za clanek. Pro mne rada novych a zajimavych informaci a nazoru.

    Diky za clanek. Pro mne rada novych a zajimavych informaci a nazoru.

  • liberal shark
    10:08 25.11.2014

    Dříve či později budeme muset imigraci z "neslušných" a "nekooperujících" kultur prostě zakázat. S tím souvisí obnovení hraničních kontrol uvnitř EU a rozlišování imigrantů podle ...Zobrazit celý příspěvek

    Dříve či později budeme muset imigraci z "neslušných" a "nekooperujících" kultur prostě zakázat. S tím souvisí obnovení hraničních kontrol uvnitř EU a rozlišování imigrantů podle země původu a náboženství. Dnes se to zdá nepředstavitelné, ale zítra to bude nutnost. Třeba přijetí blízkovýchodních křesťanů by asi nikomu nevadilo, ale přijetí francouzských či německých muslimů by byl opravdu vážný problém.Skrýt celý příspěvek

  • Medion
    09:06 25.11.2014

    Holt, boli casi, ked velmoci o deleni ziskov zo svojich byvalych kolonii nechceli ani pocut, a kazda si ich chranila az do krvi . Zato z dnesnymi nasledkami z toho obdobia sa ...Zobrazit celý příspěvek

    Holt, boli casi, ked velmoci o deleni ziskov zo svojich byvalych kolonii nechceli ani pocut, a kazda si ich chranila az do krvi . Zato z dnesnymi nasledkami z toho obdobia sa podelia s ostatnymi radi a na dovazok pridaju aj usle uroky, aby nam nechybalo.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2