Evropská stíhačka šesté generace

Již v červenci minulého roku Francie a Německo projevili zájem o případný společný vývoj evropské stíhačky šesté generace, která nahradí francouzské stíhačky Dassault Rafale a německé Eurofighter Typhoon.

Připomeňme, že rovněž v 80. letech existoval společný zámysl Francie, Německa a Británie  vyvinout společný evropský stíhací letoun. Po neshodách nakonec Francie z týmu odešla a soustředila se na vývoj vlastní stíhačky Rafale, Británie a Německo pokračovali ve vývoji Eurofighteru.
 

V polovině minulého roku francouzský prezident Emmanuel Macrona a kancléřka Angela Merkelová společně uvedli, že do poloviny letošního roku vznikne oficiální plán vývoje nové společné evropské stíhačky. „Dnes je příliš mnoho evropských standardů a kvalifikací a někdy mezi evropskými státy existuje mezinárodní konkurence,“ řekl minulý rok Macron na společné tiskové konferenci s Merkelovou.
 

Otázkou je, jak se tato spolupráce dotkne francouzsko-britského projektu Future Combat Air System (FCAS), v jehož rámci má vzniknout technologický demonstrátor možného budoucího bezpilotního stealth proudového letadla. Projekt má hodnotu 1,99 miliardy dolarů. FCAS má s největší pravděpodobností (o finálním konceptu ještě nebylo rozhodnuto) vycházet z bezpilotního demonstrátoru BAE Systems Taranis. Podle Florence Parly, francouzské ministryně obrany, mají ale oba projekty (francouzsko-německý a francouzsko-britský) probíhat současně.

Pro evropské země je společný postup při vývoji nového stíhacího letounu nutností. Jediným dostupným (světově konkurenceschopným) bojovým proudovým letounem pro 30. až 50. léta 21. století je americká stíhačka F-35 Lightning II. Pokud nechce Evropa zůstat závislá na Washingtonu, musí jednoduše začít s vývojem stíhacího letounu již nyní.
 

Navíc žádná evropská země sama o sobě zřejmě již nemá dostatečné technické, lidské a finanční zdroje, aby vyvinula letoun schopny obchodně konkurovat nejmodernějším stíhačkám, především americkým (stealth „pro bohaté“ F-35) a čínským (stealth „pro chudé“ FC-31). Dokonce i Spojené státy vyvinuly F-35 za finančního přispění Velké Británie a dalších zemí. „Tyhle dny jsou u konce. Tečka,“ citovala agentura Reuters nejmenovaného francouzského diplomata, podle kterého žádný evropský národ již sám o sobě nevyvine vlastní stíhací letoun.

Navíc podle agentury Reuters chladný přístup Donalda Trumpa k Evropě, což může být začátkem dlouhodobé změny postoje USA vůči Evropě, dává tomuto projektu určitou „dynamiku“.

Evropská letecká síla budoucnosti podle firmy Airbus

Vývoj nového bojového letounu trvá minimálně 20 let a pokud Německo a Francie nechce kolem roku 2040, kdy budou odcházet do důchodu první stíhačky Rafale a Eurofighter, nakupovat letouny v zahraničí, musí začít s vývojem již nyní.
 

V současné době probíhají mezi Francii a Německem diskuze na politické a průmyslové úrovni, zda se vůbec obě strany dokáží domluvit na společném vývoji. Následně mohou začít práce na počátečním konceptu letounu. K podpisu dohody o společném postupu při „vývoji“ dojde na berlínské letecké výstavě ILA Berlin Air Show 25. dubna. K projektu se následně mohou připojit i další evropské země.

Podle agentury Reuters je však třeba si uvědomit, že pouze vývoj evropské stíhačky šesté generace bude stát rozhodně více než 10 miliard euro, které byly vloženy do vývoje Eurofighter Typhoon. Další desítky miliard euro spolyká nákup samotných letounů a vybudování provozního zázemí.

V každém případě evropský letoun šesté generace bude mít pozici v Evropě proti F-35 velmi těžkou. Vždyť F-35 si pořizuje Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Dánsko, Norsko a Turecko. O F-35 projevují dále zájem Belgie, Finsko a Španělsko.

Navíc ve 20. letech dolétají v Evropě víceúčelové stíhačky F/A-18 (Španělsko, Finsko, Švýcarsko) a úderné Panavia Tornado (Británie, Německo, Itálie) a dané země si budou chtít pořídit nejmodernější dostupný letoun na trhu – v té době to bude americká F-35. Letouny F-35 přitom mají létat minimálně do roku 2070. I když z politického hlediska pravděpodobně Německo nakoupí další Eurofightery. 
 

Letecký boj budoucnosti podle amerického letectva

O koncepci evropského letounu šesté generace toho není moc známo. Hlavní otázkou je, zda má být nová evropská stíhačka multifunkční „všeuměl“ jako F-35, nebo raději více specializovaný letoun, který se bude vyrábět ve více verzích (verze pro vedení boje vzduch-vzduch, vzduch-země, radioelektronický boj, průzkum, jaderné údery, atd.).

Další možností je vytvořit jednoduší pilotovaný letoun (rychlejší vývoj), který bude především mentorovat doprovodné bojové drony. Tomu nahrává skutečnost, že v budoucnu část úkolů víceúčelových stíhacích letadel převezme nová generace bezpilotních letounů.

To si také myslí Richard Aboulafia z think-tanku Teal Group, podle kterého budoucí letouny nebudou o samotné platformě, ale o doprovodných bezpilotních letounech, tzv. „loyal wingmanech“. Drony mohou velmi dobře zastat úkoly blízké letecké podpory, leteckého potlačování, bombardovací mise, ale i zajistit průzkum, zaměření cíle a následné vyhodnocení úspěšnosti leteckého úderu. „Bude to méně o letecké platformě a více o doprovodných systémech, jako jsou zbraně, přátelské drony nebo externí senzory,“ řekl Aboulafia magazínu Business Insider.

Samotný letoun šesté generace tak nemusí mít nutně velkou nosnost a rozměry (což se pozitivně odrazí na stealth), protože do boje nikdy nebude létat bez ozbrojených loyal-wingmanů. 
 

Zdroj: Reuters, Business Insider, Defense News