FFG(X): Americké námořnictvo se vrací k fregatám

Hlavní bojovou sílu amerického hladinového námořnictva (mimo letadlových a výsadkových lodí) tvoří 66 torpédoborců třídy Arleigh Burke (dvě lodě jsou nyní v opravě). Celkově námořnictvo plánuje provozovat 77 plavidel této třídy.

Samozřejmě nejedná se o jediná bojová plavidla. Námořnictvo v roce 2016 zařadilo do výzbroje první torpédoborec třídy Zumwalt. Další dvě lodě budou následovat v letošním a příštím roce. Jedná se však o velmi drahé a komplikované lodě, jejíž reálná bojová hodnota (oproti celku) bude v americkém námořnictvu malá.
 

Nesmíme zapomenout na 22 raketových křižníků Ticonderoga. Původně měl být provoz křižníků ukončen v roce 2025, ale nyní se počítá s jejich modernizací a prodloužením životnosti. Žádné nové lodě této třídy se však stavět již nebudou.

Vzhledem k rostoucímu množství úkolů (k potřebě chránit americké zájmy) ale potřebuje americké námořnictvo mnohem více bojových lodí a ponorek než má dnes (279 plavidel). V klíčovém dokumentu Navy Force Structure and Shipbuilding Plans námořní analytici vyhodnotili, že k naplnění všech svých úkolů US Navy potřebuje 355 lodí a ponorek. Tento počet podporuje i Donald Trump.

Problém však je, že torpédoborce Arleigh Burke jsou sice špičkové lodě, ale jednotková cena dosahuje pro poslední verzi Flight IIA 1,8 miliardy dolarů (včetně palubních systémů a výzbroje) a stavba jedné lodě trvá tři roky. Průměrně se podaří do služby zařadit jedno až dvě plavidla ročně. Vzhledem k požadovanému počtu lodí i s ohledem na nutnost vyřazovat z provozu nejstarší plavidla, je tak dosažení počtu 355 lodí, při současném tempu výroby, otázkou několika desítek let.

Nemluvě o tom, že průměrné roční provozní a údržbové náklady každého torpédoborce Arleigh Burke jdou do desítek milionů dolarů a například oprava poškozeného torpédoborce USS Fitzgerald přijde na 500 milionů dolarů. Navíc pro velké množství úkolů jsou torpédoborce zbytečně výkonné.  

Americká fregata USS Ford třídy Oliver Hazard Perry; větší foto / Public Domain

Americké námořnictvo proto v rámci programu FFG(X) plánuje znovu vybudovat flotilu bojových fregat. Dodejme, že poslední fregatu třídy Oliver Hazard Perry námořnictvo vyřadilo bez náhrady v roce 2015.

Námořnictvo přistoupilo k vývoji FFG(X) po “fiasku” s nasazením pobřežních lodí LCS (Littoral Combat Ship). Koncept LCS je terčem silné kritiky a lodě LCS mají také závažné technické problémy.

Navíc LCS i torpédoborce třídy Zumwalt jsou považovány za částečně neúspěšné projekty. LCS postrádá adekvátní výzbroj a výstavba tří lodí Zumwalt (včetně vývoje a budování provozního zázemí) přišla na 22,6 miliardy dolarů – s největší pravděpodobností se proto již žádné lodě LCS a Zumwalt nebudou stavět.

Námořnictvo počítá v první fázi se stavbou 20 fregat FFG(X) (dvě lodě ročně) s průměrnou jednotkovou cenou 950 milionů dolarů (při 20 vyrobených lodí). Je to tedy dvakrát méně než v případě torpédoborců Arleigh Burke, ale výrazně více než u LCS (588 milionů dolarů). Ostatně FFG(X) má překlenout obrovskou výkonnostní mezeru mezi torpédoborci a LCS.

Zumwalt

Americké námořnictvo však neplánuje drahý a dlouhý vývoj nových fregat, ale chce využít stávající komerčně dostupné platformy – to je velkou šancí pro zahraniční výrobce, zejména francouzské, španělské, německé a britské. Námořnictvo nyní studuje osm návrhů od domácích a zahraničních výrobců, plánuje vybrat šest nejlepších řešení a poskytnout firmám finance na vypracování detailní technické a finanční nabídky.

“Do konce letošního roku uděláme technickou revizi nabídek a poskytneme zpětnou vazbu o tom, kde je nutné nabídky vylepšit, aby postoupily do otevřeného výběrového řízení… tyto žádosti představíme v čtvrtém čtvrtletí 2019 a vítěze vybereme v roce 2020,” popsal průběh programu Regan Campbell, manažer programu FFG(X). První lodě pak vstoupí do služby v roce 2023.

Jednou z klíčových vlastností nových fregat je schopnost pojmout minimálně 16, ideálně 32 vertikálních šachet Mk-41 VLS (Vertical Launch System). Každá šachta VLS pojme jeden interceptor SM-2 nebo SM-6, případně čtyři interceptory Evolved SeaSparrow. Pro porovnání – na lodích třídy Arleigh Burke najdeme 96 VLS. Řízení vzdušného boje zajistí systém COMBATSS-21 založený na platformě Aegis.

USS Roosevelt, USS Mason třídy Arleigh Burke a USS San Jacinto, USS Monterey třídy Ticonderoga odpalují z VLS střely SM-2.

Do VLS lze samozřejmě umístit i další zbraně, jako střely s plochou dráhou letu Tomahawk, protiponorkové střely ARSOC (Anti-Submarine ROCket), nové protilodní střely AGM-158C LRASM (Long Range Anti-Ship Missile) nebo norské NSM (Naval Strike Missile). Stejně tak loď musí být schopná z paluby (raketových kontejnerů) odpalovat protilodní střely krátkého dosahu Longbow Hellfire a interceptory krátkého dosahu SeaRAM Mk15.

Mezi další základní požadavky programu FFG(X) patří maximálně 200 členů posádky (Arleigh Burke 276) a minimální dosah 3000 námořních mil (5556 km) při rychlosti 30 km/h. Dlouhodobě udržitelná rychlost (při plném zatížení) musí být minimálně 52 km/h. Námořnictvo pro FFG(X) vyžaduje robustní systémy výroby elektrické energie a minimálně 600 kW výkonu pro případné energetické zbraně.  

Samozřejmostí je zadní vrtulníková plošina pro provoz robotických vrtulníků MQ-8C nebo jednoho vrtulníku MH-60R. Na přídi je pak vyžadován kanón Mk110 ráže 57 mm.

Zdroj: USNI News