Hybridní války podle Valerije Gerasimova

Svět podle Ruska: Stav permanentní války

Armádního generála Valerije Gerasimova jmenoval do funkce v roce 2012 současný ministr obrany Sergej Šojgu. Gerasimov je náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace a první náměstek ruského ministra obrany.

Dne 27. února 2013 se objevil v magazínu Vojensko-průmyslový kurýr článek o nové koncepci nelineárních nebo-li hybridních válek. Hlavní myšlenkou článku je skutečnost, že hranice mezí mírem a válkou se stírají a někdy není zřejmé, že válka již probíhá. Jde o stav neustále permanentní války, kdy prakticky nelze rozlišit, zda válka probíha, nebo ne.

„Nejsme ve válce, ale válčení okolního světa se nás dotýká stále citelněji. Koncepci nových hybridních válek světu představil ruský generál, veterán čečenské války Valerij Gerasimov. Z několika stran jeho textu se o světě kolem nás dozvíte víc než z mnoha politologických studií," napsal před několika týdny Václav Cílek pro Armádní noviny.

Gerasimov, a de facto celé ruské vedení, z trvalého vedení hybridních válek „obviňuje" vedoucí země celého světa, především Spojené státy. V článku ze začátku roku 2013 Gerasimov píše, že Rusko na tomto poli údajně zaspalo a je třeba pracovat na nápravě. Vyzývá také, aby Rusko se tento novým typ „válek" připravilo, umělo jím čelit a používat pro svůj prospěch.

Hybridní války vnímá Gerasimov jednak jako příležitost, tak i jako hrozbu. Hybridní způsob válčení vůči Rusku může například uplatnit silnější Čína při svých mocenských aspiracích na ruském Dálném východě.

Práce Gerasimova je součástí nové ruské vojenské doktríny podepsané 30. prosince minulého roku.

„Nová doktrína Ruské federace odráží manichejistický pohled ruské politické elity na mezinárodní vztahy a světový pořádek. Ve verzi 2010 se psalo, že je současný světový pořádek charakteristický oslabením ideologické konfrontace. Ovšem ve verzi 2014 se píše, že současný světový pořádek je charakteristický posílením globální konkurence, napětím v různých oblastech, hodnotovými konflikty i soupeřením o modely rozvoje. Jedná se o takový světový pořádek, ve kterém se stírá hranice mezi válkou a mírem a kde je Rusko neustále ve válce, i když vedené nevojenskými prostředky," napsal v lednu Václav Lídl, pro natoaktual.cz

Války beze zbraní

Podle Gerasimova jsou typickými představiteli válek 21. století probíhající konflikty v Africe a Blízkém východě. „Dokonale prosperující stát se může během několika měsíců, či dokonce dnů proměnit v arénu divokých ozbrojených konfliktů, stát se obětí zahraniční intervence, ponořit se do chaosu, humanitární katastrofy a občanské války," píše Gerasimov.

V zemích, kde vypuklo „arabské jaro" není oficiálně vyhlášená válka. Avšak sociální, ekonomické a politické důsledky pro jednotlivé země a společnosti jsou srovnatelné s následky skutečné války.

K dosažení politických a strategických cílů již nejsou zbraně potřeba, resp. existují účinější nástroje. Pro dosažení cílů je mnohdy vhodnější použít politických, ekonomických, informační, humanitárních a dalších nevojenských opatření, včetně „protestního potenciálu" lidí cílové země.

Jako příklad Gerasimov uvádí používání humanitárních organizací nebo soukromých bezpečnostních služeb. Příkladem jsou podle něj údajně operace v Sýrii, Ukrajině nebo působení Greenpeace v Arktidě.

Gerasimov i ruská vláda jsou přesvědčeny, že Západ financuje jak opozici, tak i další organizace, jako jsou např. nevládní organizace, jak na Ukrajině, tak i v Rusku.

Vše je doplněno o skryté vojenské akce informačního charakteru nebo speciálních jednotek. Otevřené použití síly se záminkou „udržení míru a regulace krize" se děje jen na konci konfliktu, s cílem „dosažení konečných cílů."

Výše uvedené zákonitosti jsou podle článku typickým příkladem konfliktů 21. století a je podle toho nutno připravit armádu, její techniku, vybavení, výcvik a plánování.

Vojenské akce jsou v současné době čím dal dynamičtějším aktivnější a plodnější. Operační a taktické pauzy, které by mohl protivník využít, mizí. Geramisov zdůrazňuje, že „čelní zapojení" velkých uskupení sil na taktické a strategické úrovni jsou minulostí. Dálková, bezkontaktní akce proti nepříteli se stávají hlavním prostředkem k dosažení bojových a operačních cílů.

Změny v charakteru ozbrojených konfliktů podle Valerije Gerasimova. Převzato ze studie od Janis Berzinše, výkonného ředitele Střediska bezpečnostního a strategického výzkumu lotyšské Národní akademie obrany.

Ničení objektů nepřítele se provádí v celé hloubce jeho území – neexistuje klasická frontová linie. Rozdíly mezi operační, taktickou a strategickou úrovní, stejně jako rozdíly mezi obrannými a útočnými operacemi, jsou vymazány.

Valerij Gerasimov zdůrazňuje, že asymetrickými způsoby, resp. „hybridní válkou" lze porazit silnějšího protivníka. Mezi možné způsoby patří nasazení speciálních sil nebo využití vnitřní opozice daného státu k vytvoření „permanentní operační fronty přes celé území nepřítele."

Jde údajně o doktrinální principy, kterými se řídí všechny vedoucí státy světa. Příkladem jsou podle Gerasimova americké operace Pouštní boře v roce 1991 nebo operace Trvalá svoboda v roce 2003. Hybridní válkou byla údajně i spojenecká kampaň v Libyi, kdy bezletová zóna, námořní blokáda a nasazení „kontraktorů" byla koordinována se silami opozice.

Gerasimov připomíná i arabská jara v severní Africe. Informační prostor je skvělý nástroj, jak snížit bojový potenciál nepřítele. V severní Africe údajné pomocí informačních sítí byly ovlivňovány státních struktury a obyvatelstvo.

Pro vedení politických a strategických operacích, ať útočných nebo obranných, je tedy nutno perfektně zvládnout činnosti v informačním prostoru.

Dále Gerasimov ukazuje na příkladech teroristických útoku na americké velvyslanectví v Benghází, pirátské aktivity i únosu rukojmí, že je nutno vytvořit vojenské systémy k ochraně státních zájmu mimo vnější hranice.

Na začátku roku 2013, kdy článek vznikl, nebyla podle Garisomova definovány způsoby působení vojenských složek Ruské federace na cizím území. Informace v článku zdůrazňuje potřebu zjednodušit postupy pro překračování státních hranic, užívání vzdušného prostoru a výsostných státních vod cizích států, vytvořit postupy pro interakci s orgány cílových států, atd.

Jako jeden z klasických příkladu nasazení vojenských sil na území cizího státu jsou operace k udržení míru. „Kromě klasických vojenských se ruská armáda musí připravit na operace jiných typů – humanitární, záchranné, evakuační, sanační atd. Vše vyžaduje nový přístup ve výcvik vojenských sil," píše Gerasimov.

Změna ve vojenském myšlení ruských ozbrojených sil

Publikace Russia's New Generation Warfare in Ukraine: Implications for Latvian Defense Policy Janise Berzinše, výkonného ředitele Střediska bezpečnostního a strategického výzkumu lotyšské Národní akademie obrany, upozorňuje na změnu myšlení ruské armády, vedenou právě prací Valerije Gerasimova.

Celou práci v češtině zveřejnil časopis Vojenské rozhledy.

Berzinš upozorňuje na novu koncepci výstavby ruských vojenských schopností do roku 2020, která představuje posun:
1. od přímého ničení k přímému ovlivňování,
2. od přímého zničení nepřítele k jeho vnitřnímu rozkladu,
3. od války se zbraněmi a technologiemi ke kulturní válce,
4. od války vedené konvenčními silami ke speciálně připraveným jednotkám a námezdním nepravidelným oddílům,
5. od tradičního (3d) bojiště k informačně-psychologickému vedení války a válce „vjemů",
6. od přímého boje k bezkontaktní válce,
7. od lineární a lineárně členěné války k totální válce, zahrnující také nepřátelské síly a základny v týlu,
8. od války v reálném fyzickém prostředí k válce v lidském vědomí a kyberprostoru,
9. od symetrické k asymetrické válce, vedené kombinací politických, ekonomických, informačních, technologických a ekologických kampaní,
10. od války časově omezené ke stavu permanentní války jako přirozené podmínky národního života.

„Ruský pohled na vedení moderní války je založen na teorii, že hlavním bojovým prostorem je mysl. Vedení nových válek respektive válek nové generace bude tedy založeno na válce informační a psychologické tak, aby bylo dosaženo nadvlády u nepřátelských vojsk, získána kontrola jeho zbraní, tj. aby nepřátelské ozbrojené síly a civilní obyvatelstvo bylo morálně a psychologicky zlomeno. Hlavním cílem je co možná nejvíce omezit zasazení těžké vojenské síly a dosáhnout toho, aby vojenské a civilní obyvatelstvo naopak podporovalo útočníka, ke škodě vlastní vlády a ke škodě vlastní země. Zmínka o permanentní (stálé) válce je zajímavá, protože jejím předpokladem je permanentní (stálý) nepřítel. V současné geopolitické struktuře je nepřítelem západní civilizace, její hodnoty, kultura, politický systém a ideologie," píše Berzinš.

Fáze války nové generace mohou být rozděleny následovně (Tchekinov-Bogdanov, 2013, str. 15-22):
První fáze: nevojenské asymetrické vedení války (zahrnující informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření jako část plánu vytvořit příznivé politické, ekonomické a vojenské předpoklady pro další fáze války).
Druhá fáze: speciální operace za účelem oklamání politických a vojenských představitelů koordinovanými opatřeními, prostřednictvím diplomatických kanálů, masově sdělovacích prostředků, prostřednictvím vládních a vojenských agentur, únikem falešných dat, rozkazů, nařízení a směrnic (tzv. leakage).
Třetí fáze: zastrašování, klamání a podplácení vládních a vojenských představitelů, s cílem přimět je, aby přestali plnit své služební povinnosti.
Čtvrtá fáze: destabilizující propaganda, jež má zvýšit nespokojenost obyvatelstva, což bude umocněno příjezdem ruských militantních skupin a eskalací podvratné činnosti.
Pátá fáze: zřízení bezletových zón nad zemí, která má být napadena, vyhlášení blokády a masové využití soukromých vojenských společností v těsné spolupráci s ozbrojenými opozičními jednotkami.
Šestá fáze: zahájení vojenských akcí, kterým ve velkém měřítku předchází průzkum a podvratná činnost, tj. všechny typy, formy, metody operací, včetně operací speciálních jednotek, operací ve vesmíru, rádiové a elektronické operace, diplomatické zpravodajství a zpravodajství tajných služeb, průmyslová špionáž.
Sedmá fáze: operace vedené pomocí cílených informací, elektronický boj, letecké a kosmické operace, nepřetržité letecké zastrašování v součinnosti s použitím vysoce přesných zbraňových systémů (dalekonosné dělostřelectvo, zbraně založené na využití nových technologií, včetně mikrovln, radiace, neletálních biologických zbraní).
Osmá fáze: umlčení zbývajících míst odporu a zničení zbytků nepřátelských skupení, prostřednictvím speciálních operací vedených průzkumnými jednotkami, jež vyhledávají nepřítele a hlásí jeho souřadnice raketovým a dělostřeleckým jednotkám; palba s využitím vyspělých zbraní, soustředěná na zničení jednotek obránce, který klade stále odpor; zasazení výsadkových jednotek, které mají za úkol obklíčit body odporu; vyčišťovací operace pozemních jednotek.

„Jinými slovy, Rusko umístilo ovlivňování nepřítele (influence) do středu svého operačního plánování a k dosažení tohoto cíle použilo všechny dostupné prostředky: obratnou vnitřní propagandu, klamné operace, psychologické operace a dobře koncipovanou vnější propagandu (external communications). Hlavním bylo pochopit tři cílové klíčové skupiny obyvatelstva, předvídat jejich pravděpodobné chování," dočteme se v publikaci.

Zdroj: Vojenské rozhledy, natoaktual.cz, The World Post