Írán jako globální velmoc a vůdce muslimského světa

Geneze samotných íránských Revolučních gard je dynamická a jejich vývoj ještě neskončil. Vznikly nedlouho po vypuknutí revoluce na jaře 1979, kdy dosud nebylo zdaleka zřejmé, zda v ní převáží islámské, marxistické nebo nacionalistické proudy. Odtud jejich oficiální, na Západě příliš nepoužívaný, název Vojsko strážců islámské revoluce. Soudí se, že zpočátku měly jen několik tisíc mužů. Nejmocnější složku íránského systému z nich udělala osm let trvající irácko-íránská válka, která vypukla o rok později. Za šáhova panování byla íránská armáda profesionální. Přestože už na počátku revoluce její příslušníci složili teatrální hromadnou přísahu nové vládě, nový režim jim nedůvěřoval, a kromě toho se při počátečních bojích s Iráčany neukázali jako síla, která by jim dokázala odolat a zvítězit.

V emočně vypjaté porevoluční atmosféře se v mešitách, které byly v Íránu vždy přirozenými sociálními centry, začala do Revolučních gard hlásit množství dobrovolníků a rychle se z nich staly početné oddíly fungující paralelně s dosavadní armádou. Do velitelských pozic se v nich propracovala řada skutečně velmi schopných mužů, protože si museli dokázat poradit v extrémních podmínkách krvavé války a zároveň ekonomické krize a mezinárodní blokády.

Revoluční gardy si v této situaci musely nevyhnutelně vytvářet kromě vojenských struktur také logistické a technologické zázemí. Například z nutnosti zvládnout náročné ženijní práce při operacích v jihoíránských bažinách vzešly největší stavební firmy, dostávající dnes lukrativní státní zakázky na technologicky obtížné projekty dopravní infrastruktury. Obchodní společnosti a banky spojené s Revolučními gardami vytvářely cesty, jak překonávat finanční a obchodní embargo, a pokračují v tom i dnes.

Ředitel kanceláře Hamásu v Íránu Dr. Chálid Qaddúmí; větší foto / archív autora

Revoluční gardy jsou tak od dob války propojeny se státem ve finančnictví, výzkumu, strategických průmyslových odvětvích a mnoha dalších důležitých oblastech. Po válce si své postavení nejen udržely, ale dokázaly ho transformovat do systému, často fungujícího přes osobní a příbuzenské vztahy, který spojuje ideologické, politické, bezpečnostní a ekonomické složky. V mnoha případech se kvůli této provázanosti ani nedá rozšifrovat, která složka rozhoduje a která je podřízená, protože mezi nimi ve skutečnosti takový vztah vůbec není.