Izrael, Gaza: Dobré možnosti neexistují. Dopadne to špatně

Sekání trávníku

Od převzetí moci v Gaze Hamás vyvolal konflikty s Izraelem v letech 2008-9, 2012, 2014 a 2021, přičemž v mezidobí došlo k opakovaným omezeným střetům menšího rozsahu. Útok ze 7. října představuje logické pokračování taktického cyklu akce-reakce-protiakce, ve kterém vždy Hamás neustále zvyšuje počet svých útoků tak dlouho, dokud Izraelci „neposekají trávník“ v podobě omezené války v Gaze. Izrael „sekání“ podnikal v naději, že tyto pravidelné rozsáhlejší operace přinesou vždy degradaci bojeschopnosti Hamásu a tudíž několikaleté období klidu. Zároveň však bylo jasné, že klid potrvá jen do doby, než Hamás obnoví své útočné schopnosti a provede další rozsáhlý útok, následkem čehož pak Izrael opět provede rozsáhlou operaci. Proto si tato strategie vysloužila právě přezdívku „sekání trávníku“.[1]

Po každém cyklu se však Hamás přizpůsobil izraelskému přístupu a prováděl intenzivnější útoky. Když izraelská pozemní obrana zesílila po obehnání Gazy betonovým zátarasem, obrátil se Hamás k tunelům vedoucím do Izraele. Když Izrael provedl rozsáhlou operaci k neutralizaci tunelů, Hamás zintenzivnil používání raket. Izrael tuto hrozbu z větší části neutralizoval pomocí systému Iron Dome. Hamás tedy roky připravoval útok ze 7. října, jehož cílem bylo přehltit Iron Dome a proniknout izraelskou bezpečnostní bariérou na hranici Gazy. Premiér Netanjahu vsadil svojí politiku na domněnku, že bude moci dále udržovat v chodu strategii sekání trávníku a díky spoléhání se na technická řešení dokonce posilovat roli nelegitimního Hamásu, aby oslabil pozici mezinárodně uznávané Palestinské samosprávy a mohl odkládat jednání o dvoustátním řešení ad infinitum.

Smělý plán Netanjaha dokonce počítal s navázáním přátelských vztahů s ostatními arabskými zeměmi bez ohledu na status jejich palestinských souputníků. Tato strategie roky přinášela ovoce a v jistém ohledu byla logická. Osud obyčejných Palestinců většinu nedemokratických vlád na Blízkém východě – na rozdíl od hrozby ze strany Íránu – skutečně nezajímá.[2] Avšak při tak masivní současné eskalaci mohou mít i arabští autokraté problém s vlastní veřejností a s rostoucím počtem mrtvých v Gaze se budou dostávat do stále svízelnější a nejistější pozice.

Myšlenka modu vivendi s Hamásem a dalšího pokračování v „sekání trávníku“ je mrtvá. To vyslovil sám premiér Netanjahu, jemuž jeho strategie, před kterou ho mnozí zkušení politici a vojáci v Izraeli varovali, spektakulárně vybuchla do obličeje v nejhorším masakru Židů od založení státu.